Alma5
komentáře u knih

Kniha mne zaujala méně než jsem čekala. Působila na mě jako takové beletrizované heslo z wikipedie, skutečná historie dosazená do románu s poněkud jednorozměrnými postavami...


V knize je podrobný popis léčby a rehabilitace, které autorka podstoupila po příšerném úrazu páteře. Úsilí, které musela k uzdravení bylo nezměrné. Zaroven bylo z příběhu velmi patrné, jak velkou výhodou je, když je člověk bohatý. Autorka si mohla dovolit být nesnesitelná a zlostná, měla možnost všech myslitelných pomůcek, množství ošetřovatelů a všelijakých alternativních terapií. Moje sympatie si nezískala.


Předchozí autorovy knihy jsem nečetla, takže nemám s čím porovnat. Líbilo se mi, že stále stejné důležité myšlenky byly podány zase jinými slovy...


Knihu jsem si objednala v knihovně s tím, že tak vysoké hodnocení bude zárukou výborného čtenářského zážitku. Bohužel se ke kladným hodnocením nemůžu připojit. Námět je zajímavý, ale přesto byla kniha pro mně absolutně nudná. Někde kolem strany 136 je vyjevena hlavní zápletka knihy, ale ani potom se čtivost příliš nezlepší. Konec knihy je zalitý sluncem tak, že to bylo příliš i na mne co by milovníka šťastných konců.


Semenoterapie je určitě zajímavá metoda, ale v této knížečce je popsaná příliš stručně. Celou polovinu zaujímá popis jednotlivých případů - popis potíží a způsobu léčby.


Kniha působí spíše jako jako soubor poznámek, pan autor asi není vyloženě spisovatel. Když tomu člověk přivykne, tak popisované zážitky jsou opravdu zajímavé. Začínají již od devadesátých let, kdy ještě nebyl tak rozšířený internet, takže kolikrát celkem dobrodružné.
Pěkné jsou i fotky s popisky, kde se autor objevuje v různém věku a stupni šedivosti. A pozoruhodné je konečně i to, že se často jednalo o cesty na kongresy esperanta a za přáteli, které tímto jazykem také hovořili. Dosud jsem myslela, že esperanto je pojem tak maximálně do křížovky a nikdo to už nepoužívá. A tady pán si jeho pomocí získal mnoho přátel po celém světě.


Zajímavá i poučná kniha. Pouze nedoporučuji číst před spaním - některé příběhy pacientů jsou opravdu hodně smutné...


Komentář od Anry63 je zcela výstižný. Jedná se o popis dovolené v Japonsku (určitě velice vydařené). Čtenář, který se tam aktuálně chystá, zde najde množství tipů na místa, která navštívit, i méně známá, a četné cestovní rady. Toto bohužel není můj případ, takže kromě popisu pro mně byly důležité fotografie. Těch byl podle mého názoru nedostatek, nebo spíše jejich výběr nebyl úplně dobrý. Popis návštěvy nějaké památky zde občas bývá doplněn fotkou pouze silnice, mostu nebo detailním miniobrázkem.
Kniha určitě stojí za přečtení, pouze mně se více líbilo pojednání paní Vostré v knize Haiku: Cesta ze stresu.


Milý příběh, ale přesně jak píšou uživatelé přede mnou, dost stručně popsaný. Jako osnova, kterou je ještě možné dál rozvinout. Ale byl by to pěkný film, vizuální stránka by byla určitě působivá.


Podobnost se stoletým staříkem je zřejmá, ale i tak mně kniha pobavila.


Velmi racionální souhrn faktů o štěstí, které patrně autor nastudoval v jiných knihách a shrnul zde. Škoda, že nejvíce jsem si z knihy zapamatovala informaci, že autor sám je velmi šťastný, neboť má krásnou ženu a každý den může plavat se svém bazénu :)


Pokud by se jednalo o vymyšlený příběh, nepřipadal by mi nijak výjimečný. Ale zde jsem se hodně rozšířila své dějepisné znalosti a prohlédla krásné obrazy (bohužel jen na internetu), takže musím dát vyšší hodnocení...


Výborná kniha. Zaujala mně hlavně ta japonská část. Jak mně nikdy nebavila žádná poezie, tak ta japonská je výjimkou. A myšlenka, že bych nějaké haiku mohla napsat i já, je pro mně úplně nové (zatím mně však nic pořádného nenapadlo). Nejvíce dojemná mi přišla haiku, která psali rodiče, kteří přežili své děti...
Dvacet devět let
byla jsem tvou mámou.
Zůstáváš mým synem.
Kolik bolesti snesu?
Plaché srdce dítěte
netluče.


Bylo to zábavné. Nejvíce se mi líbila historka se spacákem do minus 64 stupňů. Takový bych si musela taky pořídit, kdybych se měla vydat do těchto končin (což určitě neplánuji :)


Motivační část v úvodu je mířena podle mého názoru spíše na mladší ročníky, např. ženy na mateřské, které nemají čas někam chodit cvičit. Většinu knihy tvoří jednotlivé cviky a sestavy cviků, ty jsou samozřejmě vhodné pro všechny .


Se čtením tohoto dílu jsem měla docela potíže, na mně tam bylo příliš mnoho politiky. Nicméně by mne zajímalo, jak Petr přijde k nemanželskému synovi, který má být vypravěčem v druhé polovině, tak časem asi budu muset přečíst další díl.


Jsem ráda že jsem se odhodlala k přečtení této knihy, od čehož mne odrazovala velmi nevzhledná obálka, bylo to vtipné (často poněkud morbidně).


Velice krásný a silný příběh,který mi stále zůstává v paměti. Vše další již napsali čtenáři přede mnou.


Myslím že toto je ideální kniha na na dovolenou. Ani dlouhá, ani krátká, čtivá, o vztazích, ale ne červená knihovna, nečekaný konec. Mínusem bylo, že většina postav mi byla poněkud nesympatická.


Tento autor je na mně vtipný asi až moc.
Navíc o Šanghaji jsem se toho moc nedozvěděla, většinou se popisuje výběr dovolené a cesty letadlem na dovolenou, ubytování v hotelu apod. Možná to může pobavit rodiče malých dětí, jelikož cestování s malými dětmi nebo necestování kvůli jejich nemocem je tu také květnatě popsáno.
