andrii24 komentáře u knih

Pára stoupá. Ten přepych, ta elegance, vyjíždí z první koleje, z prvního nástupiště. Věhlasný, hvězdný dopravní prostředek na své pravidelné trase. Cizinci - cestující ve voze a... mrtvý v jednom uzamčeném kupé. Vražda s citem naaranžovaná, vražda o patro výš, v "bílých rukavičkách." Vrahova tvář skryta až do cílové stanice.

36 29.03.2019

Mon Dieu! Ta, před kterou by smek,´ poklekl i sám kardinál. Karamelový pel zdobí její pleť. Tvář líbá taj uhrančivosti tisíce a jedné noci. Dvě medová "C" přednosti ženy uvozují, fantazie uvolňují. Magma Šeherezády, enigma Kleopatry. Ohnivá, hluboká, erotizující, elektrizující. Krás/k/a kardinální. S úsměvem gerbery. Rozpustilá Elizabeth Taylorová Evropy.

... od nás, zajatých ratolestí. Vinna je matčina výchova, jež děsivě vyrvala prvotní půdu pod nohama. Pramálo lásky, jen citové tesáky. Nejvyšší o tom ví. Teče jed z činů, které měly konejšit. Nenech "Heroda," padlé boží mládě, sycené ďábelskou hostií, dohrát tu krvavou hru pod vodní hladinou, na tichém pódiu, v dřevěném domku na moři.

24 13.03.2019

Vyleštěn, vzpřímen jest kord, charakter, který neohne, zabodne. Rek romantik, milovník převleků. Do hlavy vznešené, která úklady nese, tíží více než fyzická vada na kráse.

22 10.03.2019

Ze zámku do podzámčí. Dvůr boháčů, dlaň žebroty. Váček zkažených charakterů, koš dobroty. Kočár vezoucí čtenářskou smetánku za oponu permoníků a pěvců romantismu. V přestrojení za chuďase uzře a prozře. Ochranitelský plášť čestného rytíře přehazuje přes nevinnost a čistotu zlaté panny, jíž rády by se ruce správce, té šelmy intrikářské, dotýkaly. Potrestané zlo, psi pekelní si vyzvednou z kola reje karnevalového. Vše jako v pohádce dopadlo. Dobro korunu pýchy srazilo, žezlo opět pozvedlo.

19 10.03.2019

"Hodné" dětičky, ošklivě si pocákaly nedělní šatičky. Hanebně bezcitné, zvrácené, od té doby jsou. Kam se hnou, rudá skvrna "zdobí" jejich ručičky.

25 08.03.2019

„To jméno si zapamatujte!“ Smluvený sňatek vnitřního kalkulu, nevylučujíc povinné ambice, touhu po dosažitelně nedosažitelném a ďábelský klam umělecké výřečnosti. Škrabošku nasaďte, na svém já však trvejte. Sám umělec, který touží obstát v hledišti slepců, služebníků mašinérie, vrhačů chladné mizérie. Jeviště a hlediště – dva světy, dva protichůdní příslušníci iluze a moci. Nic jiného nežádám, jen návrat na prkna divadelní, která se mi pod nohama vlní. Reflektory, které oslňují, můj zdánlivý vrchol žel předstírají. Svázal jsem nechtíc ruce své, nalezl jsem jen úpis duše rozvratné. Omrzel jsem se již ideologii stvořené. Oblékl jsem její šat, předstíraný žoldák z lásky k divadlu, padl. Prožít a naplnit, odčinit „bláznovství strůjců“ v pravý čas, odstranit pudr z figurek mas, posledním výstupem marionety publikum zmást. "Zatykač" jsem sám sobě vystavil. Jak pozdní přiznání vlastnímu sebezapírání. Jsem jenom herec, herec z povolání.“

17 08.03.2019

Z děvčátka - poupátka, rostoucího na povel, pod dohledem nejednoho přísného zahradníka. Sama slečna vychovatelka. Sličná duše panství svobodného ducha. Růže panenská. Planoucí, pnoucí se, v lásce rozvitá. V jejím okvětí tajemství ukrytá.

32 04.03.2019

... probere /k životu/ nepokojný tep krvavé historie. Aristokrat v černé kápi. Bledý jako svit luny. Oči přišpendlené korálky. Teď jste na to kápli. Ať tryská, prýští, nektar nejoblíbenější, nazývaný rudou vášní, jenž napájí baladické srdce knížete. Hlavu do záklonu. Divoká růže splynula se zbloudilou labutí... Jsem ochotna krk nastaviti, pro Váš polibek, tak sladký, tak hluboký, a pak zemříti. V peřinách. V karmínových pavučinách. Skrz špičáky, žhnoucí temnou, erotickou smrtí.

16 03.03.2019

Život je vázou bez květin, obklíčen niterným vzepětím. Nedopsaný milostný dopis ctitelů. "Rozptýlena duše má, zavěšena v melancholii a prázdnotě. Srdce bez citu. Cit bez srdce. Radost nepřichází, i chvilková rozkoš odplula do dáli, po studené řece. Odnikud nikam hledám "cosi," překročit práh sebe samé, chopit se života, který klame. Otřít slzy a vykřiknout. Nadešel den, který zmrazil a rozpoutal smutek ve mně. Fontána života ustrnula, zbortila se. Odezněl poslední rušivý tón věčné písně." Její první poklidná noc. Její duše vysvobodila, zotavila se?

21 02.03.2019

"Když jsem tě spatřil, když tě líbám..." Jsem vítán, ale jen jedno léto, jedno osudové léto. Osud mi tě vybral, přivedl do náruče. Unášen jsem byl tvou nezaměnitelnou krásou, které se mi dostávalo vrchovatě. Ucítil jsem s tebou doteky prvních rozkoší i prvních vzlyků, proudy chvění, nově nepoznaných paprsků okouzlení. Probírat se četbou, listovat v nejrůznějších svazcích. Oddáni jsme dnům, břehům emocí, blankytně milostným nebesům i příběhům, které tíží opředly mysl. Tvůj tajemný závoj, omotaný pavučinou, leč roztržen byl. Na lavici obžalovaných justice, mrazivá identita obviněna jako mučicí nástroj historie, bodavá špice jehlice. Celá ta léta nad stránkami literárními, mým hlasem předčítanými, se nadále střetávat budeme, obohacovat se duševní stravou. Vzpomínky s mou Hannou pak jako vytržená pochodeň v myšlenkách rozlévat se budou. První láska se zrodí, bolí, přetrvá. Mé tělo i duše nasáklé tebou je nadosmrti uchová.

16 28.02.2019

Čas zalitý náladovostí barev ročních období, ovzduším pozemských neřestí. Zalidněný kraj pojímá vylitá káď mystiky zla. Trhané, zářné květy hypnotických jevů, záhadně neznámých kouzel a jedů, napuštěné silicemi plachosti, krutosti, tragické magiky. Blízkost pulsujícího šálení mimo tento svět. Vstříc zastaveným srdcím v obrazech mýtů, roji hadích jazýčků, střepům zaseknutých ve vlasech.

48 27.02.2019

Důstojná, opojná, hořící, tragická. Chop se té velkolepé lásky z románu. Pro nejjasnější cit cele dýchat, žít a zemřít. Svátečně jej zalévat a ctít, ale když se jídá každý den, zaskočí nám. Přednostně si rubáš navléká monotónní, prázdný styl. Rozdrobí se charakter absolutnem dusivým.

Milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému čtivu. Tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje.

21 22.02.2019

Hoří nebe nad námi. Hoří rty Rhettovy a Scarlettiny. Líbáme sny, které nebyly s to se spojit.

Od té doby, co Eva /po/dala Adamovi... to malé kulaté, červené jablko. Když opadne stud, dostaneme chuť. Padne šat. Buď jak buď. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A jsi v něm... v obraze. A jsi v ní... v anatomii intimity. Delikátní, důvěrný, rozvibrovaný. Ten tajemný verš vysvlékl pohlaví, zákulisní půvab loží mužů a žen. Interiéry té nekonečné, vzácné krajiny dvou lidí.

"Lidé se nemění. Věci se mění." Nikdy nekončí milostný vztah reality s fantazií. Nikde se nespustí tolik imaginativní oddanosti, zasutého myšlenkového prožívání, nevybíravě rozmazlené absurdní dominance vážnosti situací, jako v zasněně hravé, odpovědně rozmařile těkavé, ustaraně mrazivě živé Pěně dní. Surrealistický myslitel nazul všednosti krásu "plodu" fantazijního flirtu, postavil ji k otevřeným vrátkům opojného solitéra, nepředstírajícího štěstí zisku i žal ztrát, doufajícího v náročnost ctitelů citu kvalitního vnímání života i snů.

20 17.02.2019

Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.

20 17.02.2019

Apartně hvězdný plac, a na dobu určitou jeho obyvatelé, řešící své soukromé "tyjátr" trable při pokojové teplotě. Avanti!

15 13.02.2019

Krajem stínů, místem prchavých otisků, zvěčňují se obrazy zasutých okamžiků. Rozjasnit i zalknout naše podvědomí. Znovu a znovu mysl svou do proudu návratů pokládáme. Tělo i duši životem "zatěžkáváme." Zrcadlo je zamlžené horkým dechem, stále žijem? Svítilo nám naše slunce. Paprsky nás pošimraly, teď nadobro spáleni jsme, kape bolest, tíže doby. Jen záblesky ztracené lásky zrcadlí se ve střípcích, v pozůstalé nostalgii.

20 13.02.2019