Šunkový nářez

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1780/big_sunkovy-narez-AHM-1780.jpg 4.3728
Série:

Henry Chinaski 4.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Pragma
Originální název:

Ham on Rye, 1982


více info...
Nahrávám...

Komentáře (79)

Kniha Šunkový nářez

KlariN
15. září

O dětství a dospívání jednoho smutného psychotika. Syrové, výstižné, autentické. Násilné scény svou překvapivě mnohdy připomínají groteskní styl Goscinnyho Mikulášových patálií, na rozdíl od nich zde nikdy nechybí temný existenciální tón. Úderný návrat ke středoškolské četbě.

Delirium
16. srpna

Miluji básně Bukowského, zvláště proto, že jsou tak nakrásno surové a za nic se neskrývají. Jeho próza, pokud tedy usuzuji pouze z tohoto jediného díla, se mi však příliš nezamlouvá, obzvláště kvůli té surovosti, kterou mám na poezii tak ráda.
Nemyslím, že mi přísluší hodnotit obsah knihy, protože si jsem 100% jistá, že nejsem zrovna cílová skupina, takže hvězdičky si nechám pro sebe.
Nicméně příběh o člověku, který nejdříve všechny nenávidí, pak se nechá nenávidět a jediné, co ho zaujme, je alkohol, mě příliš nenadchnul. (Nenechte se však odradit od čtení - pokud Vám nevadí drsnější ráz. Jak už jsem podotkla, nejsem cílová skupina a věřím, že spousta lidí v tomto díle našla své.)


čerweek
14. srpna

Šunkový nárez je Bukowského poohliadnutím sa na obdobie detstva a dospievania, tradične s nutnou dávkou sarkazmu a miestami zarážajúcej úprimnosti. Za mňa jedno z jeho najlepších diel a rozhodne to najosobitnejšie...

MarqueeMoon
22. července

Radím do mojej top 3 od Bukowského spoločne s Poštovým úradom a Brakom (Škvárom).

Mievr
02.10.2021

Četl jsem to jako oddechovku a asi jsem od toho moc očekával. Příběh a téma knihy je silné, ale jinak mě tento drsný styl moc neoslovil, ale věřím, že někoho ANO. Dávám tomu 65 % za humor, ale i toho by v tomto tématu mohlo být více.

capricorn__
02.08.2021

"Šunkový nářez" je vlastně skvělá kniha, protože autor v ní dobře vystihuje atmosféru dospívání v nelehkém období a ještě více nelehkém prostředí, ale na pět hvězdiček pro mě byla velmi obtížně čitelná. A nyní nemluvím o stylu psaní, ten mi naopak velmi sedl. Autor se nikde dlouho nezdržuje, jeho věty jsou krátké, dialogy jdou jasně k věci, má i svůj specifický styl pro humor, který mě občas nutil k zasmání. Pro mě byl ale těžký obsah - neustálé rvačky, téma erotiky, které mi sice v literatuře příliš nevadí, ale ta v podáni Bukowského, tedy erotika se spoustou hanlivých výrazů, příliš popisná a hrubá, to už na mě bylo příliš. Hlavní postava na mě udělala velký dojem, ale rozhodně ne v dobrém smyslu. (Domnívám se, že autor nepsal Chinaskiho jako typického hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit.) Henryho mi bylo v nejlepším případě líto, jindy se mi z něj dělalo zle a v určitých chvílích mi přišel zcela na facku. "Šunkový nářez" bylo moje první setkání s autorem, kterého mi až podezřelé množství lidí doporučovalo, a jsem rád, že jsem mu dal šanci. Nenávidím knihy, které ve mně nic nezanechají, jen tak je dočtu a necítím skoro nic. Během této knihy je prakticky nemožné něco necítit, a za to má autor velké plus. Možná se pustím do některé z jeho dalších knih, ale do té doby potřebuju odtučňovací dietu od některých pasáží, které v literatuře asi vidět nechci a nepotřebuju. I tak doporučuju.

Česneksmedem
27.07.2021

„Byl jsem jako hovno, které přitahuje
mouchy namísto květiny, po níž
touží motýli a včely.“
Citát z knihy

Chápu, jak to Buk myslí. Realita je taková, že motýli si rádi dopřejí exkrement, ze kterého čerpají tolik potřebné minerály.
Jeho knihy si docela šetřím, toto je moje sedmé setkání s jeho tvorbou. A musím říct, že co jsem čekal, to jsem dostal. Vlastně ani nevím proč, ale u jeho knih si opravdu odpočinu, i když to rozhodně veselé čtení většinou není. Myslím si, že by se mu dnešní Amerika vůbec nelíbila a byl by k některým věcem dost nekompromisní. Zároveň by mu některé jeho knihy asi ani nevydali.
Knihu doporučuji všem, kterým nevadí v textu nějaké to ostřejší slovo.

mirektrubak
14.04.2021

„Můj osobní život byl stejně mizerný a bezútěšný jako v den, kdy jsem přišel na svět. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem se mohl občas opít, i když to nikdy nebylo dost. Pití byla záchrana před tím, abych si pořád nepřipadal jako totální vůl a zbytečný ňouma. Všechno ostatní byl opruz, opruz a otrava. Nic nebylo zajímavý, nic. Všichni okolo byli omezení a opatrní, jeden jako druhej. A s těmahle kokotama mám žít po zbytek života, pomyslel jsem si. Kristepane. Všichni mají řitě, pohlavní orgány, ústní dutiny, podpaží. Serou a žvaní a jsou blbí jak troky. Holky vypadají zdálky dobře, slunce jim svítí skrze šaty a vlasy. Ale jen co přijdete blíž a zaposloucháte se do žvástů, co se jim linou z úst, dostanete chuť vykopat si někde v divočině zemljanku a zašít se tam s kulometem. Byl jsem si jistý, že nikdy nedokážu být šťastný, oženit se, mít děti.“

Úryvek, kterým jsem začal svůj komentář, přesně vystihuje, proč jsem byl z Bukowského ve svém dospívání tak nadšený. Ten manifest hrdého loserovství! To okázalé proklamování nezájmu o svět a podivné priority v životech všech těch průměrných a fádních lidí okolo! Není divu, že byl pro nás, všelijak nezapadající a přečuhující podivíny, hrdinou a vzorem!

Četl jsem něco od Bukowského po jistě více než dvaceti letech. V úplně jiném mentálním rozpoložení, samozřejmě, to nemohlo na můj pocit ze čtení nemít vliv. Ale i když to pro mě už dnes není a nemůže být generační výpověď se kterou se můžu ztotožnit, stále mě ještě jeho povídání bavilo. A nejen jako sled bizarních historek, ne, to bych z Bukowského dělal jen nějakou drsnější variantu C.D. Payna, to by si nezasloužil. Když si totiž odmyslím to věčné fyzické násilí (což jsem teda moc nemiloval ani v době, kdy jsem jinak na Chinaskim miloval úplně všechno ostatní), tak v jeho vyprávění pro mě stále zůstává něco sympatického; taková trvalá připomínka, že bychom ty naše uspořádané a ctnostné životy neměli brát tak vážně.
No, a navíc je ten jeho drsný cynismus prostě vtipný: „První děti ve svém věku jsem poznal ve školce. Byly strašně divné: smály se, povídaly si a vypadaly šťastně. Nelíbily se mi.“ :-))

1