Šunkový nářez

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1780/big_sunkovy-narez-AHM-1780.jpg 4.4684
Série:

Henry Chinaski 4.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Pragma
Originální název:

Ham on Rye, 1982


více info...
Nahrávám...

Komentáře (75)

Kniha Šunkový nářez

Mievr
02. října

Četl jsem to jako oddechovku a asi jsem od toho moc očekával. Příběh a téma knihy je silné, ale jinak mě tento drsný styl moc neoslovil, ale věřím, že někoho ANO. Dávám tomu 65 % za humor, ale i toho by v tomto tématu mohlo být více.

capricorn__
02. srpna

"Šunkový nářez" je vlastně skvělá kniha, protože autor v ní dobře vystihuje atmosféru dospívání v nelehkém období a ještě více nelehkém prostředí, ale na pět hvězdiček pro mě byla velmi obtížně čitelná. A nyní nemluvím o stylu psaní, ten mi naopak velmi sedl. Autor se nikde dlouho nezdržuje, jeho věty jsou krátké, dialogy jdou jasně k věci, má i svůj specifický styl pro humor, který mě občas nutil k zasmání. Pro mě byl ale těžký obsah - neustálé rvačky, téma erotiky, které mi sice v literatuře příliš nevadí, ale ta v podáni Bukowského, tedy erotika se spoustou hanlivých výrazů, příliš popisná a hrubá, to už na mě bylo příliš. Hlavní postava na mě udělala velký dojem, ale rozhodně ne v dobrém smyslu. (Domnívám se, že autor nepsal Chinaskiho jako typického hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit.) Henryho mi bylo v nejlepším případě líto, jindy se mi z něj dělalo zle a v určitých chvílích mi přišel zcela na facku. "Šunkový nářez" bylo moje první setkání s autorem, kterého mi až podezřelé množství lidí doporučovalo, a jsem rád, že jsem mu dal šanci. Nenávidím knihy, které ve mně nic nezanechají, jen tak je dočtu a necítím skoro nic. Během této knihy je prakticky nemožné něco necítit, a za to má autor velké plus. Možná se pustím do některé z jeho dalších knih, ale do té doby potřebuju odtučňovací dietu od některých pasáží, které v literatuře asi vidět nechci a nepotřebuju. I tak doporučuju.


Česneksmedem
27. července

„Byl jsem jako hovno, které přitahuje
mouchy namísto květiny, po níž
touží motýli a včely.“
Citát z knihy

Chápu, jak to Buk myslí. Realita je taková, že motýli si rádi dopřejí exkrement, ze kterého čerpají tolik potřebné minerály.
Jeho knihy si docela šetřím, toto je moje sedmé setkání s jeho tvorbou. A musím říct, že co jsem čekal, to jsem dostal. Vlastně ani nevím proč, ale u jeho knih si opravdu odpočinu, i když to rozhodně veselé čtení většinou není. Myslím si, že by se mu dnešní Amerika vůbec nelíbila a byl by k některým věcem dost nekompromisní. Zároveň by mu některé jeho knihy asi ani nevydali.
Knihu doporučuji všem, kterým nevadí v textu nějaké to ostřejší slovo.

mirektrubak
14. dubna

„Můj osobní život byl stejně mizerný a bezútěšný jako v den, kdy jsem přišel na svět. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem se mohl občas opít, i když to nikdy nebylo dost. Pití byla záchrana před tím, abych si pořád nepřipadal jako totální vůl a zbytečný ňouma. Všechno ostatní byl opruz, opruz a otrava. Nic nebylo zajímavý, nic. Všichni okolo byli omezení a opatrní, jeden jako druhej. A s těmahle kokotama mám žít po zbytek života, pomyslel jsem si. Kristepane. Všichni mají řitě, pohlavní orgány, ústní dutiny, podpaží. Serou a žvaní a jsou blbí jak troky. Holky vypadají zdálky dobře, slunce jim svítí skrze šaty a vlasy. Ale jen co přijdete blíž a zaposloucháte se do žvástů, co se jim linou z úst, dostanete chuť vykopat si někde v divočině zemljanku a zašít se tam s kulometem. Byl jsem si jistý, že nikdy nedokážu být šťastný, oženit se, mít děti.“

Úryvek, kterým jsem začal svůj komentář, přesně vystihuje, proč jsem byl z Bukowského ve svém dospívání tak nadšený. Ten manifest hrdého loserovství! To okázalé proklamování nezájmu o svět a podivné priority v životech všech těch průměrných a fádních lidí okolo! Není divu, že byl pro nás, všelijak nezapadající a přečuhující podivíny, hrdinou a vzorem!

Četl jsem něco od Bukowského po jistě více než dvaceti letech. V úplně jiném mentálním rozpoložení, samozřejmě, to nemohlo na můj pocit ze čtení nemít vliv. Ale i když to pro mě už dnes není a nemůže být generační výpověď se kterou se můžu ztotožnit, stále mě ještě jeho povídání bavilo. A nejen jako sled bizarních historek, ne, to bych z Bukowského dělal jen nějakou drsnější variantu C.D. Payna, to by si nezasloužil. Když si totiž odmyslím to věčné fyzické násilí (což jsem teda moc nemiloval ani v době, kdy jsem jinak na Chinaskim miloval úplně všechno ostatní), tak v jeho vyprávění pro mě stále zůstává něco sympatického; taková trvalá připomínka, že bychom ty naše uspořádané a ctnostné životy neměli brát tak vážně.
No, a navíc je ten jeho drsný cynismus prostě vtipný: „První děti ve svém věku jsem poznal ve školce. Byly strašně divné: smály se, povídaly si a vypadaly šťastně. Nelíbily se mi.“ :-))

ozzak
09. dubna

výborný román s dětství a mládi Charles Bukowski kde ho člověk musí litovat že měl tak tyranského otce

Leona333
08. března

Ohledně tvorby od Bukowského, jsem se zatím osobně potkala jen se dvěma skupinama lidí. Jedni jméno Bukowski, jaksi jakožto klasika ,,přeceňují" - očekávají něco jiného a pak jsou rozhořčeni jeho hrubším stylem psaní a ti druzí, díky jeho jménu a názvům knih, naopak očekávají něco těžce dekadentního a ono to pak tak není... ; )
Tuto knihu hodnotím velice kladně. Prostě další autorův surový nářez ze života, který by za určitých podmínek, na určitých místech, mohl potkat kohokoliv z nás...

hell8939
30. ledna

taky jedna z mejch nejvoblíbenějších, docela by mě zajímalo kolik z týhle napůl autobiografie je pravdivý, bukowski trefil vidění postupně dospívajícího kluka vážně dobře a je to snad první kniha kde mě bavilo nahlížet do chudýho přtedměstí ameriky v první půlce 20. století, nějaký příběhy jemn zaváněly nereálnou absurditou ale kdo jsem já abych řikala co se stalo a nestalo, zas se tu projevuje ta jeho schopnost psát o jednoduchý prázdnotě a přetlaku pocitů zároveň, několikrát se mi chtělo zvracet a několikrát jsem doufala že ty zasraný dostihy už skončej ale to je u něj holt klasika

monci6485
19.06.2020

Není to zase tak sprosté a drsné, jak jsem čekala. Je to spíš smutné. Na mě je v knize trochu moc mlácení, ale tak... jsou to kluci (a hajzlové). Vždyť jen dělali to, co viděli doma.

Jime, opravdu si tvůj otec vystřelil kvůli tvé matce mozek?“
„Jo. Volal jí. Že prý má revolver. Řek: ‚Jestli se ke mně nevrátíš, zabiju se. Vrátíš se ke mně?‘ A moje matka řekla: ‚Ne.‘
Pak se ozval výstřel a bylo to.“
„A co udělala tvoje matka?“
„Zavěsila.“

1