Arturo.Bandini komentáře u knih

Jedna z nejhezčích pohádkových knížek mého dětství. Úžasně vtipná Americká pohádka o hloupém Honzovi mi v hlavě utkvěla dodnes. :)

3 18.04.2018

Jedna z nejkrásnějších knih mého dětství.

3 04.12.2017

Jsem velký Bukowského fanoušek. Ale tato sbírka je zatím tím nejslabším, co jsem od něj četl. Přeskakoval jsem nejen celé řádky či odstavce, ale občas i celé povídky. Nic se v nich nedělo. Nic, co by mi mělo alespoň na pět minut utkvět v paměti. Sáhnu po jiné jeho knize, ať si napravím chuť.

3 12.08.2017

V podstatě se v každé povídce bulí, mlátí, neposlouchá, odmlouvá, prudí rodiče (či vedoucí tábora) apod. No, asi bych se měl omluvit svému 7letému synovci za občasná mravní poučování, že "... my se jako on v dětství nechovali." Po připomenutí si obsahu oblíbené knihy z dětství jsem si uvědomil, že je mnohem menší raubíř než Mikuláš a jeho parta. ;)

2 11.07.2023

Rušil mě přehršel vykřičníků, a co se Foglarových knih o mládežnických oddílech týče, mnohem raději mám Hochy od Bobří řeky či Pod junáckou vlajkou.

2 09.12.2021

Román jsem si zakoupil a přečetl v rámci "pracovních povinností", neb ukázku z něj jsem četl na Noci literatury v Olomouci a chtěl jsem jej poznat blíže než pouze z těch pár stránek.
A moc se mi líbil! Ta myšlenka, zda náhodou nemáme někde nějakého dvojníka, jenž nejen že stejně jako my vypadá, ale i stejně smýšlí, stejně se chová či dokonce ŽIJE stejný (i milostný) život, je nesmírně zajímavá a především - co se obsahu románu týče - skvěle podaná a rozvitá, byť se soustřeďuje "pouze" na dva páry milenců.
Byť jsem se v určitých pasážích trochu ztrácel, neb děj stále přeskakuje z přítomnosti do minulosti a dialogy nejsou ohraničeny uvozovkami a odstavci, vždy jsem se nakonec dostal zpět do správných kolejí, za což "může" i skvělý překlad od Marty Eich.
Navíc... mám aspoň důvod si knihu přečíst znovu. :) I tentokráte asi pocítím to mrazení a husí kůži - stejně, jako tomu bylo při prvním čtení. Chodí někde po světě i mé o dvacet let mladší Já? A pokud ano, chtěl bych jej potkat?

2 12.04.2019

Vlastním Honzovu sbírku a obsah textů se mi opravdu moc líbil. Možná i proto, že jsem v jistém smyslu magor a deprese, dekadence a negativní smýšlení o svém životě jsou témata, která mě baví.
Honzu jsem poznal i osobně, a ač je na pohled opravdu "Tichý muž", uvnitř něj panuje rozbouřené, deštivé a mlhavé počasí.
My básníci (tedy alespoň někteří) máme tu výhodu, že se nám píše nejlépe, když jsme na dosah ode dna, popř. už přímo na něm. Častokrát právě tehdy vznikají ta nejlepší díla. Jenže jakmile se odpoutáme od své role autora, akorát se tím vším, co nám pomáhá při psaní, necháme semlít. Člověk, který dokáže být natolik silný, že se nenechá svými démony rozcupovat na malé kousky, si zaslouží daleko větší úctu a obdiv než básník, který tyto démony dokáže využít pouze ke své tvorbě. Honza však má mou úctu i obdiv v rámci obou těchto rolí, neboť obojí zvládá více než zdatně.

2 22.07.2018

Lidi v autobuse museli být u vytržení, když jsem za jízdy četl druhou (tedy prostřední) povídku z téhle sbírečky. Smál jsem se, až mi tekly slzy. Každopádně první povídka, po níž je sbírka pojmenována, se mi z hlavy úplně vypařila, zatímco zmíněná druhá a i třetí, jejíž druhá část je vyplněna brutalitou, mi v hlavě zůstanou delší dobu a jistě se k jejich přečtení ještě vrátím.

2 03.05.2018

Fantastická kniha. Že neměla skoro žádný děj, mi vůbec nevadilo. Sžil jsem se s hlavní postavou natolik, že jsem při četbě doslova trpěl s ním i za něj. Přál jsem mu štěstí, které však stále nepřicházelo, i když si za to občas svou hrdostí mohl sám. Nevadilo mi, že neznám jeho minulost; prožívání jeho přítomnosti mě naprosto pohltilo.

2 16.12.2017

Po dočtení tohoto románu jsem - stejně jako po dočtení románu Zeptej se prachu - dlouhé minuty civěl před sebe a hlavu si nechal plnit myšlenkami a vzpomínkami na Artura Bandiniho - na tu spoustu citu a jemnosti a touhy a víry a posedlosti a snění a naivity obsažené v každém řádku... ... a tekly mi slzy. Copak tekly... já brečel a brečel a brečel. A že mám přezdívku zrovna po Arturovi? Je to můj nejmilejší literární hrdina. A John Fante? Můj literární bůh.

2 03.09.2017

Občas jsem přeskakoval, ale nakonec jsem "doskákal" až do konce... :) Občasné nudné pasáže se střídaly s těmi, které příjemně krátily můj čas, a dost mě obohatily o živé představy, jak to v tehdejších letech vypadalo. Měl bych i já odvahu vydat se Na cestu? Pochybuji...

2 29.12.2015

Má nejmilovanější knížka od Bukowského.

2 29.12.2015

Pět hvězd. Bez mrknutí oka. Už kvůli všem těm úžasným pestrobarevným popiskům atmosféry "obyčejného/všedního" večera/dne. Nesmírně závidím všem, kteří mohli tento literární klenot překládat do češtiny.

1 12.12.2020

O ničem...

... ta povídka mě pobavila už svým názvem.
Jinak oddechové, vtipné čtení, kterému opravdu dominují především poslední tři čtyři povídky. Po nečitelných bracích, které jsem ztěžka přelouskal v nedávné době, bylo fajn narazit opět na knihu, která se čte lehce - navíc o situacích, často až absurdních, v nichž se kdykoliv může ocitnout i každý z nás.
Hvězdičku navíc si zaslouží nádherné ilustrace Karolíny Wellartové.

1 06.01.2020

Má nejoblíbenější sportovní kniha z dětství, která provázela můj začínající "fotbalový život". Dodnes si vzpomínám na jednu hezkou větu, uvedenou hned na začátku: "Soupeř není Tvůj nepřítel." Škoda, že se tím spousta fotbalistů neřídí. Asi nečetli tento krásný Slabikář. :)

1 03.09.2019

Taková sportovní "foglarovka". A jelikož knížky od Foglara miluji, stejně jako fotbal, nemůžu jinak než za pět. :)

1 30.03.2019

Film na 5 hvězd. Fakt jsem se u něj nasmál. (U 2. dílu ještě víc.) Co se týče knižní předlohy, znám ji "pouze" z audio verze. Nevím, jak velkou roli v tom vyprávění hrají obrázky v knize, ale obsah poslechové části je za "odpad". Tak si asi budu muset půjčit knihu v knihovně, abych si toto zjištění potvrdil, či vyvrátil, a pak sem nějaké to hodnocení stopro prdnu.

Je mi to líto, ale tohle bolelo. Na úvodním řádku anotace, u "Vtip. Zoufalost.", bych tu první tečku spíše vyměnil za dvojtečku. Navíc vulgarismů je až příliš, a to nejsem žádný suchar. V přímé řeči by až tolik nevadily, ale stavět na nich celý popis děje je krok vedle. Věřím, že slyšet nějaké ty příběhy osobně a s dvojkou v krvi, měly by větší grády, než když je člověk čte (a je střízlivý), ale takto...

1 08.01.2019

Z povídky Šílenec mi běhal mráz po zádech. Naprosto geniální.

1 02.12.2018

V některých povídkách se toho děje spousta, v některých se děje jen něco, v některých se však neděje vůbec nic. Každopádně doporučuji poslech audio knihy, skvělý zážitek... :)

1 29.12.2015