Na cestě: Rukopisný svitek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Je známo, že Kerouac se ve své tvorbě snažil o „spontánní psaní“. Legendární je skutečnost, že svůj román Na cestě psal na dlouhý svitek papíru, aby nemusel psaní přerušovat ve chvíli, kdy dopíše na spodní okraj papíru a potřebuje do stroje vložit nový. Díky tomu mohl text doslova vychrlit, nezastavovat se, pokud se nezastavil text sám. Po dokončení se ovšem svitku ujali redaktoři a Kerouacovu spontánní prózu náležitě upravili, osekali, přizpůsobili konvencím a zcenzurovali. Proto se stalo událostí vydání původní, syrové verze, kterou v překladu přinášíme i českému čtenáři. Svazek doplňuje čtveřice studií amerických badatelů, které se zaměřují na Kerouacovu metodu, historii textu i jeho místo v kontextu americké literatury. Necenzurované vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22520/na-ceste-necenzurovane-vydani-22520.jpg 4.555
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

On the Road: The Original Scroll, 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Na cestě: Rukopisný svitek

TerezaKlima
29.04.2021

Miluju to!

DeepSea21
17.06.2019

Legendární kniha


alef
04.03.2019

„ten vír zved velkej prašnej mrak, kterej se rozprostíral nad americkou nocí ...“
... a pak přišlo jaro ... nejlepší čas na cestování ...

„Vejdu se k vám? ... Jasně naskoč si, je tam dost místa pro každýho ...“
„Jednoduchost týhle jízdy mě naplnila úžasem; ani nečekali, až se nahoře usadím, a řidič dupnul na plyn; ztratil jsem rovnováhu, ale jeden stopař mě chyt za ruku.... ani jsem si ještě pořádně nesednul a někdo mi vrazil do ruky flašku s kalným zbytkem podomácku pálený whisky ...“

A tak jsem se, za zvuků nahrávek George Shearinga a Slima Gaillarda, s nimi pustila na cestu ... spolu s hudbou poslouchala vyprávění o jazzu, pití, holkách, drogách a ... svobodě.
Ocitla jsem se na té „nejpůvodnější“ cestě ... sepsané horečně a v chvatu mezi druhým a dvaadvacátým dubnem na velkou roli dálnopisného papíru ... na té nejopravdovější ... totiž, popsané tak, jak ji původně Kerouac zaznamenal, ještě předtím, než se dostala do rukou nakladateli a korektorovi ... tedy zaznamenávající do posledního slova ten nejautentičtější příběh ...
... o chlápcích, kteří jedou stopem napříč Amerikou, pátrají po něčem, co stejně nenajdou, ztratí se na cestě a „vrátí se zase zpátky s nadějí na něco jiného“ :-).

Všechno, co si Kerouac během cesty zaznamenal do cestovních deníků se pak skutečně stalo hlavním příběhem – v něm se pak smyšlený děj prolíná právě s těmi skutečnými zážitky ... fikce a pravda ... pro Kerouaca to hraje důležitou roli, je to pro něj totiž „způsob, jakým vědomí skutečně prožívá všechno, co se odehrává“ ...
„... a tak jsme se hnali spolu ulicí ...v tom ranním rozdychtění, ze kterýho se později stalo něco mnohem smutnějšího a povrchnějšího ... ale v tý době jsme tančili po ulicích ... jen já jsem se šoural, jako jsem se v životě vždycky šoural za někým, kdo mě zajímal, protože jediný lidi, který mě zajímaj, jsou šílenci, který šíleně žijou, šíleně melou, chtěj všechno najednou a hned, nikdy nezívaj, nikdy z nich nelezou všední banálnosti, ... ale planou, planou a planou nocí jako římský svíce ...“

Vy, čtenáři, máte jedinečnou možnost, hnát se ulicemi, silnicemi napříč Amerikou, s nimi :-) ... sledovat sen o pohybu ... sledovat život, ale i jeho náhražku v podobě drog, které umožňují cestovat vlastním nitrem, a díky nimž se svět (zdánlivě) promění ... a pak všechno, co děláš, je skvělý ... a i všechny ty historky ... o přátelích, rodině, Burroughsovi, o lidech ze Západu, o Jimovi Holmesovi, hrbatým šejdířovi, vášnivým karbaníkovi, nedostižným hráči kulečníku a teploušským světci v jedné osobě, o kámoších z dětství, z ulice ... dávají smysl ... anebo ne, vždyť je to šumák :-).

„Jedeme do El Ej ... vyřvávali jeden přes druhýho ... co tam budete dělat? ... Jak to máme vědět? A není to snad šumafuk? 

.. energie se prostě jen střetly ... a spustily vír příštích šílených událostí ... 

„Šlo to rychle, protože cesta je taky rychlá, ... mezi druhým a dvaadvacátým dubnem jsem napsal román o 125 000 slovech ... příběh je o tobě, o mně a o cestě“
... z dopisu Jacka Kerouaca jeho příteli Nealu Cassadymu (kdybyste nepoznávali, tak to je ten „svatej hochštapler“ Neal), který s ním cestu absolvoval, protože to byl on, „kdo po mém boku s úsměvem sledoval u železniční tratě západ slunce“ ... a nerada bych zapomněla i na toho druhýho, on je totiž pro změnu „úžasnej smutnej poetickej hochštapler“, no jasně, že to je Allen Ginsberg.

I mě „jednoduchost týhle jízdy“ naplnila úžasem, užila jsem si to ... jen jsem si musela dávat trochu pozor, abych neztratila rovnováhu :-) ... „profrčeli jsme totiž právě další křižovatku, dalšího městečka a minuli řadu vysokejch vychrtlých chlapů v džínách, který se shlukovali kolem slabejch světýlek na poušti, jak můry, a zase jsme se ponořili do bezedný tmy ... hvězdy nad hlavou nám svítily stále jasněji a výrazněji“ ... byla jsem totiž dost daleko od domova, utahaná a rozhozená z úmorný cesty ... poslouchala jsem všechny ty smutný zvuky, civěla na popraskanej strop a asi patnáct divných vteřin jsem měla pocit, že nevím, kdo jsem“ ...
PS: kdyžtak napište, jak jste to měli vy? :-).

freejazz
12.10.2018

nelze vstoupit do téže řeky dvakrát, řekl by klasik...
je to nesporně pilíř moderní prózy, pamatuju si na chvění při prvním čtení - jenomže to bylo tak dávno, až se to stydím říct. doporučuji všem, kdo rádi čtou a rádi objevují, ale nevím, zda by se do čtení Kerouaca měli pouštět i ti dřív narození.
přesto hodnotím 100 %.

Pawlisman
28.08.2014

Jakmile se naladíte na tok textu a myšlení pana Kerouaca, pak v tom jedete s ním a je to paráda. V některých pasážích se člověk ztrácí a je to volej, někdy však přijdou peřeje a to je pak adrenalin. Kniha není pro každého, ale kdo má pochopení a chce se zúčastnit cesty po boku tohoto "bídníka", nechť nastoupí. 8/10

LadyWarrior
28.01.2014

Tuto knížku jsem si dlouhou dobu přála číst. Nedávno mi jí půjčila kamarádka a já jí měla během pěti dnů přečtenou. Kerouacův styl psaní je velmi poutavý ( pro mě ). Navíc, pro mě byla přímo fascinující ta skutečnost, že Kerouac vše psal podle svých vzpomínek a vše, co se v knize odehrávalo se stalo. Také je zajímavé zamyslet se nad tím, že takovéhle věci, myšleno vše to, co dělal sám Kerouac, bylo v té době vcelku běžné... Člověk si po přečtení knihy hodně popřemýšlí nad tím, jak byly věci v té době brány... ženy, alkohol, kouření, fetování...

blackholesun32
02.08.2016

ZabakDokvakal to napsal moc hezky a v podstate ma pravdu, takhle nejak ta kniha je napsana...prd se tam deje, ale vsecko je to blaznivy a skvely az je to vtipny...vlastne si myslim, ze ta kniha je hlavne dobra v tom, jak kouzelne prevadi na cloveka ten entuziasmus, to nadseni z niceho...pripomina mi to, kdyz jsem v sestnacti, sedmnacti letech rokovali naliti s kamarady o veskerenstvu sveta, filozofovali, meli treti oko (rozumej opileckou intuici) a byli hrozne moudri a vse co clovek prozival bylo neopakovatelne a skvele...a je pravda, ze si na to rad zavzpominam nekdy i dnes, ale ta vzpominka asi i staci...A Kerouac k tomu vsemu patril, byla to vlastne takova nase bible (mival jsem kamarada, ktery v podpazi s touto rukou vyrazil na vylet po Evrope, a kdyz se navratil, ja pln ocekavani jak to bylo skvely, z neho vlastne krom trochu smutne zminky: "vis vona to neni takova prdel..." nic moc nedostal), ktera patri k tomu, i k tomu veku a i prestoze je to vlastne naivni a nelze v tom odzit cely zivot (teda lze, ale to se pak clovek asi uslasta - vid Kerouac) tak mam na ceste porad moc rad, tedy paradoxne hlavne tento rukopisny svitek - ktery vysel az pred nekolika roky a zrovna se stredil do takove me male posledni cesty po cesko-slovensko-polsku...Tedy asi i z nostalgie ja hodnotim za plno - protoze jsem byl taky takovej a k cloveku to proste patri a nelze mu to odparat...byt stejne nejlepci jsou Vize Gerarda!

ŽabákDokvákal
06.08.2013

Tak jo, dal jsem této "kultovní" knize druhou šanci a ani na podruhé ji nedočtu.

Je to to totiž něco jako:

"Můj milý deníčku,
včera jsme se s kámoši jen tak bloumali městem, byl vlahý večer a na nás to všechno působilo úplně bláznivě--- prostě to bylo všechno šílený a co se toho dne stalo se jen těžko popisuje, ale k tomu se vrátím později. V kapse jsem měl posledních 250 korun, tak jsem koupil v trafice u nádraží plácačku a všichni jsme se náramně opili. Pak jsme se rozhodli, že provedeme něco šílenýho, tak jsme si stopli nějakého zemědělce, ten nás hodil do vedlejší dědiny. Tam jsme potkali Frantu---úplně bláznivýho šílence, toho největšího na světě. Opět jsme se ztřískali. Ráno nás čekalo fantastický ráno a vyrazili jsme do Horky sbírat jahody, aby bylo zase na nějakej ten chlast. Opět jsme byli na cestě..."

..a tak dál pořád a pořád dokola.

1