andrii24 komentáře u knih
Dívat se jinak. Čtenáři - diváku, nehleď jen po stříbrném pozlátku. Popřemýšlej o řeči užité. Rozeber každý obrazový zvrat, každý záběr i detail.
Žádný žertík, hláška, ani ústní vypalovačka stranou. Šup s nimi na stránky knižní.
"... mělo ty správné grády... na dalších tisíc let." Nenapodobitelné paměti. Takové, jak ho máme rádi, rázu nenapravitelného, rozpustile neposedného hrdiny. Upovídaný, rytmus - gejzír, poetický sex-appeal. Ve velkém rošťácké gró, být sám sebou, v krvi živelno. Uličník - frajer, úsměv šibala. Když "spustí", trůn je jeho. Dámské osazenstvo mu leží u nohou, příslušníci opačného pohlaví touží být jako ON. Nepopsatelný, píšící "Muž /z/ Francie," ...et son, bel et bien, belle monde. Je suis enchanté, monsieur Belmondo."
...a spravedlnost pro všechny, prosím. Bez ohledu na hvězdný původ.
Když filmová motorkářská stáj vydá svůj "ráj." Jezdci na svých bujných, pekelných strojích, nepřiměřenou rychlostí napříč plátnem uhánějí na velkej flám.
Pan herec, t. č. vypravěč a chalupář... a já hezky doma "v ušáku" už ladím svou pozornost a zrak na tu škálu ekvilibristiky nevyzpytatelných historek... s pointou. Den co den v duchu skáču a zvesela se nořím do nezadržitelného proudu moře humoru a vzpomínek, které dýchají svébytností našeho milého hostitele. P. S. To my, vaši věrní, se Vám nepřestaneme obdivovat a děkujeme, že jste nás dokázal rozesmát.
/S/Hozené načančané boa. Když si hvězdný život sundá saténové rukavičky. Flór doby se zbaví omračujícího parfému. "Svatá" Adina v negližé. Prvorepubliková Marilyn Monroe/Dietrich Marlene otevřeně. Světácká lvice salonů, z časů dálek, které promlouvají a mají stále co říci i dnešnímu publiku, lákají k čtenářskému ponoru.
Jeden skvost stíhá druhý. Nejblyštivější perly filmového klenotnictví, které se "vystavené" v knižní výloze, předbíhají na křídovém papíře. Stačí se zasnít a už ujíždíte z břehu tíže reality do toho opojného světa lehkosti bytí bájné imaginativnosti.
... české Avy Gardner/ové/. Z věže do strže. Varování před magnetizující, dominující, spalující krásou ženy, tak snadno přivyklé chumlati se do norkových kožešin, oblékati si róby z ďáblovy dílny. Hvězdná dáma dlouze čichala k pugétu, smočeném ve zrádném elixíru, až se jí z té vůně zamotala hlava. Byla natolik omámená, že vytrhnout ji z toho luxusu bylo složité, bolestivé, šibeniční. Sláva sálá, výš a výš sahá, až jednoho dne, a může se to stát, ustane, přijde pád a zbude jen...vlezlý chlad. Život může být krásný, ale nesmí brát více než dávat.
Nejzásadnější hlavní role, nejkomplexnější filmový a společenský charakter Archieho Leache. S pověstnou anglickou kapkou, v Americe chycenou grand linkou. Hrdinný imaginární dubl. Fyzický garant převtělený se v klam.
Slavné adresy podruhé a věřím, že ne naposledy. Tam, kde velikáni svého oboru hledali a povětšinou našli útočiště. Tam, kde přišpendlili vizitku s nápisem "DOMOV." Stačí pomyslně zaťukat na dveře a vstoupit dál přes práh, soustředěni do vjemů genia loci soukromých komnat.
Osud, života běh. Někdy natahuje, jindy roluje červené koberce.
Welcome! Ty barvy, ty vůně a... zvídavý čtenář byl sveden. Už mu nestačí být pouhým "turistou" na stránkách. Na vlastní kůži sám zatouží se svými smysly zahryznout, okusit rozličné chutě Velkého jablka.
Pro tentokrát. Setkání s francouzskou metropolí, tou romantickou dámou a oslovenými osobnostmi, zůstalo dalece za mým očekáváním.
Nadešel čas dušičkový... Je třeba poohlédnout se do míst posledních, za mistrovskými počiny slavných, v průvodci uvedených. Fyzicky zmizeli nám z dohledu, ze zřetele, leč obraz jejich, již navždy vypálen v srdcích bližních a obdivovatelů, zůstane.
...přebírá dni moc. Když zavládne, za svitu luny z perleti, přichází ON, nesmrtelný noční faun, Jeho nejtemnější temnost, nejtajemnější z tajemných, ikonický Ještěrčí král - Jim Morisson. Jiskřivý, komplikovaný, potřebně vulgární, poeticky zvrhlý, anděl necudně obcující s ďáblem. Rozrytá duše vinoucí se pod kůží umělce, rozbolavělý sten, ohnivá šelest člověka, hozená ven. Tajnosnubný trysk rebelského nitra, z nitra rozkoše i smilstva. Prořízlá tepna, z níž prýští krev nirvány i temnoty světa. Pocitový brainstorming. Hypnotický snář, spalující rauš, mystérium slov, nočních můr zář. Umělec s duší, rozeklaně provokující, vzpurný, žádaný, svůdně intimní, temně rozjetý, nejniterněji nekompromisní. Prokletý básník kvílení 20. století, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. Jen pochopit, nalézt ten správný klíč, zabořit se do lůna fatalistického flámu, proniknout a ukojit nedostupný, nejtajnější, nekonečný chtíč. Nic pro líné oko ani mysl, tím spíš.
Bonjour, bonsoir, mademoissele. Buď zdráva, Paříži, křtěna duchem slávy, duchem velectěné liberté. Na březích řeky Seiny, pod oblouky nebeskými...pulsuje srdce té velkoměst manekýny, graciózní, múzické, bohémské, romantické dámy s/bez kamélií, která neztrácí svůj pověstný všeobjímající šarm a kouzlo elegance. Jak řečeno jest: "Paříž je milenkou, která se neomrzí." To samé platí i o tomto průvodci, který postihl onu nekorunovanou vznešenost a pestrost místního genia loci. Paris, je t'aime, mon amour.
"Když je andělé povolali k sobě..." Dle průvodce jsem uskutečnila zatím tři vzpomínkové "výlety" k místům posledního spočinutí pánů Svatopluka Beneše, Bohumila Hrabala a Miroslava Macháčka. Pietní okamžik, přelet nad mystickým údolím, genius loci náhle zastavil čas a já svěřila svou mysl do náruče nekonečných tónin rozjímání, tlumené, křehké, mlčenlivé intimity, v tepajícím srdci tajnosnubné řeči klidných dnů a nocí. Děkuji za lokalizaci, kde spí věčným spánkem můj oblíbený Jaroslav Drbohlav, který obdařen tak výsostným talentem, odešel z tohoto světa velmi mlád. Smutek se v mém nitru rozpíná. Jeho tvář leskem tajemných dálek oplývala. Jen víra v neohraničený blažený eden, v němž jeho duše plane dál. Klaním se největšímu frajerovi české divadelní scény a kytici, prozatím jen virtuálně, v myšlenkách, posílám.
Se zaujetím otáčím stránku za stránkou, s decentní zvědavostí nakukuji pod pokličku nečernobílého nebe černobílých legend. Pan Cibulka nezklamal ani tentokrát, nejednu perličku o velkých i malých pro nás přichystal.
"Měl plnou pusu řečí. Mluvil, mluvil a mluvil..., jako když se protrhne přehrada, která po krajích do karaf rozlévá kvalitní dezertní vína, a kde to jedním lokem nekončí..." Takový jednou jeden byl. Herec Menšík. Člověk Vladimír. Bodrý, dobrý rodák luhů a hájů moravských. Proudivý, pravdivý tok lidskosti. Společník generací s atmosférami. Gurmán každé setinky sekundy pozemského bytí.