Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1752/bmid_norske-drevo-WEo-1752.jpg
4
4550
736
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
Kniha plná milostných hrátek, sebevražd, ale i emocí a filozofického náhledu na svět. Děj je jednoduchý, ale za to poutavý a velmi dobře se čte.
Murakami je výborný psycholog, ale ta knížka nevyvolala můj zájem a silné pocity tak jako Na jih od hranic, na západ od slunce.
Je dobře napsána, žádná kýčovitost v rovině vztahů (jen co je pravda), ale místy mi přišlo, že se Norské dřevo až moc snažilo dojímat.
Přiznám se, že mě to moc nenadchlo...asi jsem od téhle knížky čekala mnohem víc. Možná jsem poslední dobou četla moc thrillerů nebo co, ale pořád jsem čekala, že se něco stane...něco důležitého, co zásadním způsobem ovlivní celý dosavadní děj, vrhne na příběh úplně jiné světlo...a to se bohužel nestalo... Takže to celé tak nějak prošumělo kolem a to je celé. Ani nemám chuť číst nějaké další knížky od Murakamiho...nebo bych měla?
Vždy, pokud slyším ze všech stran, že něco musím vidět, slyšet, přečíst, mám tendenci se tomu spíše vyhýbat. Tak tomu bylo i s Murakamim. Nakonec jsem se rozhodla, že si alespoň jednu knihu přečtu, abych věděla, čemu se to vlastně vyhýbám. Výběr padl na Norské dřevo, aniž bych tušila, že je to jeho nejvíce známé dílo. Norské dřevo je opravdu krásně napsaná kniha, která vás vtáhne a pohltí až do chvíle, dokud nejste na posledním řádku a dokonce ještě potom.
Tento příběh v čtenáři vzbuzuje neobyčejnou zainteresovanost ve vztahu k následujícím fázím děje. Ačkoli nedisponuji mimořádnou představivostí, vyprávění Harukiho Murakamiho u mne vyvolalo spoustu zřetelných vizí o Naočině kráse a jejím šarmu i o rozsahu, v jakém hlavního hrdinu okouzlila. V mnoha myšlenkových pochodech mladého Tórua jsem našel sebe sama. Vybavila se mi marnost mých snah proniknout do hlav slečen, o které jsem tolik stál, beznaděj mého úsilí pochopit jejich myšlení a ztotožnit se s ním tak, aby mě to k oněm ženám přiblížilo. Hlavní hrdina zde čelil údělu o to krutějšímu, že tma v duši skvostné Japonky se nedala rozptýlit ani odborností geniálního psychiatra(ologa), ani tou nejčistší láskou. Jak jen jsem se toužil „pročíst“ až k happyendu…
P. S. Jako jeho čtenář jsem pana Murakamiho „poznal“ coby mistra ve vyjadřování emocí!
Nikdy jsem neměla za to, že je nezbytně důležité přečíst si jednu z nejznámějších knih od Murakamiho - právě proto, že je nejznámější. Ne že bych ji zatracovala a nechtěla se k ní někdy uchýlit. Jen mi to jaksi evokovalo spíš masy, které první co vyhrknou při jméně Murakami, je "Norské dřevo".
Vždyť přece Sputnik nebo Afterdark jsou ne tak protěžované a přitom skvělé. Nebude Norské dřevo jen snůžkou něčeho, co vlastně nechci číst?
A nebylo.
Opět skvělé charaktery a vcelku až bolestně "normální" děj plný smrti.
A jak je zvykem, konec ze kterého mrazí, mrazí... a mrazí znovu, když si na něj vzpomenete.
Velmi zvláštně psaná kniha, občas jsem se trošku ztrácela, ale něco mě pořád nutilo dočíst ji až do konce. Autor má specifický styl práce a ten nesedne asi úplně každému. Každopádně autor bravurně umí popisovat emoce, je to až neskutečné jak. Knížku bych určitě k přečtení doporučila, především těm, kteří rádi rozplétají složité charaktery jednotlivých postav a kdo si chce přečíst trošku "jinou" knížku.
Mé první seznámení s autorem proběhlo u Kafky na pobřeží. Kniha mě dostala a vyvolal ve mně hlad po dalších Murakamiho knihách. Další výběr padl na Norské dřevo a byl jsem opět nadšený. Znovu jsem obdivoval autorovo umění s jakým dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a přiblížit je čtenáři. Člověk tak snáze vpluje do světa jeho hrdinů, sleduje je, sympatizuje s nimi a o to hůře se mu z něj odchází po přečtení poslední strany knihy... Autor nám však nechává prostor, aby příběh mohl pokračovat v naší mysli. Díky za to.
Tahle kniha musí snad ve všech vyvolat určité pocity... A nutkání přemýšlet... O životě, o lásce,... Při jejím čtení se střídají nálady a člověku se občas chce brečet. A proto mám Murakamiho ráda... Ne, já ho miluju... :)
Nebyl to můj šálek kávy. Nikdo mi tam nebyl vyloženě sympatický. Některé pasáže byly vyloženě nudné. Atmosféra nudy, lhostejnosti, bezradnosti – asi to byl záměr, ale na mě to nemělo ten adekvátní účinek. Přitom osud Naoko byl velmi zajímavý a v podstatě ona mě udržela u čtení knihy. To kolem mě nezaujalo. Navíc mě kniha ani nedonutila k přemýšlení – přitom je to vyloženě ten typ, co by mě k tomu měl přinutit. Proto jsem byla ráda, když jsem knihu konečně dočetla.
Něco, co mi nechalo hodně silný pocit, který nedokážu ani popsat...
Tahle kniha odstartovala moje "závislost" na dílech HM a celkově na tomhle stylu psaní. Plus já sama jsem zažila psychický problém a tím víc mě tahle kniha oslovila. Střídali mě u ní pocity krásné i depresivní a přesně tohle na tom miluji.
Nebyla jsem schopná ji dočíst, možná jsem do ní ještě nedozrála. Na Kafku na pobřeží podle mne nemá. Chci se k ní ale ještě časem vrátit. Nerada hodnotím nedočtenou knihu.
Oceňuji Murakamiho otevřenost a s jakou lehkostí píše ne zrovna ideální životní příběh.
Nádherná knížka. Včera jsem ji dočetla. Pod stromečkem se najdou i krásné věci. Já tu lásku miluju a Murakami ji sepsal nádherným způsobem. Kde se to v těch japoncích bere? Já si vždycky myslela, že to jsou takoví upjatí lidé bez citu. A nejsou.
Nezaujala téměř vůbec. Příběh mi přišel již dávno známý, jen jinak zpracovaný. Čekala jsem něco jiného.
Na tuhle knizku jsem se tesila, ale pocit jsem z ni mela strasne stisneny... Na rozdil od Kafky na pobrezi, kde prevazuji pozitivni postavy a kde to na mne dychlo detstvim, tajemstvim, touhou poznavat, mne tahle knizka vadila pasivnosti, se kterou prijimaji akteri osud. Jedina ziva osoba, se kterou jsem se dokazala ztotoznit byla Midori.. Pred Norskym drevem jsem cetla jeste Na jih od hranic, na zapad od slunce, ale to byla jeste vetsi depkarna nez Norske drevo. A zavrsila jsem to Sputnikem, kde jsem se prvni pulku knizky radovala z pozitivni Fialky, ale druhou pulku zase tusila zradu. takze podtrzeno secteno - asi nejsem ten spravny ctenar pro Murakamiho knihy, az na Kafku rikam nic moc a stale se opakujici motivy a stale tapajici postavy, ktere snad ani nechteji zkusit to v zivote podruhe, kdyz to jednou nevyslo.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
I já jsem se odvážila do asijských vod - a vůbec toho nelituji.
Syntéza asijské a evropské kultury.
O míjení a neschopnosti se sobě navzájem přiblížit, o protikladech a paradoxech lidského života, o smrti.
Hrozně mě bavilo objevovat symboliku ohně, kouře, samotného Norského dřeva...
Písnička Norwegian Wood od Beatles má s knížkou zajímavou souvislost.