Agatha84 komentáře u knih
Přečeno již podruhé a mé emoce zůstaly nedotčeny. A přestože jsem i přes mou hodně slušnou amnézii na jakýkoli přečtený obsah starší dvou let tušila, kdo by mohl být oním zlounem, bála jsem se pořád stejně.
Tuhle sérii asi regulérně miluji
Po přečtení i druhý den přetrvává rozhořčené, zklamané neuspokojení. Byť jsem si předešlé dva díly užívala, i když se povětšinou jednalo o popisy mnohých poutí bez valného děje, stejný vzorec zde již nefungoval.
Od závěru něčeho tak profláknutého jakým Zaklínačská sága bezesporu je, jsem očekávala mnohem, ale opravdu mnohem více. Namísto splétaní všemožných dějových odboček jsem se dočkala dalšího větvení, podivných zkratkovitých závěrečných zápasů, celkové změny osobnosti jedné z postav na úrovni nevěrohodného zázraku a konci, kterému nerozumím...
Jen tak tak a bylo to za 2*.
Jdu to rozdýchat.
Konečně dočteno! Opravdu se snažím přijít na to, proč jsem se tímto příběhem tolik trápila a proč mi během čtení bylo dosti nepříjemně.
Samotná myšlenka využití seznamu knih je povedená, ale tady nefungovala ani trochu. Neustálé roubování knižních postav do děje bylo iritující až násilné. Zde přítomným byla věnována malá míra pozornosti, vše bylo předestíráno jaksi povrchně, naivně a knihovna, i kdyby jen malých zázraků, se mi v tomto hledá jen stěží. Bohužel.
Ve srovnání s dílem předchozím rozhodně maximální spokojenost. Ubralo se na politikaření, do kterého se pouštím jen velmi nerada a rychle v něm ztrácím orientaci kdo, koho, komu, proč, a věnujeme se pouze jednotlivým postavám (i když mnohé zůstávají upozaděny a o to větší jízda to bude určitě příště :-)
V ději není hluchých míst, chemie mezi postavami funguje na výbornou a občasné konverzační výměny provokují hlasitý smích.
Těším se na příště!
Neskutečně rozvleklý, ukecaný děj, který tak ztrácí na přitažlivosti a postrádá to, co by dobrá "krimi" měla mít. Postavy jsou nevýrazné, jejich myšlenkové pochody se často opakují, čímž si značně znemožňují jakoukoli větší sympatii ze strany čtenáře.
Samotná zápletka nebyla vůbec špatná, nicméně způsob, jakým nám ji autorka předestírá, je žalostný. Pojďme si v poslední kapitole říct, jak to vlastně bylo a jak Huldar najednou snad s božím vnuknutím na všechno přišel.
Tak trošku pochybuji, že bych ve čtení této série pokračovala.
Úplně se mi nedařilo s autorem souznít. Poněkud mi u něho splývaly pojmy úzkosti a panické poruchy, z jeho podání mám pocit, že všichni ostatní terapeuti jsou nemožní a hloupí, protože nepochopili to, čemu on sám (novinář) dávno porozuměl. Nebudu zpochybňovat jeho způsoby pomoci, k tomu kompetentní nejsem, a některé z nich v praxi určitě vyzkouším.
Pokud by autor nevystupoval jako egocentrický "odborník na úzkosti", zpochybňující veškeré doposud platné a účinné metody (např. zakázat dechové techniky při pociťované panice/úzkosti, i když jsou na tom založeny veškeré svépomocné manuály, aplikace), možná bych jeho myšlenky dokázala akceptovat snadněji.
Na základě několika přečtených recenzí jsem byla rozpolcena... jakože to není příliš dobré, vlastně tam není ani J.O., není o co stát. Přesto jsem neodolala a v jakési internetové akci knihu zakoupila. Jaký bych to byla ale blázen, kdybych se tak nerozhodla!
Příběh je přesně takový, jaký jsem očekávala. Plný napětí, akce, spletilých zápletek, humoru, s trochou romantiky. Jasně, politické, bankovní, špionážní stránce vůbec neholduji, jenž autor to vše předestírá tak, aby i ten největší analfabet (tedy já), porozuměl. No a taky, i když hlavním hrdinou není Joseph, je tam Vincent, děcka, takže neváhejte!!! :-)
Rozhodně jsem očekávala něco trochu jiného. Tři zdánlivě nesouvisející příběhové linie plynou velmi pozvolna, takřka bez jakéhokoli významnějšího dějového posunu, občas jsou obzvláštněny vsuvkou týkající se života včel. Ještě aby ne! (přesto bych ocenila větší záběr, pokud hovoříme o environmnetálním románu). Asi nejvíce mne iritovaly ty podivné, unylé postavy, které po chvíli dávají zapomenout tomu, co bylo přečteno. A to je mi líto, přítomné varování pak může snadněji uniknout.
Přiznávám dobrovolně, že toto bylo utrpení nesmírné. Ještě se mi nestalo, abych se nějakým "Kingem" prokousávala tak dlouho a s tak evidentní nechutí. Jasně, obdivuji autora za jeho vypravěčský um, ale toto už pro mě bylo za hranou snesitelnosti. Zcela paradoxně ve mě "Nespavost" vyvolávala stavy nesmírné únavy a zavírajících se víček.
A třeba jsem jen nebyla ve správnou dobu u správné knihy. Ono by těch mých výtek bylo povícero, já totiž vlastně ani nepochopila, co se mi autor tímto příběhem snažil sdělit.
Dám si delší voraz a pak se zkusím zahojit nějakým jiným příběhem. Už teď se vlastně těším .... :-)
Katie je oficiálně nesmrtelná a mě už to trošku nebaví.... Případy Kate Burkholderové je obtížné hodnotit, nejedná se o nějaké propracované, duchaplné vyprávění, přesto se jednotlivým příběhům nedá upřít jisté kouzlo. Jednotlivé díly hodnotím pouze navzájem mezi sebou, ve všeobecném srovnávání by totiž nijak dobře nedopadly.
A tak tomu poslednímu nerozsvítím všechny hvězdičky. Vadilo mi jakési opakované opakování téhož, dosti rozvláčné tempo a závěr tak rychlý (a neuspokojivý), že bych ho skoro mohla minout.
Rozhodně plný počet.... mám pocit návratu domů, a to nejen do Three Pines (kde už se tak cítím dlouhodobě), ale i do spisovatelského náručí paní autorky. Pryč je to politické pletichaření, které mě zase tolik neuchvacovalo. Naopak oslavuji návrat onoho až poetického vyšetřování zločinu se všemi známými a milými. Klidné, moudré vyprávění o našem lidském bytí a soužití.
Doufám, že se setkáme zase brzy!
Fakt překvapivé zklamání.... rychle zapomenutelné cosi, které zanechalo jen mírnou pachuť znechucení nad ztrátou času. Bylo by ovšem opravdu trapné, kdybych byla z Kinga jen nekriticky nadšená. O to více se těším na příště!
Jako pubeťačka bych to žrala... ve svém současném méně naivním a více cynickém věku po přetrpěných 100 stranách knihu odkládám. Ono číst stále to stejné dokola dost omrzí. Hodně jednoduchý (rozuměj stupidní) děj plničký spousty klišoidních myšlenek. Omlouvám se fanouškům, tohle se fakt nepovedlo.
No takhle, na Žárlivost a spol. tato povídková sbírka opravdu nemá (mohu-li tak soudit jako výrazný povídkový analfabet). Přesto nelze říci, že bych zůstala i po jejím přečtení nezasažena. Naopak, v některých momentech s autorem plně souzním. Jsem totiž přesvědčena, že v každém z nás se takové "ošklivé Já schopné čehokoli" skrývá.
Nemohu sdílet spokojenost s ostatními čtenáři. Příběh stěží sympatických protagonistů je spíše podprůměrný a nebýt jednoznačně nejlepší první třetiny, kdy se ještě děj ještě hýbal kupředu, a střípků řeckých reálií, smazala bych i tu třetí hvězdičku. Mrzí mě to, těšila jsem se. Já ovšem potřebuji být součástí vyprávění, nejen nezaujatým pozorovatelem, což se tu autorce prostě nedařilo.
Asi bych hodnotila jako prozatím nejslabší díl (ten závěr byl fakticky přehnaně splácaný). Potíže jsem vnímala i v tempu vyprávění, kde se vlastně po celou dobu nic moc nedělo, aby se nakonec vše vyřešilo pro mě zcela neakceptovatelně.
Těším, že to příště bude lepší!
Jsem si jistá, že je to dobrá kniha, jen společně bohužel nikterak nesouzníme. I po 14 dnech nemám dočteno a na své večerní posezení s knihou se tentokrát netěším.
Vůbec se mi nedaří splynout ani s postavami,které jsou tak nějak neurčitě chladně nijaké, ani s příběhem. Spíše než Edvarda nebo Gwen před sebou vidím lány brambor a vichřici na Shetlandech. A za to si ty dvě hvězdičky autor zaslouží. Víc jich že mě (aspoň pro tentokrát) ovšem nevymámí.
Po dotčení předchozích dílů se ihned dostavil smutek z toho, že příběh končí. To jsem tu postrádala. Stejně tak si nepamatuji na to, že bych dokázala třeba dva dny Harryho příběh neotevřít, aniž by mi nechyběl. Zatímco u tohoho příběhu jsem žádný velký absťák neprožívala. No a taky se mi ještě nestalo, že bych tušila, kdo je oním viníkem, a poslední stránky proto jen poklidně pročítala bez většího napětí, překvapení, úžasu.
Jakoby Harry ztrácel své kouzlo, možná je už stejně jako pan Nesbo unavený a měl by si dát pohov (i když bych nevěřila, že to kdy navrhnu).
Tož úplně nadšená nejsem a po pravdě to k těm třem hvězdám nakonec srazil samotný závěr (asi by mi nevadilo, pokud by vše zůstalo trochu duchařské, protože to nepravděpodobně perverzní zakončení mě fakt nebavilo).
I když je to King a i když zbožňuju jeho myšlenkové pochody, tady jsem se fakt hodně nudila a nedařilo se mi s Jessie souznít.
Nevadí, vždycky to nemůže být na plný počet, to by taky byla pěkná nuda.
Dosti předvídatelné a přesto stále dost dobré! Jasně, že se stále pohybujeme ve stejném schématu a občas nám jednotlivé příběhy splývají, protože mnohé informace jsou se čtenáři sdíleny opakovaně (ač je to někdy už opravdu otravné). Přesto mi Kate Burkholderová tak nějak přirostla k srdci. Takže zase příště :-)