Anickahor komentáře u knih

Je to jako byste vzali jednu rodinu a zkoumali ji pod mikroskopem. S tím rozdílem, že se nedíváte objektivní optikou, ale události zkoumáte zaujatým pohledem všech zúčastněných.
Po celou dobu čtení této knihy mě provázel nepříjemný pocit úzkosti. Za to má autorka plusové body, atmosféru se jí podařilo navodit dokonale. Co jí naopak body ubírá je fakt, že v přímé řeči nepoužívá uvozovky.
A jestli má mít kniha nějaké poselství, tak asi to, abychom o vztahy pečovali a komunikovali spolu, protože jinak se ani nenadějeme a všechno může být pryč.

2 23.07.2021

Nejsem úplně pravidelný čtenář detektivek a thrillerů, takže jsem byla spokojená, protože jsem dostala přesně to, co jsem očekávala: napětí, trochu násilí, sem tam nějakého padoucha i nějakého světce, špetku psychologie, to celé prošpikované rychle se střídajícími emocemi.
Rozjezd byl takový pomalejší, pár dní jsem si vždy i dávala pauzu, nic mě nenutilo číst jednu stránku za druhou. Ale ke konci? Poslední cca třetinu knihy jsem přečetla víceméně na jeden zátah.
Charlie je sympatický hromotluk, se kterým se život úplně nemazlí. A který (ač si to nechce přiznat) má kolem sebe lidi, kteří nad ním drží ochrannou ruku. No musím se přiznat, že podivuhodná skupinka jeho spolupracovníků byla asi to nejlepší na knize. Duševní porucha hlavního hrdiny mi nijak nevadila, naopak jsem ocenila, že je jen sem tam zmíněna - a taky to Charliemu přidává na opravdovosti - nepůsobí potom jako "ooo velký hrdina, který je dokonalý a vše sám zachrání".
Dvě dějové linky mi přišly fajn, propojení s historií jsem uvítala. Jen teda to závěrečné propojení s dnešní dobou a rozuzlením pointy mi přišlo už trochu moc.
Sečteno a podtrženo, bylo to fajn čtivo a nevylučuji, že až zase jednou za čas dostanu chuť na detektivní thriller, že nesáhnu po druhém dílu ze série (samozřejmě, abych se dozvěděla, jak se to celé vyvine se snaživkou Georgií a dobrákem Okorem). :)

2 14.06.2021

Moje první setkání s autorkou a ... nebyla jsem zklamaná. Jako takhle, Mornštajnová se mi líbila víc, ale to nesnižuje kvalitu této knihy.
Než jsem se v postavách zorientovala, trochu mi to dalo zabrat. Co ale (na mé poměry překvapivě) vyzdvihuji u této knihy - strohý a popisný (až skoro technicistní) styl vyprávění. Jako tu část o množství přečerpané krve a počtu úderů srdce jsem si zamilovala a četla ji několikrát. :D

2 26.05.2021

Na začátek trocha vyznání: miluju Letopisy Narnie - jsou láska. ❤️ A je to moje dětství. Úplně vidím, jak ležíme se sourozenci v postelích a rodiče nám čtou příběhy odehrávající se za dveřmi velké almary.
Samozřejmě jsem v tom věku nevnímala všechny alegorie, kterými je příběh protkaný. Proto jsem se v dospělosti rozhodla, že si knihy přečtu znovu a odnesu si z nich něco nového - protože nenechte se mýlit: nejde o stupidní dětskou pohádku, ale o knihu se silným poselstvím. Toto je první díl, který z dětství neznám, byla jsem tak zvědavá, co se odehraje.

Možný spoiler (ale nedozvíte se o moc víc než z anotace knihy):
Do kouzelného světa Narnie se Eustác Pobuda dostane již podruhé: poprvé absolvoval se svojí sestřenicí a bratrancem plavbu na slavné lodi Jitřní Poutník, které velel princ Kaspian. Tentokrát však Eustáce na cestě nedoprovází příbuzní, ale spolužačka Julie. Přímo od samotného lva Aslana dostanou velmi důležitý úkol: najít a zachránit Kaspianova syna Riliana. Cesta to není jednoduchá a oni se musí vypořádat s mnoha nástrahami. Doprovází je kývoun Šklíblatík, který by za nic nedal ani děravej groš :) Jestli vás zajímá, jak celá cesta dopadne, doporučuji si tuto útlou knížečku přečíst. Každá vzpomínka na dětství je v současné době pohlazením na duši :) ;)

Knize dávám "jen" 3⭐, protože ji srovnávám s předchozími díly - a ty mám přirostlé k srdci. Tento se jim bohužel nevyrovnal. Ale jinak určitě doporučuji, protože každý návrat do Narnie je sen :)

2 22.02.2021

Na této knížce se mi líbí, že může být knihou zaměřenou na osobní rozvoj, ale nemusí. Záleží na čtenáři, jestli k ději bude přistupovat pouze jako k příběhu, či si něco odnese do svého života. Mně osobně tedy tohle pojetí (tedy do příběhu zaobalených) seberozvojových knih sedí mnohem víc než pouhé poučky sepsané do publikace.

2 28.04.2020

Jak už zde bylo psáno: 2/3 knížky jsou takové pomalé a stále se opakující. Ta zbývající 1/3 je skvělá a čte se jedním dechem.

2 14.07.2019

Budu asi opakovat to, co je tu už napsané, ale:
1) Obálka knihy se opravdu nepovedla. Já vím, říká se: "Nesuď knihu podle obalu.", ale musím se přiznat, že bych po této knize nikdy nesáhla nebýt seriálu. Což by byla škoda. (upraveno 23.10.: koukám, že konečně knihu vydali s novým názvem a obálkou - super!)
2) Seriál je opravdu lepší. Ale je to asi proto, že nepatřím do věkové skupiny, pro kterou byla knížka napsána. Seriál je ale díkybohu natočen pro starší diváky. A je to i tím, že pár věcí je tam pozměněno (třeba i způsob sebevraždy), něco přidáno, něco natočeno dost naturalisticky.
3) Kladné body má ale knížka za nápad a téma, které se v ní rozebírá. V dnešní době je to dost aktuální téma. I mě to přinutilo se zamyslet. No a kdyby nebyla napsaná tato kniha, tak seriál nevznikne, takže díky pane Ashere.

2 27.09.2017

Kniha se mi celkem líbila a četla se mi rychle. Musím se přiznat, že jsem ji docela hltala, jak jsem chtěla vědět, kdo je vrahem :)
Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Jen mě rozčilovalo, jak se do všech nebezpečných akcí vrhala sama, aniž by to někomu řekla a ten někdo jí mohl krýt záda. Naopak se mi velmi líbily části, které byly psány z pohledu vraha. Bylo to takové tajemné :)
Sečteno a podtrženo: fajn oddechovka, ale hlubší poslání v ní nehledejte :) 4*

2 24.04.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek... Podle mě by tato knížka měla být v povinné četbě.
Tak milá, tak lidská a tak obohacující. Prostě krásná.
Příběh jsem viděla i jako divadelní hru a také to bylo nádherné.

2 02.02.2017

Tuto knihu mi doporučovalo mnoho lidí. A tak jsem se jedno odpoledne rozhodla, že si ji přečtu. Líbila se mi už při čtení, ale že bych z ní byla unešená, to se říct nedá. Pak jsem nad ní ale začala přemýšlet a dostala mě.
Myslím, že si na ni vzpomenu vždy, když budu mít pocit, že moje práce je zbytečná a nenese ovoce. Dojde mi totiž, že výsledek se může dostavit až za nějakou dobu.

2 06.01.2016

Moje druhá přečtená kniha této autorky. Stejně jako u knihy Věci, na které nastal čas se setkáváme s rodinným dramatem a narážíme na pošramocené vztahy, které působí na každého člena. Každého z nich na jednu stranu chápete, na druhou stranu byste s nimi nejraději zatřásli, aby se probrali. Téma mi bylo blízké zaměřením na sourozenecké vztahy: taky jsme jsme doma tři dospělí sourozenci a vracíme se za rodiči.

1 22.08.2021

"Dovoľ si zažiť plnú silu svojich emócií. Dovoľ im prejaviť sa bez toho, aby si ich cenzúroval. Potom sa nad nimi budeš môcť zamysleť a rozhodnúť sa, čo s nimi urobiť."

Autor na svém příkladu a jiných obrazech a příbězích velmi srozumitelně přibližuje důležitost propojení emoční u duchovní zralosti v životě věřícího člověka.
Kniha začíná zkoumáním "povrchu" lidské duše jako vrcholu ledovce, ale postupně se při čtení dostáváme na hlubinu - na hlubinu sebe sama.
Nečekejte chuťovku na jedno odpoledne. Velmi doporučuji knihu číst postupně, třeba jednu kapitolu za jeden týden. Podtrhávejte si zajímavé části, přemýšlejte, zkoumejte svoje pocity a myšlenky. Také se mi osvědčilo knihu číst s dalšími lidmi v malé skupince, poté se o jednotlivých kapitolách společně bavit. Rozšíří Vám to obzory a jistě Vás to obohatí.

1 25.04.2021

Kniha kterou jsem si nadělila k narozeninám. Tak nějak jsem tušila, že ji potřebuju - právě tady a teď.
Když jsem četla začátek knihy, říkala jsem si, že jsem to snad psala já. V tolika věcech jsem se viděla. Někdy jsem si až říkala, že není možné, kolik toho máme s Christie společného. Naštěstí těmi těžšími zatížená nejsem.
Jak už psala Listovacka v komentáři pod tímto příspěvkem, přála bych si aby knížku četla moje dcera (pokud nějaká někdy bude). Abych ji u toho obejmula, zabalila do deky, donesla jí kakao a řeka jí, že je krásná.
Jo a Christie, pokud tohle čteš: já čtu poděkování vždycky a to tvoje bylo jedno z nejhezčích, co jsem kdy četla. Rozplakalo mě. A pokud by to četl i Ed, taky by ho to určitě rozbrečelo :D

Kdy jste si naposledy upřímně řekli, že jste krásný/krásná? :)

1 23.04.2021

Noooo... Jako co si budem... Knihy Fulghuma mám moc ráda, ale tohle bylo takové slabší kafe :)

1 11.06.2020

Knížku mám doma poměrně dlouho a tak jsem se v létě rozhodla si místo kupování nových knih přečíst stále odkládané čtení (které se mi navíc hodilo do čtenářské výzvy). Přiznám se - moc se mi do čtení dalšího Young Adult příběhu nechtělo - věkově už nejsem úplně cílovka. A o to raději přiznávám, že mě v jistém ohledu kniha příjemně překvapila a nakonec se mi i celkem líbila.
Když přetrpíte první polovinu knihy, kdy se v podstatě nic neděje, naskytne se vám možnost číst druhou (akčnější a mnohem zajímavější) část. Já zápletku předem neodhalila, ale zpětně jsem si říkala, že to vlastně bylo jasné a jinak to být ani nemohlo.
Co mě teda ale fakt rozčiluje je, že v poslední době v každé knize pro mladé musí alespoň jednoho člověka přitahovat osoby stejného pohlaví. Jako ano, když se to vyskytne v prvních knihách, tak si říkáte: "Super, je fajn, že se o takovém tématu mluví." Jenže pak čtete další a další knihy a už je toho prostě moc.

14.08.2020

V knihkupectví mě toto pexeso zaujalo na první pohled. Koupila jsem dvě s tím, že je rozdám jako dárky k Vánocům. Jedno jsem dala kamarádce a druhé jsem si nechala. Jsem ráda, že jsem prozíravě koupila hned dvě. Tohle pexeso je totiž nádherné. Určitě doporučuji :)

04.02.2018

Nejdřív mě Leonard hrozně rozčiloval. Přišel mi jako sebestředný spratek, který vyžaduje pozornost. A když ji nemá, zajde tak daleko, že chce zabít svého spolužáka a pak i sebe. Protože potom se o něm samozřejmě mluvit bude.
No musím uznat, že postupným čtením knížky se můj pohled na něj postupně lepšil, protože mi začalo docházet, o co v této knize jde. Nicméně jak už tu někdo psal, toto téma bylo zpracované za poslední dobu mnohokrát, takže až takové překvapení to nebylo: dopadne to přesně, jak předpokládáte.
Co mě ale nutilo číst dál a dál? Bylo to tajemství pana Silvermana. Byla jsem stejně zvědavá jako Leonard na to, co pan učitel skrývá. A po přečtení musím říct, že mě Silverman zaujal víc než hlavní hrdina. Promiň, Leonarde.
Kniha takový průměr. Rychle přečtená, rozčilovaly mě ale poznámky pod čarou, které byly dlouhé a přesahovaly i na víc stránek. Za mě 3*.

09.02.2017

Problém nebyl ani tak v knize, jako ve mně (resp. mém věku). Na začátku mě zaujala krásná obálka a tak jsem se rozhodla si knížku přečíst. Jenže už jsem se nějak nedočetla, že kniha je pro děti a mládež. U některých knih mi to nevadí, ale na tuhle jsem si přišla už trošku přestárlá. Ač jsem si na začátku říkala, že se to vyvíjí jako klasická americká romanťárna pro puberťáky, tak tahle knížka nakonec má něco víc. Něco, co zaujalo i mě. Nakonec musím říct, že se mi kniha líbila a dočetla jsem ji (hlavně mě zajímalo, jak to tedy celé bylo). Se svou sestrou mám podobný vztah, takže mi tím kniha byla celkem blízká. A jako studentka psychologie dávám palec nahoru i za kontakty na odbornou pomoc na konci knihy. ;)
Víc než tři hvězdičky nyní prostě dát nemůžu. Ale věřím, že pokud bych patřila do věkové kategorie, které je tato kniha věnovaná, dala bych i čtyři :)

28.01.2017