Dálkový výslech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozhovor Václava Havla s Karlem Hvížďalou. Kniha, která měla české veřejnosti představit Václava Havla, člověka, o kterém do listopadu 1989 lidé mohli slýchat jen z rádia Svobodná Evropa či Hlasu Ameriky případně o něm číst v Rudém právu články typu Samozvanci a ztroskotanci. Rozhovor vznikal v letech 1985-86 na dálku. Hvížďala žil v Bonnu, Havel v Praze. Havlovsky nekonečné komplikované, ale přesto milé věty... 2. vydání v Melantrichu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32442/dalkovy-vyslech-32442.jpg 4.1129
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Dálkový výslech

Dul
19.08.2022

Zajímavý vhled do Havlova myšlení

Mira7
23.07.2022

Psal se asi rok 1991. Maminka pro mne přišla do školní družiny dříve. Že musíme na náměstí, podívat se na pana prezidenta. Do naše menšího města totiž zavítal Václav Havel. Vyšel ze zámku, zamával davu, nasedl do auta a odjel. Tehdy jsem ho poprvé a naposledy viděl naživo. Konec prologu.
Nevím, kdy přesně, ale už před časem jsem si pouštěl staré záběry a rozhovory / projevy V. Havla na YouTube. Asi mi "ve světle" dnešní doby začal podvědomě chybět. Až jsem nakonec sáhl i po knize. Je myslím dobrým svědectvím doby. Hodně úvah, polemik, jmen, která často už moc neříkají. A právě ta schopnost hlubších úvah je na knize zajímavá. Hned na úvod mne překvapilo, jak Václav Havel nahlížel na svůj vlastní rodinný původ. Celé čtení je v duchu zamyšlení a pokory. Kvalitu samozřejmě zvyšuje i přítomnost Karla Hvížďaly "na druhé straně stolu".

Jo a omlouvám se, že jsem se zasmál, jak ve vězení pracovali s autogenem s Jiřím Dienstbierem. :-)


Chajda69
03.11.2021

Dálkový výslech má z mého pohledu velkou výhodu v tom, že není veden s vítězem, ale právě naopak s někým, kdo má k vítězství - minimálně z pohledu doby, ve které vznikal - k vítězství na míle daleko. A v tomto duchu se také nese. Formulačně jako vždy precizní Havel, ve věci skvěle orientovaný tazatel Hvížďala, jehož rozhovorové knihy mám moc rád.

Nezaujala mě pasáž rozhovoru věnující se divadlu a "aktuálnímu" dění na divadelní scéně, tady mi čas, který od vzniku rozhovoru uběhl, přišel už velmi dlouhý a nic jsem si z této části nevzal.

"Tohle věru nezavede žádný revolucionář nebo reformátor - to může být pouze přirozeným projevem nějakého obecnějšího stavu mysli. Totiž takového stavu, v němž člověk vidí dál než na špičku vlastního nosu a dokáže přebírat - vědom si pohledu věčnosti - odpovědnost i za to, co se ho bezprostředně netýká, a obětovat něco ze svého partikulárního zájmu zájmu obecnému. Bez této mentality bude i ten nejdůmyslnější systémový projekt k ničemu."

lapagerie
29.07.2020

Od doby, kdy rozhovor vznikl, uplynulo hodně vody a doba se změnila. Já sama jsem dobu komunismu zažila jen jako dítě základní školy a tedy nemám vlastní "zkušenost" s režimem jako takovým. Proto jsou pro mě některé Havlovy názory hůře chápatelné, vztahují se hodně ke kontextu doby. A přiznávám, že některé jeho filosofické úvahy na mě byly příliš složité. Přečetla jsem, pár věcí mě zaujalo i pobavilo (hlavně úvahy o stáří v návaznosti na to, co Havla čekalo po roce1989).

Chesterton
06.04.2020

Četla jsem, ale nic ve mě z tohoto rozhovoru nezůstalo. Svoje nezastupitelné místo v historii Václav měl, ale knihu pošlu s klidem do sběru až se v knihovně potkáme. Kdeže loňské sněhy jsou :o)
Bohužel ?! Bohudík!!?

puchal
17.10.2019

Pohled do zákulisí dějin, pro mě přínosný. Osvětlení některých her (Zahradní slavnosti, Dopisy Olze). Líbil se mi popis uvolnění atmosféry, kdy mi došlo že lidé kteří s láskou vzpomínají na staré časy s nostalgií, nemuseli ani zažít nejkrušnější doby komunizmu...

Paulus.1987
08.10.2019

Blížící se 30. výročí Sametové revoluce jsem se rozhodl využít jako vhodnou dobu k získání většího povědomí o Václavu Havlovi. Coby prezidenta republiky jsem ho s ohledem na svůj tehdejší věk pouze vnímal v televizi, aniž bych o něm věděl něco konkrétního.

Samozřejmě že jsem základní informace postupem času získal, něco mi pomohl osvěžit a osvětlit dokumentární film Občan Havel, ale některé mezery přetrvávají a zejména Havlovo životní období před rokem 1989 pro mě zůstávalo spíše velkou neznámou. Právě proto jsem se rozhodl začít s Dálkovým výslechem, který právě toto období pokrývá a ve kterém Václav Havel hovoří o svém životě vlastními slovy.

Ačkoliv mě od začátku pozitivně fascinovalo Havlovo hluboké až filozofické myšlení, musím přiznat, že první čtvrtina knihy, ve které se hovoří primárně o divadle, pro mě byla celkem nezáživná a já jsem začal propadat pocitu zklamání. Jakmile ale začal Václav Havel hovořit o roce 1968 a letech následujících, o Plasticích, o Chartě 77, o pobytu ve vězení a o naději, začal jsem knihu číst s velkým zájmem a zaujetím. Závěrečná Havlova sebereflexe na posledních stranách mě pak utvrdila v tom, jak moc tu člověka s takovýmito postoji a smýšlením postrádám.

Z Dálkového výslechu mám tedy ve výsledku velmi dobrý pocit a těším se na Prosím stručně.

SKVĚLÝ
10.08.2019

Kniha mě zaujala spojením Havel + Hvížďala...
V rok kdy byla napsána se stala téměř politicko-povstaleckou biblí českého národa.
Ale jak již to u tohoto typu literatury bývá, čas smývá její krásu.
A nyní o téměř 30 let později se můžeme jen smát naivitě a jistému pozitivismu, který marně hledá svoje základy.
O Havlovi se smýšlí především pozitivně, ale moudrý člověk ví své.
Pan Hvížďala byl profesionál a dobře věděl co mu přinese pozitivní ohlasy. Navíc oba měli spojitost s tzv. odbojem.
Jen mám takový pocit, že pan Hvížďala, ač nebyl prezidentem, nenosil zednářské kalhoty, udělal ve finále pro Československo víc, než pan Havel...

1