Šunkový nářez

Amerika jako naleštěná zářivá panenka, do které když zapíchnete špendlík, vyteče z ní hnis. Surové, přitažlivé, zábavné a odpudivé vyprávění zároveň. Dobře se to četlo před třiceti lety a dobře se to čte i teď po letech. Občas úsměvný devadesátkový překlad, který je pro tu dobu typický - vůbec to nevadí, naopak.

Jedna z mých srdcovek , které jsem hltala v 17 letech a dodneška z nich těžím a Charles Bukowski mě bude bavit asi do důchodu (stále a neustále ... ani v mých téměř 41 letech se ten náhled nezměnil jako u jiných knížek) .
Autor z kořeny v české republice (potažmo československu) který si nebere servítky ani slitování a je tak krásně sarkastickej až z toho jeden slzí smíchy a zároveň ukazuje život takový jaký je bez příkras (hlavně když některé situace máte u určité tělní partie :) ) .
Měla jsem kompletní bibliografií (a zase jí dávám dohromady :) . Nejlepší kousky rozhodně šunkový nářez, škvár, poštovní úřad, kam se poděla ta holka v květovaných šatech a všechny řitě světa :))

Posílám známému jednu z Bukowského kundovin a on mi pak říká: "Ty vole, to jsme si četli v šestnácti!"
Tahle kniha tedy nejspíš bude pro puberťáky a zastydlé puberťáky, honiče a sígry.
Styl si nebere servítky, věnování "všem otcům" je flusanec doprostřed čela, otcovská jakož i dětská krutost je zde neředěna. A je to samozřejmě prdel.

Když zrovna v knihovně nebudu vědět, u písmenka B nějakou tu jistotu najdu.
Tento titul jsem vyhmátl (po zkušenosti se Škvárem) zcela náhodou.
A řeknu si, asi jako ten Chinaski, jo, autor se do toho umí vložit a nemazat med kolem huby.

Pátá hvězdička, kterou jsem marně hledal v autorově povídkové knize "Všechny řitě světa..." jsem nalezl zde. Šunkový nářez je moje druhá Bukowského kniha, takže je zatím brzy soudit, zda se autorovi daří psát lépe povídky, nebo delší příběhy, ale knihu s Henrym "Hankem" Chinaskim jsem si užil o něco více. Dětství a dospívání chlapce ze samého dna společnosti, vyrůstajícího v nefunkční rodině a obklopeného svody života na odvrácené straně Ameriky, je místy nechutně vtipné, místy opravdu drsné, ale na každý pád upřímné a syrové.

O Charlesowi Bukowskom (podľa priezviska mal slovanské korene) som všeličo počul, no boli to tak rozporuplné názory, že som sa mu vyhýbal. Po rokoch však zmienka o autorovi od Dalibora mi pripomenula, že nadišiel čas spraviť si na autora vlastný názor. Zároveň mi poradil, aby som začal od Šunkového nárezu, napriek tomu, že je to štvrtá kniha zo série o Henrym Chinaskim. No a teraz dumám, ako sa ku knihe postaviť. Napriek tomu, že v mnohých ľuďoch Henryho detstvo vyvolá záplavu smiechu. u mňa to bolo naopak. Aj keď je Henry (Charlesovo alter ego) vo svojej podstate prasa a hnusák, tak to dno, do ktorého ho najmä otec a potom aj "kamaráti" a okolnosti dostali, to popísal bez príkras a úderne. Mňa to ako čitateľa bavilo no zároveň som Henryho/Charlesa ľutoval, pretože ho rodičia okradli o akýkoľvek prejav toho, že ho majú radi, nejaký cit mu prejavila až sestrička v nemocnici, do ktorej cestoval kvôli acné vulgaris. Je dosť možné, že ľudia, čo mali podobného otca, k tomu v detstve nedostatok citu, sa stali alkoholikmi. Ich to síce neospravedlňuje, ale sú následkom, pretože príčina je jasná - niektorí ľudia by skrátka nemali mať deti.

Jako mladou ženu mě kniha moc nezaujala a spíš mi zhoršila obraz o mužích celkově. Asi nejsem cílovka :D

Prozatím jedna z nejlepších knih (vedle Ženy a Kapitán odešel na oběd...), co jsem od Buka četl. Nádherný pohled do života malého Hanka, co vše si vytrpěl a jak se protloukal životem. Typicky břitkým jazykem Bukowski vypráví různé příběhy, co malý Chinaski zažil. Často vtipné, nechutné, drsné nebo smutné.

Zde jsou některé citáty z Bukowského děl, které by se daly vztáhnout k tématu "šunkového nářezu", tedy k syrovému, neuhlazenému a často pesimistickému pohledu na svět:

"Nejlepší lidi jsou ti, které nikdy nepotkáte."
"Porážka vás může posílit stejně, jako vás oslabí výhra."
"Když se se spisovatelem setkáš, není to moc dobrá zkušenost. Obvykle, když zrovna neskládají báseň, jsou to spíš zlé, vystrašené a nepřátelské veverky."
"Bez literatury je život peklem."
"Mě nezajímá, co chčiješ, ale co říkáš."

Bukowského styl je známý svou syrovostí a nekompromisností, a proto by se dala "šunkovým nářezem" nazvat jeho celková tvorba, která se nebojí ukazovat temné stránky života a lidské povahy.

Četla jsem od Bukowskiho již více děl a tento román mi přišel nejvydařenější. Ještě mne velmi zaujal Poštovní úřad a Všechny řitě světa i ta má. Nicméně Šunkový nářez nabízí čtenářům nahlédnout, jak autor prožíval dětství a dospívání. Odhalil - za mě - brutální chování svého otce a naprosto nepodporující chování své matky. Ve škole ani v kolektivu to taky neměl nejjednodušší a tohle všechno dost možná napomohlo vytvořit onu tvrdou slupku, do které se Bukowski zabalil. Dílo je humorné i deprimující zároveň. Také tu nechybí jeho typický štiplavý občas až nechutný humor, který buď máte rádi nebo ho nesnášíte. Za mě vynikající!

Opravdu to byl nářez, ale ani ne tak šunkový, jako chlapskýbohužel opět chyby v textu kazily dojem z celkového čtení.

Klasická Bukowina, u které se pobavíte, trochu zastydíte a dá Vám to pár myšlenek do života.

Nevím jestli "mladí intelektuálové" dnešní doby Charlese ještě čtou a debatují nad jeho dílem obklopeni kouřem venkovních modelů, ale snad ano. Chinaski je prase a dobytek, ale tak to má být. Je potřeba mladým ukazovat že i život má své stinné stránky a obláček z vatičky bezpečí a rodinné lásky se může zhroutit jako domeček z karet a pak je to již jen na vás.

O dětství a dospívání jednoho smutného psychotika. Syrové, výstižné, autentické. Násilné scény svou překvapivě mnohdy připomínají groteskní styl Goscinnyho Mikulášových patálií, na rozdíl od nich zde nikdy nechybí temný existenciální tón. Úderný návrat ke středoškolské četbě.

Miluji básně Bukowského, zvláště proto, že jsou tak nakrásno surové a za nic se neskrývají. Jeho próza, pokud tedy usuzuji pouze z tohoto jediného díla, se mi však příliš nezamlouvá, obzvláště kvůli té surovosti, kterou mám na poezii tak ráda.
Nemyslím, že mi přísluší hodnotit obsah knihy, protože si jsem 100% jistá, že nejsem zrovna cílová skupina, takže hvězdičky si nechám pro sebe.
Nicméně příběh o člověku, který nejdříve všechny nenávidí, pak se nechá nenávidět a jediné, co ho zaujme, je alkohol, mě příliš nenadchnul. (Nenechte se však odradit od čtení - pokud Vám nevadí drsnější ráz. Jak už jsem podotkla, nejsem cílová skupina a věřím, že spousta lidí v tomto díle našla své.)

Šunkový nárez je Bukowského poohliadnutím sa na obdobie detstva a dospievania, tradične s nutnou dávkou sarkazmu a miestami zarážajúcej úprimnosti. Za mňa jedno z jeho najlepších diel a rozhodne to najosobitnejšie...

Radím do mojej top 3 od Bukowského spoločne s Poštovým úradom a Brakom (Škvárom).

Četl jsem to jako oddechovku a asi jsem od toho moc očekával. Příběh a téma knihy je silné, ale jinak mě tento drsný styl moc neoslovil, ale věřím, že někoho ANO. Dávám tomu 65 % za humor, ale i toho by v tomto tématu mohlo být více.

"Šunkový nářez" je vlastně skvělá kniha, protože autor v ní dobře vystihuje atmosféru dospívání v nelehkém období a ještě více nelehkém prostředí, ale na pět hvězdiček pro mě byla velmi obtížně čitelná. A nyní nemluvím o stylu psaní, ten mi naopak velmi sedl. Autor se nikde dlouho nezdržuje, jeho věty jsou krátké, dialogy jdou jasně k věci, má i svůj specifický styl pro humor, který mě občas nutil k zasmání. Pro mě byl ale těžký obsah - neustálé rvačky, téma erotiky, které mi sice v literatuře příliš nevadí, ale ta v podáni Bukowského, tedy erotika se spoustou hanlivých výrazů, příliš popisná a hrubá, to už na mě bylo příliš. Hlavní postava na mě udělala velký dojem, ale rozhodně ne v dobrém smyslu. (Domnívám se, že autor nepsal Chinaskiho jako typického hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit.) Henryho mi bylo v nejlepším případě líto, jindy se mi z něj dělalo zle a v určitých chvílích mi přišel zcela na facku. "Šunkový nářez" bylo moje první setkání s autorem, kterého mi až podezřelé množství lidí doporučovalo, a jsem rád, že jsem mu dal šanci. Nenávidím knihy, které ve mně nic nezanechají, jen tak je dočtu a necítím skoro nic. Během této knihy je prakticky nemožné něco necítit, a za to má autor velké plus. Možná se pustím do některé z jeho dalších knih, ale do té doby potřebuju odtučňovací dietu od některých pasáží, které v literatuře asi vidět nechci a nepotřebuju. I tak doporučuju.

Jeho knihy si docela šetřím, toto je moje sedmé setkání s jeho tvorbou. A musím říct, že co jsem čekal, to jsem dostal. Vlastně ani nevím proč, ale u jeho knih si opravdu odpočinu, i když to rozhodně veselé čtení většinou není. Myslím si, že by se mu dnešní Amerika vůbec nelíbila a byl by k některým věcem dost nekompromisní. Zároveň by mu některé jeho knihy asi ani nevydali.
Knihu doporučuji všem, kterým nevadí v textu nějaké to ostřejší slovo.