666Jitka
komentáře u knih
Grimmové
Kenneth Bøgh Andersen
Velmi pěkné vydání ještě strašidelnějších verzí pohádek bratří Grimmů obohacené o krásné ilustrace mě velmi potěšilo. Vyprávění se často nepáře se syrovostí a nelítostí obsahu - neváhá nám naservírovat speciální guláš, krutost rodičů nebo sourozenců, sadismus, zradu, vraždy, mamon, ale také notnou dávku odvahy, odhodlání, soudržnosti, věrnosti a lásky. Oceňuji také poznámky autorů k jednotlivým temným pohádkovým příběhům, ve kterých se dočteme něco o jejich historii a vývoji. Jsem ráda, že jsem si knihu koupila a obohatila tak svou knihovnu. Pozor - čtení pro malé děti to rozhodně není !!!
Trainspotting
Irvine Welsh
Velmi naturalisticky a syrově napsaná kniha o životech lidí, kteří žijí své životy v heroinovém opojení, leckoho úplně odvaří, protože toto je velmi silné kafe a pro spoustu lidí absolutně nestravitelné čtení. Ale právě způsob, jak je kniha napsaná, kdy si autor vůbec nebere servítky a bez skrupulí čtenáři naservíruje životy lidí na pokraji společnosti, dělá z tohoto počinu vynikající a pravdivou záležitost, při jejímž čtení "normální" člověk ani nemůže věřit tomu, co čte, pokud u knihy vůbec vydrží. Tato kniha je neskutečná jízda a výborná sonda do života feťáků a alkoholiků, z jejichž způsobu života až mrazí. Nikdy nezapomenu, jak mě sestřelil stejnojmenný film natočený na motivy této knihy v hlavní roli s Ewanem McGregorem. Tentokrát jsem poslouchala jsem ve vynikajícím přednesu na Radiu Vltava.
V zimě se u nás netopýr
Eva Turnová
Jako velký fanoušek E.T. jsem si knihu samozřejmě pořídila. K jejímu přečtení, které jsem z různých důvodů odkládala, mě nakopla návštěva Husovky v Karlových Varech, kde měla Eva T. autorské čtení. Po přečtení pár kousků nejenom z této knihy, kdy jsem se upřímně bavila a zasmála, jsem hned druhý den knihu otevřela a ponořila se do skvěle napsaných příběhů ze života, které jsou ještě více osobnější než ty v Turnových hájích. Autorka pod rouškou ironie a sebeironie odhaluje mimo jiné i zážitky z dětství, které jí poznamenaly na celý život. Několikrát mě úplně zamrazilo, protože jsem měla pocit, jako by psala o mém životě. Ale přesně jak napsala "deefha" - pouze a jenom Eva ví (možná ještě Vráťa B.), do jaké míry se jedná o autobiografii. Každopádně to pro mě byl skvělý čtenářský zážitek.
Vrby
Algernon Blackwood
Úžasný strašidelný příběh staré školy z pera úžasného Algernona Blackwooda jsem četla od začátku do konce se zatajeným dechem. Skvěle vykreslená temná atmosféra, měnící se nálada a napětí hlavních postav, všudypřítomný plíživý děs a strach z neznámého - jako bych tam byla chvílemi s nimi. Vůbec se nedivím, že H.P.Lovecraft tohoto vynikajícího autora nepokrytě obdivoval a myslím, že otisk jeho způsobu psaní lze přečíst i v jeho vlastních tajemných příbězích. Vynikající !!!
Klekánice
Tereza Bartošová
Vcelku napínavý příběh, který nás přivádí na Příbramsko, má nádech tajemna a velmi rychle čtenáře strhne do děje. Během pátrání vychází postupně najevo dávné zločiny a různé jiné okolnosti, které nemají s hlavní linkou příběhu vůbec nic společného. Některé věci v knize postrádají logiku a spojení s Klekánicí jsem asi nepochopila - tedy obálka je velmi povedená a odpovídá Kytici K.J.Erbena, kterou si autorka vybrala jako kmotru pro názvy svých knih. Připojuji se k názoru, že rozuzlení je opravdu nečekané a jenom doufám, že takové praktiky známé spíše z Černé sanitky, jsou z větší části spíše autorčinou fantazií, čímž netvrdím, že se taková svinstva ve světě nedějí. Nicméně na mě příběh působí prvoplánově s tím, že chce čtenáře zřejmě šokovat a vyděsit hlavně rodiče malých dětí.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
(SPOILER) První dystopický román z roku 1920 musel být opravdu ojedinělou novinkou na trhu knih a musel leckomu svými myšlenkami zamotat hlavu. Není divu, že tato kniha nebyla pochuti totalitním režimům, jejichž myšlenky a pravidla se v knize dají krásně rozpoznat. Všeobecně přijímané DOBRO Jednotného státu zbavené emocí, fantazie a vášně, které, jakmile vybočujete a onemocníte "duší", vás nekompromisně, avšak za souhlasu všech správných členů společnosti, vymaže ze světa - to by tak scházelo, aby někdo měl jiné názory a postoje, než ty uzákoněné a nejlepší pro všechny. Proto bude lepší, když všichni podstoupí Velkou Operaci pro své dobro, aby už byli všichni jenom spokojení a v soukolí státu šlapali jako hodinky. Pro mě byla kniha jako prvotina dystopie povinnost. Místy je vyprávění napsané trochu zmatečně a nepřehledně, člověk se tak trochu ztrácí, nicméně poselství knihy je zřejmé a nedivím se, že příběh ovlivnil i další dystopické průkopníky.
Nabíledni prázdno
Vladimíra Čerepková
Kniha básní z pozůstalosti Vladimíry Čerepkové má, řekla bych, velice trefný název. Poezie této básnířky, která zamlada, když začínala psát, ani netušila, že to, co píše, je poezie, vyvěrá přímo z nitra její duše poznamenané nelehkým životem, z hlubin jejího srdce a mysli. Osobitě však vykresluje také věci zdánlivě všední. Knihu doplňují fotografie a rozhovory s touto básnířkou, ze kterých si může člověk udělat obrázek o její povaze, rozpoložení a názorech na život.
"Jak je to lehké
přidělat si stín
k půlnoci navěky"
Strašidelné Brno
Arnošt Goldflam
Skvělý způsob, jak člověka provést Brnem tak trochu jinak. Strašidelné příběhy s úsměvným nádechem, psané spíše pro děti a mládež, jsem si ráda po večerech přečetla. Nemohu se zbavit pocitu, že by zážitek dostal větší grády, kdybych poslouchala knihu jako autorské čtení Arnošta Goldflama, to bych však zase přišla o úžasné ilustrace Petry Goldflamové Štětinové, které knihu podstatně obohacují.
23:55
Jan Hlubek
Útlá knížka strašidelných povídek s povedenou obálkou a náležitě pochmurným provedením mě potěšila a skvěle se mi četla. Šest povídek, každá jiná, mi zpříjemnily únorové podvečery. Nejvíce se mi líbily povídky Eugenův bourák, Pandemie obskurnosti a Sněhobílá smrt. Nejedná se o horor toho nejhrubšího zrna, kdy se člověku dělá husina za krkem a strachy zapomíná dýchat, ale strašidelné příběhy s nádechem tajemna to rozhodně jsou. Jsem ráda, že jsem si knihu do své sbírky pořídila.
Štěstí (10 povídek)
Jiří Stránský
Pokaždé, když čtu obdobné příběhy, které jsou vyprávěním toho, co autor skutečně zažil, mám tíživé pocity a nervy na pochodu, např. u povídky Žabák. Člověk musel mít opravdu silnou vůli a vysokou inteligenci, aby ho toto hrozné prostředí nesemlelo a nepřišel o svou důstojnost anebo přímo o zdravý rozum. Je hrozné, čím si museli tisíce slušných lidí, nepoklonkujících systému rudého teroru, projít :-(
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Přemítání nad životem a smrtí, nad tím, co je v životě opravdu důležité, jak neztratit a nepromarnit ani jediný den - otázky, které člověk většinou vůbec neřeší, pokud si myslí, že má ještě spoustu času, než ho navštíví Dáma s kosou. Naopak člověk, který ví, že už mu moc času nezbývá, se snaží žít naplno a urvat co nejvíce z toho krásného, co život nabízí. Dojemná kniha s hlubokým a tíživým tématem - je mi smutno.
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Nadčasové psychologické drama z roku 1947 právem patří do zlatého fondu divadelních her. Autor velmi zdařile odkrývá nitro a charaktery všech hlavních postav. Ostré rozhovory plné expresivních výrazů dodávají dramatu na působivosti a diváka (popř. čtenáře) nekompromisně vtahují do svérázného děje, který je okořeněný střetem různých povah a temperamentů. Divadelní hra, našlapaná různorodými emocemi a rozličnými touhami, člověka rozhodně hluboce zasáhne.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Zamyšlení nad smyslem života, nad skutečností, že si jednotlivec spoustu věcí uvědomí až ve chvíli, kdy se dozví, že už mu zbývá velmi málo času. V tu chvíli začneme bilancovat, přemýšlet nad tím, co jsme měli udělat jinak, co jsme pokazili a člověk najednou jasněji vnímá, co je ve skutečnosti v krátkém lidském životě opravdu důležité. Právě takovéto knihy by čtenáře měly přivést k tomu, aby si včas uvědomil, jestli vede spokojený a smysluplný život.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
(SPOILER) Klasické dílo, které ve své době mělo určitě statut "bestseller", může dnes na mnohé lidi působit přehnaně a křečovitě. Román psaný formou dopisů líčí velice podrobně rozpoložení mladého muže, který se beznadějně zamiluje do zadané ženy. Jeho vroucí láska je tak silná, že se nedokáže soustředit na nic jiného a postupně se sám více zamotává to tenat tohoto nešťastného citu, až dojde k neodvratnému rozhodnutí ukončit svůj život. Uvědomuji si, že doba, kdy byla tato kniha napsána rukou fenomenálního básníka, byla úplně jiná, přesto se přikláním k názoru, že hlavní hrdina byl citově nevyrovnaný, labilní a přehnaně sentimentální. Myslím, že jsem člověk, který rozhodně není žádný cynik a myslím, že jsem i dost empatická, ale toto už na mě bylo moc ubrečené.
Slečny
Barbora Baronová
Pět úplně odlišných žen narozených v různých dobách, vypráví svůj životní příběh ústy známých českých hereček. Zajímavé zpovědi žen, které se buď rozhodly neprovdat a nebo se neprovdaly souhrou okolností, které se rozhodly nemít děti a žít své nekonvenční životy, které se rozhodně dost vymykaly běžnému standardu, kdy je obecnou normou mít rodinu. V dnešní době to sice už není až takový "fenomén", ale v dobách minulých určitě do jisté míry byl.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Vůbec jsem nevěděla, co mám od knihy čekat. Nejsem příznivce kabaretů, kde si někdo dělá srandu z ostatních pomocí laciného humoru, nicméně jsem si řekla, zkusím to a knihu začala poslouchat na radiu VLTAVA ve výborném podání Hanuše Bora. Zpočátku jsem si myslela, že to nebude asi nic pro mě, ale postupně se do mě začala vpíjet atmosféra, která slibovala, že to nebude jen tak nějaký povrchní příběh zestárlého komika. A nemýlila jsem se. Zpověď židovského baviče, který obnažil svůj život a minulost až na kost, člověka úplně pohltí. Je to velice smutný příběh, který diváky v kabaretu uvádí do rozpaků a nemilosrdně je za celou společnost konfrontuje s pohnutým životem starého nemocného muže, který na sklonku svého bytí bilancuje a zamýšlí se nad minulostí a událostmi, které poznamenaly nejenom jeho bolestivou existenci. U poslechu mě nejednou píchlo u srdce a občas ukápla i slza.
13!
Pavel Tomeš
Skvělá a nápaditá třináctka rozmanitých povídek napsaná pod vlajkovou lodí tomešovského černého humoru, se kterým jsem se mohla seznámit i v jeho další tvorbě, a který mě dokáže upřímně rozesmát. Opět nechybí notná dávka ironie, sebeironie a sarkasmu, u některých příběhů jsem měla nervy na pochodu (Chuť mezi řádky), často byly povídky tak trochu bizarní, ale všechny spojuje obyčejný život a k němu přiléhající absurdita. Za mě skvělý poslech na MůjRozhlas.
Pernambuco
Ivan Wernisch
Někde jsem četla, že Ivan Wernisch je, co se literární tvorby týče, jako chameleon a jeho sbírka poezie a drobné prózy Pernambuco je toho jasným důkazem. Místy se člověk usmívá, pak je melancholicky rozechvěn, jindy se ocitne kdesi v dálavách své vlastní duše, posléze je svědkem tragikomického příběhu, načež se stane svědkem brutální vraždy a hlavně si nikdy není jistý, co je skutečnost a co je sen. Souhlasím s Elevantem, že závěrečná báseň je velice silná a mluví za vše, vskutku mrazivé...
Poslední soud:
Zlí nalevo, dobří vpravo
a všichni do sprch.
Bůh je spravedlivý.
Severka
Nina Špitálníková
Právě jsem dočetla další z autorčiných knih, které jsou pro dnešního člověka "západu" až neuvěřitelnou výpovědí ze života v KLDR dnešních dnů - nebo je to spíše nepředstavitelný zlý sen ? Takovéto knihy si musím dávkovat, protože představa, že je toto vůbec dnes možné, je strašná. Jsem toho názoru, že náš "superkorektní" západní svět, přeplněný různým zbožím, plýtvající potravinami a nejenom jimi, podléhající až zhovadilému konzumu, formovaný desítkami bezduchých TV seriálů, reklam a internetem, které člověku vymývají mozek, účelně podporující pokles nároků na základní vzdělání člověka a jiné zásadní nedostatky v naší "skvělé" společnosti panující, jsou již dlouhá léta na pováženou a mám velkou obavu, kam tohle všechno povede, ale osudy lidí a situace, které autorka popisuje, jsou tak hrozivé, až člověku přijde, že to ani nemůže být pravda, je mu při čtení velmi úzko a paradoxně si musí přiznat, že se zase nemáme tak špatně - myslím tím na duševní úrovni, protože v materiálním slova smyslu rozhodně nestrádáme.
Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
(SPOILER) Další z knih, ke které bych se sotva dostala, kdyby nebyla k dispozici jako četba na pokračování na radiu VLTAVA a to ještě k tomu v podání mého velkého oblíbence Norberta Lichého, který nás nedávno navždy opustil. Zajímavá autentická sonda do těžkého života horníků v Ostravě za minulého režimu, o přátelství čestných chlapů, kteří uměli vzít za práci a stáli pospolu proti nekvalifikovaným blbcům z KSČ, kteří jim ztrpčovali už tak nelehký život. Havířina je zde docela podrobně a lidově popsaná - myslím, že si málokdo uvědomuje, že ti chlapi chodí do práce s tím, že se z šichty už nemusí vůbec vrátit. Byly tam momenty, kdy mě v očích pálily slzy. V poslední čtvrtině jsem byla smutná z toho, že Ivan nenašel podporu u svého vlastního bratra, když emigroval, a byl odkázán na pomoc pro něj cizích lidí, kterými byli Jaroslav Hutka a jeho žena Dana, kteří mu odhodlaně pomáhali v Holandsku.