Ayna
komentáře u knih
Smrtící povzbuzení
Nicholas Adams (p)
Další solidní brakovka, tentokrát z prostředí střední školy. Příběh z dávných časů mýtů a legend, kdy se úkoly psaly ručně a o PC se zajímala jen divná děcka, která s přehledem zvládla hacknout celou školu. Líbilo se mi, že hlavní postavou byla nepopulární šprtka, slepá jak patrona.
Nůž
Robert Lawrence Stine
"Drahý vyhledávači hrůzy, zatím tě nijak zvlášť nevzrušovaly jevy jako skojíkající vlkodlak, černá hlíza, co nepopolízá, nebo šupinaté příšerky, které bojují za želví práva. Ale teď! Zavři okna, dveře dej na řetěz, k nim přišoupni almaru a opři se o ni zády. Pak zapal velkou červenou voskovici a počkej, až z ní začnou kanout krvavé slzy. Ne, ještě nezačni číst! Vezmi kus pergamenu, nařízni si prst a vlastní krví napiš poslední vůli. Ano, poslední vůli! Protože rána se nedožiješ. Pak nalistuj první stránku HORRORU, nazvaného Nůž. (...)" Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nepopolízající hlíza rozhodla. Ta překladatelova předmluva je opravdu skvost. Jinak i když se tento díl odehrává částečně na Fear Street, nic nadpřirozeného se tu neděje a ani se tu moc nevraždí. Je to spíš thriller/detektivka, ale tak jako tak příjemná brakovka, která se rychle čte. A vystupuje zde zákeřný dvojník Toma Cruise, to je určitě plus.
Neznámá v zrcadle
Lynn Beach (p)
(SPOILER) Tohle býval kdysi jeden z mých nejoblíbenějších dílů, ani nevím proč. Ale všichni jsme chtěli to kouzelné zrcadlo a chodit na strašidelnou americkou internátní školu:D Pobavila jsem se i při čtení po letech. Inu, nostalgie je mocná.
SPOILER: Hrozně se mi líbí, že Tracy zmizí její sestra, a místo aby se komukoli svěřila nebo prostě nějak aktivně začala hledat pomoc, tak se za ni automaticky začne přede všemi vydávat, aby to zmizení zakamuflovala. Však ono se to nějak vyřeší. Takové vtipné. Na druhou stranu jsme alespoň byli ušetřeni zdlouhavých pasáží o tom, jak by jí to stejně skoro nikdo nevěřil. Oproti prvnímu čtení mi teď taky bylo trochu líto té malé opuštěné psychopatky se sekerou.
Fantastická zvířata a kde je najít
Mlok Scamander (p)
Celkem užitečný encyklopedický doplněk k příběhům ze světa Harryho Pottera, s pěknými ilustracemi. Co mě rozčiluje, je, že veškerá zvířena zůstala abecedně řazena podle původních anglických názvů, takže když znáte jen ten český a chcete něco najít, pěkně si zalistujete, protože je to pod úplně jiným písmenem.
Divergence
Veronica Roth
Musím říct, že sama bych si tu knížku nevybrala, odrazovala mě už anotace, ale jedna známá mi tuto sérii tak přesvědčivě doporučovala, až jsem se rozhodla dát šanci aspoň jednomu dílu. Trvalo mi dlouho se do toho dostat. Sice je to psané čtivě, ale rozčilovalo mě nesmyslné dělení společnosti, nelogičnosti celého toho univerza, talentové zkoušky a vnitřního fungování frakcí. Někde v průběhu Trisina výcviku u Neohrožených se to zlomilo, hodila jsem logiku za hlavu a k mýmu překvapení mě to začalo bavit, hlavně teda coby červená knihovna a pojednání o vztazích a šikaně. No a pak přišlo zbytečně uspěchané a ujeté finále, které mě nijak nenavnadilo na to chtít číst ještě pokračování.
Báječná babičkovská soutěž v pečení
Tracey Corderoy
Se sympatickou lehkostí psaná a kreslená vtipná knížka pro děti o příhodách vnučky Pandory a její potrhlé babičky čarodějnice. Ilustrace jsou snad na úplně každé stránce, takže to místy vypadá spíš jako obrázková kniha. Knížka sestává ze tří příběhů, které jsou ještě dál rozdělené do kapitol, což už mi přišlo navíc - příběhy jsou samy o sobě krátké a kapitoly netvoří nijak zásadní předěly, spíš jsou kolikrát na sílu nacpané vždy uprostřed děje, nebo dokonce i dialogu. Hádám, že to má začínajícím čtenářům (nebo jejich unaveným rodičům předčítajícím před spaním;) prostě jen naporcovat text na menší kousky, jinak nemají moc smysl. To je ale jediná drobná výtka, kterou k téhle knížce mám. Asi existuje dost srandovnějších nebo propracovanějších dětských knih, ale tohle se četlo tak příjemně + navíc mám slabost pro čarodějnice, takže dávám plný počet.
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
Z knížky mám hodně rozporuplné pocity. Doteď mi šrotuje v hlavě, co si o tom mám myslet a jak to mám ohodnotit, a protože fakt nevím, zvolila jsem zlatý střed. Určitě má zajímavé téma. Popisuje netradiční životní příběh odehrávající se v netradičním prostředí. Chtělo to od Míši odvahu, jít do všeho takhle po hlavě, a to na ní obdivuju, i ten zápal...ale. Knížka je hodně o pomoci druhým, už jen proto jsem si předem myslela, že od začátku budu držet autorce palce, ale nakonec mi přišla svým chováním a uvažováním nesympatická. Celkově mi nesedlo, jak je kniha stylizovaná a nevěřím, že se to všechno odehrálo takhle a že jsou věci tak černobílé. Jak Míša sama zdůrazňuje, je to jen její upravená verze událostí, a těch míst, kde mi to skřípalo a kde jsem si pokládala otázku, jak by to vylíčili ostatní protagonisté, tam bylo hodně.
Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
Memoáry o jednom pěkném, obyčejném dětství. Pro cizího člověka, který její rodinu vůbec nezná, by to mohla být ukrutná nuda, ale autorka o tom umí hezky psát a zamýšlet se nad věcmi, že se to nakonec dá. To negativní bylo upozaděno, takže je z toho nakonec takové nostalgické, možná trochu přeslazené pohlazení po duši. Jen nevím, jestli si z toho za týden - dva budu schopná cokoliv vybavit. Dala bych tři hvězdy, ale grafika si zaslouží ještě jednu navíc.
Kdokoli může dělat cokoli
Betty MacDonald
Moje oblíbená kniha, ke které se v průběhu let znovu vracím, jako i k ostatním od stejné autorky. Sice mít sestru jako Mary, tak ji asi zaškrtím, ale historky toho, co všechno se jí podařilo své rodině spískat, jsou vtipné. Líbí se mi snad ještě víc než Vejce a já, protože tam mě na sto procent nebaví ty popisy přírody a vaření.
Nevlastní sestra
Robert Lawrence Stine
Tento díl patří k těm kratším, což vůbec není na škodu. Děje je tam na tento rozsah tak akorát, žádná zbytečná vata kolem, ale zároveň je to dost dlouhé na to, aby tam Stine dostatečně vybudoval napětí. A než to začne nudit, tak to skončí. Děj myslím ocení každý, kdo byl nucen sdílet pokoj se svým sourozencem a měl někdy chuť ho umlátit lopatou (nebo alespoň mrtvým králíkem). Obzvlášť pokud jste taky měli rodiče, jejichž jediná reakce na psycho útoky a vršící se mrtvoly v domě by byla maximálně ve stylu "no tak děcka, přestaňte se hádat". Mimochodem, v angličtině vyšlo i pokračování, které se odehrává po návratu pachatelky ze cvokhausu, ale do češtiny asi nebylo přeloženo.
Cesta do neznáma
Christopher Pike
Tenhle díl mě coby děcko moc nebavil a nelíbila se mi pointa. Teď v dospělosti mi přišel ten příběh o dost lepší, paradoxně i proto, že jsem už věděla, o co tam jde. Postavy Freedom Jacka a Poppy Cornové a jejich vyprávění mě bavily víc než samotná hlavní hrdinka, i když i její story měla něco do sebe (ovšem její písničkové texty byly fakt špatné). Tento díl se mimochodem objevil i v seriálu Půlnoční klub, který byl natočen na motivy knih Christophera Pikea, ale s předlohou tam bylo zacházeno dosti volně... Kniha se mi líbila víc než seriál.
Sbohem a na shledanou
Christopher Pike
Zajímavý mysteriózní příběh, který se postupně začne tvářit jako sci-fi, aby se z něj nakonec vylouplo ještě něco trochu jiného. Jiný styl a víc na přemýšlení než dosavadní díla série Stopy hrůzy. Bavilo mě to, akorát závěr už je tak divně rozplizlý, zamotané a je to jako několik konců hned po sobě... Bych to trochu seškrtala prostě. Ale pointa dobrá.
Odejdi, nebo zemřeš
Wendy Darlenová (p)
Já jsem úplně hin ze zjištění, že autoři Stop Hrůz jako Wendy Darlen, Andrew Hall nebo V. K. Fair byli ve skutečnosti zamaskovaní Češi. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem to zjistila, protože to vysvětluje velkou spoustu věcí, které mi v pubertě vrtaly hlavou. (Např. proč šla celá série postupně takovým způsobem do kopru.)
V tomto případě fakt, že Wendy byla ve skutečnosti Petr Lander, kterýmu už v té době bylo přes 60, objasňuje všechny ty narážky na Evropu, Rusko, socialismus, nebo třeba i to, proč hlavní hrdinka má takové zaprděné představy, jako že nejlepší by bylo se hned po skončení školy vdát, a touhu, aby její přítel "jednou konečně třískl do stolu, dal mi pár facek a rozhodoval o věcech sám". Brrr. Pokud se od tohoto oprostím, tak samotný styl psaní není špatný, dialogy taky úplně ne - nezní ale teda jako rozhovor teenagerů, ale podstatně starších lidí. To je v kontrastu s tím, jak je příběh celkově naivní, prostě jednu chvíli se hrdinové zapomenou a debatují jak staří filosofové, a pak se zas chovají, jako by měli v hlavě piliny. Zajímavý je začátek ze života sociopatky a úplný konec. Jinak to není horor ani thriller, jen divná detektivka, kde je ale pachatel jasný hned od začátku. Ale! Pořád je to lepší než Země duchů. Takže 3 hvězdy, s oběma ušima odřenýma.
Krvavá finta
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Solidní napínavé psycho se záporákem, kterýho jsem fakt nesnášela, a u některých scén mi nebylo dobře (třeba to super rande ve čtyřech, který zavánělo hromadným znásilněním). Tohle víc rozepsat, tak by z toho klidně mohl být i "seriózní" thriller pro dospělé. Jen ten konec byl takový trochu divný. Osobně bych radši viděla, kdyby Adama odbouchnul ambiciózní tatík, uklízející ten "bordel" po své dceři, do kterého ji vlastně nepřímo sám dostal.
Mejdan pro odsouzence
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl mě moc nebavil, bylo od začátku jasné, kdo bude hlavní padouch, takže zbývalo se prokousat do konce a zjistit motiv. Na falešné lekačky mě neužije, proto mi ty neustálé pranky mezi Průšviháři a Fridolíny (hrozný slovo btw) dost lezly na nervy. Když už se objevila konečně skutečná mrtvola, tak už mi to bylo buřt. Ale byly tam i světlejší momenty, halloweenská atmosféra, zajímavá postava neslyšící studentky, útok tupých motorkářů, který do toho vnesl alespoň trochu napětí, slušný konec, když už to, co se dělo do té doby, bylo takové kostrbaté. Celkově je to za mě takový horší průměr.
Jako fakt, z těch Fridolínů mám osypky doteď, takhle se titulovala mládež tak v 19. století, ne... sem by seděli sportovci vs lůzři, šprti, nebo tak něco.
Mimochodem, pěkná titulní strana.
Záludné zlo
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Pokračování Smrti ze záhrobí, která ovšem vyšla v češtině později, jako Stopy hrůzy č. 39. Úplně první díl, kterým tahle roztleskávačská série začíná (a ve které zemřela Corkyina sestra Bobbi), pro jistotu v češtině nevydali vůbec xD Kupodivu mně se to i přes tyhle boty líbilo. Je to sice čistokrevný brak, ale zábavný. Haluzoidní scény mi často připomínaly Noční můru z Elm Street, nebo teda její slabší odvar pro puberťáky. A děj? Starodávné zlo dává výbuchem hrachovky jasně najevo, že posledně ještě neskončilo. Corkyina mrtvá sestra ví, koho zloduch posedl tentokrát, a intenzivně se Corky zjevuje, aby jí to oznámila. Bohužel po smrti z nějakého důvodu nemůže mluvit a v pantomimě je tak špatná, že ji Corky stejně nepochopí, dokud není (skoro) pozdě. Přestože shadysideské roztleskávačky tuší, že mají ve svých řadách opět vraha, klidně odjedou na soustředění. Jaké překvapení, brzy se tam dějí divné věci a někdo se pokouší zabít nováčka Hannu (nedivím se, byla děsná). Bohužel zlo tentokrát není ve formě, takže se mu to vraždění moc nedaří... Věřím, že R. L. Stine se musel celkem nasmát, když to psal, ale postupně to začne být víc hororové a napínavé. (Čtvrtou hvězdičku dávám za tu hrachovku + ať to tu nemá tak hrozné hodnocení.)
Smrt ze záhrobí
Robert Lawrence Stine
Na to, že jde vlastně o druhý díl série o roztleskávačkách (a první v češtině ani nevyšel), to nebylo špatný. Děj jedničky je tam často zmiňován, takže si člověk udělá obrázek, o co tam šlo (čímž ty exoty, co to takhle vyvoslili, nijak neomlouvám... zajímalo by mě, podle jaké logiky ty knihy pro Stopy hrůzy kdysi vybírali, protože to není jediný případ, kdy je něco přeházené, případně nějaký díl úplně chybí). Jinak je to klasická devadesátková vyvražďovačka, roztahaná na několik dílů. Prostředí roztleskávaček je pro horor jako dělané, postavy jsou sympatické, dozvíme se něco víc z historie Fearů, a zbudou i nějaké záhady k dořešení pro další díl.
Honba za přízraky
Christopher Pike
Konečně jsem se při svém velmi pozvolném znovučtení Stop hrůz dostala k něčemu od Pikea. Hned několik jeho knih se mi dost zarylo pod kůži, a tohle byla jedna z nich. Akorát jsem už dávno zapomněla souvislý děj, zůstaly jen útržky a vzpomínky na tu tíživou, znepokojivou atmosféru. Jen co jsem uviděla titulku, tak to na mě padlo, a potom při čtení se mi postupně vybavovaly představy, co jsem měla, když jsem to četla kdysi poprvé. Nevím, co bych si o téhle knize myslela, kdybych ji dnes četla prvně... ale moje pubertální já, se kterým jsem právě navázala kontakt přes propast času, tomu dává rozhodně plný počet.
Kletba drápu
Lynn Beach (p)
Jako dětská dobrodružná kniha je to fajn, nic moc nervy drásajícího tam není. Pro dospělého je to fakt jenom taková jednohubka. Pasáže, kde se jen opakovaly útoky různých zvířat, mě moc nebavily, ale když už děcka začala víc pátrat po osudech předchozích majitelů učebnice a po tom, kam se poděla "protikletba", tak už to bylo lepší.
Víkend na lyžích
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl je nezvykle psán v ich-formě, což se mi moc nelíbilo. Jinak je to totiž psáno stejným stylem, jako předchozí díly od stejného autora, a to, že vlastně vidíme hlavní postavě do hlavy, se tam nijak zvlášť neprojevuje. Její vnitřní svět a myšlenky tam nejsou moc popsané (což je na jednu stranu dobře, protože když už tam něco je, tak to fakt není nic, co by odpovídalo uvažování náctileté holky). Kdyby se to celé vzalo a překlopilo do obvyklé třetí osoby, nestane se nic. Takže za mě ich-forma zbytečná a nevyužitá. Jinak děj je napínavý tak středně, moc jsem se do toho nemohla začíst. Druhá půlka, když se to začalo víc zamotávat, mě bavila víc.