Alma-Nacida komentáře u knih
Druhý díl nedám ani jako audioknihu, jak je rozvleklý a navíc mě irituje skloňování Julius, Juliusa, Juliusovi... Sáhodlouhé popisy, kolem všeho kupa řečí... smažka Val a ukňouraný Tím se mou oblíbenou detektivní dvojkou nestali.
Knížka ne tak docela pro děti, populárně poučná pivní pohádka, nepravděpodobné a vtipné dílko nejen o pivu.
Já mám ráda pivo, i to bez alkoholu, v odhadu jeho prodeje se teda autor prostřednictvím Gracie dost sekl, a mám ráda knihy, kde si autor hraje. Se slovy, s dějem, s (po)city a se čtenářem. Toho všeho se mi na malém rozsahu dostalo vrchovatě, užila jsem si to jako dobře vychlazenou plzeň po výšlapu v teplém létě do kopce.
Audiokniha v pěkném podání Martina Písaříka (snad až na dětské hlasy, kdy se na můj vkus už pitvořil). Při čtení bych mnohé popisy přeskakovala. Kulisy historického New Yorku byly zajímavé, vraha jsem však tipla celkem brzy.
Nakonec nebyl tak docela masový, a to mě překvapilo. Dám šanci druhému dílu, ale hodnotím jako průměr.
Dost děsivé tradice, křesťanský Bůh a běžné mnohoženství, manželka trpící za manželovu "hanbu", a nakonec tragédie matky, která ztratí děti. Celkově tedy nic veselého. Prostředí je zajímavé, ale postavy jsou většinou zkratkovité kromě hlavních dvou a tvoří jen kulisu nebo katalyzátory vztahu.
Poněkud děsivé čtení, zvláště pro introverta, jako jsem já, který víc než tuší, že z lidského stáda jde hrůza a jedinci odolní vůči fanatismu moc dobře nedopadnou. Na tak krátkém rozsahu je studie davu podaná mistrovsky. Mě děsí dav, natož zmanipulovaný, a tak je to pro mě sugestivní až moc a ubírám hvězdu za svou probdělou noc, bo si ve svém věku už svého spánku vážím. ;)
"V každém člověku je vždycky ten temný hlad po něčem víc, hlad, kterému rozumí jenom málo, kterému se většinou brání, ale který se vždycky znovu objeví."
Detektivka, která plyne zvolna a bez velkých zvratů, postavena na logice a v závěru překvapivá, i když trochu uměle tím, že pachatel je zmíněn jen letmo.
Oddechovka, na pohodu, žádný zázrak.
Střídala jsem audio a papírovou klasiku. Zklamala mě postava Annie, dnes je už taky jiná doba, možná je to tím. Nemyslím, že by to byl obraz standardní odborné střední školy, ani že by běžné docházelo k fyzickým střetům. Na druhou stranu část s analogii je zas až moc úspěšná pro pedagoga, většinou se takhle pěkně všichni nechytí.
A závěr mi přišel už taky mimo realitu. Nicméně četlo se to (a poslouchalo) dobře. :)
Spíš dvě a půl než tři hvězdy, po slibném začátku se autor poněkud zacyklí a nic převratného už se do konce knihy nezjeví. Vysloveně úsměvné mi přišlo démonizování "strašlivého" IVP - individuálního vzdělávacího plánu. To je zkrátka jen popis toho, co se učí daný žák jinak a jak, a vzniká na základě doporučení poradny nebo speciálního pedagogického centra. To opravdu neslouží k šikaně "jiných" děti systémem, ale naopak k úpravě systému k jejich specifikům. A že by byli odlišní lidé ve středověku přijímáni kdovíjak otevřeně, tak to teda nesouhlasím ještě víc. Ještě do poloviny 20.století vzpomeňme na smutný život tzv.vesnickych bláznů...
Jako audio měla kniha nespornou výhodu, a to že mě spolehlivě rychle uspala. ;)
Autorka dokáže poskládat mozaiku příběhu ze zdánlivě nesouvisejících jednotlivostí a teprve z odstupu pak odhalí obraz hrůzy a lítosti nad tím, že hlavní postavy nemůžou rozpoznat klíčové chvíle, dokud není pozdě.
Biafra jako synonymum hladu v obklíčení lhostejnosti okolního světa. Připadá mi zvláštní, že mladí lidé dnes nic o krátké existenci této země nevědí, pro mě je slovní spojení "děti z Biafry" doslova idiomatické. A když ještě pomyslím na to, že někteří západní novináři označovali situaci v Československu po roce 1968 jako Biafru ducha...
Hvězdu ubírám za konec, který by si zasloužil možná víc propracovat.
Co se mě hodně dotklo, je věta Kainene, když si Olanna stěžuje, že se z jejího muže stal úplně někdo jiný:
"V téhle válce jsme všichni a je na nás, abychom se rozhodli, zda budeme jinými lidmi nebo ne."
Občas ještě probleskne původní vtipnost a rebelství, ale většinu knihy vyplňují dost násilné sexuální eskapády, které jsou zoufale nudné. Ještě jsem doufala, že se vše k lepšímu obrátí, a i jsem se pobavila u velkého ohně (Jeden míchač na kaši vládne všem, jeden všem jim káže), ale bohužel se pak už děly jen stále tytéž nudné věci a ani závěr to nezachránil.
Tak vidím, že jsem asi v menšině, když si představuju horor jako nepojmenované blížící se nebezpečí spočívající víc v atmosféře, že detailní popisy hnusu a ukrutností. Ty jsou pro mě prostě jen hnusné.
Jinak bych se mohla podepsat pod komentář saman001, rozpitvávání každého myšlenkového pochodu mi rychle všechny postavy otrávilo. A jo, vesnice bývá drsná, ale zas že by tam byli všichni uchylní, to taky ne. Celkově maximálně průměr, dvě a půl hvězdy
Rozhodně zajímavá kniha, jen myslím, že při překladech z francouzštiny by bylo potřeba víc dbát na ducha jazyka, aby z toho nevycházela česká věta s francouzským slovosledem a aby nebylo tolik chyb v interpunkci. Snad ani jedna vsuvka nedostala čárku na oba své konce.
Asi do třetiny jsem byla přímo uchvácena, cítila jsem katastrofu dýchající mi za krk, co mi ale zkazilo výsledný dojem byly všeliké milostné peripetie nově se objevujících postav. Málem to vypadá, že ve Francii někoho uvidíte zcela náhodou, líbí se vám (což se může stát i mně, studené Češce), vzápětí po něm vyjedete a hurá do hotelu nebo do průjezdu, podle peněženky. Taky jsem se modlila, aby to nebyla lávstory, ty nesnáším, což trochu i byla. Za to ta hvězda dolů, protože za překlad autorka nemůže.
Nad očekávání dobrá historická krimi, čtivá a plná zajímavých dobových informací. Určitě se pustím i do dalšího dílu.
Nemocniční knihovnička mi poskytla tuto oddechovku a já si při ní vzpomněla, že se mi kdysi vůbec nelíbila povídka Není kouře bez ohýnku. Na tom se nic nezměnilo. ;) Kapsu jsem si dost pamatovala a Mrtvá v knihovně je tak trochu komedie plná omylů. Celkově mám radši Poirota než slečnu Marplovou, která je tak trochu otravná baba. ;) Ale napsané je to samozřejmě brilantně.
Další z mé kategorie návraty, tentokrát jako protilék k děsu z toho, co se děje. Ten neskutečný absurdistán, člověk na to rád zapomene, ale není nad to si to připomenout s Ivanem. Je to samozřejmě smích skrz slzy a kdo nezná, ten se třese a říká si, že to zkrátka nejde přežít.
Další z mých návratů, u knihy jsem měla poznamenáno jen velké + a teď musím říct, že zcela zaslouženě. Je to taková studie rozdílných přístupů k životu ovlivněných tím, co která postava prožila a samozřejmě také jejich naturelem.
Kladně hodnotím hlavně přímost a otevřenost, autorka se rozhodne nešetří, a pokud bych chtěla namítat, že si největší problémy způsobila sama, tak to nemohu, protože ona to v knize zmíní hned několikrát.
Osobně bych se obešla bez těch "tvl, díky a srdíčko, wtf" a to bude nejspíš těmi dvanácti lety rozdílu mezi námi dvěma.
Knihu jsem si pořídila poté, co jsem viděla díl "Protivných, sprostých matek" s Adélou a řekla jsem si, že jestli kupodivu existuje kromě mě ještě někdo, kdo tak dovedně skrývá, že ryje držkou v zemi, tak si to fakt chci přečíst.
Souhrnně je to terapie knihou, rozhodně pro autorku, a je to znát. Hvězdy jsem ubrala, protože její východiska nemůžu přijmout za svá. Zas mi je jednou líto, že nejde dát tři a půl hvězdy.
Jak se mi první díl líbil, tak mě druhý zklamal. Není to špatná kniha, jen ty mistrně dávkované ingredience už při druhém pokusu nějak přetékají a postavám se nedostává živosti ani plastičnosti. Nebo jsou možná už dva nesmělí stalkeři moc na jednu tenkou knihu... Za mě průměr, dvě a půl hvězdy.
Taková celkem čtivá jednohubka, neurazí ani údivem neporazí. :)
Tak já nevím, závěr mi přišel nějak překotný, připadá mi, že to není právě vrcholné dílo paní Christie. Za ně lepší průměr.