blackholesun32 komentáře u knih

Dobré to je! Čte se velice dobře, zhruba v půlce pro mě lehce ztratila na zajímavosti (od defilé mužských archetypů jsem čekal trochu něco jiného), nejzajímavější pro mě poslední třetina. Sice se plně neztotožňuji s Jungovskou analytickou psychologií, mírně mě rozčilují ty přídechy mystična, všudypřtomného božství, etc., ale v této knize mi to kolikrát nepříjde od věci, též nemusím mírně apokalyptický podtón některých myšlenek. A tak jediné, co bych si dovolil rozporovat, respektive spíš komentovat je proslavená mantra všech ňů ajdžáků o nutnosti odpustit každému, všemu a všem - hovno! Uf! No odpouštět se nemusí! Ba bez příprav je to prznění odpouštějícího, neméně tak i odpouštěného. Každopádně v knize tato pasáž není bez souvislosti a takto mohlo by se říci, že vytrhávám z kontextu, ale zaprvé, sami si jednotlivé myšlenky, prostě ty, které se nám líbí, vytrháváme z kontextu a zde pak může dojít k nedorozumění a za druhé mi ten kontext nepříjde úplně zcela zřetelný. Samozřejmě odpouštět je dobré, ale musí tomu něco předcházet, třebas dobré nasrání se na toho co mi něco udělal a až se poperu s tím nasráním se, až to vstřebám, překoušu a pochopím, že vlastně si za to povětšinou ve výsledku můžu sám (ne za konkrétní událost, ale za setrvání v její pozici), pak teprve můžu třebas pochopit samotnou situaci a říct si: "ty voe dyk to stejnak nemá cenu být na někoho celej život nasranej, radši mu opustím." A je to, ale to není akt na jedno dopoledné, ale spíš na mnohá dopoledne, odpoledne, večery nevyjímaje. Takže tak, som sa vykecal a ve výsledku jsem to spíš, ještě víc zamotal, haha.

16.09.2016

Přečetl jsem podruhé po cca 13 letech, jak jsem zjistil, nepamatoval jsem si to téměř vůbec, nicméně kniha je to skvělá, obdivuhodná, perfektně promyšlená, plná humoru a to dost sarkastického, paralel, odkazů a přesahů. Má jednoznačně nejoblíbenější postava Kocomour! A asi také poznání, co vlastně může být umělecky spalující vášeň, zatvrzelost dílo dokončit, přestože několikrát skončilo v kamnech, etc. To jak dílo umělce pronásleduje na každém kroku! Však je to také takový ďábel, neúprosný.

7 06.09.2016

Knihu jsem četl, je to již dávno - líbila se mi natolik, že jsem několik týdnu hovořil týnským slangem, nicméně - teď jsem se chtěl vyjádřit k novému vydání Odeonu, které je naprosto příšerné, především ten super experiment se svítivě oranžovou (?) barvou použitou v předmluvě a poznámkách. Ano hlavní část, samotná kniha je naštěstí vytištěná normálně, nicméně já obvykle čtu právě i předmluvy a dodatky a to teda při nejlepší vůli s tím svítícím oranžovým svinstvem moc dobře nejde, aniž bych si vypálil oči. Možná to vypadá dobře, ale vymyslel to blb!

ZabakDokvakal to napsal moc hezky a v podstate ma pravdu, takhle nejak ta kniha je napsana...prd se tam deje, ale vsecko je to blaznivy a skvely az je to vtipny...vlastne si myslim, ze ta kniha je hlavne dobra v tom, jak kouzelne prevadi na cloveka ten entuziasmus, to nadseni z niceho...pripomina mi to, kdyz jsem v sestnacti, sedmnacti letech rokovali naliti s kamarady o veskerenstvu sveta, filozofovali, meli treti oko (rozumej opileckou intuici) a byli hrozne moudri a vse co clovek prozival bylo neopakovatelne a skvele...a je pravda, ze si na to rad zavzpominam nekdy i dnes, ale ta vzpominka asi i staci...A Kerouac k tomu vsemu patril, byla to vlastne takova nase bible (mival jsem kamarada, ktery v podpazi s touto rukou vyrazil na vylet po Evrope, a kdyz se navratil, ja pln ocekavani jak to bylo skvely, z neho vlastne krom trochu smutne zminky: "vis vona to neni takova prdel..." nic moc nedostal), ktera patri k tomu, i k tomu veku a i prestoze je to vlastne naivni a nelze v tom odzit cely zivot (teda lze, ale to se pak clovek asi uslasta - vid Kerouac) tak mam na ceste porad moc rad, tedy paradoxne hlavne tento rukopisny svitek - ktery vysel az pred nekolika roky a zrovna se stredil do takove me male posledni cesty po cesko-slovensko-polsku...Tedy asi i z nostalgie ja hodnotim za plno - protoze jsem byl taky takovej a k cloveku to proste patri a nelze mu to odparat...byt stejne nejlepci jsou Vize Gerarda!

4 02.08.2016

A zdá se mi, že jeden z nejlepších Hemingwayeu (a teď nevím napsal-li jsem to správně; ha!), rozhodně lepší než tolik opěvované Komu zvoní hrana, z toho až moc trčí jak moc chtěl Hemingway napsat velikou knihu (ač ji při vší úctě napsal). Ne vážně, moc dobře se to četlo a vlastně jediná výtka je, že je knížka tak útla, jelikož jsem to přelouskal ani ne za den. Hodně se mi líbily pasáže o psaní, tak má člověk možnost nakouknout do spisovatelovi kuchyně a vzhledem k tomu, že i sám píšu, je to pro mě skutečně velice zajímavé, byť se s některými postřehy plně neztotožňuji. Trochu mě mrzelo, že se nepíše víc o Joycovi a jak psal někde někdo pode mnou, Scott byl teda vážně na pěst, ale voni umjelcové tací bývajijó, ž´áno! Jo a ještě, moc mám rád, jak Hemingway (ve všech knihách) píše o jídle a pití, vzhledem k tomu, že jsem též žrout a píč je to pro mě sympatické a je vidět, že si tyto pasáže sám vychutnával; a nebo si tak skutečně kompenzoval hlad z dřívějška? Kdo ví...

2 20.07.2016

Soubor velice dobré, horské poezie. Pravděpodobně hodnotím takto vysoko, jelikož poblíž míst, odkud tyto verše přicházejí máme chalupu a já zde prožil prakticky celé dětství. Přesto, i tak si myslím, že se jedná skutečně o zajímavé básně, které nepřikrášlují realitu, ale naopak ukazují tehdejší život v poměrně realistických barvách, a že život v horách býval pěkně tvrdý. Jedna z nejlepších básní vůbec Navlíkačka je toho zářným příkladem. A vůbec - doporučuji navštívit muzeum ve Vysokém na Jizerou, kde v expozici o navlíkačkách, je tato báseň otištěná a v kombinaci s intenzivní vůní starých věcí, která se po celém muzeu rozprostírá, při sledování těch malých drobných, krásných korálků, díky kterým, při lámání z dlouhých tyčí, měli navlíkačky zakrátko plné plíce barevných střípků, nelze nevzpomenout na Borise Viana a jeho Pěnu dní s růstem leknínu v plicích hlavní hrdinky. Vlastně velká škoda, že je autor dnes v podstatě zapomenut a i pro mě byl vlastně teprve nyní objeven.

15.07.2016

Co k tomu dodat, klasika se vším všudy. Poměrně komplikovaný překlad, ale dá se to, ne že ne. A obsah netřeba komentovat, pár veršů jsem si rozhodně označil. A napadá mě k tomu, proč dnes se již takto nepíše? Vzít skutečně téma, jež lze nazvat tématem hlubokým a napsat o něm báseň o 400 stranách! Čteme toto spíše již jen z úcty před autorem, před dílem? A má vůbec smysl si na takovéto otázky odpovídat, klást si je - - - asi jo - a už to je přeci něco navíc co mně osobně Ztracený ráj dal - úvahu nad tématem, nad formou.

4 11.07.2016

Čekal jsem od toho něco jiného, ale to je moje blbost. Poměrně srozumitelně napsané a ve výsledku docela dobrý souhrn na danou tématiku.

07.05.2016

A mě se to líbilo moc! Mám moc rád Švejdíkovu kresbu, především jeho stínování, respektive dotváření rysů zapomoci stínů, ale vždy mi přislo, že všechny knihy, které vydal byly poněkud scénaristicky, libresticky průměrné. Toto mi ovšem u Zátopka nepříjde, dobrý scénář, vyborná kresba, škoda jen, že kniha nepokračuje dál v jeho životě, a že se končí u olympiády v Helsinkách.

6 18.04.2016

Zajímavá kniha s odpornou obálkou. Tu vyblitou růžovou vymyslel skutečně nějaký pervert! Nechme stranou však podružnosti, skutečně se jedná o velice zajímavou knihu, ponejprve jsem váhal s nákupem, bo, když jsem do knihy nahlédl, odrazovala mě přemíra odborného výraziva. Pak jsem se však osmělil a... ne že by tam tedy nebyla přemíra odborného výraziva, každopádně je v knize obsaženo i množství zajímavých myšlenek a též spousta humoru. Několikrát jsem se dost nasmál, až sem si chvílemi říkal, myslí to vlastně vůbec autor vážně. Připomnělo mi to Jana Sterna s jeho humoristickou eskapádou (samozřejmě odhalenou až ex post). Rozdíl bych ovšem vnímal ten, že Stern vršil analýzy, asociace, propojenosti až do absurdna (v posledku to vše křičelo, volalo po tom onom odhalení a kdo, že to všechno spolkne), tak Hybler je vtipný svojí ironií napsaného textu, která je mi však ve výsledku mnohem sympatičtější než Sternovo počínání. Prostě, jak jsem psal hned zkraje, zajímavá kniha s hnusnou obálkou.

31.03.2016

Nemám rád výbory, podle mě je to kastrace knih, já si chci koupit knihu celou a ne nějaký pochybný výbor, kdy někdo za mě rozhodl co je dobré k přečtení, či není. Stejný problém mám kupříkladu s Lodí bláznů, nebo Robinsonem Crusoe, který do dnešních dnu nebyl ještě celý přeložen z angličtiny, pravděpodobně proto, že útlocitní Čechové by nevydýchali, že Robinson byl otrokářem. Proto Anatomii melancholie nebudu hodnotit, napsané je to dobře, poutavě, i když je mi jasné, že převedeno do dnešní mluvy; originál by se louskal asi krapítek hůře, nicméně to považuji spíš za torzo, které je poznamenáno vyškrtnutými částmi. Achjo

Po dlouhé době jsem četl Junga a jsem tomu rád. Kniha se velice příjemně čte, poutavě, čtivě, asi mi neodhalila žádnou novou Jungovu myšlenku, kterou bych před tím již nečetl, ale oživila ty staré a to je jistě jednou za čas velice prospěšné. Až se mi z toho hnedle zdál archetypický sen!

8 19.02.2016

Moje první kniha Libri prohibiti; dostal jsem jí od bratra v době své psychoanalyticky psychoterapeutického výcviku a když jsem po jednom absolvovaném týdnu přečetl v knize téměř vše doslovně prožité, tak jsem s hrůzou odstoupil. Od té doby jsem knihu neměl v ruce, leží na mé knihovně, bo se do ní nevejde, jako žába na prameni, možná se k ní někdy vrátím, možná ne. Tedy nehodnotím, ostatně toto asi nelze ani hodnotit.

Nechápu zdejší tak nízké ohodnocení knihy, bohužel jsem nikdo nenapsal své námitky; mně se kniha líbila hodně, obzvláště cca do tří čtvrtin, s příchodem modernějších časů se náhled na melancholii krapítek rozmělňuje, ale i tak musím hodnotit vysoko, v pravdě nejvýše. Pokud Vás zajímá melancholie a její postavení v průběhu věků, melancholie jako kulturní koncept, není nad čím váhat a rozhodně po knize sáhněte!

2 15.02.2016

Skvělá kniha, respektive trilogie; přečetl jsem jedním dechem, cca za týden, sice s menším spožděním (asi tak dvacetiletým), ale to nevadí, lepší pozdě než nikdá! Zamrzí, že je v tomto vydání pár chybiček překlepového rázu. Jinak nemám, co bych vytkl!

28.01.2016

Skvělá kniha, byť v pravdě se nejspíše jedná o úvod do lidové kultury. Rozhodně ve mně podnítila zájem se tomuto oboru více věnovat (minimálně jsem si pořídil od Erbena prostonárodní písně). Spousta zajímavých informací a zjímavostí. Naši předkové žili skutečně nejen spjatí s přírodou, ale především sami se sebou. Spousta rituálu, z pohledu moderního člověka, pověrčivostí a báchorek, však má hluboký psychologický podtext, který je jednoznačně platný dodnes. Škoda, že se sami dobrovolně připravujeme o tuto základnu psyché. Ovšem, abych jenom nehudroval jistá renesance lidových obyčejů, etc., alespoň v minimální formě probíhá a to je jistě dobře, i když mnohdy je to pouze pro formu komerční.

2 20.01.2016

Ano, ano, kniha se velice dobře čte, leč mám k ní drobné výhrady, s některými názory se s autorem příliš neztotožňuji (kupříkladu nesdílím názor, že by Jan Masaryk byl tak schopným politikem, jak je vykreslen v této knize), nicméně potřebné informace, které jsem hledal, jsem našel. Rozhodně svým stylem kniha kvalitativně (myšleno v pozitivním slova smyslu) nijak zásadně nevybočuje z řady Velkých dějin zemí koruny České.

04.12.2015

První polovina knihy je skvělá a dodnes z ní vycházím v zaměstnání. Druhá polovina lehce ztrácí dech, bohužel je to již delší dobu co jsem četl, takže již nedokážu specifikovat proč vlastně, možná pro tendence ku opakování informací, což jistě při práci se závislými je důležité, nejsem si již tak jist v případě knihy, přesto volím za pět z především výše řečeného.

1 10.11.2015

Myslel jsem si, že mě to bude bavit. Po knize jsem sáhl víceméně z pracovních důvodů (to zní dost vtipně s přihlédnutím k tématu), každopádně jsem ji přečetl za tři dni, ano dílem proto, že jsem byl nemocný. Alespoň k nečemu ta nemoc byla, že. Morbidní to samozřejmě vzhledem k tématu lehce je (pasáž se škrcením psů mě teda moc neoslovila a to ani psi moc nemusím), ale kniha je především neskonale vtipná a vlastně i napínavá. Navíc mám rád, když jsou v knize různé detaily, které ji obzvláštňují a zároveň rozvíjejí knižní universum a těch tu je dost a dost. Bylo to mé první seznámení s Kohoutem a myslím, že začalo dobře, sice se hned nepoženu do obchodu, či knihovny pro další jeho knihu, ale třebas někdy, někde...při popisování karierního postupu Šimsy nešlo, než vzpomenout na vlastní postup páně Kohouta, od zapáleného budovatelského poéty až po disidenta, alespoň tedy v náznacích. Katyně je dobrá kniha a vřele doporučuju všem dalším.

2 09.11.2015

Tož já mám s Hrabalem jeden problém a tím jsou pábitele, respektive ten termín. Nesnáším jej do morku svých studených kostí, ble i ta definice celkově je mi odpudivá, ano souhlasím s tím, že to tak nejspíš je, ale proč to musí z každého textu tak ostentativně trčet a upozorňovat na sebe! Na každém dni, každého umoulousaného ožralce třpití se perlička; no a? Kdyby nebylo pábení, měl bych Hrabala mnohem víc rád, ale to je mu stejnak jedno. Slavnosti sněženek je soubor povídek celé řady podivínů, v podstatě nešťastných lidí, některé povídky jsou až zlé, jiné melancholicky hřejivé, hravé. Nejvíc se mi líbí pasáže, ze kterých vystupuje Hrabal sám a popisuje genezi textu, kterých tedy moc není. Napsané je to výborně, čtivě, nenudil jsem se, ale popravdě jsem se už těšil až to dočtu, za poslední cca týden jsem přečetl dva Hrabaly a zase na dlouhou dobu stačilo.

1 09.11.2015