Vypravěčka

31.10.2014

Jsem naprosto fascinováno touto knihou, že 510 stránek jsem přečetla za dva dny... Neměla jsem sílu se odtrhnout od tak silného příběhu. Myslela jsem, že už mě na toto téma nic nepřekvapí, ale chvílema jsem byla až znechucena, co všechno bylo v Osvětimi možné. Utkvěla mi tato myšlenka... ač nejsem věřící - V nebi i v pekle sedí lidé u stolů plných lahodného jídla, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takhle všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni sytí, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují

30.10.2014

Silný příběh, na který jen tak nezapomenu. Škoda jen některých klišoidních věcí, bez kterých by se příběh v pohodě obešel a které mi trochu kazí celkový dojem. Nicméně musím uznat, že Jodi Picoult je výborná spisovatelka a toto určitě nebyla poslední kniha, kterou si od ní přečtu.

26.10.2014

Wau....čerstvě dočteno, teprve vstřebávám pocity z této knihy. Krásně napsáno, čte se opravdu velmi rychle. O holocaustu jsem přečetla mnoho knih a přesto mě to zaskočilo. Období, na které by se nemělo nikdy zapomenout.

Nejvíc mě utkvěla věta : Věřím, že pokud má člověk v co doufat - i kdyby to byl jen lepší zítřek -, je to ta nejsilnější droga na této planetě.

20.10.2014

Vše už tady bylo řečeno v komentářích přede mnou, za mě 4,5 hvězdiček a to jen proto, že nerada čtu o holocaustu, a lágrech a takových věcech . Příběh jinak úžasný, má oblíbená J.Picoultová prostě píše skvěle a mistrný závěr...

17.10.2014

Co k tomu říct? Snad poprvé se mi nechce vůbec knihu hodnotit... ale i tak se pokusím...
Téma je to nadmíru náročné, s tím určitě souhlasím...jenže... pokud tedy číst o něčem takovém, obešla bych se bez těch klišoidních věcí okolo, které mě tolik rušily... má mě rád, nemá mě rád... milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky či osmiúhelníky... měla jsem chtě nechtě pocit, že chvíli čtu naivní ženský román, pak zamilovanou upířinu a posléze zase něco málo z kuchařky... jen ať je tam toho co nejvíc, ať si každý vybere....
A tím vším se prolínalo tak vážné téma jako smrt a holocaust.... mimochodem z toho všeho nejpůsobivější... pokud to byl účel, tak se u mé maličkosti bohužel minul účinkem a emoce se nekonaly žádné... možná jsem na toto téma "zdeformovaná" Laskavými bohyněmi- doporučuji k přečtení všema deseti... a vyjmenovala bych dalších pár, které mě totálně rozcupovaly na kousíčky.... a to jsem rozhodně nečetla s předsudky porovnání s tím či oním... ale prostě pokud takové těžké téma, tak bez té naivní a ploché povrchnosti okolo...

13.10.2014

Jedna z nejlepších knih vůbec. Mám velký obdiv k Jodi, protože napsat něco takového musí být hodně těžké. Je těžké to číst, natož psát. !

08.10.2014

Skoro bych řekla, že kniha byla napsaná mně na míru. Knihy o holocaustu mám - v uvozovkách - ráda a když se taková kniha prolne s velice citlivým a silným příběhem, čtu hltavě bez přestání. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a naprosto mě pohltila. Dokonce jsem se přistihla u toho, že dva dny po dočtení jsem nechtěla a nemohla začít číst nic jiného, protože jsem se nechtěla přenést do jiného příběhu, do jiných míst a k jiným hlavním hrdinům. Ještě pořád jsem chtěla nad knihou přemýšlet a prožívat pár posledních chvil s Vypravěčkou.

07.10.2014

... moc se mi líbila, byť to není zrovna veselé čtení, ale psáno stylem, který mě zaujal a nutil číst dál. Rozhodně doporučuju

23.09.2014

Ani v nejmenším jsem nedovedla odhadnout, jak moc mě tahle kniha zasáhne. A ne pro ty jadrné popisy toho, co se dělo v koncentrácích, jako hlavně pro svoji myšlenku.

Zabít, či nezabít? A když ano, je to vůbec trest?

Autorka tu dokázala něco hrozně těžkého, totiž v lidském světle popsat člověka, kterého bychom normálně nazvali zrůdou. Ukázala, že to není a nikdy nebylo tak snadné. Nic není jen černé anebo bílé, spíš jsou to odstíny šedi - chraň bůh, ne tamty!
Tohle je kniha, na kterou se jen tak nezapomíná, která se uhnízdí ve vašem srdci a donutí vás nad svým obsahem ještě dlouho přemýšlet. Není to oddechové čtení, je to čtení pro ty, co si chtějí knihu pamatovat, kteří chtějí, aby jim pár napsaných slov navždy změnilo pohled na svět.

Vážně se mě to niterně dotklo a já za to autorce děkuju. Děkuju jí za ten jiný pohled, děkuju ji za ty nezodpověditelné otázky a děkuju jí za tu myšlenku, kterou protkala celý svůj příběh.

Nemůžu říct, že jsem si to užila - takové věci se neužívají - ale bylo mi potěšením!