alef komentáře u knih

Nebojme se jít za svým snem, sledovat svůj osobní příběh, hledat znamení, která nám jsou posílána, žít podle toho, jak to cítíme, nezavírat oči před šancemi, které se nám nabízí. Život máme ve svých rukou a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Takhle nějak je možné shrnout poselství této pohádkově krásné knihy, co ve vás zanechá, záleží jen na vás:

"Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen."

60 23.09.2014

Páni! Murakamimu skláním hlubokou poklonu, po dočtení jsem sotva popadala dech.

Murakamiho cesta do hlubin lidské duše byla naprosto dokonalá ...od prvního řádku do posledního slova:

"Obraz studny, kterou jsem na vlastní oči nikdy neviděl, je ... v mé hlavě nesmazatelně vypálen. ... To jediné co o studni bezpečně vím, je, že je strašlivě hluboká. Tolik, že ani není vidět na dno. A tak je ta díra až po okraj plná tmy Husté tmy, která vypadá, jako by ji navařili ze všech temnot, co jich na světě je."

"V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnají, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek:"

62 22.09.2014

Tato kniha je výzva (předpokládá docela široký rozhled, historický, slovní zásobu, ...), je v ní mnoho latinských, německých slovíček, citátů, také hodně různých středověkých názvů, ovšem, to vše má svůj důvod - dokresluje středověkou atmosféru. Pak se tedy můžeme přenést do husitské Prahy, vidět, jak zastánci kalicha vzbuzovali strach v celé Evropě, můžeme, spolu s Reynevanem, sledovat jednu legengu - protože ... nic není takové, jaké se zdá:

"Zmenšuje se nám svět a o něco chudne - totiž o legendy. ... Každou chvíli se některá rozplyne jako dým. Každou chvíli jsme chudší o jeden sen. Jenže když umírá sen, na jeho uprázdněné místo padne stín. A ve stínech, zvláště když i rozum usíná, se často probouzejí strašidla."

Historie se chová jako utržená z řetězu a ukazuje čeho všeho je schopná.

A Reynevan? Reynevan nám zmoudřel:

"Zmoudřel jsi, Reynevane, dokazuje to tvé jednání se Smiřickým. Byl ve tvé moci, vydán ti na milost a nemilost. A ty? Pustils ho na svobodu. Stále ještě roztrpčen bratrovou smrtí, veden touhou po pomstě a přesto jsi ho propustil. Neboť jsi už dostal rozum, pochopil jsi zbytečnost takové pomsty. Smrtí tvého bratra není vinen Smiřický. Ten Birkart Grellenort, třebaže ho patrně zabil vlastní rukou, a biskup Konrád, třebaže to nařídil, také nenesou vinu. Peterlina totiž zabila historická zákonitost. Historická zákonitost přivedla tehdy v zimě roku 1425 Ambrože k Radkovu a Vartě. Nikoli občané kutnohorští, nýbrž dějiny svrhávaly zajaté husity do šachet. Nikoli Zikmundovi Uhři, nýbrž dějiny znásilňovaly a podřezávaly ženské v dobytých Lounech. Nikoli Žižkovi bojovníci, nýbrž dějiny pálily zaživa lidi v Chomutově, Berouně a Českém Brodě. Dějiny zabily též Hynka z Kolštejna. Chceš se mstít? Dějinám? To bys mohl rovnou bičovat moře jako král Xerxes.“

41 17.09.2014

Jistě všichni víte, co je Zeměplocha, já to až do nedávna nevěděla, Pratchett mě hodně dlouho míjel, k Barvě kouzel (to abych začala pěkně od začátku) jsem se dostala vlastně až na základě komentářů - mám ráda fantasy a tohle,trochu něco jiného, mě zaujalo a řekla si, že je čas, se s Zěměplochou seznámit.

No a jaký je můj první dojem?
Zeměplocha je skvělý nápad, to jsem cítila hned od počátku, ale: vyprávění je na začátku poněkud chaotické, také hodně popisné (vysvětlování co to je Zeměplocha a jak funguje, dala bych přednost tomu, dozvědět se všechny tyto údaje postupně - z děje) a tak než jsem se začetla, otočila jsem o mnoho víc stránek než obvykle.

Co následovalo?
Doslova a do písmene, jedno velké překvapení! Zeměplošský příběh vlastně není žádný výmysl, Pratchett nám ukazuje celou tu ohromnou paletu našeho světa - do všech jeho nejmenších detailů, do všech jeho absurdnosti, a nutí nás zamyslet se (nad sebou, ostatními, nad tím kam se my (a možná i lidstvo vůbec) ubíráme a jaké to bude mít důsledky?

Čím si mě Pratchett získal?
Svou nadsázkou, příjemnou ironií, a vlastně i propracovaností až do detailů:

„Ale ne, já osobně neriskuji. Největší dobrodružství, které mě v životě potkalo, bylo, když jsem převrhl kalamář. Já rizika odhaduji. Den za dnem. Víš, jaká je pravděpodobnost toho, že vznikne požár domu ve čtvrti Červený trojúhelník v Bes Pelargicu? Pět set třicet osm ku jedné. To jsem vypočítal osobně,“ dodal se stopou pýchy v hlase.
„A na-“ Mrakoplaš se pokusil potlačit říhnutí, „- a na co? S dovolenim.“ Nalil si další šálek vína.
„To je potřeba k -“ Dvoukvítek se zarazil. „Nevím, jak bych to řekl v trobštině, obávám se, že Trobové pro to nemají výraz. V naší řeči se to řekne-“ vydal ze sebe skupinu cizozemských zvuků.
„Pojí-štěnic,“ opakoval Mrakoplaš, tak nějak totiž tomu zvuku rozuměl. „To je ale srandovní slovo. Co to znamená?“
„No, tak řekněme, že bys měl například loď naloženou zlatými cihlami. Mohla by se dostat do bouře, nebo by ji mohli zajmout piráti. Ty nechceš, aby se něco takového stalo, takže se vypravíš k nám a zařídíš si pojí-štěnic. Já vypočítám pravděpodobnost ztráty nákladu. Výpočet je založen na zprávách o počasí a záznamech o pirátech za posledních dvacet let, přidám k tomu kousek a ty mi potom zaplatíš peníze určené touhle pravděpodobností -“
„- a když potom o svůj náklad opravdu přijdeš, budu ti ho refun-dovat.“
„Re - co?“
„Zaplatím ti tvůj náklad,“ vysvětloval Dvoukvítek trpělivě.
„Aha, já už tomu rozumim. Je to jako sázka!“
„Loterie? Svým způsobem by se to tak dalo říci.“
„A dá se v tom vašem pojí-štěnic vyhrát hodně?“

53 04.09.2014

Musím se přidat k názorům chválícím téma knihy, mě také zaujalo a posléze i nadchlo:
"Jednoho dne si tě zase najdu, A-dame. Jednoho dne tě uvidím v zrcadle své duše a vrátím se. Pak už mezi nás nikdo nevstoupí. Nikdy."
"Byl to sen?"
"Zdál se mu snad celý jeho život?"
"Může věřit svým očím, nebo si s ním zase pohrává čas? Dozví se to vůbec někdy?"

Ale, na druhou stranu, musím se přidat i k těm, co si myslí, že kniha byla v poslední třetině zbytečně zdlouhavá, možná i překombinovaná (proto 4*). Závěr nás možná přinutí k pousmání, ale také k zamyšlení - co kdyby byl čas opravdu jen závoj - mlha, která nás obestírá?

35 29.08.2014

Knihu jsem objevila náhodou v knihovně po babičce, první, co mně u této knihy zaujalo byl přebal, vydáno u nás v r. 1948 - vydavatelstvím Družstevní práce, s.r.o. ! Autor popisuje nadšení s jakým se zaostalá Brazílie v poválečném období mění na vyspělou kapitalistickou zemi, a přesto ještě tato knížka stihla v r. 1948 u nás vyjít.

Moc se mi také líbily drobné perokresby po kraji textu i dobové fotografie.
Příjemné letní čtení, při kterém se dozvíme spoustu postřehů a zajímavostí z poválečné Brazílie.

30 04.08.2014

Historie prolínající se s fantasy ... ale také s filozofickým podtextem = prostě skvělé.

"Vesmír, ... je dokonale zorganizovaný celek a dokonale hierarchický řád. Rovnováha mezi rozením a umíráním, tvořením a ničením. Vesmír je, jak učí Augustin, ... stupňování podstat. Viditelných i neviditelných, hmotných i nehmotných. Vesmír je jako kniha, ale ... k pochopení knihy nestačí jenom si prohlížet krásnou kaligrafii. Tím spíše, že naše oči bývají často slepé…"

"A já si zase myslím, ... že všechno zlo tohoto světa pochází z myšlení. Zvláště, když se myslet pokoušejí lidé, kteří k tomu nemají žádné předpoklady."

"Ten ... Hans Mein Igel. Víš pane Záviši, že ... Musím přiznat ... máš můj obdiv."
"Proč?"
"Když vystoupil ze tmy, ani ses nehnul. Ani hlas se ti nezachvěl. A když jsi s ním mluvil ... Vždyť to byl ... Noční tvor. Cizí. Nečlověk ..."
Záviš se na něho dlouho díval: "Znám mnoho lidí," řekl nakonec nezvykle vážným hlasem. "Velmi mnoho lidí, kteří jsou pro mne více cizí."

"Pasovaní rytíři křičeli strachy ... jak utíkali před pražskými ševci a provazníky, před venkovskými sedláky, kteří jim před pár dny byly k smíchu. Utíkali v takové panice, že odhazovali zbraně, jimiž bylo tak snadné během celé předchozí kruciáty pobíjet bezbranné. Utíkali, ... jako zbabělci ... jako by se polekali ... Víš čeho? Pravdy. Hesla VERITAS VINCIT vyšité na husitských korouhvích."

44 23.07.2014

Přestože knihy s válečnou tematikou nejsou můj šálek kávy, tahle kniha je jiná - je skvělá! Válka je na spadnutí, a já přesto daleko víc vnímala příběh Josefa a jeho filozofický podtext, než válečný příběh jako takový. To jak Remarque dokáže vylíčit lidskou bytost v mezní situaci je naprosto úžasné.

"Člověk se někdy dostane do toho, co popisují lodníci při tajfunu: do úplného bezvětří, přímo uprostřed víru. Člověk rezignuje - je jako brouk, který předstírá, že je mrtvý - ale člověk není mrtvý. Jenom se vzdal jakékoli jiné námahy kromě pouhého přežívání, a to proto, aby přežil. ... je ztělesněním ... pasivity. Nemůže už ničím plýtvat. Bezvětří, zatímco kolem běsní tajfun ... náhle už zmizel strach. Neexistuje zoufalství - i to by byl luxus, který si nelze dovolit."

52 22.07.2014

U knih Kate Mosse je vidět že prostudovala velké množství zdrojů a literatury - místa, postavy, popisy událostí jsou hodně realistické, někdy možná dost dlouhé, což možná někoho může rušit od příběhu.

Tahle kniha, kromě opravdu krásného příběhu má u mě plus také za výborný a skvěle čtivý zdroj informací o katarské herezi.

35 12.03.2014

Ač už dlouho dospělá ... překrásná knížka s krásnými obrázky ... Čapek je prostě mistr vyprávění... svým dětem jsem ji s radostí předčítala ... přesto si ji později přečetly i samy :-)

75 24.10.2013

Tvé myšlenky určují, co jsi ...
„Naše myšlenky,“ řekl americký psycholog William James, „mají nesmírnou sílu. Je na našem rozhodnutí, jestli tuto sílu využijeme ve svůj prospěch či ke své škodě. Silou myšlenek nerozhodujeme jen o zdraví a nemoci, ale naše myšlenky jsou náš osud. To je zákonitost, které nikdo neunikne; ale zároveň i báječná šance.“

81 11.09.2013

jedna z prvních knih o filozofii, kterou jsem přečetla (ještě před tím, než jsem ji začala studovat). Plní to, co si předsevzala, velmi zajímavým způsobem představuje filozofii jako disciplínu.

35 15.08.2012