ALadin1905 komentáře u knih

Ač jsem imaginární svět jedinečné planety Arrakis (Duny) a jejího ekosystému, nomádských Fremenů, magické melanže a odnepaměti o moc válčících velkorodů Atreidů a Harkonnenů poznal již někdy ve svých dvanácti letech, těsně po přelomu milénia, bylo tomu jen díky dnes už legendární videoherní strategii Dune 2000, k níž mě přivedl můj dávný kamarád-vrstevník (který měl, mimochodem, onoho času první Herbertův román již načtený)... Já sám jsem se ke knize dostal až o téměř čtvrtstoletí později - a sice díky mému aktuálně nejoblíbenějšímu (a troufám si říci, že v současnosti zřejmě i v hollywoodském průmyslu nejlepšímu) režiséru Denisu Villeneuvovi, který mne svou mistrovskou adaptací úvodní poloviny prvotního díla F. Herberta uchvátil a jenž jí nastavil laťku moderního sci-fi mnohem výš, než se v posledních dlouhých letech odvážil kdokoli byť jen vzhlédnout...
Musím se přiznat, že samotný styl a jakýsi “spisovatelský um" či řemeslná práce mi u autora připadly poněkud chabé (ovšem nutno dodat, že podle mého soudu je na vině opravdu nepříliš dobrý překlad i samotná redakce textu u posledního vydání, které jsem si zakoupil); na druhou stranu jsem byl ohromen tím, kolik vrstev a jaké množství inspirace v sobě titul ukrývá... Otázka sugestivní síly náboženství a "institutu" proroctví, prvky východní filosofie stejně jako vlivy arabské kultury a mystiky, problematika ekologie a provázanosti životního prostředí s jeho živoucími obyvateli, hrozba i požehnání supermoderních technologií, intriky a působení „iluminátských" dynamik (těch stojících „behind the curtain"), psychedelie a vliv psychoaktivních látek na proměny vědomí a vnímání vesmíru kolem sebe...; je toho tolik, a co je k neuvěření (a bylo mi při prvním zjištění šokem): Herbert byl se svou Dunou v první půlce šedesátých let naprostým průkopníkem novobdobé sci-fi - pionýrem, který svými nápady přímo i nepřímo definoval takové značky, jakými se později stali Vesmírná Odysea S. Kubricka (z pera A. C. Clarka), Hvězdné války G. Lucase či Vetřelec (Alien) R. Scotta - o mnohých dalších ani nemluvě... Idejí, vhledů, nápaditých detailů - toho všeho je v knize tolik, že u mne převládá pozitivní pohled a fascinace nad touto fantazijní ságou - nehledě na fakt, že samotná literární kvalita není nikterak valná... (a dle četných referencí ještě výrazněji upadá s dalšími pokračováními...)

P.S. Po shlédnutí Villeneuvovy Duny: části druhé musím konstatovat, že nejen že je film jakožto celek (naštěstí) maximálně věrný své předloze a pracuje s ní opravdu s citem a grácií, ale v mnohém ji povznáší ještě výš – a nakonec snad i překonává...;)

6 09.03.2024

A true masterpiece of a visionary man, who - in this probably most famous work of his - depicts human as a fragile being and mankind as still-evolving consiousness, instead of some UFOs attacking Earth from the Mars, as it may seem at first sight... O:)

2 12.11.2023

[Čteno v originále.] (Dů)vtip a ironie, satirická reflexe kulturních rozdílů mezi Novým světem a Starým kontinentem - konkrétněji britskými Ostrovy - či lehká parodie některých manýrů a zvyků tehdejší aristokratické společnosti, ovšem také příměs mysteriózna a kladení hlubokých otázek po roli Osudu a hodnotě skutečného Štěstí v existenci lidské....
.... a Láska - nikdy nechybějící Dobro, všudypřítomné v každé z dotyčných povídek či novel - takový je bystrý duch velkého spisovatele Oscara Wildea....;)

2 21.07.2023

Otec-zakladatel moderní etologie, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a především moudrý a pokorný člověk (vzdor určité stinné kapitole jeho minulosti z období Druhé světové války) v této své zřejmě nejznámější populárně-naučné knize demýtizuje mnohé z představ o lidském druhu, jeho chování, zvycích, rituálech a boří řadu iluzí, vyobrazujících člověka jakožto cosi odlišného, unikátního a speciálního v biologické říši této naší ,,modré, nikoli zelené planety":-D
Přestože je publikace takřka šedesát let stará a některé objevy či teze v ní předestřené zaznamenaly v následujících dekádách upřesňující vývoj (či eventuelně i posun jiným směrem), doporučil bych ji jako povinnost každému čtenáři, zajímajícímu se jak o vědy přírodní, tak i ty společenské, potažmo humanitní - Lorenz nejednou odkazuje na filosofy jako Kanta, Nietzscheho, ale i vědecké velikány typu Einsteina, o badatelích z oboru jeho zaměření ani nemluvě; oproti všem těm dnes tak trendy psychologickým zkratkám a poučkám lze pak v mnohdy humorně podaných pozorováních autora nalézt SKUTEČNOU a hlubokou psychologii, ať už budeme hovořit o psychologii vývojové nebo behaviorální...:-)

1 31.05.2023

Soubor de facto chronologicky (se)řazených povídek Haškova plodného působení coby přispivatele do všech možných tiskovin je do určité míry také kronikou české, respektive československé (a v širším kontextu též evropské) historie: od těch raných, z období Rakouska-Uherska, přes prvoválečnou tematiku (kde se objevují základy jeho pozdějšího opus magnum a vynořuje se poprvé démonická postava Josefa Švejka, byť ještě jaksi neforemná) až po éru První republiky, všemi prostupuje Haškův břitký, leč inteligentní a jemný humor a ironie, častokráte se obouvající do politických půtek jeho současníků a solící různé významné postavy tehdejšího veřejného života, a především skutečná, hluboká znalost lidí, jejich charakterů, jejich směšnosti, jež vyplouvá na povrch (to platí i o samotné osobě autora, který si - jako opravdu dobrý humorista - umí s nadhledem činit legraci i sám ze sebe :D)
Jedním z typických znaků těchto krátkych próz je, že Hašek - vynikající spisovatel s takřka absolutním citem pro své řemeslo - často zničehonic utne povídku, jež tak končí jaksi abruptně: to je způsobeno zcela jistě tím, že jakožto tvůrce na zakázku měl předem daný počet slov / stránek - byl takřečeno placený od slova, tudíž se kolikrát nemohl (či event. nechtěl) rozepisovat sáhodlouze dál.
Za zmínku stojí ještě velmi zajímavý doslov či epilog zřejmě největšího znalce a editora Haškova díla, Radka Pytlíka - pikantním pak může být pro někoho neznámý (tak trochu bulvární) fakt, že tento postavou drobný Radko Pytlík je otcem známého, snad dvoumetrového zpěváka Viktora Dyka :-D ;)

13.05.2023

Význačný francouzský učenec, znalec antického Řecka a jeden z původních členů archeologických výprav v Aténách a Delfách ve třicátých letech minulého století, profesor Robert Flacelière, pojednává v této populární knize o historii kolébky evropské kultury z trochu jiné perspektivy, než by někteří čtenáři (navzdory názvu titulu, jenž jim jasně napovídá) čekali a možná i chtěli: jeho popis starořeckých reálií ve vrcholném období a vyprávění takzvaných "malých dějin" či "dějin každodennosti" (spíše než líčení oněch významných, učebnice dějepisu plnících událostí a historických milníků a věnování se téměř až héroiům se podobajícím osobnostem) je sondou pokrývající širokou plochu všech možných oblastí života starých Řeků, a to sondou, jež je nadmíru zajímavá a bezpochyby poučná i pro dnešní společnost... Od charakteristiky geografického, sociálního a ekonomického rozložení přes popis fungování všech možných sfér antického "soustátí" jednotlivých Polis a ostrovů - výchovy mládeže a vojáků, života řemeslníků a umělců (bližších si a méně od sebe rozlišovaných, než si dnes představujeme), dělníků, námořníků, kurtizán (čili hetér), ale též věštců, politiků, soudců atd. - vše je podáváno nenáročným, nikoli však neinformativním způsobem.
Asi nejpodstatnější poselství knihy tohoto stoupence "nové školy" historiografie, jež se snaží o určitou interdisciplinaritu při nahlížení dějin z vícera úhlů, ať už demografických, socio-ekonomických či kulturně-antropologických, se nachází na samém konci čtení: onen romantický, respektive ROMANTIZUJÍCÍ pohled na prosluněné starověké Řecko plné harmonie, krásy a nejhlubších myšlenek - pohled, který se objevuje a de facto přetrvává již od dob renesance a bezpochyby reflektuje mnohé pravdivé - není plnohodnotným způsobem zkoumání a FÉROVÝM zhodnocením skutečné a neoddiskutovatelné síly řeckého odkazu a významu, jenž leží uložen téměř ve všem kolem nás, aniž bychom si to povětšinou vůbec uvědomovali...

05.05.2023

Spousta metafor - studnice architektonických, převážně však kulturně-historických zajímavostí....
Vřele doporučuji všem čtenářům se zájmem o západní kulturu, nikoliv jen studentům architektury... :-)

3 13.03.2021

Ve své první a nejslavnější publikaci - z níž se postupem času stala jakási Bible "UFOlogů" světa všeho druhu - přináší dnes často vysmívaný (a nutno uznat, že sám svým vystupováním v duchu často šílených teorií poprávu značně zprofanovaný) švýcarský hoteliér ve fialovém saku mnohdy svěží, překvapivé a revoluční myšlenky a vznáší palčivé, výjimečně i hluboké otázky související s podstatou problému jménem „lidstvo"...:) Několikrát jsem se přistihl být fascinován tím, jak se některé jeho predikce či vědecké vize ukazují více jak padesát let po vydání „Vzpomínek na budoucnost" reálné a aktuální...
Stranou řady ztřeštěných "důkazů" a fantasmagorických interpretací historických nálezů a událostí, jádro jeho úvah - a především jeho apel v duchu nejhlubšího přesvědčení Giordana Bruna NEBÁT SE (nejenom) na poli vědy ptát po bláznivých, nepravděpodobně se jevících či v určitých kruzích nepopulárních záležitostech - se mi alespoň v této knize jeví jakožto zdravé a v posledku i racionální... ;-)

10 13.03.2021

Historickým románem „soudruha Jirásko" (tuto humornou reminiscenci na Černé barony si nikdy nemůžu odpustit - a u mě opravdu netřeba hledat jiné konotace ;) jsem se rozhodl si ve svých třiceti letech jaksi doplnit vzdělání, ale to, co jsem objevil, mě upřímně dojalo: příběh, jenž je na jednu stranu díky své věrnosti historickým reáliím (Jiráskovy důkladné a dlouhotrvající lokální rešerše jak po stránce dějepisné, tak jazykozpytecké jsou zkrátka znát) a také svou citlivostí a prostou jednoduchostí uvěřitelný, na straně druhé ve svém konečném fatalismu spolu s určitými sklony k užití až „mytických" prvků, odkazujících k Bibli - vyzvání na Boží soud a nadpozemská spravedlnost, paralely s Jidášem či Barabášem - zároveň nesmírně silný, monumentální, epický... Ačkoliv "legendu" o chodském povstání a mučedníku Janu Sladkém, zvaném Kozinovi, v mnohých ohledech autor skutečně idealizuje, podle mého mínění tak nikdy nečiní na úkor jakémusi ustupování ideologičnosti či ztrátě realističnosti a autenticity - vždy se tak děje, troufám si říci, naprosto vědomě, ve prospěch symboliky a příběhu samého... jeho výrazu. Málokterá kniha se mne pak ve finále dokázala tak nečekaně dotknout - napadá mě snad jen ponurá Cesta Cormacka McCarthyho...

Za zmínku mi stojí ještě dodat, že některé výhrady vůči údajnému „pro-komunistickému" vychýlení či směřování knihy - případně Jiráska obecně - musí pocházet jen od samotných komunistů, kteří si tak rádi přisvojovali, popřípadě snad jedině od lidí, kteří Jiráska nikdy neotevřeli: neboť kdyby tak učinili, museli by při bližším pročtení shledat, že sociální problematika je zde vyobrazena v rámci objektivnosti a realistického pohledu na tehdejší svět, nikoli nějaké doktríny nebo krajně "levicové" kritiky... s výjimkou pokřivené postavy Lammingerovy, samozřejmě :)

Takže, shrnuto a podtrženo: „...Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže..." :-)

14 19.06.2020

Významný teoretický fyzik a ještě významnější popularizátor vědy, světoznámý Michio Kaku, se ve své nové knize zamýšlí nad osudem člověka na planetě Zemi a předestírá všeliké možnosti - a to možnosti méně či více fantaskní, občas hraničící se sci-fi, ovšem vždy vycházející z poznatků moderní fyziky a dalších věd, jež by lidstvu mohly v budoucnosti otevřít cestu ke hvězdám... Kaku tak zůstává velkým technooptimistou, věřícím (stejně jako já:) v definitivně pozitivní přínos vědy ve svém konečném důsledku a jakožto naši jedinou spásu v nadcházejících eónech lidského věku (nevyhubí-li se do té doby člověk vlastní vinou či jej nesmete samotná Matka příroda) spatřuje nutnost postupného opuštění Země a osidlování Vesmíru...
Autor sumarizuje mnohé zajímavé poznatky ze všech možných sfér vědy i života, mnohdy využívaje odkazů na vynikající světová díla science fiction stejně jako díla filosofická, a činí tak výjimečně čtivou a atraktivní formou, neztráceje v celé publikaci tah a jasný záměr. Pro všechny milovníky astrofyziky či vědy obecně, sci-fi a vůbec veškerého poznání o člověku a jeho místu v [tomto našem] univerzu - vřele doporučuji! ;-)

9 31.01.2020

[Čteno v originále.] Brilantní a originální moderní vědecko-fantastické příběhy, zakládající si na silné vazbě s přírodními vědami, avšak odkrývající hlubší souvislosti světa i člověka a dotýkající se aktuálních problémů postmoderní technokratické společnosti...
Story of Your Life se stala předlohou pro vynikající snímek Arrival, jenž stoprocentně doporučuji. ;-)

4 09.08.2019

... Allenův humor - jemný a inteligentní, místy absolutně absurdní, připomínající mi Monty Pythony, beroucí na sebe podobu svého druhu novodobé grotesky... Woody Allen si tropí žerty ze sebe, z příbuzných, Židů i italských mafiánů; strefuje se do pseudointelektuálů, filosofů, psychoanalytiků i politiků... V povídkách naleznete spoustu reminiscencí na světová umělecká díla a kulturu vůbec: co je však dle mého opravdovou esencí autorovy tragikomičnosti, je možná ne na první pohled znatelná melancholie života - melancholie s mírným a přívětivým úsměvem na rtech :-)

4 09.08.2019

Člověka jako Karel Čapek je pro tento svět škoda, chtělo by se říci... ovšem ještě větší škodou pro nás čtenáře by bylo nemít možnost přečíst si díla takového literáta :)
V Hordubalovi se překrývá více vrstev: je obdivuhodné, s jakou lehkostí a bravurou se zde prolíná psychologické drama, vedené vnitřním monologem, spolu s detektivkou; jak mistrně autor mísí lyriku a poetiku se svým jemným humorem; když přimíchává venkovských i křesťanských motivů, avšak stále zůstává na zemi - tak Čapek píše vpravdě v duchu humanismu, věren svému naturelu...
Krásný a smutný příběh ze života, v němž nám Karel Čapek dle mého mimojiné dokazuje, že (spolu s Jaroslavem Haškem) je největším spisovatelem-znalcem povahy lidské PŘINEJMENŠÍM na poli české literatury 20. století ;-)

9 18.04.2019

Starozákonní fatalismus, království metaforiky a poetiky, sociální tematika - velmistr jazyka českého a velký spisovatel, který chápal úděl člověka v jeho komplexnosti...

2 27.03.2019

,,... It was sad, it was sad, it was sad when that great ship went down...,” zpívá americký národní bard Pete Seeger v jedné lidové baladě...
Nesmrtelné téma Titanicu svou atraktivitou přitahuje stále mnoho lidí - laiky, nadšence, odborníky... Ať už jste byli pouze okouzleni romantikou hollywoodského blockbusteru (nutno říci, že v mnoha ohledech solidně věrného historické realitě a koneckonců i relativně důstojného odkazu tragédie) anebo se kupříkladu zajímáte o významné milníky námořní plavby, vřele doporučuji Davieho poměrně komplexní monografii: je plná fakt a podrobností, ale nezahltí vás a zbytečně nepitvá; najdete zde spoustu zajímavostí i historických kontextů; a ačkoliv byla vydána před všehovšudy třiceti roky a neobsahuje tak například nejnovější poznatky z podmořských průzkumů vraku Titanicu, může se autor na druhou stranu chlubit mimojiné přímými svědectvími s posledními přeživšími neštěstí...
Pokud tedy Titanic, vezměte do ruky tuto knihu s několika málo černobílými snímky - je zkrátka tak akorát!

4 23.03.2019

Tentokráte zkusím být stručnější: ačkoliv považuji "Anglického krále" za vrchol Hrabalovy tvorby, tato útlá knížečka mi přece asi zůstane v srdci uložená nejhlouběji ... Něžné i surové, realistické i zahalené v jakémsi snovém oparu, v zimní mlze ... Intenzívní, a přece plynoucí svým vlastním tempem, tempem provozu onoho malého nádraží na sklonku války; plynoucí v čase relativním, kdy „... jiskřící krystalky sněhu tikají jako miliony vteřinových ručiček ...“, když si dovolím autora citovat... A co pak ten obraz Pánaboha, převlečeného za obrovitého zedníka, jenž už se mi z mysli nikdy nevytratí ...
Nutno ještě nezapomenout zmínit asi nejpovedenější Menzelovu filmovou adaptaci Hrabalova díla ;-)

9 04.10.2018

(SPOILER) Po přečtení Hrabalova magnum opus Obsluhoval jsem anglického krále se mi dostala do rukou na doporučení Mistrova blízkého přítele a "sekretáře", jediného oficiálního “hrabalologa“ Tomáše Mazala, jeho sbírka raných i pozdějších povídek...
Název knihy nám autor ozřejmuje na konci poslední kapitoly, v níž se sám sebe ptá: „Proč píšu?"... Život bez smokingu symbolizuje proměnu mladého maloměšťáka v člověka, jenž postupně vhlédl do nitra podstaty života a přestal se již cítit být povinen komfortem uvnitř jakési komformity... V jeho povídkách je to více či méně cítit. Po zpracování kousku Autíčko vás možná bude nějaký čas jemně píchat v hrudníku - a budete se vyhýbat kočkám... Po absolvování krátké Dovolené se asi někteří z vás zamyslí nad transcendencí koloběhu našich životů, při pohledu zhůry, jak v průběhu času stoupáme a klesáme jako na oné lanové dráze... Stejně tak při vzpomínkách na Hrabalova geniálního a zároveň podivínského přítele Vladimíra Boudníka - zakladetele uměleckého „explosionalismu" nebo při procházení se jeho starou a zmizelou milovanou Libní - v každém dílku této prozaické mozaiky se odráží tato Hrabalova zkušenost, určitá syrovost, specifická poetičnost - poetika bez příkras -, kontrast toho nejvyššího a nejnižšího a krása provázanosti těch dvou rovin, kdy autor chápe a vidí, že to nejnižší je zároveň tím nejvyšším a naopak...
... a také "věčný návrat téhož", kterak pravil Nietzscheho Zarathustra a dávno před ním Hérakleitos - a jak sám Hrabal moc dobře věděl...

05.09.2018

(SPOILER) [Čteno v originále.] Základní dílo moderní (zdaleka nejen britské) literatury je bajkou, která na první pohled kopíruje události předcházející sovětskému převzetí kontroly nad rozpadajícím se Ruským impériem ... Při druhém - anebo možná jen trochu pečlivějším - pohledu se nám v Orwellově alegorii zjevují hlubší pravdy o povaze lidské (totiž zvířecí), o vývoji a fungování společenských systémů, o tom, co znamená aforismus, že „... revoluce požírá své děti.“ Jednoduchým jazykem a bravurním vykreslením jednotlivých rolí v celé hiearchii autor ukazuje, jak jsou bohulibé ideály, zrozené "zespodu", autenticky, dříve či později zákonitě zprzněny a zneužity v neprospěch potřebných ...
Historie se opakuje, byť nikdy doslova.

... ještě dodávám, že mou nejoblíbenější zvířecí postavou je tažný kůň Boxer, jenž celý život poctivě dře, se lví statečností čelí lidským útokům, je ochoten pro původní myšlenku Animalismu obětovat vše - a nakonec je bez váhání poslán na jatka za pár zlatých poté, co už není schopen dál pracovat, zatímco ostatním zvířatům je předložena báchorka o tom nejlepším veterináři, který už nic nezmohl ... Jak smutně příznačné.

4 20.05.2018

Pohled do života i nitra velké osobnosti ještě před určitou deformací světem velké politiky ...
Kroniku geneze Havlova životního příběhu, reflexi klimatu i fungování za minulého režimu, samozřejmě "prkna, která znamenala pro Václava velký kus jeho světa", spoustu zajímavých myšlenek, dotýkajících se společnosti či filosofie - to vše Dálkový výslech předkládá svému čtenáři.

... mé čtení navíc průběžně prokládáno debatami s mým tátou, který Václava Havla - i mnohé jiné - v oněch dobách osobně potkával ;-)

1 03.03.2018

Tato krásná a kouzelná knížka je především posledním vzpomínáním skvělého muže, jenž údajně sám dobrovolně následoval svou milovanou na poslední cestě do koncentračních táborů ...
Novinář a humorista, současník Čapkův či Bassův, si podle legendy v Terezíně zřídil útulnou pracovničku v improvizovaném chlívku pod schody a za světla petrolejky se vracel do svých klukovských let, kdy vyrůstal na malém městě a prožíval všeliká chlapecká dobrodružství ... Ať již tomu tak bylo či ne, román o „hoších, co spolu chodí“ je klenotem jazykové komiky. Jeho idyla - ony dny šťastného dětství, které se už nevrátí -, starý svět a ten nádherný a prazvláštní závan nostalgie na mne zapůsobily nehledě na to, že jsem dílo četl v elektronické podobě na moderním smartphonu.
Stejně jako v dílech Karla Čapka či Jaroslava Haška zde vnímám skrytou hlubokou moudrost; v tomto případě moudrost ukrytou v pohledu očí dětských, chlapeckých, když nám Péťa Bajza vypráví svá dobrodružství. Jak již zmiňuji v komentáři u Haškova Švejka: dodnes nedokážu říct, zda tomu tak tito autoři chtěli záměrně či daná skutečnost vyplula na povrch samovolně, vlivem pouze toho, že zmiňovaní velcí spisovatelé byli jednoduše moudrými muži své doby ...

11 03.03.2018