Andi komentáře u knih
Waltari umí poutavě psát, každopádně má román sestupnou tendenci. Ze začátku mě čtení bavilo, ale zhruba od poloviny to začalo být pomalu nudné. Historicky nevěrohodné, jde opravdu jen o pěkný román.
Paráda. Zpočátku jsem se nemohla začíst a nebavilo mě to. Bála jsem se, že to tak zůstane až do konce. Navíc mi to přišlo stejné jako Bylinkář, hlavní postavě vždy všechno vychází a má obrovské štěstí. Nakonec jsem se smířila s tím, že takto Atamanov zkrátka píše a rozhodla se si čtení užít. Nebylo to jen fantasy, tentokrát se pustil do military sci-fi a byla to trefa do černého. Nový nápad, .... dobrý nápad. :-)
No, četlo se mi to s obtížemi, protože islám je neskutečná žumpa a hnus, tady se mi to jen zase potvrdilo. Jsem ráda, že už to mám za sebou. A další věc, která mi na takových dílech vadí je, že už dávno prošly cenzurou a miliónem přepisů .... tedy výpovědní hodnota?, skoro nulová.
Tenhle námět je tak častý, až je trapný. (žena v domácnosti, 50. - 60. léta, USA) Žena, která je diskriminovaná, nešťastná, ... A znovu opět vykresleno, jak je super, že můžeme žít v dnešní době, kdy už tu rovnoprávnost máme. Bravo
U Asimova si všímám stejného rysu jako u Waltariho - hlavní postava příběhu se se zdravou kůží vyseká úplně ze všeho. A ještě jí za to všichni pochválí, jak dobře vše udělala a jak dobře vše vymyslela. Je to absolutní kravina i na sci-fi. Dávám hvězdičky za nápady s roboty, ale ty nekonečné dialogy mi akorát hrály na nervy ... uff. No, ještě jedna knížka ze ságy a šlus.
Skvělé nápady na gastro, výrobky a parádní tipy na výlety po naší malé zemičce. Děkuji.
Ééé ... Nevím, jak reagovat, protože jsem knížku četla s přestávkami. Mé osobní hodnocení skákalo nahoru-dolů, nakonec jsem se rozhodla pro zlatý střed. 30 let stará věc, od té doby už jsme ve "výzkumu na téma Slované" udělali veliký pokrok dopředu, totiž ... tohle není populárně naučná kniha, spíše jde o autorovi úvahy a dějepisné události si vycucal z prstu - sám si složil závěry toho, co a jak bylo. To tedy zaprvé a některé jeho překlady textů jsou taky dost mimo, ALE dávám hvězdičky za odvahu a také dokáži ocenit všechnu tu spoustu práce, kterou si s tím autor dal. Výsledek je sice mnoho povyku pro nic, ale i přesto to stojí za přečtení, pokud vás téma zajímá.
Líbily se mi pouze příběhy o Bruncvíkovi a jeho otci. Alexandra Velikého jsem přečetla jenom půlku. Zbytek jsem přeskočila - Samé křesťanství, katastrofa. Jakoby žádné jiné příběhy z té doby neexistovaly ...
Vydání z roku 1973 nádherně voní. To jsem tu prostě musela napsat. Také bylo mnohokrát využito na rozdrcení oříšků, prostě pecka knížka. Obsah knihy byl vtipný, občas jsem sice pozbývala pozornost a soustředění, a tak musela číst nějaký odstavec znovu. Cesta kolem světa na Sprayi mě bavila více než cesta na Liberdade.
To snad ani nenapsala ta samá autorka, která má na svědomí Emma, faun a zapomenutá kniha, no ne? To bylo veledílo. Tohle je slabý odvar, ještě že jsem tu Emmu četla jako první. Vím, že slečna umí psát. Tohle se třeba jenom tolik nepovedlo.
Psala jsem si výpisky. Ta příběhová část tam byla zbytečně navíc, knize by pouze "populárně naučná" slušelo víc.
Nakonec jsem to dočetla. Protože je to paperback, tedy váhově lehká knížka, která se snadno čte a tak si máte co číst v tramvaji, autobuse cestou do práce, z práce. Uvažovala jsem, že to zavřu, přece se nebudu přepínat, ale najednou už byla půlka zamnou, tak: že to doklepu. Uff. Myslela jsem si, že je to YA. Ajaj. Nebylo. Je to pro děti.
Odebírám jednu hvězdu za tu divnou kriminální linku - nebo jak se tomu dneska říká? Thriler? Zato se mi moc líbilo, jak byl děj provázaný a žádná z postav nebyla v knize zmíněna zbytečně, pro každou měl autor připravený příběh.
No a samozřejmě nesmím zapomenout napsat, jak jsem se nadchla pro vyprávění o slávě a pozlátku. Tak tedy píšu - ne, nestojí to za to.
Něco nového. A přitom starého. 50 let stará série a já o ní nikdy neslyšela. Boha, to je přesně ta kniha, která by mnoho děcek ve škole bavila - dala bych to do povinné četby na střední, je to totiž dostatečně dospělé, ale i poučné. Pěkné odpočinkové čtení. Jedna kniha stačí, dávám 4 hvězdičky proto, že beletrii o veterinářích jen tak nenajdete.
Kniha podle mě smutná není. Je obyčejná ... ze života. Osobně mě spíš než její manželský život zajímala její současnost. Líbilo se mi pomalé odkrývání jejích "tajemství." Akorát na obálce je krátkovlasá paní v klobouku, hrdinka nosila vlasy spletené do copu, poté měla mikádo. Zkrátka a dobře jde o poklidné čtení při čajíčku.
O cestě jedné paní, která si zamilovala Japonsko, do Japonska. A jak se tam měla dycky skvěle. Popisuje cestu tam, návštěvy svých známých a přátel, a za poněkud (sice už třetí) ale krátký pobyt odjezd domů do vlasti. Jinak mě opravdu v knize mnoho věcí zarazilo. Proč byli cizinci po zemětřesení ze země hromadně odváženi, proč tam autorka nezůstala, když chtěla? Proč se cizinci v té zemi mezi sebou moc nebavili, proč si země nepomáhali navzájem? Zarazilo mě agresivní chování místních vůči Korejcům, když dokázali využít "chaosu" a ty lidi jít i dokonce (beztrestně) zabíjet ... ale hlavně, že k (k bílým?) cizincům jsou naučeni chovat se uctivě ...
Zajímavé, zvláštní. Ví autor o všech těch experimentech na zvířatech a lidech, které se opravdu dějí? A jak ví o tom, že draci byli vyrobení? Více otázek než je ve čtení fantasy pro mládež zdrávo. Ale jako ... super. Smekám, na takový příběh o pohádkových bytostech jsem ještě nenarazila.
(SPOILER) Tahle kniha dokázala něco, co žádná jiná už dlouho ne. Neskutečně mě na*****. Totiž, byla jsem naštvaná na ty padouchy, na ty záporáky za to, co hlavní hrdince prováděli. Za to, jak se k ní chovali, cítila jsem tu bezmoc, protože ona ještě časodějovat neumí že jo ... Jinak jsou tam taky postavy, které z té holky dělají bůhví co. Takže buď jsou tam lidi, kteří ji mají rádi, nebo ti, kteří ji nenávidí. Nikdo nic mezi tím nebo tak. Ale tak knížka je to pro děti, jsou tam pohádkové motivy, ale i přesto dokáže být neskutečně přímá a "netaktní" k dětské duši.