Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1752/bmid_norske-drevo-WEo-1752.jpg
4
4550
737
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
jedna z knížek, která mě bavila, rozčilovla a lákala ke čtení dál , a hlavně Beatles
Kniha je velmi čtivá. Zaujal mě hodně obsah, který se točí v okruhu pár lidí. Příběh až neskutečně vtáhne čtenáře do děje. Asi v polovině knihy je poněkud choulostivá zápletka....Když knihu začínáte číst, asi by Vás nenapadlo, že se v ní může něco podobného objevit. Každopádně hlavní hrdina prožívá strasti, které si jen málokdo umíme představit. Ztratil tolik blízkých lidí....knihu jsem měla přečtenou za krátkou dobu, protože jsem se vždy těšila, co bude dál. Mohu doporučit, jedna z nej knih, které jsem četla. :-)
Musím uznat, že i když romány nejsou moje NEJ, tak mě autor mile překvapil...děj má svým způsobem nenucený spád, který každého chytne a s každou postavou, se kterou Tórů prožívá různé chvíle, se odráží i na stylu psaní...každopádně doporučuji pro rozšíření obzoru ;)
Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :)
Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...
Popisů děje knihy a vytahování jejích předností tu už bylo dost. Tak bych zkusil svůj příspěvěk ke knize pojmout trochu jinak.Nejlépe bych jí přirovnal k žene, k lásce a vášni k ní.Když se na knihu podívám vidím útlou prostou knížečku, ale jelikož znám jejího autora vím, že to bude "divoká" četba. Když jí člověk otevře a začte se do prvních stran, jako by prožíval chtíč, jakmile jí odložíte, začne se vám skoro až stýskat a hned jak je znovu před vašima očima, začne takové to proslulé šimrání v podbřišku. Jakmile se blížíte ke konci, ani si to neuvědomujete, ale pak zničehonic, i když zbývá ještě několik stran knihy díky doslovu, je konec.Asi stejně jako hlavní hrdina knihy Tóru několikrát četl Velkého Gatsbyho, tak já si 100% přečtu ještě v budoucnu tuhle knihu.
Krásně krásné... Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Zvláštní příběh, který čtenáře naprosto pohltí. Po přečtení mám chuť vrhnout se na Velkýho Gatsbyho a pustit si Beatles... :o)
Čistá japonská deprese v komprimovaném stavu.
Přesto se nelze nenajít ve spoustě okamžicích; nelze se odprostit od pocitů hlavních postav.
Murakamiho zbožňuju.
Spousta citů, pocitů, zvláštní atmosféry (nejpůsobivěji v sanatoriu). Krásně napsáno, ale zůstala ve mně podivná pachuť. Půjdu si pustit Beatles.
Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...
Dokonale uchvacuje zvláštností, možná pochopením hrdinů, ale já osobně jsem se do téhle knížky naprosto vnořila.
Tato kniha mne bohužel ve správnou chvíli minula, rozhodně bych si více prožil tento příběh ve věku, kdy vše má větší význam, kouzlo a hlavně budoucnost a naději. Jistě by mne více vzrušil nádherný popis opravdového citu, sexuálního prožitku a smířeného přijímání psychického vyšinutí a sebevražd. Takto mohu jen ocenit literární kvality japonského Gatsbyho, silný příběh, hlubokou intimitu a nezapomenutelné vyznění. Také byl pro mne velkým překvapením obrovský průnik západní kultury do japonského života 60. let, jak vidno, nejenom socialistický realismus byl Beatles a spol. do základu rozložen.
Mám ráda takové knihy.. Příběhy podané tak mistrovsky, že je naprosto nenáslině prožiji společně s postavami místo strnulého postávání kdesi na okraji...
Knihu jsem přečetla za chvíli, ale upřímně jsem nezjistila, co na ní všichni vidí. Nic mi to nedalo, pouze zanechalo takový "divný" pocit, který ale nebyl ani dost divný na to, abych dokázala říct, co přesně divného na tom je. Pro mě tak nějak... nemastné neslané. Ale tím neříkám, že to není dobrá kniha! Asi na tento psycho žánr prostě nejsem.
Tak vám tedy nevím. Nečetlo se to špatně, mělo to očekávanou japonskou pochmurnou atmosféru, ale něco japonského tomu chybělo. Dovedla bych si stejný příběh představit i tady v Evropě. Murakami mi dal hodně, toutoknihou to určitě nepřekonal ani nevylepšil. Na druhou stranu byl pěkný, možná pochopitelnější pro ty, co s touto četbou začínají.
Žiady hlbší pocit to vo mne nezanechalo, iba "tí Japonci sú fakticky divní". Mohlo to byť aj kratšie. A tie dialógy... no neviem. Uvažujem, čo si z toho odniesť. Zaujala postava Hacumi.
Knížka ve mě zanechala velmi rozpolcené pocity. Přijde mi, že jde o veskrze depresivní pohled na život, a že i věci, které jinak chápeme pozitivně jsou tady vykreslené velmi smutně, nebo až příliš surově. Rozhodně ale nejde říct, že život takový není. Já preferuji více optimističtější pohled na svět. Nicméně i tak je to kniha u které nelituju, že jsem ji četla a věnovala jí svůj čas. Sice se Vám možná bude zdát, že nic nemá smysl, ale možná Vás to i nakopne, něco změnit.
Přečetla jsem ji za pár dní. Je to příběh plný hořkosti i lásky. Mám z něj rozpolcený pocit. Líbí se mi charakter hlavního hrdiny.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Tohle byl už několikátý román japonského autora, co jsem četl. Mám nesmírně rád styl, jakým píšou. Po knihách jako Čáry, Autofikce nebo Černý déšť a Moře a jed jsem čekal skoro cokoliv. Ale tohle ne. Haruki Murakami se definitivně stal mým nejoblíbenějším japonským autorem.
Bylo až neuvěřitelné, jak hladce se tahle kniha čte. Vezmete ji do ruky, pustíte se do čtení a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny a třetina knihy pryč. Kniha je plná sexu, morálních dilemat, vynikajících dialogů a co mě nejvíce překvapilo - i humoru. Nutno říct, že černého humoru. Že ale při čtení téhle knihy minimálně desetkrát vyprsknu v hlasitý smích, to jsem si vážně nemyslel.
Norské dřevo je naprosto fantastická kniha.