Zpověď inkvizitora

14.04.2024

(SPOILER) Navazuje na Kladivo na čarodějnice, nebo lépe řečeno, chápu knihu jako nové zpracování. Inkvizitoři se oháněli bojem proti zlu a přitom byli oni to nejhorší zlo.

04.08.2023

Historický zajímavá kniha . Je smutné co se dělo a čemu všemu lidé věřili. A ve jménu církve a donucovacích prostředků dosáhnout svého. Já mít ruce v palečnici tak se taky přiznám ke všemu. co se knihy týká, je těžká na čtení a hodně jmen v krátkém období, že mi chvílemi dělalo problém se zorientovat.

24.05.2021

Těžké a dlouhé čtení...

10.02.2019

Kladivo na čarodějnice mě zasáhlo, tudíž jsem sáhl i po zpovědi. A jsem rád, události byly historicky upřesněny a navíc jsou zde zmíněny vztahy ve společnosti a mocenský boj, které v podstatě umožnily rozjezd procesů.
Mám-li shrnout, pokud vás kladivo oslovilo natolik, že chcete vědět více podrobností, rozhodně si knihu přečtěte. Těžko říct, jak by mě zpověď oslovila, kdybych kladivo nečetl, asi bude lepší začít Kaplickým a pak uvidíte.

24.11.2018

Do nebe volající !!!!!!!!

11.08.2018

Příběh mi nepřijde nijak děsivý, vzhledem k tématu spíše naopak. Charakter vypravěče příběhu taktéž, takoví jsme každý druhý. (Sáhněme každý z nás do svědomí - kolikrát v životě držíme hubu a krok, abychom si zachránili vlastní postavení, o životě nemluvě? V zaměstnání, mezi kolegy, přáteli, ... Kolikrát upřednostníme vlastní prospěch, prospěch rodiny apod. na úkor výhody přítele, kolegy, společenství - a to nemluvím o nepříteli, cizinci, ... Jak píše sám autor románu: rozum, láska, svědomí. Kdo z nás byl vždy čestný?)

Přijde mi nepřípustné hodnotit přesvědčení člověka konce 17. století optikou století 21. To, co mi dnes považujeme za zbloudilost, byla tehdy samozřejmost. Kdoví jak se budou naši potomci v 25. století ohlížet na naše názory i stupeň vědeckého poznání.

Román mi nepřinesl nic nového, po obsahové, ani interpretační stránce, ale věřím, že své čtenáře najde.

Plynulost četby mi kazil autorův styl psaní - užívání velmi krátkých vět, téměř holých, samá eliptická vyjádření. Žádné souvětí nebo rozvinutější obraz. Rušilo mne i nadbytečné užívání majuskulí u abstraktních a symbolických substantiv (nejen z náboženské oblasti).

Když jsem si knihu půjčila myslela jsem, že to bude něco jako Kladivo na čarodějnice.
Ale nebylo ...
Rozhodně jsem nenáviděla hlavní postavu jak to jen jde s literární postavou, jak nějaký chlap se může chovat jako takový ....

Jedna událost, dvě knihy. Nejprve jsem přečetla Kladivo na čarodějnice, asi po týdnu Zpověď inkvizitora. Zatímco Kaplického knihu jsem četla s láskou a zoufalstvím nad hrůzami, které se děly nevinným lidem, Zpověď inkvizitora jsem četla se strašným pocitem v břiše a černými myšlenkami. Největší hrůzu jsem neměla z činů, ale z myšlenek. Kladivo je jednoznačně mnohem jemnější čtení. Zpověď je tvrdá a náročná kniha. Znovu ji číst nebudu, přestože je dobrá. Nemám na ni žaludek. Jsem ale ráda, že jsem ji přečetla.

13.09.2017

No musím říci, že u mě autor roste knížku od knížky. Je super, že si vybírá období, která nejsou moc zmapovaná, i když v přípdě procesů s čarodějnicemi, tomu tak úplně není. I já jsem kdsi četl knížku od pana kaplického a viděl film, takže jsem očekával v čem toto bude jiné. A ono opravdu bylo. Je to krásný pohled na člověka, který dychtí po moci a pozlátcích s tím spojenými. Pro to, aby se udržel u vesla neváhá zapoměnout na nejlepší přátele a usiluje o jejich majetek nebo významější postavení. Na historických reáliích , které jsou krásně popsané, vidíme kam až může zajít touha po moci a tak jak to většinou bývá, kdo zaseje , také sklidí. Což by si měli uvědomit i mocipáni stávající, ale ty takováto poměrně náročná literatura, bohužel míjí, oni si udělají pouze čárku, že v nějakém Šumperku nebo Losinách byli. Proto pro mě každé vysotupení na Petráky má kromě sportovního výkonu i jiný podtext.

05.03.2017

Za mě hit jako prase. Může se zdát, že pustit se do stejného námětu jaký byl napsán v kultovním Kladivu na čarodějnice, by mohla být literární sebevražda, ale naopak. Pan Weber to pojal trošku jinak, přesto stejně čtivě jako pan Kaplický před 50ti lety. Při čtení knihy jsem hlavní postavy skutečně nenáviděl, ale stejně jsem hltal stránku za stránkou. Bylo jich požehnaně, přesto jsem nechtěl ať kniha skončí. Boblig byl pěkný padouch, takového nenajdete ani v bondovkách :-)

15.01.2017

Úžasně napsané, ale tak moc deprimující! Hrozná doba. Ale ono snad každé století má své "inkvizice", které pracují pro sebe, někdy ostré, jindy mírnější ve svém konání.
Pane spisovateli, hezky píšete *****, ale co takhle něco veselejšího z našich dějin by tam nebylo? :-).

Každý čtenář má právo na názor, stejně jako paní Lenka.g a DominaCZ. Kniha je delší, protože popisuje procesy, které trvaly od roku 1678 do 1696 (příběh končí až 1714), vynikající pan Kaplický (nebyl historik, ale autor historické beletrie a podklady mu zpracovával doc. PhDr. František Spurný) popisuje události 1678 až 1685 (po smrt Lautnera). Z úcty k nešťastným lidem jsem nechtěl děj zkracovat. Dva roky jsem poctivě navštěvoval archívy, využíval staré dokumenty, objevoval zapomenuté a radil se s několika historiky. Pravdivost historické beletrie je na pováženou. K pravdivému pohledu na události slouží kritická literatura faktů. Například pan Kaplický píše v epilogu, že se po osmi letech po procesech vrací do města Hutter - ale on byl tehdy již deset let po smrti. Od roku 1962 kdy vyšlo skvělé Kladivo na čarodějnice bylo nalezeno a přeloženo mnoho nových archiválií, z kterých tehdy nebylo čerpáno. Také inkvizitor Boblig měl rodinu a dceru, což v knize není uvedeno, jeho hrbatý sluha Ignác nikdy neexistoval a je jen literární postavou, nejprve byl uvězněn páter Lautner a až o měsíc později jeho služebná Zuzana Voglicková (u Kaplického je to opačně) apod. Tím nesnižuji kvalitu knihy pana Kaplického, ale je to jen beletrie stejně jako má kniha. Toto je odpověď pro lenka.g, která napsala a později smazala, že Kaplického kniha je pravdivější. Moje kniha je velmi náročná, ukazuje nejen souboj Bobliga s Lautnerem, ale i pronásledování tajných luteránů a boj šumperských cechů mezi sebou, což usnadnilo donášení a nenávist. Mimoto přináší mnoho nových dosud nepublikovaných poznatků o tomto temném tragickém případu. Michael Weber, autor.

06.01.2017

Mně se knížka nelíbila. Trápila jsem se s ní šest dní, nechtělo se mi číst a dočetla jsem to jen proto, že ji jedna knihovnice velice vychválila. Je pravda, že sama od sebe bych knížku nečetla, baví mne jiný typ literatury, a hodnocení knihovnice tak knížce v mých očích paradoxně ublížilo, protože jsem od ní čekala něco jiného.
Podle mne je kniha je zdlouhavá a nic zásadně nového nepřináší, děj nestrhává, negraduje. Ano, Zpověď ukazuje hnusnou realitu při procesech s čarodějnicemi, ale už udělalo čtivější Kladivo na čarodějnice.
Milovníky historických románů patrně potěší, s fanoušky thrillerů si do oka nepadne.

02.09.2016

Matka Tereza napsala "mám pochybnosti o existenci Boha...", ale tato děsivá kniha nenechává v nás čtenářích pochybnost o všemocnosti ďábla a jeho zla v lidských bytostech. Nečetla se mi lehce. Je značně rozsáhlá a autor jde někdy do zbytečných historických detailů, které nemusí každého zaujmout. Zřejmě to byl záměr představit čarodějnické procesy v plné šíři. Z mého pohledu se to povedlo, jelikož spolupracoval s místními historiky, jak uvádí. Celkový dojem ze zajímavého díla kazí pouze několik gramatických chyb v textu. Doporučuji přemýšlivým čtenářům.

07.02.2016

Trochu těžkopádný styl psaní, který má evokovat autentické paměti jednoho z členů šumperského inkvizičního tribunálu. Když toto pominu, jedná se o působivé, dost depresivní čtení o průběhu známých čarodějnických procesů na severní Moravě. Znovu si člověk uvědomí, jak se dějiny opakují, že na počátku podobných událostí stojí vždy nějaká ideologie, byť i se sympatickými hesly, která je nakonec využita či zneužita lidskou chamtivostí, závistí, touhou po moci i touhou po krvi.
Plus za to, že autor se snažil o co nejpřesnější popis událostí v souladu s historickými prameny.

jaede: já bych jim to právě doporučil, aby si uvědomili, jak je ta jejich víra pohodová...

Knihu jsem měla půjčenou a ač mám ,,inkviziční,, literaturu moc ráda, knihu jsem nedočetla. Přišla mi strašně utahaná, pomalá... Odkládám na jinou dobu, ale jistě se k ní ještě vrátím.

28.05.2015

Odvolávám to, co jsem o autorovi nedávno psala. Umí!!! Když jsem si tuto knížku půjčovala, upoutal mě titul i prolistovaný obsah a ani jsem si nevšimla, kdo to napsal. Téma z černé minulosti jesenicka mě hodně zajímá. Kaplického Kladivo na čarodějnice jsem četla ještě jako dítě a vrylo se mi do paměti, po stejnojmenném filmu jsem celou noc nespala. Krutost, zneužití moci, lidská spodina na vrcholu. Bobliga skvěle ztvárnil herec Šmeral, byl v roli opravdu odporný a přesvědčivý, dodnes vidím chuděru Zuzanku s nádhernou Valentovou, jak ji sadisticky zřídili - s ostatními chuděrami. Ani v knize k němu nelze cítit nic jiného, než odpor a hnus. Zlý člověk, který má bohužel moc a touhu po majetku ostatních. Souboj svědomí a zbabělosti v Gaupovi...Knihu čtu s velkým překvapením, je výborně a poutavě napsaná. Autor si dal jistě poctivou práci, aby shromáždil prameny, psychologické vypracování hlavního hrdiny knihy, který na sklonku života bilancuje, je brilantní. Připomněla jsem si knížku Marie Schweidlerová - čarodějnice, poněvadž právě v ní je popisováno hnízdo s mužskými údy, které měly nebohé nařčené ženy odnímat a zneužívat. Tenkrát, při četbě, jsem se utěšovala "to bylo dávno, lidi jsou teď přece docela jiní"...nejsou!!! Stačí se zamyslit, kam se lidstvo dostalo třeba v Iráku. A co proti tomu zmůžeme? :( Ale zlo musí být pojmenováno a pranýřováno, nesmí se považovat za součást života, nesmíme si na ně zvyknout. V knize je výborně ukázáno, jak si lze člověka zavázat strachem, jak s ním jde manipulovat a kdo se neumí včas vzepřít, mašinerie zlé moci ho vtáhne a rozemele. Děkuji za dobré čtení:)

14.05.2015

František Ferdinand Gaup....
... ještě nyní si rozpomínám, jak jsem byl zvědav a rozechvěle se těšil na svá první mučení. Jak mě zajímaly reakce mučených. Jejich obavy, křik plný bolesti a pláč. Ale jakmile se později z lidského utrpení stávala šedá rutina, jakmile se to nesnesitelně mnohokrát opakovalo, bylo to odpudivé, nezajímavé a fádní. Nudilo. Tisíckráte stejná srdceryvná scéna. Obavy, slzy, škemrání a vzývání všech svatých jmen mi drásaly mozek. V těch vypjatých chvílích jsem se přešel do vedlejší místnosti posilnit dobrými pokrmy a pitím a zanechal kata jeho práci. Přicházel jsem pak, abych viděl rozdrásané hnáty, krvavá lýtka, vykloubené paže, pokraskanou kůži a krev. Všude jen chuchvalce krve, jež katovka smývala hadrem z podlahy i nástrojů...