Arturo.Bandini komentáře u knih

Payne se (opět) parádně trefil do mého vkusu. S jeho stylem humoru a vyprávění se naprosto ztotožňuji a moc jsem si četbu téhle knihy užil.

Jen tedy (POZOR, LEHKÝ SPOILER!) nechápu, co na 37letém břichatém pupkáči viděly všechny ty roštěnky, se kterými skončil v posteli. Vždyť např. celebrita Tara jeho tvář a tělo v podstatě nikdy neviděla, a přesto... No, a už nebudu nic prozrazovat. :) Asi si budu muset po dvaceti letech zopakovat četbu Mládí v hajzlu.

4 18.07.2023

V podstatě se v každé povídce bulí, mlátí, neposlouchá, odmlouvá, prudí rodiče (či vedoucí tábora) apod. No, asi bych se měl omluvit svému 7letému synovci za občasná mravní poučování, že "... my se jako on v dětství nechovali." Po připomenutí si obsahu oblíbené knihy z dětství jsem si uvědomil, že je mnohem menší raubíř než Mikuláš a jeho parta. ;)

2 11.07.2023

Rušil mě přehršel vykřičníků, a co se Foglarových knih o mládežnických oddílech týče, mnohem raději mám Hochy od Bobří řeky či Pod junáckou vlajkou.

2 09.12.2021

Pět hvězd. Bez mrknutí oka. Už kvůli všem těm úžasným pestrobarevným popiskům atmosféry "obyčejného/všedního" večera/dne. Nesmírně závidím všem, kteří mohli tento literární klenot překládat do češtiny.

1 12.12.2020

O ničem...

... ta povídka mě pobavila už svým názvem.
Jinak oddechové, vtipné čtení, kterému opravdu dominují především poslední tři čtyři povídky. Po nečitelných bracích, které jsem ztěžka přelouskal v nedávné době, bylo fajn narazit opět na knihu, která se čte lehce - navíc o situacích, často až absurdních, v nichž se kdykoliv může ocitnout i každý z nás.
Hvězdičku navíc si zaslouží nádherné ilustrace Karolíny Wellartové.

1 06.01.2020

Nejgeniálnější pohádková kniha, kterou jsem kdy četl. Naprostý vodopád fantazie, úžasný humor a tři krásné příběhy. A čtenáři pode mnou zmíněná hra se slovy + samotný překlad pana Nenadála do češtiny? Absolutní dokonalost!

5 04.12.2019

V rámci průzkumu Vieweghovy odpadové tvorby jsem si zapůjčil Melouch a Biomanžel(k)y. Melouch za 1*, u Biomanželky jsem skončil na straně 23. Číst dál, na to už jsem opravdu neměl nervy. Biomanžela tak radši ani neotevřu a zkusím "lepšího" Viewegha poznat četbou Vybíjené či Účastníků zájezdu.

Co k téhle knížce říci? Ty neustálé zvraty jako na horské dráze, způsobené Nagelovou náhlou změnou chování z Nagela - dobrosrdečného sympaťáka a tajnůstkáře - v Nagela - slovy ubližujícího lháře, který se následně za toto své chování omlouvá, aby se v další kapitole opět změnil v "prvního" Nagela, mě postupně štvaly čím dál více, takže už v polovině knihy jsem si přál, aby z města zase odjel a už se nevracel. Prvnímu Nagelovi jsem fandil (a dávám mu 5*), druhého bych však nakopal do zadku (1*). Skončit kniha o třicet stran dříve, bylo by to za 4*.

28.11.2019

Do piči, Michal, a toto čo bolo za chujovinu?
Spousta, ale opravdu spousta nelogičností, které mi vrtaly hlavou a odváděly tak pozornost od dění v příběhu.
Dialogy mezi Michalem a producentem jsou navíc nudná a zbytečná vata, která má (spolu s obřím písmem) natáhnout počet stran v knize aspoň přes stovku, a konec samotného Michalem vyprávěného příběhu je totálně odfláknutý a klišoidní. Na tenhle film bych 100% nešel a myslím, že ani Jožo by do něj nakonec prachy nevrazil.

4 25.11.2019

Je mi 34. Přiznávám, že Karel Kryl - ať už coby písničkář, filosof, vlastenec, občan, umělec... mě po léta míjel. Až nyní, když kolem mne bylo obří "haló" s oslavami 30letého výročí "svobody" (uvozovky záměrem), jsem si řekl, že bych se měl o Karlovi dozvědět něco více. Věnoval jsem tak pár dnů sledováním YT s mnoha rozhovory, dokumenty, písněmi... a nakonec si i přečetl tuto knihu. A už chápu ten "kult osobnosti", který je s ním spojen. A o to více se stydím za to, že takovému člověku vzdávám hold, až když načínám polovinu čtvrtého desetiletí svého žití. Všechna čest Tobě, Karle! (Byl) jsi opravdový hrdina.
(Mj. jedna věc mne přeci jen rozptylovala - a to "jsi se" namísto "ses" v autorových otázkách.)

6 24.11.2019

Otevřel jsem knihu, všiml si, že je obsah přeložen do posraného středočeského nářečí, kde každé slovo začínající na "o" je před touto samohláskou "vobohacený vo písmenko vé". Milý anonyme, rád bych si Tvé dílko přečetl, ale bohužel... ať se jde paní Menclíková bodnout.

Přečteno, odloženo, zapomenuto.
Moderní poezie (do níž patří i ta instagramová), to je v podstatě něco jako Babicovy dobroty. Obojí má velkou popularitu, odezvu, dosah a hlavní aktér z toho jakýmkoliv způsobem profituje, na druhou stranu obsah je častokrát prázdný a kvalita prachmizerná.
A stejně jako Babica využíval toho, že na něj koukali důchodci, fanoušci seriálů Ulice či Ordinace, popř. maminky z mimibazaru, autoři této "poezie" využívají toho, že jejich příznivci častokrát o opravdovou (jíž nazývám klasickou) poezii ani nezavadili a jsou konzumenty tohoto pseudo umění především proto, že je to "in" a "trendy".

Ach jo. Já bych si tu knížku tak rád přečetl, ale nemohu. Ne kvůli jejímu obsahu, ale kvůli formátu. Žádný odstavec na iks po sobě jdoucích stranách, dialogy v podobě přímé řeči smíchané dohromady na jednom řádku, různé matoucí pomlčky, závorky...
Chápu, že je tak asi psán i originál, ale tenhle pelmel v podobě "změti slov" mě "nutil" číst každý řádek několikrát, abych vůbec pochopil, co se právě děje a kdo právě mluví. Jak vidno, asi jsem s tím měl problém jen já. Takže knihu nehodnotím, protože to není chyba autora. (Stejně jako není chybou zahraničních filmových tvůrců, že je jejich film příšerně nadabován, za což zcela nepochopitelně někteří uživatelé na csfd dávají menší počet hvězd.)

Má nejoblíbenější sportovní kniha z dětství, která provázela můj začínající "fotbalový život". Dodnes si vzpomínám na jednu hezkou větu, uvedenou hned na začátku: "Soupeř není Tvůj nepřítel." Škoda, že se tím spousta fotbalistů neřídí. Asi nečetli tento krásný Slabikář. :)

1 03.09.2019

Román jsem si zakoupil a přečetl v rámci "pracovních povinností", neb ukázku z něj jsem četl na Noci literatury v Olomouci a chtěl jsem jej poznat blíže než pouze z těch pár stránek.
A moc se mi líbil! Ta myšlenka, zda náhodou nemáme někde nějakého dvojníka, jenž nejen že stejně jako my vypadá, ale i stejně smýšlí, stejně se chová či dokonce ŽIJE stejný (i milostný) život, je nesmírně zajímavá a především - co se obsahu románu týče - skvěle podaná a rozvitá, byť se soustřeďuje "pouze" na dva páry milenců.
Byť jsem se v určitých pasážích trochu ztrácel, neb děj stále přeskakuje z přítomnosti do minulosti a dialogy nejsou ohraničeny uvozovkami a odstavci, vždy jsem se nakonec dostal zpět do správných kolejí, za což "může" i skvělý překlad od Marty Eich.
Navíc... mám aspoň důvod si knihu přečíst znovu. :) I tentokráte asi pocítím to mrazení a husí kůži - stejně, jako tomu bylo při prvním čtení. Chodí někde po světě i mé o dvacet let mladší Já? A pokud ano, chtěl bych jej potkat?

2 12.04.2019

Taková sportovní "foglarovka". A jelikož knížky od Foglara miluji, stejně jako fotbal, nemůžu jinak než za pět. :)

1 30.03.2019

"... o tom, jak obtížné je v Čechách napsat a koneckonců i prožít cituplný příběh“.

Četl jsem, nezaujalo. Třeba by mu napsat / prožít cituplný příběh šlo lépe na Moravě či ve Slezsku, když je to v Čechách tak obtížné...

4 24.03.2019

Film na 5 hvězd. Fakt jsem se u něj nasmál. (U 2. dílu ještě víc.) Co se týče knižní předlohy, znám ji "pouze" z audio verze. Nevím, jak velkou roli v tom vyprávění hrají obrázky v knize, ale obsah poslechové části je za "odpad". Tak si asi budu muset půjčit knihu v knihovně, abych si toto zjištění potvrdil, či vyvrátil, a pak sem nějaké to hodnocení stopro prdnu.

U žádné jiné knížky se mi při jejím čtení nezobrazuje tolik krásných vzpomínek na mládí jako u této, byť s jejím obsahem nemají nic společného... Jen vůně dubnového větru mě šimrá pod nosem...

3 25.01.2019

Závu mám moc rád coby písničkáře, ale většina jeho básní prostě stojí za prd. Nejinak je tomu i v této sbírce, kde na jednu slušnou básničku vychází tak dvacet opravdu špatných. Vázne rytmus, vázne humor, váznou rýmy, vázne pointa. Každopádně:

Rozhodly se dvě teenagerky
že si nechají udělat kérky
Sice jim to slušelo náramně
od fotra však dostaly po tlamě

... mě rozesmálo.

14.01.2019