Adele02
komentáře u knih
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Něco mezi 3/5 a 4/5. Moje druhá kniha od Wen Zhao a v podstatě dopadla úplně stejně - je to kreativní, není to vždycky jen černobílé, ale zároveň... je to občas takové nijaké.
Upřímně, moc se mi nelíbí to popření komunistické historie a variace na ruskou kulturu; worldbuilding, který probíhá hlavně stylem, že všemu dáme názvy velmi podobné určitému jazyku, zrovna v lásce nemám. Ale budiž. Hlavní postavy jsou skutečně na stupních šedi, jak se i samy popisují, a to je fajn, ale Ana mi lezla na nervy. Že je postava cíleně hloupá, aby prošla vývojem, to je jasný, a říkala jsem si, že když jde o trilogii, třeba jí to prostě bude trvat déle, ale autorka opakuje v podstatě stejné scény a Ana se pořád chová úplně stejně. A co mi lezlo krkem maximálně, byla deus ex machina zjevení, která absolutně nedávala smysl a byla tam jenom proto, aby se děj posunul. Uf.
Celkově jsem od toho čekala krapet víc, ale do pokračování určitě půjdu.
Se špetkou skořice
Elizabeth Acevedo
Čtivější, než jsem čekala. Povedeně zpracované nejistoty a trable života náctileté matky, která je rozkročená mezi tím, co chce, co by měla chtít a co se od ní očekává. Jasně, místy to bylo trochu připitomělé, ale jako oddechovka ideální.
Jen mě trochu mrzelo, že Tyrone od počátku působil jako docela fajn postava, jen pak to vypadalo, že se z něj narychlo musel udělat „ten špatnej"... stejně tak mě strašně vytáčela ta všudypřítomná Holčička.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Nečekaně milé překvapení. Ke Griše jsem se dostala s desetiletým zpožděním, takže jsem měla obavy, aby to trochu nepokroutilo můj dojem, ale k tomu vůbec nedošlo. Ano, zpočátku jsem si říkala, že je to takové jednoduché, Alina je klasická hlavní postava YA, co v té době vycházelo, všechno jede nějak prapodivně rychle... a přesto se přiznám, že ten zvrat za půlkou jsem nečekala. Na zadek z toho nesednu, ale bavilo mě to a na pokračování jsem zvědavá.
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
(SPOILER) Uf, dejme 3,5*.
Protože to je tak sakra kreativní, a to i v rámci toho, co si autorka „vypůjčila" od Shakespeara, protože některé akční scény byly jen jedno lapání po dechu za druhým - a pak tu je ten zbytek. Postavy mi nesedly, a ty, co ano, měly zas málo prostoru (Kathleen! A hlavně Montagovovi, to je celá averze Roma-Dimitri vyřešená jedním dialogem a jednou bitkou? Caiovi měli mnohem víc prostoru. A vůbec co se týče práce s postavami - jak jsme měli třeba sympatizovat s Alisou, když tam měla jednu pidi scénu, pak při té „větší" rychle musíme tápat, kdo to vlastně je, a přitom to je ona, kdo Romu táhne k rychlejším činům? Jejich vztah se vůbec, ale vůbec nenakousl!). Většinu času jsem se prostě děsně nudila, nechtělo se mi to číst, nezajímalo mě, co se stane dál... a tak to být nemá, no. Spousta akčních sekvencí byla jaksi divně „nastříhaná", vyprávění kostrbaté (ačkoli nevím, do jaké míry za to může překlad, i ten docela nic moc). Celková myšlenka a fakt, že tam autorka zapojila i kus historie, komunisty, nacionalisty a kolonie, brilantní, jenže na tom to holt nemůže stát. A štve mě to, protože to vypadalo tak dobře.
Ale jak říkám, bylo to hodně kreativní a konec to trošku vytáhl. Na pokračování příběhu jsem rozhodně zvědavá, jen už holt budu obezřetnější.
Legenda o Ladě
Jana Švecová
Dlouho jsem si zvykala na autorčin styl, ale jak to došlo k určité události, už to jelo. Bavilo mě to, byla jsem zvědavá, kam se to vyvine, protože autorka postavy rozhodně nešetří a v podstatě se pokazí, co může. Celá ta hra s vírami a nekonečným bojem taky skvělá. Jen ten konec mě teda naštval. :D
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
Tady jsem s hodnocením trochu na vážkách. Čtení jsem si užila, ale v porovnání s předchozími Dvory tomu asi tu jednu hvězdičku snížím. Ono je jasné, že to nemůže být nic jako předchozí díly, když hlavními postavami nejsou ty nejmocnější bytosti, ale naopak dost zlomení lidé, a když zápletku místo čar a intrik tvoří spíš uzdravování a hledání sebe sama. Takhle tomu nemám co vytknout, Nestu jsem dost často nesnášela, autorce se povedlo její vývoj zachytit perfektně, akční to je i tak. Jen prostě nevím, jsou tam prvky, které by v dřívějších dílech vším dost zamávaly, ale tady zůstávaly jaksi v pozadí a nikdo se o ně příliš nestaral, i když byly dost důležité. Na tohle odstrkování u Maas nejsem zvyklá :D Ale pořád to bylo skvělé a moc se těším na další příběhy z Prythianu.
A mimochodem... kde je to vílí porno? Jasně, sexu je to dost, ale upřímně mi přijde, že třetí díl Dvorů se v tom vyřádil mnohem víc. :D
Pamatuj na smrt
Aleš Novotný
Asi spíš 3,5*. Hlavní hrdina mě místy dost štval, ale k jeho věku je to asi pochopitelné. Vrah byl jeden z mých tipů, ale tady to neberu jako minus, naopak se to autorovi povedlo zamotat tak, že jsem podezírala spoustu lidí a prostě to vyšlo :D Atmosféra vykreslená bezvadně, bavilo mě to, rozhodně jdu i do další autorovy tvorby.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Kdyby se to udrželo celou dobu, jak to bylo v první polovině, klidně bych to viděla na plné hodnocení. Autorčin styl mi ihned sedl, Lenin pohled na svět byl velmi milým osvěžením, co se YA vypravěček týče. Jen... nebýt toho většího plot-twistu v půlce :'D Neseděl mi tam, od toho to šlo trochu dolů, některé události se mi zdály dost na sílu.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Danny je blb. Věřím, že pro tehdejší vrstevníky to bylo něco, ale teď teda nevím, nevím. Ale čekala jsem to horší, četlo se to příjemně.
Psanci Scarlett & Browne
Jonathan Stroud
Jo, tak tohle mě bavilo. :) Je to svižné, přestřelky mezi hlavními postavami fungují na výbornou a jejich vývoj je taky zvládnutý dobře. Bavila mě autorova práce se symboly. Přiznám se, neuhlídala jsem si, že to je série, takže jsem místy byla trochu rozpačitá z toho, že tam je pár nedořešených náznaků, ale k tomu nejspíš dojde v dalším dílu (ačkoli bych si byla schopná představit si to jako stand-alone). U některých zásadních věcí to ale mohlo být aspoň trochu naznačeno. Ale připouštím, že představit hlavní hrdinku, jíž od začátku fandíme, ale nevíme o ní vlastně vůbec nic, má něco do sebe. A ostatně, nespolehliví hrdinové mě asi budou bavit vždycky.
Každopádně to bylo lepší, než jsem myslela, že to bude. Takové tradiční post-apo, kde trochu chybí sonda do historie, ale i tak to byla zábava.
Supertajný seznam věcí
Theo Addair (p)
Tohle bylo tak správně praštěné. Je z toho cítit veliký posun vpřed, především si cením práce s jazykem, kdy nepřirozené dialogy nahradila přirozená mluva a Luca se vyjadřoval tak, jak se zkrátka současní dospívající vyjadřují. Koncept mě bavil, ačkoli bych pár výhrad k tomu, jak s tím zacházely jiné postavy, měla. Ale celkově to je vskutku milá záležitost. A transgender tematika zakomponovaná skvěle.
Cranford
Elizabeth Gaskell
Proti názorům, že tu není žádný děj, bych asi měla trochu námitky, něco tu je, i když je pravda, že vás téměř nic nedrží u čtení a styl psaní je velmi, velmi jednoduchý. Na druhou stranu mě překvapil jazyk díla, nečekala jsem, že to půjde číst tak lehce.
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
3,5*
No, je to prostě takové půl na půl. Bavila mě kreativita s mytologií a že tu nic nepůsobilo nějak násilně, naopak většina bytostí byla objasněna zakomponováním do příběhu bez sáhodlouhých expozic, a tak to bylo skvělé. Vztah Morany a Vesny se mi taky zpočátku líbil, pak mi Vesna začala lézt na nervy a spíš se to točilo v kruzích. Takhle - u některých pasáží jsem se neskutečně bavila a nemohla jsem knihu odložit, tak moc jsem chtěla zjistit, co se stane potom. A pak tam byly části, kde jsem měla chuť se praštit do čela, proč to proboha ty postavy řeší takhle. Smrti nebo prostě zmizení postav se vždycky spíš mihly, proběhlo to strašně rychle, že jsem se musela vracet, kdy se to vlastně stalo, že to teď postavy řeší. Vesna s Moranou svoje chyby taky dost opakovaly. Vyústění prazvláštní, ale celkově to bylo fajn. K Dceři zimy bych se v budoucnu někdy klidně vrátila, jen to holt má svoje mouchy.
Buzíčci
Jan Folný (p)
Nečekala jsem, že mě sbírka natolik zaujme. Holt zbožňuju kompozici, kde se to všechno nějak nenápadně prolíná.
Dcera ztracených bohů
Alžběta Komrsková
Příběh skvělý, ale je to strašně, strašně rychlé. Zrovna tomuhle by prospěla série - zápletka tu není jednotná, jedna akce, od níž se předpokládá trochu větší rozebrání, je raz dva vyřešená a následuje další. Spousta plot-twistů, které by jinde hrdiny dost zamávaly, se tu sfoukne během pár řádků, Arisbé je se vším okamžitě smířená a jede se dál. Hlubší psychologizace a větší rozebírání děje tu fakt chybělo a je to škoda, protože jak říkám, celková kostra příběhu je naprosto boží.
Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi
Bohumil Hrabal
Vždy, když tak močím, myslím na lidstvo...