Alphwen komentáře u knih

Snůška lékařských historek, která se tváří jako autobiografie, přitom ale Munthe ve skutečnosti často mlží, řadu důležitých informací vynechává, ba si i zcela vymýšlí. Je mi trochu záhadou, proč se z téhle knihy stal světový bestseller. Škoda že se víc nerozepsal o Capri, jeho vila San Michele na tomto ostrově v Neapolském zálivu je nádherné místo, které vřele doporučuji navštívit. Nový překlad Věry Kláskové se dobře čte.

Tohle bylo tak skvělý. Cvičebnice je něco přesně pro mě – odjakživa mě baví testy na literární gramotnost a logické myšlení, mám slabost pro Chile a zbožňuju literární hříčky. Když takhle originální knize nechybí ani společenskokritický rozměr, nemůžu se netetelit blahem. Výborný překlad Anežky Charvátové. Dokonalá jednohubka.

2 01.04.2024

Vynikající dílo, tzv. klíčový román, pro které mám slabost. Literárně zdařilý, psychologicky propracované postavy, důležité téma. 100 %

2 07.09.2023

Zpětně nechápu, proč jsem tak dlouho otálela s přečtením. Výborné. Chytré, čtivé, spletité. Sci-fi šmrncnuté fantasy. Konečně mi zase něco připomnělo Dunu.

9 31.05.2023

Námět slibný, ale podle mě hodně průměrně zpracovaný. Děj nenabízí o mnoho víc, než co se dozvíte už z anotace. Postavy i doba jsou vylíčeny velmi ploše, mj. zase jedna nezkrotná žena-bylinkářka, která ví díky svým nadpřirozeným schopnostem víc než ostatní. Jazyk/styl románu bych spíš než jako poetický označila jako melodramatický a nijak zvlášť mě neoslnil. Kvituju obálku, překlad a nápaditou kapitolu o bleše, která do Stratfordu zavlekla mor.

5 08.02.2023

Moje očekávání bohužel byla příliš vysoká. Není to špatná kniha, ale má početné slabiny. Ráda bych ji brala s nadsázkou coby stylizaci antické tragédie, ale na to obsahuje příliš mnoho psychologicko-filozofických pasáží. Skoro všechny postavy jsou nemastné neslané a některé (Francis, Charles, Camilla) i vyloženě nepropracované, řecké motivy po slibném začátku mizí, děj obsahuje několik rádoby šokujících klišé a řada dlouhých scén spočívá v repetitivních dialozích, pití alkoholu a kouření cigaret. Knihu bych doporučila těm, kdo hledají kvalitní zábavné čtivo s "reverzní" detektivní zápletkou. Zároveň ale nad Donnou Tartt nelámu hůl a v budoucnu nejspíš zkusím ještě Stehlíka.

7 08.01.2023

Přečíst si román, ve kterém důležitou roli hraje park Grébovka, jsem coby dlouholetá obyvatelka nedalekých Nuslí brala skoro jako povinnost. A vylíčení zrodu tohoto výjimečného krajinářského díla a jeho proměn je na knize to nejlepší. Vůbec bych se nezlobila, kdyby bylo (spolu s místními popisy Královských Vinohrad a doutnajícího česko-německého soupeření) ještě detailnější. S Neptunovou jeskyní se to nicméně má trochu jako se Skleněným pokojem Simona Mawera – zatímco první třetina knihy se točí kolem vily Tugendhat, resp. Grébovky, ve zbylých dvou třetinách jsou obě stavby spíš jen kulisou, která přihlíží životním osudům lidí s nimi spojenými a na níž autor demonstruje turbulence doby. Celá dlouhá pasáž o Neptunově milostném vztahu s Židovkou Rivou na sklonku první republiky a během druhé světové války nepřináší nic nového a dala by se snadno oželet. Chápu, že autorovým cílem bylo ukázat Neptuna v proměnách času od vzniku Grébovky až po současnost, ostatní období jsou ale pojatá tak stručně, že se tím text podle mě jen zbytečně rozmělnil. Pokud ale máte ke Grébovce vztah, lze román doporučit jako příjemnou četbu třeba do parku.

4 24.12.2022

Věděla jsem, že to bude "ženský text", jak se píše hned v úvodu, přesto mě míra, do jaké Přízrak v hrdle pojednává o mateřství, zaskočila. Ani ne snad pro detailnost popisů ubíjejícího života matky malých dětí, které v textu plní i veskrze estetickou, rytmizující funkci, jako spíš hrdinčino naprosté upozadění vlastní subjektivity a proměnu ve "stroj na děti", která silně připomíná dystopické romány. Ač je mi něco takového bytostně cizí, je zajímavé nahlédnout do autorčiny mysli (neboť se jedná o přiznanou autofikci) a spolu s ní v závěru knihy dojít k určité katarzi.

Důvodem, proč jsem po knize sáhla, byla nicméně její druhá rovina, a to autorčino dlouholeté usilovné pátrání po okolnostech vzniku irské básně Caoineadh Airt Uí Laoghaire z 18. století a po životě její autorky Eibhlín Dubh Ní Chonaill, o němž toho dnes mnoho nevíme, podobně jako o jejích ženských příbuzných, na rozdíl od těch mužských. Pátrání tak výmluvně dokládá častou neviditelnost žen v dějinách (nejen) umění. Kvituju, že báseň je v knize otištěna v celém znění, a to paralelně v irském originále a českém překladu.

10 15.12.2022

El Akkad není zrovna rozený vypravěč, ale jeho obraz budoucího světa působí promyšleně a proměna hlavní hrdinky věrohodně, navíc ve čtenáři vyvolává řadu otázek. Celkově tak kniha myslím za tu trochu námahy stojí, a to i díky kvalitnímu překladu Pavla Bakiče.

1 07.12.2022

Císař z Portugalie je navzdory svému názvu venkovský román, což je pro Selmu Lagerlöf typické, a pojednává především o neobvykle silném poutu mezi otcem a dcerou. V románu se odráží doba, kdy ho autorka psala – počátek první světové války, takže je prodchnutý poselstvím lásky, dobrého srdce, odpuštění a smíření, ale autorka to umí podat tak, že to vůbec nevyznívá jako klišé. Obdivuju, že po těch letech je to pořád velmi čtivé, a oceňuju špetku magického realismu i to, jak určitá tehdy rezonující společenská témata (mladá žena „na scestí“) autorka nelíčí na rozdíl od většiny tehdejších spisovatelů jako konec světa.

3 06.11.2022

Nadšení ostatních moc nesdílím. Kniha je čtivá, ale nepřekračuje škatulku oddechové četby. Nejslabším článkem jsou ploché a stereotypně pojaté postavy, přičemž milostná zápletka zabírá příliš mnoho místa. Nejzdařilejší jsou naopak popisy prostředí, zejména Shetlandských ostrovů, a rozličné motivy související se dřevem.

5 24.09.2022

I když se to zdá nemožné, ještě lepší než Nepokojná léta. Snad proto, že Nepřemožitelný pojednává o událostech u nás mnohem méně známých, v souvislostech, které takhle plasticky dokáže vykreslit snad jen Englund. Fantastická kniha včetně skvělého překladu Dagmar Hartlové.

2 15.05.2022

Strašně vtipná knížka. Příběh je prošpikovaný množstvím bizarních příhod a jazykových hříček, které díky skvělému překladu pobaví i v češtině; boží ilustrace Pasiho Pitkänena.

2 04.05.2022

Pro mě příjemné překvapení. Hlavní plus perspektiva šestnáctiletého kluka včetně brilantně zvládnuté hovorové mluvy, prostředí táborského sídliště a obecně pochmurná atmosféra dokreslená metalovou hudbou a hřbitovně-duchařskou tematikou. Naopak mi scházel propracovanější příběh (zejména od závěru jsem čekala víc) a chování v podstatě jediné výrazné ženské postavy (když nepočítám protagonistovu, poněkud stereotypně pojatou babičku) působilo krajně nepravděpodobně. Taky mi trochu lezlo krkem neustálé hodnocení ženského poprsí (třešně, citróny, melouny atd. – fakt je to ještě pořád v kurzu?), přitom jinak hlavní hrdina trousí velmi trefné a vtipné poznámky.

4 08.03.2022

Kresba skvělá, příběh se do dvou třetin poutavě rozjíždí, aby pak najednou přišel konec s nevěrohodným a nepropracovaným zvratem. Škoda.

4 19.01.2022

Od Silvestera Lavríka jsem četla už pár dalších děl (povídky, divadelní hry), ale tuhle tématem, jazykem i rozsahem vnímám jako (zatímní) vrchol jeho tvorby. Nejvíc na knize oceňuju vykreslení maloměšťáckého prostředí, v podstatě se jedná o historickou mikrosondu, úvahy o povaze Slováků a mnohdy až sžíravou kritiku, zřejmé paralely s dneškem s obecnou platností a v neposlední řadě barvitý až expresivní jazyk, který pro mě zpočátku představoval výzvu a přemýšlela jsem, že raději sáhnu po českém překladu, ale brzo se to poddalo.

8 30.12.2021

Tohle bylo hodně slabé, škoda. Těšila jsem se na čtivou romanci se společenským přesahem, ale zůstalo bohužel jen u chytlavého námětu a občasných záblesků z americké politiky. Asi tak kolem půlky knihy mi ze všeho nejvíc připadalo, že čtu 50 odstínů šedi pro náctileté. Knize bohužel nepomáhá ani český překlad, jehož hovorová vrstva v dialozích neodpovídá jazyku současné mladé generace.

5 23.12.2021

Je to čtivé a lehce znepokojivé, ale to je asi tak všechno. Přitom mám pocit, že potenciál to mělo, ovšem autorka ho nevyužila. Jazyk a styl jsou vyloženě banální, což je nepochybně záměr, ale žádného aspoň trochu náročnějšího čtenáře to myslím nemůže uspokojit. Kniha se skládá z kusých obrazů, které podle mě nejdou dostatečně do hloubky. A vlastně se to celé točí hlavně kolem sexu, respektive tělesné intimity. To mi na jakýkoli komplexní literární text, neřkuli psychologickou sondu přijde málo.

4 13.07.2021

Po Knize noci jsem sáhla, protože mě zaujalo její venezuelské ukotvení. Ve skutečnosti tu současná Venezuela zase tak velkou roli nehraje, ale Chavezův a Madurův režim příběhu dodávají působivý (protože nepříjemně reálný) punc. Přímočarý příběh byste tu ovšem hledali marně. Text je vystavěný na intelektuálních hříčkách, které se rozvíjejí a nabalují, občas vyplivnou nějakou odbočku a pak se vrátí do hlavního proudu vyprávění nebo naopak vyprávění strhnou s sebou dosud netušeným směrem. Od čtenáře to vyžaduje značnou míru trpělivosti (popravdě bych tenhle titul mezi novými odeonkami nečekala), ale pokud máte rádi intertextualitu a na autorovu hru přistoupíte, nesmírně si čtení užijete. A vůbec nevadí, že nepochopíte každou narážku ani se moc nevyznáte ve venezuelské historii.

2 28.01.2021

Současný grónský román, už to by samo o sobě patrně stačilo, aby člověk zbystřil pozornost. Homo sapienne ale vyčnívá i v jiných ohledech, zejména tím, jak věrně zrcadlí dnešní svět a problémy mladých. Důležitá je i promyšlená struktura, kdy je každá část vyprávěna jednou z pěti hlavních postav, přičemž jejich životy se prolínají průběžně, nikoli až v (šokujícím) závěru, jak bývá obvyklé. Obeznámenost autorky s LGBTQ+ komunitou dělá z knihy kromě kvalitního literárního počinu taky společensky přínosnou záležitost.

2 28.12.2020