andrii24 komentáře u knih

Cestami, stezkami, zkratkou. Po značkách - soukromí, divadlo, film, televize. Já, stověžaté to matičky dcera. "Shelley Winters česká."

21 27.06.2018

Pan herec, t. č. vypravěč a chalupář... a já hezky doma "v ušáku" už ladím svou pozornost a zrak na tu škálu ekvilibristiky nevyzpytatelných historek... s pointou. Den co den v duchu skáču a zvesela se nořím do nezadržitelného proudu moře humoru a vzpomínek, které dýchají svébytností našeho milého hostitele. P. S. To my, vaši věrní, se Vám nepřestaneme obdivovat a děkujeme, že jste nás dokázal rozesmát.

21 22.06.2017

Nejzásadnější hlavní role, nejkomplexnější filmový a společenský charakter Archieho Leache. S pověstnou anglickou kapkou, v Americe chycenou grand linkou. Hrdinný imaginární dubl. Fyzický garant převtělený se v klam.

21 26.02.2017

Půvab, kouzlo osobnosti, magneticky melancholický pohled, charakterové linie vybízející k herecké velikosti, nezaměnitelná vnímavost a inteligence. Oslňující krása podmanivých paprsků, právem dopadajících na chodník slávy. Třepotavý Noční motýl s křehkými křídly šarmu, srdce naplněné prožitkem i noblesní emocí. Česká Donna Reed či snad Rita Hayworthová. Vzácná Hana Vítová. Jedinečná femme fatale prvorepublikového stříbrného plátna.

21 03.03.2016

Lesk i závrať těch největších filmových trháků, které kdy měly tu čest vykročit hlavním vchodem nejen z proslulé továrny na sny. Tvář hvězdných filmů pod drobnohledem. Nechybí informace pro nováčky i pohledy pro znalé.

21 08.02.2015

... spustil závoj zdrženlivosti. Památník módního vkusu vysoké elegance pyšných citů. Majestátní rety, co na šatech kavalírů zanechaly ornamentu. Přál si být tím nejdražším kamenem, vsazeným do jejího prstenu. Být v loďce, která pluje jejím směrem. Polibkem na špičce střevíčku. Rád by sroloval podvazkový pás až ke kotníčku, a zašel mnohem dál. Jste ten nejnedostupnější vonný, zralý květ, který opíjí můj dech. Nikdy nepřistoupím na tu roli se scénou loučení, nepřijmu ji. Rajské je milovati, srdce naplniti, však netrhat, nepleniti.

Barbar, kdo ONU nezná. S fondem fantazie, erotické akrobacie. Klasická pohádka pro dospěláka. Kosmická Amazonka, vybavená hvězdnými křivkami, které se zásadně nedrží při zemi.

20 28.02.2020

... a přec, dík malé léčce, rozjel svou životní dráhu po té správné koleji. Svých snů strojvůdce. Krev umělecká se nezapře. Herec civilní exprese, maximálního minimalismu a pevného charakteru. Muž vážící si slova, zásadový hospodář, hrdý přítel síly venkova. Très bien, monsieur Gabin Jean.

Omamující, mystický hlasu tón. To pan "Edoušek" vyslal do mých oušek nejlahodnější, nejpoctivější manu, mistrovské menu. Vrchol charismatu dabingových škol.

Geniální duch shakespearovský posadil na křeslo charakter mýtů morálky, věrnosti, slabošství. Svět opentlen ctnostmi a neřestmi. Vnějším pozlátkem, kočičím zlatem. Zlomen bídným "altruismem." Tone v pýše, která nabízí svou oprýskanou zář. V kápi pravdy jen převlečený tmář. Je "hoden" takové hany, takového pokoření? V srdci hoří marnivost a zášť, rozsudek obepnul prohnanou duši jako plášť. Jak potrestán a potupen člověk, prost dobrých mravů, pln žárlivosti, hamižnosti, lidských slabin? Stojí mezi všemi opodál, sám osamocen, bez majetku - smutným vladařem žebráků mezi mlýnskými koly, tragédem, marným přeludem. Kdo z přihlížejících oplakávat bude jeho pád?

Když pálí "dobré" bydlo, horkou hlavou postaveno bylo, lehne popelem i ten nejvyšší, stojící Titanic. Spustí se ranní závěsy vodních perel, jež zchladí ohnivé rány, ale neuhasí svědomí harpagonskému majiteli.

Dveřník. Pirát, cizinec. Charismatu plný ranec. Žádoucí má image přední strany, pohled hříšných čokoládových očí, cool temně ohnivý tep. Zadumaný, neprobádaný, desperát bytí. Nebeský pekelník. Žádný cukrátkový romantik.

"Lidé se nemění. Věci se mění." Nikdy nekončí milostný vztah reality s fantazií. Nikde se nespustí tolik imaginativní oddanosti, zasutého myšlenkového prožívání, nevybíravě rozmazlené absurdní dominance vážnosti situací, jako v zasněně hravé, odpovědně rozmařile těkavé, ustaraně mrazivě živé Pěně dní. Surrealistický myslitel nazul všednosti krásu "plodu" fantazijního flirtu, postavil ji k otevřeným vrátkům opojného solitéra, nepředstírajícího štěstí zisku i žal ztrát, doufajícího v náročnost ctitelů citu kvalitního vnímání života i snů.

20 17.02.2019

Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.

20 17.02.2019

Krajem stínů, místem prchavých otisků, zvěčňují se obrazy zasutých okamžiků. Rozjasnit i zalknout naše podvědomí. Znovu a znovu mysl svou do proudu návratů pokládáme. Tělo i duši životem "zatěžkáváme." Zrcadlo je zamlžené horkým dechem, stále žijem? Svítilo nám naše slunce. Paprsky nás pošimraly, teď nadobro spáleni jsme, kape bolest, tíže doby. Jen záblesky ztracené lásky zrcadlí se ve střípcích, v pozůstalé nostalgii.

20 13.02.2019

Kniha jako pochodeň opusu životů těch druhých. Přemítání od srdce do srdce. Být opředen, obohacen, přikován do sedadel. Filozoficky plynoucí, romanticky tesknivé, zářivě pronikající světlo do noci, do ovzduší skrz nebeské katedrály i těžkosti epochy. Poznat jejich příběh, víry lásky, ten magický genius loci, který přehrává niternou emoci. Mít před sebou původní atmosféru, s ní setrvat. Vlastní rolí pokračovat v obsazení.

My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou.

20 27.12.2018

"...a tak se dáma česká vyzula... z komfortu domoviny, z vysokých podpatků velkoměsta." Pro ten luxus podzimu citů, naplno se, francouzskou láskou nechat ovívat. Duši "naboso" prokrvit rajskou rosou. Proplouvat atmosférou dní a nocí v lůně matky přírody. Leč ne vždy se přísady správně zváží, dostatečně dobře /d/ochutí, lehkost se zcela vytratí, a mlsný čtenář konzumuje pouze suchý chléb bez přítomnosti "sestřičky" soli, bez šťavnaté hodnoty.

20 06.09.2018

Něžná, křehká, láskyplná. Grácie z Philadelphie, která půvabem a šarmem nešetřila ani ve svém jméně. Hollywoodská porcelánová panenka. První dáma Monaka v elegantních šatičkách. Leknínový květ. Perleťová pleť. Labutí šíje, před níž taje, před níž se sklání, z lóže modré krve, i samotný kníže.

20 28.04.2018

Jeden skvost stíhá druhý. Nejblyštivější perly filmového klenotnictví, které se "vystavené" v knižní výloze, předbíhají na křídovém papíře. Stačí se zasnít a už ujíždíte z břehu tíže reality do toho opojného světa lehkosti bytí bájné imaginativnosti.

20 23.05.2017