angloumene
komentáře u knih
Největší z Pierotů
František Kožík
Od narození až po smrt - někdy strastiplnná, někdy veselá pouť Kašpara Debureaua. Tvrdou prací si právem vysloužil titul největšího z pierotů. Svým životem jakoby nám chtěl přiblížit, že i přes nepřízeň osudu je možné dosáhnout úspěchu, žít plnohodnotně a naplněně. Přesto, jakoby jeho osud byl neodmyslitelně protknut černou stuhou nekončícího smutku. I tak ale zůstává vůle žít, zdokonalovat se a možná...možná i předat svůj odkaz.
Básně - Spisy II
Karel Kryl
Někdy humorné, někdy vážné básně. Čekala jsem, že oproti písním dojde k alespoň mírnému autorskému posunu, jenže Krylovi básně jsou v podstatě stejné. Drží se zpěvné rytmiky i téma nespravedlnosti, obhroublosti a lidského utrpení. Přeci jen jsem doufala v trochu víc.
Moderní vegetariánská kuchařka
Bettina Matthaei
Už na první pohled mám pocit, že se Moderní vegetariánská kuchařka snaží dostát svému jménu. Tradiční pevnou vazbu krášlí dva obyčejné mangoldy na černém podkladu, které jsou v kontrastu s bíle vyvedeným názvem v běžném fontu. Jednoduché, funkční přesto tak nějak podmanivé.
Vysokou úroveň si nedrží jenom obálka. Při otáčení prvních pár listů kvalitního papíru, mě zaráží nádherné fotografie. Krátkou předmluvu a seznámení s knihou střídá stručné povídání o koření a dalších dochucovadlech. Otáčím na další list a hned mě zdraví velké artyčokové srdce. Přesně tak, většina knihy je tvořena kapitolami, které se věnují konkrétním druhům zeleniny. Ty jsou na posledních několika stranách vystřídány osmi návrhy na tématická menu, rejstříkem a seznamem bezlepkových a veganských receptů. Zde bohužel vidím zásadní slabinu kuchařky. Nenalézám úplný obsah se všemi recepty, pouze názvy kapitol.
Jaké ale je hlavní gró knihy - tedy kapitoly s recepty, tématicky zaměřené na konkrétní typ zeleniny?
Úvodní dvoustránka předkládá stručnou charakteristiku, velmi užitečný návod jak se surovinou pracovat a často také typický recept. Díky, konečně jsem přišla na chuť fenyklu, protože jednoduše nekonzumuji dřevnatou, intenzivně "hašlerkovou" část. Následují recepty. Všechny jsou doplněny fotkou finálního pokrmu. Obrázky jsou krásné a přesto věrně odráží podobu výsledného pokrmu. Docela mě těší, že nenacházím žádné zbytečné povídání. Pouze postup a seznam surovin. Ten je u kratších receptů dokonce pouze tučně zvýrazněn v samotném textu.
Návody přípravy jsou docela podrobné a zvládne podle nich postupovat i kuchař začátečník. Seznamy surovin jsou úplné. Autorka nám nenachystala žádná nepříjemná překvapení.
A jak je to s dostupností?
Z velké části se jedná o naprosto běžnou zeleninu. Lilek, zelí, cibule nebo brambory asi nikoho nepřekvapí. Narážím ale i na hodně sezónní nebo u nás ne až tak dostupné kousky jako je třeba černý kořen, cukrové lusky, kadeřávek nebo topinambury. Ono i sehnat všechny ingredience z receptů mi občas dalo trochu zabrat. S trochou úsílí jsem ale většinu našla v supermarketu nebo ve zdravé výživě. Pro představu mě napadá třeba šafrán, tonka fazole, panýr či agávový sirup.
Krom toho, že všechny recepty jsou z definice vegetariánské u řady z nich nacházím doplňující informaci, že se jedná o bezlepkový nebo dokonce veganský pokrm. V rámci každého jídla nacházím informaci o počtu porcí, době přípravy a dokonce i počet kalorií, bílkovin, tuků a sacharidů. No a když už jsem u těch živin... Listuji knihou a sílí ve mě pocit, že řada pokrmů má spíš povahu přílohy, než plnohodnotného oběda. Spousta jídel se dá jednoduše doplnit vejcem, tofu nebo třeba mozzarellou. Bohužel autorka sama na taková doporučení nemyslí a v textu je neuvádí.
Jaká tedy je Moderní vegetariánská kuchařka?
První, co mě napadá je precizní, minimalistická, krásná a hlavně nabytá spoustou zajímavých receptů. Nedostatky v podobně absenujícího obsahu a ne vždy uplně dotažené skladbě živin snadno vyváží srozumitelné postupy, názorné fotografie a vysoká přehlednost. Knihu můžu doporučit všem zájemcům o bezmasé stravování. Německý pohled je zase trošku jiný a má potenciál zaujmout i zavedeného vegetariánského kuchaře. Výhodou knihy je, že neodradí ani začátečníka. Jasné postupy a běžné kuchařské techniky by neměly nikoho znepokojit. Tak ji zkuste :)
Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
Jedno z největších lákadel prázdnin u babičky byla spousta povídek od Herriota. Když se zvěrolékař ožení nabízí, podobně jako ostatní knihy, milé, nostalgické a tak nějak kouzelné vyprávění z obyčejného života obyčejného zvěrolékaře.
Konec stárnutí - Proč stárneme a proč už nemusíme
David Sinclair
Asi nejzábavnější populárně naučná knížka, co jsem kdy četla. Autor představuje svůj životní příběh, s jehož pomocí čtenáři ukazuje velice komplexní pohled na stárnutí - ať už jako nemoc nebo ve společenském kontextu.
Sinclair nezastírá svou odbornost a nedočkavcům předestírá, jak proti stárnutí efektivně bojovat hned na prvních stranách. Na ty ostatní čeká labyrint laboratoří, studií a experimentů, který nestráví každý, ale třeba mě jakožto laika neskutečně bavil.
Autor nezavírá oči ani před otázkou "A co se vlastně stane, pokud lidstvo jako celek zestárne?" a nabízí vcelku optimistické úvahy o budoucím směřování lidstva.
Možná vás teď napadá, že jde přece jenom o poměrně ambiciózní a sebejistý přístup, jenže opak je pravdou. Ze Sinclaira skrz stránky čiší skromnost, pokora a opravdová touha pomoci, což činí knihu ještě o kousek zajímavější.
The Green Kitchen: Lahodná a zdravá vegetariánská jídla pro každý den
David Frenkiel
Zelená kuchyně ze severu. Autoři se naštěstí nedrží názvu a zdaleka ne všechny recepty obsahují zelené suroviny. Stříbrná linka celé knihy jsou pokrmy bezmasé.
Kuchařka je rozdělena do několika kapitol - Základní metody a postupy, Po ránu, Lehká jídla, Na výlet, Rodinné večeře, Něco k zakousnutí, Nápoje a Sladkosti. Už podle názvů je zřejmé, že se nejedná o žádnou zarytě zdravou nebo snad dietní stravu. Na čtenáře čekají spíš různorodé pokrmy modernějšího rázu.
Kniha je na pohled pěkná, pevná vazba je doplněna kvalitním papírem. Snad všechny recepty krášlí fotografie a obvyklé foodblogerské povídání je spestřeno dalšími ilustračními fotkami.
Seznamy surovin u receptů jsou úplné, postupy popsané dostatečně kvalitně, aby je zvládl i začátečník. V knize se neobjevují žádné komplikované kuchařské postupy, suroviny jsou sehnatelné v běžném supermarketu nebo zdravé výživě, časová náročnost je obvykle nízká nebo střední. Kuchařka bohužel neobsahuje seznam receptů pouze kapitol, jakoby snad autoři ani nečekali, že podle nich někdo bude vařit, což je škoda.
Myslím, že kniha nezklame nikoho, kdo chce zkusit bezmasou kuchyni a zároveň trochu přičichnout k jiným než tradičně českým chutím. Pokrmy, které jsem zkoušela jsou zjevně prověřené, výsledek odpovídal očekávání. Občas dokonce příjemně překvapil. The Green Kitchen stojí za zkoušku.
Sůl, tuk, ocet, žár
Samin Nosrat
Ach, to byla nádhera. Sůl tuk ocet žár je pro každého kuchaře, který chce pokročit o kousek dál, než je přesné smíchání surovin podle receptu nebo improvizovat s nejistým výsledkem.
Autorka návodně vysvětluje, jakou zásadní roli hraje zmíněná čtveřice při přípravě jakéhokoliv jídla. Správné množství nebo technika posunou jakkoliv obyčejný pokrm do nadprůměru.
A tím to nekončí. Čtivý, vtipný a nevtíravý osobní příběh doplňuje spousta vychytávek např. návod, jak pokrmu dodat chuť z nejrůznějších oblastí světa a navíc je zde řada receptů. U nich mě trošku mrzí pouze kreslené znázornění. Ale alespoň mám o důvod víc vyzkoušet je, prohlédnout a ovonět na vlastí pěst.
Sůl tuk ocet žár je jednoznačně naprosto výjimečná kuchařka. Nabízí nadstandardně zpracované techniky, postupy i recepty. Vše pěkně naservírováno na pořádné porci lásky k jídlu. Není moc knih, jejichž pročítání mě přímo nutí vyrazit do kuchyně, takhle mezi ně ale rozhodně patří.
Umění být nešťastný
Dirk de Wachter
Čtivé zamyšlení se nad tím, že cítit se nešťastný je přirozenou součástí života. Nic dalšího, natož pocit úlevy mi ale kniha nepřinesla.
Krajiny vnitřní a vnější
Václav Cílek
Čtivé přemýšlení o člověku a jeho formování skrz vnější svět. Spousta úvah je nadčasových a čtenáři přináší zcela nové nahlížení na český kontext v národním i osobním měřítku. I přesto, že některé pasáže jsou naopak poměrně zastaralé, kniha má stále co nabídnout.
Tisíce plošin
Sylva Fischerová
Fu, Tisíce plošin dají člověku zabrat. Svou postupnou gradací k naprostému šílenství mi připomněli Poeovu Jámu a kyvadlo. Bohužel plošiny mě tolik nestrhly. I když možná jsem si svůj názor jen vyhrála v kámen, nůžky, papír.
Vše, co jste chtěli vědět o módě
Adéla Bartlová
Vše, co jste chtěli vědět o módě rozhodně neklame svým názvem. Jedná se o obsáhlý přehled všemožných témat, která s módou souvisejí. Od samotného materiálu, střihu a kvality práce až po módní styly samotné. Vše předáno precizním a přesto zábavným stylem, jaký od paní Bartlové očekáváme. Doporučuji všem ženám, které se nechtějí utopit v nudném stylu nula.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Populárně naučná kniha, co se čte jedním dechem vždy potěší. Pan Vojáček psát umí a neokrádá čtenáře o čas nápodobou oblíbeného 'amerického' stylu. Se základní myšlenkou, totiž že každý je sám zodpovědný za své zdraví, se plně ztotožňuji. Snad bude jeho mise úspěšná a obdobný přístup přijmeme v rámci celé společnosti.
Foodstyling - Jak ze zdánlivě obyčejných jídel vytvořit skvosty na talíři
Kateřina Fišerová
Foodstyling na mě působí rozporuplným dojmem. Repertoár ukázek jednotlivých foodstylistů je zajímavý, i když poměrně nevyrovnaný. Doprovodný text k jednotlivým pokrmům je vyloženě tragický. Na druhou stranu jsem v knížce skutečně našla pár zajímavých rad a postupů. Celkový dojem? Rozpačitý,
Přírodní léčba boreliózy
Wolf-Dieter Storl
Dobře, pan Storl mě přesvědčil. Jdu vykopat štětku.
Všichni mají pravdu
Paolo Sorrentino
Hloubavý náhled na život italské hvězdičky. Rozjímání o člověku z pohledu 'záporného' charakteru. Překvapivě akční děj střídají filosofické úvahy, které jsou nabity stejně silnou energií. Sorentino ve své nejlepší formě.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Krásný, barvitý jazyk je bohužel přebit slabým, neoriginálním příběhem.
To že byl život? – Z podzemní církve do labyrintu svobody
Tomáš Halík
Od pana profesora jsem nečekala nic jiného, než velmi příjemné čtení. Dostala jsem ale ještě o chlup víc. Nejen, že se kniha čte tak říkajíc sama, ale nabízí i zajímavý historický obsah. Ať už se jedná o popis normalizace, nebo zastavení se u mumifikovaného Lenina, čtenář dostává prožitou historii. Se samotným popisem podzemní církve jsem se vlastně setkala poprvé. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně unikátní fenomén, musím uznat, že Halík odvedl dobrou práci a toto nepříliš známé téma představil skutečně zevrubně.
Životopis jako celek hodnotím jako podařený. Je čtivý, ani přes svůj žánr nepůsobí příliš sebestředně a nabízí milý a přesto velmi obohacující popis života v Československu. I přes Halíkovo kněžské poslání kniha nemoralizuje ani nepoučuje. Proto po ní může sáhnout opravdu každý.
Cesta
Jack London
Jacka Londona jsem hltala už v dětství. Nějak mě ale nenapadlo, jak příjemně mě překvapí o řadu let později. Jeho Cesta nabízí vyrovnanou dávku dobrodružství, filozofování i prostého popisu cesty samotné. Ještě se tomu zdráhám uvěřit, ale kam se hrabe Na cestě :)
Chlebíčky a další recepty z bistra Sisters
Hana Michopulu
Chlebíčky z bistra Sisters neklamou názvem a nabízí pořádnou porci chlebíčkových receptů. Kromě toho také polévky, sladké a nápoje. A nejen to! Kniha nás stručně, ale poutavě provádí příběhem autorky a hlavně jejího bistra. Text je dost vyvážený a podařeně navádí k ochutnávce předkládaných pokrmů.
Je asi jasné, že jsem dlouho nevydržela a hned se pustila do toho nejlepšího, co kniha nabízí... Do chlebíčků! Do oka mi padly klasiky v podobě budapešťského chlebíčku, chlebíčku s vajíčkovou pomazánkou, šunkového chlebíčku a aby toho nebylo málo tak jsem přidala ještě makrelový chlebíček s řepou a bramborovým salátem. A výsledek? Všem strávníkům se dělaly boule za ušima. Překvapilo mě, že se rozdělili do několika skupinek a každá orodovala za jiný druh. No prostě sen každého kuchaře.
Jaký je můj konečný verdikt? Na to je ještě brzy... Kniha je velmi pěkně zpracovaná, škoda jen, že ne každý recept nabízí fotku. Na konci mi chybí rejstřík, ale to už by byla jen taková malá třešnička. Celkově se jedná o dost zajímavý kousek, se kterým rozhodně neskončím u čtyř chlebíčků.
Umění být hodný
Stefan Einhorn
Čtivá, lehká a bohužel také zapomenutelná knížečka. Na dlouhou cestu vlakem ideální. Obávám se ale, že ničím než řadou příjemných zkušeností ze života nedokáže překvapit.