bbianka bbianka komentáře u knih

☰ menu

Zpověď inkvizitora Zpověď inkvizitora Michael Weber

Tak, konečně jsem dočetla toto obsáhlé dílo. Musím říct, že je moc zajímavé. Kniha je obsahově hodně rozsáhlá, ale zkrátit ji by bylo na úkor všech informací. Jako první musím vyzvednou styl použitého nářečí. Dodal hodně na atmosféře a na přesunu do dané doby a navíc se mi to moc líbilo a bavilo mě čtení v této "mluvě". Také si myslím, že nebylo pro autora vůbec jednoduché tímto stylem napsat tak rozsáhlé dílo. Opět u mě hraje důležitou roli, že je dílo napsáno podle skutečné události, ale vědomí, že se tyto události skutečně staly je vskutku otřesné. Ze začátku jsem si o Gaupovi myslela, jak je opatrný a nestranný a tím tahle postava na mě dělala dobrý dojem. Pak se ale velice nenápadně chytl do té nejhorší sítě. Věřím tomu, že to na začátku ani moc nezpozoroval, jak se nechal vtáhnout do tak špatného společenství, jako byli později inkvizitor a jeho tribunál. Věřím i tomu, že než se stihl vzpamatovat, tak už bylo trochu pozdě a možná by zaplatil životem i on a jeho rodina, kdyby odstoupil, nehovoříc o tom, že by se postavil proti. Každopádně to Gaupa neomlouvá. Velice nenápadně se z inteligentního a racionálně myslícího člověka stala lidská sketa. Pro mě bylo docela pozoruhodné jak Gaup na jednu stranu jakoby věřil, že nějaké čarodějnictví existuje a na druhou stranu věděl, že celý scénář píšou spolu s Bobligem. Asi si tak strašně chtěl očistit svědomí, že nakonec sám uvěřil? V tomhle mi Gaup připadal jako rozpolcená osobnost, anebo při psaní svých pamětí nebyl až tak upřimný, jak se nám snažil namluvit.
Hlavně ale nemůžu pochopit to, jak mohla mocnost těmto příšernostem jenom přihlížet a nechat to zajít tak daleko. Tuto myšlenku moc hezky rozvinul i sám autor v epilogu knihy. Také se mi líbil autorům názor na církev - je to jenom společenství lidí, které si víru upravuje dle svých potřeb. Církev učí malé děti, jak je Bůh dobrotivý a laskavý.............. a církev jenom koná dle božího slova. Až později se tyto děti dovědí, kolik zla a zkázy bylo provedeno ve jménu Boha. Také můžu bez zábran říct, že v Boha věřím, ale církev neuznávám.
Co všechno dokáže udělat moc z obyčejných lidí............... Ale takto to funguje bohužel pořád i dnes. Na tomto systému je postavena moc lidí, politika .... Některé věci se sice změnili (nepopravují se lidi, neočerňují se kacířstvím...), ale pro dosažení ještě větší moci a hlavně bohatství se postupuje hodně podobně i dnes. Při čtení této knihy mi některé pasáže připomínaly praktiky současnosti (nesmysli prosazené úplatky, zbavování se nepohodlných lidí....)
Každopádně mi rozum stojí nad tím, že v 17. století bylo tolik lidí schopno ještě pořád věřit v takové fantasmagorie. Snad čím větší smyšlená ohavnost, tím víc jí věřili. Kde byl zdravý lidský rozum? Kde byli všichni ti učení lidé? Jak to, že nemohl hned na začátku zvítězit rozum nad primitivností? Vždyť to nebylo pro ostatní, vzdáleně zainteresované mocnosti, hned o penězích. Jak mohl jeden bezvýznamný člověk bez postavení najednou vládnout nad životem tolika lidí a nikdo nezakročil a i zákony byli krátké - také mi to připomíná jednu osobnost ze současnosti.
Hold, my lidi jsme druh chamtivý a ziskuchtivý a je nám jedno, co pro peníze dokážeme zničit.
Podívala jsem si vzápětí i film "Kladivo na čarodějnice", ale ten vám rozhodně neposkytne takový rozhled o dané tématice jako tato kniha.
Doporučuji knihu čitatelům zvídavým a hlavně těm, co mají rádi, tak jako já, díla na základě skutečného podkladu.

17.04.2015 5 z 5


Deník prostitutky – Dvojí život paní Ester Deník prostitutky – Dvojí život paní Ester Michael Weber

Jsem docela překvapena tím, že tu tahle kniha dostala tolik negativních recenzí. K této knize jsem se dostala úplně náhodou a teda nevěděla jsem, co od ní očekávat, vzhledem k těm recenzím. Nejdřív jsem nějak opomenula fakt, že kniha je podle skutečné události. Ale styl a jazyk, jakým je kniha napsána, mě donutil si tento fakt prověřit. Ano, slova a jednotlivé popisy jsou obecně vulgární, ale jak jinak by se nám do povědomí dostala ona atmosféra, potřebná k tomuto konkrétnímu ději. A na druhé straně, ne nadarmo se říká „Kdo chce s vlky žít, musí s nimi vít“ a také se na člověka chtě- nechtě ledacos nalepí. Holt jsou i lidi přizpůsobivý, hlavně když jsou v koncích. Hlavní hrdinka brala svůj život s velikou dávkou optimizmu, ale pro mě to byl docela smutný příběh – teda jeho podstata. Je fakt smutné, jak někdo kvůli partnerovi ztratí půdu pod nohama a je donucen se takhle podřídit osudu. Mě osobně se kniha moc líbila a vůbec mi tam ty vulgarizmy nevadili, spíše vhodně dotvářeli atmosféru. Moc dobře se mi četla. Mnohokrát jsem se i hezky zasmála. Ale konec ….. to byla fakt facka. Ester se tak strašně ponižovala svou brigádou jenom aby si zabezpečila budoucnost (střechu nad hlavou) a nakonec to bylo k ničemu. Fakt smutné, ale také reální. Trochu mě teda dával na zamyšlenou fakt, že jsem v knize nenašla nic o tom, jak se Ester věnovala své dceři, hlavně teda kdy, při té vytíženosti, což bylo smutné. Ale asi se to sem holt nehodilo.
Vzhledem k jiným recenzím knihu doporučuji jenom pro otrlé povahy a pro všechny, co mají rádi osudy ze života bez ohledu na obsah.
Ale mě se kniha fakt moc líbila.

05.12.2014 4 z 5


Útěk z afrického pekla Útěk z afrického pekla Barbora Koudelková

Kniha je moc dobře a čtivě napsaná. Já ale nechci popisovat Bářinu naivitu. Podle mě to bylo celé docela dobře nachystáno, protože už před vstupem Báry do této záležitosti, někteří lidé Kenovi naletěli. Když je člověk opravdu silně zamilovaný, tak je ochoten podstoupit jakékoliv riziko, aby své lásce pomohl. Kdo toto smete jednoduše názorem – naivita – tak podle mě nebyl nikdy tak hluboce zamilován. Ale co se dělo pak později, tak to už byla hodně silná káva. Já jsem sice trpělivá a vydržím dlouho, ale toto bylo moc i na mě. To, že v tom Bára pořád pokračovala bych vnímala jako, že pořád doufala v nápravu jejích vztahu. I když já bych to už dávno vzdala, tak i tak mám pro to pochopení. Někdo potřebuje prostě více času, aby si uvědomil, že to prostě nikdy dobré nebude. Vydržela to 6 let, znám lidi, kteří se nechají mlátit i 20-30 let (ve své vlastní zemi) a pořád doufají. A co se týče toho, že pořád byla ochotna shánět další peníze – je v tom cítit pořád nějakou naději na zdárný konec a ono bylo vlastně už jedno jestli podepíše o jednu směnku víc nebo míň. Už dávno bylo jasné, že nebylo pro Báru reální to splatit, tak jedna směnka víc nebo míň je už jedno. Ona je vlastně potřebovala pro zachování svého nebo synova života. Báru bych za naivitu až tak nekritizovala, spíše všechny ty investory, kteří na tohle všechno přistoupili, to docela nechápu. Nešla bych do takových obchodů u nás doma a ne to ještě s někým v Africe, koho jsem nikdy neviděla a neviděla ani do hloubky obchodu. Toto je podle mě naivita. Autorku obdivuji za to, že dokázala jít s pravdou do knihy i když jí muselo být hned na začátku jasno, že se potká s velkým množstvím kritiky, co se její osoby týče. Většina lidí by zalezla pod kámen a snažila se vše co nejvíce ututlat. Je dobré, že se tento příběh dostal do povědomí a doufám, že snad to někdy někomu pomůže předejít podobné situaci.

20.11.2014 5 z 5


Bez dcerky neodejdu Bez dcerky neodejdu Betty Mahmoody

Už kdysi dávno jsem tento příběh x-krát viděla zfilmovaný a teda nebyl špatný – je to moje nejoblíbenější tématika. Ale do knihy se mi rozhodně nechtělo, ale má známá řekla, že ten film se s knihou nedá srovnávat, tak jsem si ji půjčila. A byla jsem tedy hodně překvapená. Kniha je fakt výborná, přečetla jsem ji za pár dnů, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je to dost hrubá kniha, ale po celou dobu napínavá. Úplně mě vtáhla do děje. Vůbec nepochybuji o tom, že se to vážně stalo. Nejvíc mi bilo líto malé Mahtob, která si tím musela také projít a už se těším na její verzi tohoto příběhu. Navíc bych Betty ani moc neodsuzovala, podle mě vážně neměla moc na výběr a ani bych neřekla, že byla naivní, když se za Moodyho vdala a později s ním šla do Teheránu. Měla docela svázané ruce a v zájmu ochrany své dcery bych se asi rozhodovala stejně, i když to zní divně vzhledem k tomu, čím si prošla. Vřele doporučuji všem, co mají rádi skutečné příběhy a hlavně těm, co mají rádi tématiku osudů islámských žen. Určitě si tuto knihu přečtěte.

04.11.2014 5 z 5


Ještě než umřu Ještě než umřu Jenny Downham

Jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla. Ani nevím, co napsat. Prostě by to takhle nemělo být, aby rodiče přežívali své děti. A aby děti věděli, že umřou ještě jako děti, nebo mladí lidé. Nechtěla bych to zažít. Ale co je horší, když víte, že vaše dítě za krátko umře a můžete se s ním rozloučit, anebo když vaše dítě umře např. při dopravní nehodě a už se rozloučit nemůžete.................................

27.10.2014 4 z 5


Jak jej příroda stvořila Jak jej příroda stvořila John Colapinto

Neuvěřitelný příběh. To, že se někteří lidé celý dospívající život cítí být pocitově a myšlením osobou jiného pohlaví, než ve skutečnosti jsou, je obecně známé. I to, že se v dospělosti rozhodnou změnit své pohlaví a identitu. Ale že by se staly případy, kdy se někdo rozhodne vychovávat dítě v jiné pohlavní identitě než je většinově geneticky dané, tak to jsem nevěděla. Asi bych to nevydržela, kdybych se nedej bože k takovémuto rozhodnutí v souvislosti s vlastním dítětem rozhodla, a časem viděla, že se dítě kvůli tomu trápí a cítí zmateně. Jeho trápení by mi nedovolovalo v tom pokračovat. Jedna hloupá chyba chirurga a špatné rozhodnutí řešení situace a několik životů odsouzených k trápení a předstírání. Jak je to nespravedlivé………………

23.10.2014 5 z 5


Bez tebe nepřežiju Bez tebe nepřežiju Melissa Fay Greene

Hodně působivý životní příběh. Člověk o dané problematice lecos ví, ale to zdaleka není všechno. I když mě určité pasáže plné nudných faktů nudila, i tak jsou v konečném důsledku hodně potřebná k uvědomění si situace. Hlavní hrdinka tohoto díla je obdivuhodná žena, která našla ve vlastním neštěstí tolik lásky pro děti, které to životně potřebovali. Bylo mi těchto sirotků strašně líto a člověk by nejraději v okamžiku všem pomohlo – kdyby to tak bylo možné. Nejvíc jsem obdivovala, jak se hlavní hrdinka snažila pomoct všem bez ohledu na to, zda jsou zdraví, či nemocní a sama nebrala ohled na to, jestli se nenakazí. Hodně ale hodně mě překvapilo číst si o tom, jak i v Africe, v místech plných bídy, nemocí , smrti a trápení existuje lidská závist stejná jako ve vyspělých zemích. A navíc, že i takovýchto situacích není lidem cizí zákeřnost a podrazáctví. Líbilo se, že příběhy jsou fakticky skutečné a po zádní jmen do Googlu jsem nacházela konkrétní články a fotografie, o kterých jsem v knize četla.

23.10.2014 4 z 5


Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy... Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy... Sabine Dardenne

Pro většinu čtenářů je asi zklamáním, že nejsou určité pasáže detailněji rozepsané, ale i tak je kniha zajímavá a čtivá. Každý jsme jiný a proto respektuji, že někdo o špatných podrobnostech mluvit nedokáže. I tak musím říct, že hlavní hrdinka je moc silná osobnost, že tohle vydržela. Neumím si představit být na jejím místě. Člověk se tak nějak podvědomě, po přečtení knihy, začne více bát o své děti. Proto si nejsem jista, jestli bych já jako matka chtěla tyhle podrobnosti vědět. Ale i tak si myslím, že je kniha přínosem pro ty, kteří v určitých špatných situacích potřebují vědět, že vždycky je určitá naděje.

23.10.2014 3 z 5


Ještě jsem to já Ještě jsem to já Lisa Genova

Moc krásně napsaný hodně smutný příběh. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. Myslím si, že mi mnoho dala. Nejraději bych byla, kdybych se s touto problematikou nesetkala, ale člověk nikdy nevím. Proto jsem ráda, že budu schopna, se na věc dívat úplně jinak. Život s člověkem s Alzheimerovou chorobou není určitě jednoduchý, možno obtěžující, ale nikdo neví, jak se dotyčný cítí, co cítí, co mu schází a navíc to neumí vyjádřit, protože mu to jeho nemoc nedovoluje. Příběh je moc živě napsaný a procítěný. Bylo to moc smutné ale o to víc zajímavé čtení. Jsem ráda, že jsem tuto knihu objevila a vřele ji doporučuji.

23.10.2014 4 z 5


Bez lásky a naděje Bez lásky a naděje Michael Seed

Neříkám to jenom proto, že "se mi to lehce říká", když momentálně nejsem v takové situaci, ale nikdy bych nedovolila, aby moje (i když adoptované dítě takhle trpělo. Možná bych chvíli snesla utrpení sama na sobě, ale v žádném případě né na dítěti. Vím, že každý má jiné možnosti, ale docela nechápu ženské, které si tohle všechno nechají líbit. Každopádně je tento příběh moc smutný, ale věřím, že to takhle mohlo být. Je hrozné, jak takovýto tyrani zůstávají nepotrestáni. Je to neskutečná nespravedlnost. Každopádně je fakt úžasné, jak to Michael všechno vydržel a co všechno v životě dokázal, to by zvládnul málo kdo. Nějvětší paradoxt na tomto příběhu je to, že vlastní maminka chtěla pro Michaela mnohem víc, než jenom lásku, kterú jako jedinou mu mohla dát ve velkém množství a nakonec Michaelovi chybělo všechno, ale nejvíc láska od nejbližších. Škoda, že ji Michael nikdy nevyhledal. To bych udělala jako první po tom, jak se to dozvěděl. Jinak tohle dílo stálo za přečtení i když konec ani nemusel být tak rozepsaný, stejně se mi to všechno pletlo.

23.06.2014 4 z 5


Zapomeňte, že jste měli dceru Zapomeňte, že jste měli dceru Sandra Gregory

Moc poutavý příběh o uvěznění za pašování drog. Sandra udělala hloupost, za kterou zaplatila až příliš draze. Každý druhý člověk by v beznadějné situaci podstoupil takové riziko, ale Sandra měla ještě jednu možnost - požádat rodiče o peníze na letenku a všechno by dopadlo úplně jinak. Moc dobře popsané podmínky v Thajském a Britském vězení. Každé je hrozné svým spůsobem. Mně osobně by ale asi víc vydilo to Thajské. Jinak má Sandra u mě veliký obdiv za to, že to všechno psychicky vydržela. Ta představa doživotního a pak 25. letého uvěznění musela být katastrofální. Co mě zaráží, že jí vláda dřív nepomohla, stejně jako v jiných případech. Muselo být docela zdrcující vědomí, že vězni za mnohem horší činy měli oproti Sandře směšnou délku trestu.
Každopádně doporučuji si toto dílo přečíst. Je to moc zajímavé a poutavé čtení.

16.06.2014 5 z 5


Když to není láska Když to není láska Kay Langdale

Ani nevím, jak tuhle knihu ohodnotit. Je v ní mnoho úseků, které mě nebavili, ale zase jsou tam takové, které mě fakt pohltili. Děj je ale zajímavý. Hlavně tím, jak tyhle zajímavé životní příběhy jsou ke všemu i tak propletené. Pokud někdo hledá klidnou relaxační knihu, tak je zajímevé si právě tuhle přečíst.

27.05.2014 2 z 5


Ranhojička Ranhojička Ricarda Jordan (p)

Moc se mi do této knihy ani nechtělo, ale nakonec jsem se na její příběh tak namotala, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je to moc hezký a čtivě napsaný romantický příběh. Styl jakým je příběh napsaný, Vás úplně vtáhne do děje. Normálně mi bylo líto, že jsem ji už dočetla, nejraději bych pokračovala dál. I když už vlastně nebylo v čem pokračovat. Ještě pár dnů po přečtení, jsem na tuto knihu pořád myslela. Doufám, že narazím na více takovýchto skvělých knih. Vřele všem doporučuji. Dala bych i deset hvězdiček, kdyby jich tu tolik bylo :-)

15.05.2014 5 z 5


Nikdo tě nemá rád Nikdo tě nemá rád Judy Westwater

Neuvěřitelný příběh, od kterého jsem se také nemohla odtrhnout, dokud jsem ho nepřečetla celý. Ani si neumím představit, že by takovéto životní situace dokázala přežít například moje dcera. Je to děsivé. Takové lidi, jako je její otec bych dokázala zabít a bylo by mi jedno, že si to odsedím. Takovýchto případú je ve světě nespočet a nejsmutnější je, že některým dětěm to nakonec tak zblbne rozum, že pak v dospělosti dělají to samé, co se v dětství dělo jim. Svět je tak strašně skažený, že si to všechno ani nedokážeme představit a už vůbec se to všechno nedá napravit, ale i tak je skvělé, že se lidi o to snaží. Obsah této knihy je krutý a hrozný, jinak jako dílo je fakt skvělá. Je strašně poutavě psaná a čitatele přímo vtahuje do dějě. Všechny bolesti s Judy přímo prožíváte. Nejraději bych lidi, jako jejího otce a macechu hodila do plynové komory.

29.04.2014 5 z 5


...a muž ti vládnout bude ...a muž ti vládnout bude Milena Tomešová

Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Nevěděla jsem, co od této knihy očekávat, jednoduše jsem ji začala jenom číst. Musím říct, že jsem byla teda hodně překvapená vyvrcholením deje. Je to hrozné a pro normální lidi nepochopitelné, jací trýznitelé ve své podstatě jsou. Je to nelogická láska, závislost, zvrhlost, ...........................? Proč Gabrielu jednoduše nenechal dále žít svůj život? Stejně chtěl být s jinou, s jinými ženskými. Jsem přesvědčená jeho vinou a je mi strašně líto těch dětí. Také doufám v boží mlýny. Bylo to moc zajímavé čtení.

29.04.2014 5 z 5


Nikdy o tom nemluv Nikdy o tom nemluv Kathy O’Beirne

Tahle kniha je skvělá od prvního písmene po poslední tečku. Je to neskutečně silný příběh, od kterého se jen těžko dá odtrhnout. Je až nemyslitelné, že se takovéto věci děli. Nejvíc mi je ale smutno z toho, že se ty otřesné činy nevyšetřovali a nikdy nikdo nebyl potrestán. Vzhledem k tomu, že jsem také matka, tak si nedovedu představit, že bych dovolila, aby si takovýmto peklem prošla moje dcera. Raději bych sama zemřela, než abych s tím nic neudělala. Tuto knihu doporučuji přečíst každému, kdo si myslí, že se mu nedaří a má problémy v životě.

19.12.2013 5 z 5


Nebezpečná posedlost Nebezpečná posedlost Maria Barrett

Není to sice můj žánr, ale i tak jsem knihu přečetla a docela mě bavila. Místama jsem se od ní nemohla vůbec odtrhnout a hlavně konec byl pro mě úplně nečekaný, ale moc dobrý. Doporučuji.

25.11.2013 3 z 5


V Afghánistánu Bůh už jen pláče V Afghánistánu Bůh už jen pláče Síba Shakib

Příběh zajímavý, ale styl jakým to je napsané mě moc nezaujal. Docela mi vadilo neustálé přeskakování vyprávění děje z vyprávěče na vyprávění hlavní hrdinky. Ale jinak se mi kniha líbila.

13.11.2013 3 z 5