1amu komentáře u knih

Tato kniha autorky se v celosvětovém hlasování o nejoblíbenější autorčinu knihu pořádaném v roce 2015 při příležitosti 125 let od jejího narození stala druhou nejvyhledávanější !
Zřejmě byla napsána v ten pravý čas. Děj knihy se do jisté míry opírá o skutečné události. V roce 1927 se proslavil Charles A. Lindbergh, který podnikl první samostatný přelet přes Atlantik. O pět let později se Lindberghovi a jeho ženě, spisovatelce Anne Morrow, narodil syn. Ten byl však zanedlouho z jejich domu v Hopewellu (New Jersey) unesen a bylo požadováno výkupné. Rodiče sice zaplatili 50 000 dolarů, ale o několik dnů později bylo poblíž Hopewellu nalezeno zabité mrtvé tělíčko malého chlapce. V roce 1933 policie zadržela původem německého tesaře Hauptmanna, u kterého našla část výkupného. Hauptmann obvinění odmítal, ale v roce 1936 byl popraven na elektrickém křesle.
Když v roce 1933 psala Agatha Christie zmíněnou knihu, plnil stále případ únosu dítěte stránky novin a probíhalo usilovné pátrání po pachateli. Lindbergh i jeho choť pocházeli z prominentních kruhů a podobně situovala Agatha Christie i rodinu Armstrongů z Vraždy v Orient-expresu, jen je poněkud přiblížila britskému prostředí (John Armstrong je v knize britským plukovníkem) a jejich tragédii o něco více vyhrotila.
A bylo jasno ! Byl napsán příběh, který vzbudil rozruch mezi filmaři. I sami pisatelé komentářů dodávají, kolik verzí zpracování viděli.
Osobně bych sice tento případ (i když je napsán výtečně) nedal na druhé místo.
Těch úžasných knih autorky je mnoho, potřeboval bych spíše poradit od židovského krále Šalamouna. Žil sice mnoho let před autorkou, ale jeho moudrost prý obdivovala samotná Královna ze Sáby .

33 03.09.2020

U oběda na faře v městečku St Mary Mead vypravěč příběhu vikář Leonard Clement prohlásí, že „kdo by zabil plukovníka Protheroa, prokázal by lidstvu velkou službu“.
Není to krásné ? Cosi jako dozorce nad mravností vyřkne hříšnou větu v rozporu s oním známým přikázáním "NEZABIJEŠ !"
A na potvoru se mu přání splní.
To je krásné na příbězích velké dámy přes detektivní příběhy, že ji nestačil mužíček s knírem a šedými mozkovými buňkami.
Jako králíci z klobouku V.Jiránka, vložila do klobouku ručku a pravačka vytáhla ?
Vesničku St Mary Mead, která tak vstupuje de dějin literatury. Pochází odtud Miss Jane Marple. (Nesnáším přechylování-typu Osakaová).
Slečna Jane se může jevit jako typická anglická dáma. Je vždy elegantně oblečená a většinu času tráví pletením nebo prací na zahrádce. Její chování se občas může zdát potrhlé, ale při řešení záhad se projevuje jako velmi inteligentní žena. Je znalec lidské povahy a všech jejích lepších i horších stránek, slabostí a výstředností. Jak je v detektivním žánru zvykem, slečna Marple slaví větší úspěchy než policejní vyšetřovatelé a "kliďánko želvička" řeší záhady, se kterými si policajti neví rady . Slečna Jane se nikdy neprovdala. Jejím nejbližším žijícím příbuzným je její synovec, „známý spisovatel“ Raymond West, který zde byl též poprvé představen.
Samozřejmě, že případ je vyřešen a slečna Jane se následně objeví úspěšně v 11-ti dalších knihách.

24 03.09.2020

Kniha, která rozbouřila britskou společnost, která tolik miluje detektivní příběhy a pokud jsou ještě z domoviny autorky, tím lépe.
Lady Agatha porušila jedno z jasně stanovených pravidel co smí a nesmí autor ve svém díle použít.
Francouzský list Le Monde na jaře r.1999 uspořádal mezi čtenáři anketu "100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde".
Protože známe hrdost občanů "trikolóry" je úspěchem Spojeného království a A.CH., že tato kniha obsadila 49.místo !
Přitom víme, že odjakživa vztahy Britů a Francouzů nikdy nepatřily mezi ty přátelské.
Tento příběh není zrovna pro každého, ale pochutnají si na něm labužníci.

34 03.09.2020

Můj oblíbený autor nezklamal. Napsal hit . Kouzlo knih, které čteme je v tom, že nás buď přesvědčí, nebo dříve či později zjistíme, že to není ono.
Lawrence Sanders již nežije, ale napsal dost věcí, které se mu náramně povedly. Tato kniha je jednou z nich.
Místo děje : menší město na Floridě, kde jsou Výzkumné laboratoře, které se zabývají vývojem sedativ, stimulantů, ale zejména syntetických hormonů - testosteronu a oxytocinu.
O ten první se zajímá armáda, protože tuší možnost jeho využití, pokud se výzkumem dosáhne vysoké agresivity zkoumaných. Ten druhý je hormon lásky.
V centru děje jsou dvě 3-členné rodiny, kde manžel v jedné a manželka z druhé rodiny pracují na výzkumu (on u testosteronu, ona u oxytocinu).
Samozřejmě zejména ten první je ve středu zájmu šéfa laboratoří a potažmo grázlů, kteří by věděli, jak si s "novými pilulkami" poradit.
Umění autora je v rozdělení rolí:
Hlavní šéf je bodrý taťulda, který si navíc vydržuje luxusní "kočku", které koupil vilku s bazénem.
Manžel 1. je geniální chemik, ale v rodinném životě ňouma. Manžel 2. je ochlasta a děvkař.
Obě manželky jsou mimo zájmy manželů.
Četba začne být akční, když se vývoj mutací hormonů blíží do finiše . Děj nabere neuvěřitelné grády a já zjistil, že 4* jsou málo.
Jak ubíhaly přečtené stránky, bavil jsem se čím dál, tím více.
Skvostné finále je čímsi jako karnevalem chytrých nápadů. Samozřejmě, že autor přehání. To je dobře, protože jde o potřebné koření !

15 02.09.2020

Asi nejkrásnější doba pro umělce, kterým přál zejména Vatikán a bohatí mecenáši. Proto ti největší umělci pocházejí z Itálie a jejich díla miluji nejvíce. Také se této fantastické (pro umění) době říká v Itálii : Qutrocento a Cinquecento.
Je zajímavé, že v oné době již neměla prvenství Florencie, ale pod patronací papežů Julia II. a Lva X. se vrcholná renezance rozvíjela v Římě (do r.1521).
Bohužel jak tomu bývá i zde začali drancovat barbaři. Pouze Benátky si udržely svou nezávislost v čele s Tizianem a Veronesem.
On vždy sever této země je nám přístupnější. Proto bylo logické, že se objevují géniové v Německu, Holandsku a zejména ve Francii, kde se zámek Versaille stává čímsi jako normou pro oficiální umění celé Evropy. Bohudík i ve Španělsku si pořizuje král Filip IV. dvorní malíře (Velázquez vydržel 40 roků) a tato chvályhodná tradice se v této zemi stala tradiční.
Anglie díky rozvinutému mořeplavectví proniká do světa. Špičková muzea zde vystavují nádherný nábytek, nebyl zhotoven za kanálem La Manche, byl přivážen loďstvem (jako úžasný byznys) z Číny-zejména ze Šanghaje. Ale Angličané byli dobrými žáky, poučeni krásou čínské keramiky a pocelánu vytvořili ekvivalent Wedgwood.
My můžeme být rádi, že naši šikovní lidé se vydávali "na učení" do světa. Proto nádherné české sklo ze severu Čech a vůbec blízko hranic s Německem, zejména v Novém Boru, kde se tvořilo cosi jako český Rosenthal , dále Dubí u Teplic a Thun v Nové Roli.

16 01.09.2020

Ještě, že se psal teprve rok 1969 a Odeon stačil vydat dlouho připravovaných pár knih z edice LAROUSSE. Sice k tomu došlo až 11 let po vydání originálu v Paříži, ale můžeme být rádi, že se to podařilo.
Jde o reprezentativní přehlídku toho nejkrásnějšího ze středověku od počátku umění křesťanského, přes Byzanc, Orient až po umění gotické.
Jsou zde překrásné ukázky umění Ruského (Chrám Vasilije Blaženého, mnohými považován bohužel za kýč, z let 1555-1560).
Ovšem nejvíce jsem byl uchvácen tím, co bylo v této době vytvořeno v Indii, Burmě, Kambodži, Číně a Japonsku.
Jsem rád, že tuto řadu mám ve své knihovně.

16 01.09.2020

Obdivuji dvorní komentátorku Lady Agathy - kap66, která vždy napíše to zásadní. A tak mi nezbývá než se zaměřit na hlavní Star této řady Miss Marple .
Ze záznamů pořízených v polovině 60. let vyplývá, že předlohou pro postavu slečny Marplové (dále slečna M.) byla částečně babička autorky, ale jako předloha pro povahu slečny M. sloužilo více osob. Agatha Christie o slečně M. řekla, že je to stará dáma, která se trochu podobá přítelkyním její babičky Ealing, s jimiž se setkala v mnoha vesnicích, kam jako děvče jezdila. Není však jasné, jak vzniklo samotné jméno postavy. Nejčastěji se uvádí, že jméno bylo převzato z názvu železniční stanice Marple ve Stockportu, kterou Christie projížděla. Podle jiných zdrojů se Christie inspirovala u rodiny Marplových, která žila v domě Marple Hall nedaleko její sestry Madge.
Příběhy se slečnou M. čtu ještě raději, žež se slovutným Herculem P. Zejména tento .
Při řešení zločinů slečně M. pomáhá nejen její inteligence, ale i skutečnost, že během svého života již viděla nesčetně příkladů špatných lidských vlastností. Není případu, který by u slečny M. nevyvolal vzpomínku na podobnou příhodu. I když slečna M. často nudí své známé analogiemi mezi aktuálním případem a lidmi či událostmi ze St. Mary Mead. Jsou to však právě tyto analogie, které jí pomáhají k lepšímu pochopení podstaty zločinu. Má rovněž dar všimnout si i nevědomky prohozených poznámek a spojit si je s daným případem. Ačkoli vypadá jako roztomilá křehká stařenka, nemá z ničeho strach a nenechá se snadno zastrašit.
Tato kniha je v sérii slečny M. třetí v pořadí.

26 31.08.2020

Kdysi dávno přišli chytří lidé v nakladatelství Odeon na chytrý nápad vydávat od známých autorů detektivek sérii tří z nich. Kdo jiný mohl být první, než Lady Agatha. Nevím to určitě, ale prý byl duší nápadu Josef Škvorecký. A tak se objevila v knihkupectvích tato kniha a byla ihned vyprodána (jak tomu bylo v ony památné čtvrtky zvykem. Pamatuji si pouze, že poslední v řadě těch tří - byly Vraždy podle abecedy.
Vím, že při čtení jsem si připomenul citát Sókrata : „Vím, že nic nevím". Ďábelsky chytrá autorka si se čtenáři pohrává jako kočka s myší, až nakonec zjišťuji, jak byla její finta jednoduchá. Proto se tento příběh udržuje v TOP 10 jejich knih.
A když jsem začal citátem velkého mistra, skončím podobným dalšího génia z východu- Konfucia: "Vědět, že víme, to co víme, a vědět, že nevíme to, co nevíme, je opravdové vědění.“

30 31.08.2020

Poslední příběh (21.v pořadí) u nás oblíbeného "havarijního poradce" z Floridy . Původně se měl jmenovat Dallas Mc Gee, a to když autor začal psát první knihu z uvažované série. Byly prázdniny roku 1963 a svět nebyl připraven na nejbližší tragickou událost.
Atentát v listopadu téhož roku na JFK (prezidenta USA Kennedyho) přiměl Johna Mc Donalda změnit křestní jméno hlavní postavy plánované série. To nesmělo být tuctové. Kamarád z vojny mu poradil, aby se porozhlédl po leteckých základnách v Kalifornii (jejich četnost byla nejvyšší) a vybraný Travis se jevil jako nejlepší řešení.
V r.1964 vyšla kniha DEEP BLUE GOOD BYE - Tmavomodré sbohem a hned následovaly další dva příběhy. Na trhu detektivek vybuchla nečekaná bomba ! Vše ihned vyprodáno a následovaly dotisky.
Propracování postavy se věnoval autor pečlivě. Nesměl to být policajt, ani soukromé očko, natož advokát. Vznikl originál - havarijní poradce. Musel se nacházet tam, kde se houfují starší zbohatlíci, odjíždějící za teplem. Po jejich penězích jdou gauneři, zejména narko -mafiáni. Pracháči hledají pomoc a platí cash (v hotovosti) ihned.
Hrdina musí začínat od nuly. V pokru se mu daří - vyhraje za jeden večer velkým blufem nádhernou jachtu, kterou pojmenuje dle poslední hry na "Červenou sedmu". K tomu si pořídí stařičký Rolls Royce z r.1936, který uvede do pojízdného stavu.
Mladý chlap jako hora, opálený, svalnatý je ihned středem pozornosti tamního něžného pohlaví.
Poslední příběh se autorovi povedl. I když těžce nemocný se srdcem, si zřejmě uvědomil, že píše svou poslední knihu.
Travis je pozván starým milionářem (má krásnou mladou ženu), aby vypátral ukradenou luxusní jachtu. Travis účtuje svých 50% ze současné ceny. Brzy se mu podaří jachtu ve zuboženém stavu vypátrat, ale objeví se obrovské potíže. Přibývá mrtvol, život Travise je ohrožen . Pašeráci kokainu z Peru, Kolumbie a Mexika fachčí na plné pecky, protože je ohrožen jejich miliardový byznys. Ale tak jak to má být v takovém čteníčku, story nemůže skončit špatně.
Kniha byla vydána v USA 1,5 roku před jeho úmrtím (28.12.1986).
John Dann Mc Donald se rozloučil se čtenáři důstojným způsobem.

14 30.08.2020

Tato nostalgická kniha je půvabná v tom, že každý máme vzpomínky. A čím nám přibývá let, tím je jich více. Tak je tomu u i maminky, kdysi Maryšky a dvou bratrů-dobráků (i když každý jim byl jiným způsobem a Francin budoucího spisovatele vlastně vyženil).
Kniha je smutná, protože "dožívají" v Domově důchodců . Tedy v zařízení, která jsou nejspíše potřebná, ale pro poslední etapu života člověka i tím nejhorším řešením.
Maxim Gorkij prý jednou řekl : Člověk to zní hrdě ! (Opravdu je tomu tak ?)
On ještě také dodal : Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje.

17 29.08.2020

Škoda, že tato útlá knížka je povídková. Stačí ji porovnat s filmem Skřivánci na niti, který natočil podle vybraných částí povídek úžasným způsobem v SONP Kladno Jiří Menzel v r.1969. Samozřejmě, že se "vedoucí síle společnosti nelíbil" a tak film strčili na dlouhá léta do trezoru. Šlo o výběr povídek: Divní lidé, Anděl, Ingot a Ingoti, či Krásná Poldi.
..."Krásná Poldi je také výkřik, kterým trhá brigádník na cucky nápisy a hesla. A noviny zatím krasopisně líčí jak brigádník, když jde z práce, tančí kozáčka, posílá v duchu děkovné telegramy straně a vládě, i když ve skutečnosti plivá dehet a po příchodu na ubytovnu se kácí do pelechu..."
Když to čtu, pomyslím si (hloupě), že je možná dobře, že autor utrpěl v Poldince těžký úraz hlavy, musel skončit a začal psát a jak !
Krásná Poldi byla shromáždištěm lidiček všeho druhu. Od gaunerů, přes politické vězně (včetně "dobrovolných" brigádníků a "kopečkářek") k úderníkům, z nichž mnozí prozřeli. Občas je navštívil předem filmový štáb, aby pečlivě zaznamenal bouřlivé uvítání potentáta nadšeným lidem.
Na rozdíl od nacistických koncentráků se zde projevila občas dobrá vůle a tolerance bachařů. A na vstupní bráně nebylo napsáno "ARBEIT MACHT FREI" , nýbrž "S ES ES ES ÉR NA VĚČNÉ ČASY" a pracující šli hned radostněji budovat sociálizmus.
Bohumil Hrabal je mistr detailu, z nenápadné příhody stvoří hit, který čtenář nezapomene.
Je dobře, že se dali dohromady právě on a Jiří Menzel.

16 29.08.2020

Sbírka "52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida" vyšla v rozmezí let 1936 a 1937 a okamžitě po svém vydání se stala doslova senzací literárního světa. Nyní by studenti řekli, že "je to pecka" !
A nastaly nápady, rozbory a úvahy, kdo se za touto sbírkou skrývá. Jde o cosi, čemu se říkalo "villonské balady".
Literáti nechtěli "se svou kůží" na trh a přítrž všem dohadům učinil až Karel Čapek (kdo jiný, že ?)
Z pohledu více než 80 let od této události, lze pouze závidět našim předchůdcům jejich zájmy, jejich četbu, také i to, že nebyli ovlivňování masmédii v podobě, jaká dnes ovlivňuje (v tom nejhorším slova smyslu) veřejnost tohoto státu.
Já osobně jim nejvíce závidím právě Karla Čapka a k tomu přidejme několik chytrých lidí, kteří se pohybovali okolo něj.

16 28.08.2020

Příběh o pomstě dlouho připravované. Zároveň příběh z fiktivního koncentráku, kterému velí jistý "hejtman K."
Ten si chová, jak pro své potěšení, tak pro mejdany pořádané pro souvěrce, čtyři židovské "dvorní šašky" - jejichž dovednostmi se chlubí. Jeden vidí do budoucnosti, tedy je cosi jako jasnovidec, druhý vidí do hvězd, možná astrolog, třetí je eskamotér-žonglér, kterého nic nevyvede z míry. A pak je zde lilipután a také artista. Umí bavit společnost a před spaním si představuje jak možná někdy založí cosi jako mezinárodní spolek liliputánů.
Tito čtyři mají pofidérní jistotu "ochrany pod křídly hejtmana", který s úspěchem provozuje moderní sprchy dodávané spolehlivou a proslulou firmou EICHMANN&ROSENBERG, AG, používající moderní očistu - cyklon B.
Plynulým vyprávěním se dostáváme ke konci války, kdy každý přeživší plánuje co bude dělat. Pouze jeden ze čtyřky přemýšlet nemusí, má jasno.Pomstí se !
A právě zde se dostává poučení čtenáři:
umřel mstitel po provedené "práci" spokojen ? Vrátilo mu to klid ? Hledal pomstu a našel možná Boha... Našel ? A rozuměl mu ? Představ si, že bloudíš, a když padáš vysílením, potkáš ho a můžeš se optat na cestu, ale protože nemáte společnou řeč, nedoptáš se. Bylo ti to setkání platné ? Ale ten, koho jsi potkal, sám také někam jde, proč nejít s ním. Kamkoli dojdeš, budeš na to asi líp, než kdybys bloudil sám dál..... a jasnovidec poznává, co je za tím vším, proč hvězdy krouží ve vesmíru, nebo krvinky v žilách lidí. Ono totiž to vše nemohlo být stvořeno bez cíle. A ti, kterým bylo dopřáno postát v úžasu nad tím zázrakem, nemohli být stvořeni jen pro zábavu toho, kdo je stvořil. Nebyli tu k tomu, aby mu sloužili jako dvorní šašci. Nevíme nic než to, ale aspoň že to víme !"
Nadčasová kniha !

18 28.08.2020

Douglas Fairbanks, byl americký herec, režisér, scenárista a producent, který se díky akrobatickým výkonům uplatnil ve výpravných kostýmních filmech . Na svět přišel 23. května 1883 jako Douglas Elton Thomas Ullman v Denveru v americkém státě Colorado, kam se jeho rodiče krátce před jeho narozením přestěhovali z New Yorku. Jeho otec Charles Hezekiah Ullman pocházel z židovské rodiny a byl úspěšným newyorským advokátem. Jeho matka Ella Adelaide Marshová pocházela z New Yorku a byla vdovou po zámožném plantážníkovi Johnu Fairbanksovi. V roce 1881 se Charles s Mary přestěhovali z New Yorku do Denveru, kde právě propukla stříbrná horečka a kde Charles obnovil svou advokátní praxi. Jako mnozí jiní podlehl i Charles stříbrné horečce a při spekulacích s těžbou stříbrné rudy přišel o veškerý rodinný majetek. Proto, když bylo Douglasovi pět let, odjel jeho otec zpět do New Yorku, kde se zapojil do prezidentské kampaně republikána Benjamina Harrisona. K rodině do Denveru se již nikdy nevrátil a výchova tří kluků zůstala tak pouze na matce, která po rozvodu přijala pro sebe i své syny jméno po svém prvním manželovi, zemřelém Johnu Fairbanksovi.
Douglase to přitahovalo od mládí k divadlu. U divadla by 2x, ale pevně tam zakotvil až ve druhé polovině roku 1908 , kde zazářil ve hře A Gentleman from Mississippi.. Jeho poslední divadelní rolí byl zámožný nápadník Jerome Belden ve hře The Show Shop (1914). Po celou svou divadelní kariéru neprojevil Fairbanks o nově se rozvíjející filmové umění žádný zájem. Ještě v roce 1915, těsně před tím, než přijal nabídku na svůj první film, prohlásil: „Celá ta bláznivá horečka kolem filmu nestojí za to, aby ji alespoň trochu normální člověk bral vůbec na vědomí.“
Osud mu zamíchal pořádně kartami. V Hollywoodu pomalu postupoval, až se dostal k němým velkofilmům (1921-24), kdy přes Tři mušketýry, Robina zbojníka, Zorro mstitele se dostal k roli životní, a to ve filmu Zloděj z Bagdádu.
Společně se svou manželkou Mary Pickford, Charlesem Chaplinem a režisérem Davidem Wark Griffithem je považován za nejvýznamnější osobnost amerického němého filmu.

14 27.08.2020

Pro filmové nadšence, zejména "filmů pro pamětníky" opravdu milé počteníčko. Šlo zřejmě o první vrchol čs.kinematografie se skvělými režiséry v čele s geniálním Martinem Fričem. Ten druhý byl na konci 60-tých let s novou vlnou z FAMU, počínaje Formanem, Chytilovou, Menzlem, Němcem, Jiráčkem, Jirešem, Schormem...atd.
Je to období Vlasty Buriána, V+W, Oldřicha Nového a dalších mužských hvězd. K tomu krásné mladé ženy - Adina Mandlová, Nataša Gollová či Hana Vítová...atd.
Velice zajímavá je kapitola z března r.1939, kdy na Barrandov vtrhla parta českých nácků-Vlajkařů v čele s odpadem - režisérem Bínovcem a dr.Zárubou.
Je velkou zásluhou tehdejšího šéfa jednoho z nejmodernějších ateliérů v Evropě, Miloše Havla (v té době mimo ČSR), že na telefonické avízo ihned reagoval, přijel a tuto první bandu vypráskal ven. Druhé dějství, tedy spolupráce s t.zv. "německými pány" je již smutné pokračování, završené po skončení války výslechy všech zkompromitovaných a pobytem na Pankráci.
Jak to tak bývá, nejvíce to pocítil ten, který toho provedl zřejmě nejméně. Byl to Vlasta Burián.

15 27.08.2020

Jde o mou první přečtenou knihu Guy de Maupassanta (1850-1893), ale ani zde není jisté jeho autorství. Proto Společnost přátel GdM v Paříži (má i pobočku při NK ČR u knihovny Kramerius) toto dílo neuvádí.
U nás vydáno poprvé soukromým tiskem (1930), poté v létech 1990 a 2011. Poslední vydání jsem četl, nalákán anotacemi:
1990 - Lechtivé čtení, v němž popis milostných scén začíná tam, kde v "červené knihovně" končí. Otcem příběhu krásných sester Julie a Florentiny je pravděpodobně Guy de Maupassant, jeden z mistrů milostné literatury. Toto autorství však nebylo nikdy prokázáno, ani vyvráceno. Vedle příjemné oddechové četby může román v kombinaci s odbornou literaturou přispět k rozšíření sexuálního poznání čtenářů.
2011- Nestydaté čtení od mistra erotické literatury. (Lakonické, že ?)
Autor prožil život život jako "na tobogánu" zakončen pokusem o sebevraždu v psychiatrické léčebně. To byl ještě zachráněn svým sluhou. Ale o několik měsící definitivně podlehl syfilitidě.
A to měl v životě štěstí na své mentory (Flaubert, Zola, Turgeněv). Neuposlechl. Mimo tvůrčí psaní navštěvoval levné bordely, samozřejmě s minimem hygieny a lékařské péče. A to byl velký rozdíl od jeho přátel, kteří činili totéž, ale v "zařízeních" luxusních, tedy bez rizika.
Ale teď k přečtenému.
Nejde o veledílo ! Nejvíce se mi líbilo zachování původního překladu. Psáno krásnou češtinou:
(... I Florentina (22 roků) odpočívala klidně, unavena jsouc prvními záchvěvy rozkoše. Se zářícím obličejem, odváživši se dokonce vtisknouti na ret svého chotě (52) polibek. Manželství se jí nezdálo již býti tak špatným, vzpomínala na svatební noc..."
Červená knihovna jak vyšitá, ale jako bych tam slyšel spoluautora (Jára Cimrman)?
Obě sestry prožívají bohatý milostný život. I na milence statného s černou pletí dojde.
Ale úsměvné je zakončení příběhu dvou sester ve věku okolo třiceti let.
"...Začínáme nové období života sestřičko. Čelily jsme dříve náporu květů, musíme nyní vzdorovati sněhové bouři, až dosáhneme neznámého přístavu, k němuž se ženeme..."
Budu pátrat po dalších knihách autora. Je zajímavé, že si jej vybírali francouzští režiséři pro natáčení filmů s výtečným obsazením.

11 27.08.2020

Sbírám rád katalogy k výstavám známých umělců. Mé potěšení je vždy o to větší, když jde o výstavu těch mých oblíbených. Taková byla výstava obrázků Emmy Srncové a také jednoho z nejlepších naivních malířů u nás, nezapomenutelného Josefa Hlinomaze.
Již titulní obrázek katalogu "Muž, který se chce zalíbit sedmi ptákům" ani nemusí mít slovní doprovod umělce ("Ten chlap chce získat ptáky na svou stranu, proto jim koupil balónky, myslí si bláhový, že ptáci budou pak lépe lítat. Ptáci jsou lhostejní.Dokonce na to kašle i ten, co balon získal a teď neví, na co to bude dobrý").
Já mám nejraději jeho dva obrazy:
Živočichace vesmíru
("To je obraz budoucnosti. Vědci se rozhodli zaživočichizovat Vesmír. Na neznámou planetu vyšlou jako na arše Noemově zástupce zvěře. Ale nenechají jim volnost množení dle jejich chuti. Vyšlou s nimi spoustu inseminátorů, kteří to tam množí ve velkém. Kvůli urychlení shazují zvířata na padácích").
Dva Ferdinandi a dáma.
("Dravá zvěř chystá se brániti dámu, usednuvší v džungli. Dva dotěrní Habsburkové chtějíci založiti novou odnož slavného rodu, usilují o únos lepé děvy, aby zabránili degeneraci dalších generací rodu").
Nápady malíře jsou úžasné, vypadalo to, jako by mu našeptával Jára Cimrman.

15 26.08.2020

Pan herec ! Nepostradatelný člen "Taflrundy" a nebýt Leoše Janáčka, tak možná by se hercem ani nestal. Ten si na konzervatoři všiml jeho talentu. Sám Hugo chtěl přitom původně studovat hudbu, stejně jako jeho bratr Pavel.
Herectví se však ukázalo být trefou do černého. Z mladého studenta se vyprofiloval slavný komik a spolutvůrce filmových scénářů. Ze spolupráce s režisérem Martinem Fričem vzešly nezapomenutelné veselohry jako Jedenácté přikázání, Mravnost nade vše či Život je pes . S českým filmem se rozloučil nezapomenutelným doktorem Galénem dle knihy Karla Čapka - Bílá nemoc.
Několik let provozoval Hugo Haas život velké filmové hvězdy: střídal milenky jako bačkory, prožil bouřlivý románek s Adinou Mandlovou, koketoval s kokainem a vymetal nóbl salóny. V roce 1937 ho Jan Masaryk seznámil s tehdy dvacetiletou baletkou Marií von Bibikoff, a zrodila se láska, která doslova vydržela až za hrob.
Zemřel ve Vídni v prosinci roku 1968, ,když krátce předtím navštívil po dlouhé době Prahu a sklidil velký úspěch svou návštěvou na FAMU.

13 26.08.2020

Autor je aktivní na internetovém zpravodajství Ondřeje Neffa "Neviditelný pes". Jako pravicově zaměřený odborník a specialista na politické dění v USA je jedinečný.
V této knize se projevuje svými "pepřenými názory" na některé české politiky. A v tom spočívají jeho opakující se personální trable.
V srpnu 2010 si Jocha vybral premiér Petr Nečas za svého poradce v oblasti zahraničí a lidských práv.
V říjnu r. 2012 označil Joch ve svém blogu prezidenta Václava Klause nepřímo za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Reagoval tak na to, že Klaus incident v Chrastavě 28. září 2012, při němž ho šestadvacetiletý Pavel Vondrouš zasáhl pistolí střílející plastové kuličky, popsal jako „atentát na prezidenta republiky“. Tehdejší premiér Petr Nečas se od slov R.Jocha distancoval a ukončil smluvní vztah mezi ním a Úřadem vlády.
Připomínám si N.V.Gogola : „Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.“

12 25.08.2020

Jeden z mých nejoblíbenějších ! Jeden z nejprodávanejších a také lákadlo pro filmaře. Při čtení nás zavede do své "kuchyně" a čtenář vnímá, proč se čtením Kinga (a také celé rodiny) nemůže přestat. Je to (v dobrém slova smyslu) jako droga .
Bylo by dobré, kdyby si tuto knihu pečlivě pročetli ti, kteří se rozhodnou, že napíší komentář k tomu co právě dočetli.
Dělá mi potěšení, že jsem si před čtením této knihy přečetl komentáře tří z mých oblíbených, jimiž jsou : Alef, Metla a Terva.
Komentáře Štefana- Tervy čtu rád, přestože většinu jím přečtených knih jsem nečetl, ale když něco napíše - já se neskutečně bavím (k této knize:... Víte, kdo neumí psát, může přečíst tisíce knih O psaní a stejně z něho nic pořádnýho nevyleze. King se rozhodl, že zahltí svět svým umem a pokusí se to naučit všechny. Jo, to by bohdá nebylo. Je velmi krásné a zajímavé, jak a kde všude pan King bere inspiraci. Mít trochu živější myšlení, tak za jeden den najdu tucet námětů na román, ale ne, já jsem jen tupoun a žádný Král. Já budu raději jen číst....)
Je dobré, že Terva čte, ale i napíše, ale zejména pobaví ! A pokud jde o pobavení ze čtení komentářů na DK ?
Mám rád čaj Asám, který si vychutnávám. Zrovna tak komentáře Jany-Metly. Jiný vynikající šálek čaje je Lady-Grey, tak komentuje přečtené Radka-Alef. Pečlivě sleduji co čte a nikdy jsem se nespletl.
Rodina z Maine by z vás měla radost !

21 25.08.2020