Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1752/bmid_norske-drevo-WEo-1752.jpg
4
4550
737
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987
více info...
Přidat komentář
Právě jsem ji dočetla a mám z ní takový zvláštní, melancholický pocit. Příjemná melancholie jakoby provázela téměř celou knihu. Příběh Naoko, padlé do "temnot studny" po smrti Kizukiho a její nadějná, avšak marná snaha dostat se ven, musí chtě nechtě zaujmout. Vše podáno srozumitelným stylem nepostrádájícím dostatek procítěnosti. Poutavé, silné, nutící k zamyšlení.
"Navenek dokázal strhávat lidi svým optimismem, uvnitř se osaměle propadal do bezbřehé melancholie. (...) Ten člověk byl sám sobě trestem."
"Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame..."
pravděpodobně budu značně neobjektivní, protože Norské dřevo je má první Murakamiho kniha. Kafka a Hard-boiled Wonderland jsou údajně lepší. hm, taky jak jinak, když jsou to jedny z prvních vydání. s tímto zarytým nepsaným pravidlem se ztotožňuje mnoho lidí. uvidím po přečtení těch dvou již zmiňovaných titulů.
nicméně tři stěžejní postavy (Tóru, Naoko, Hacumi) mi přišly docela zajímavé. jsem kombinací Naoko a Hacumi. chce mě někdo poznat?
(dovolím si doporučit skladbu od mého oblíbeného interpreta, jež je inspirovaná právě Murakamiho dílem: http://www.youtube.com/watch?v=h03D2lpRet0)
Přečetl jsem to za dva dni, četl jsem každou volnou chvilku. Tímhle stylem jsem snad naposled četl foglarovky. Misstrovský styl vyprávění, skvělá atmosféra i příběh. Je pravda, jak už zde bylo řečeno, že po dočtení této knihy, zůstává tak trochu prázno, ale v tomto případě mi o vůbec nevadilo, v průběhu knihy to bylo 100krát vykompenzováno. Třeba písničkami Beatles, ne že by ta kniha byla na baterky a hrála, ale byly tam názvy písniček a já si u většiny umím vybavit melodií i s textem, krásně to doplňovalo vyprávění.
Dosud jediná kniha, u které se u mě projevila závislost. Prostě jsem musel číst. Je zajímavé, jak různorodě je vnímána (včetně názorů, že je to plytké a "o ničem"). Zpětně musím říct (protože to byla moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem přečetl pár dalších), že nic lepšího a ani trochu se přibližujícího už nenapíše.
Ne úplně něco, čemu bych chtěla věnovat čas. Murakami se snaží zprostředkovat zmatek v postavách tak, že je nechává přímo pojmenovávat a vysvětlovat vlastní pocity, což ve výsledku působí, jako když vám patnáctiletá holka objasňuje, proč má furt depky. Protože se postavy nevyznají samy v sobě, dost těžko mi můžou samy zevrubným popisováním svých stavů umožnit, abych je pochopila já, nedej bože abych se do nich vcítila. Nijak nepomáhá, že je knížka zaměřená čistě na popis každodenního života a dění, moc reflexe tam není (překvapivé, když se jedná o retrospektivní vzpomínání). Nejspíš to byl záměr, mně to bohužel nijak zvláštní vhled a pochopení nezprostředkovalo. Přímost je v případě takovýchhle témat spíš na škodu, protože takřka nikdy nedokáže správně pojmenovat a zprostředkovat, o co že to vlastně jde, a knížka pak paradoxně působí strašně odtažitě a cize.
Po přečtení "úžasných" recenzí jsem si tuto knihu koupila a musím říct, že mě vůbec nenadchla. Dělalo mi problém ji i dočíst, byla pro mě nezajímavá, čekala jsem něco daleko lepšího.
Kniha sa mi páčila najviac z Murakamiho kníh, ktoré som doteraz prečítala. Príbeh je podaný jednoducho, mala som pocit, že ju nečítam, ale prežívam. Je to nadčasová, nevšedná kniha. S piesňou od Beatles sa krásne dopĺňa. Ako jej melódia sa dostane do podvedomia a ostáva.
Musím souhlasit s Kedalch, výstižný komentář- naivní a blbé, nenapadá mě vhodnější výraz.....Moje první a poslední kniha od Murakamiho.
Tak dlouho jsem si ho šetřila na vhodnou chvíli k přečtení, až jsem asi přebrala a následně šetřila i na prožitku ze samotného čtení.
Je to asi nejvíce reálné z toho, co se dá přečíst (vyjma Na jih od hranic...), ale těch sebevražd tam bylo na můj vkus skutečně moc.
Pro mě překvapivě - vzhledem k referencím, kritikám a doporučením - nejméně atraktivní Murakamina.
Pohltí a nepustí... Příběh poskládaný z pocitů a zdánlivých detailů tak, jako byste ho prožívali sami. "Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skytá". Co dodat?! To se musí přečíst! :) Filmové provedení taky doporučuju. V ději chybí spousta zajímavých a docela podstatných scén, ale dojem z knížky rozhodně nezkazí...
Murakamiho si človek buď zamiluje, alebo ho zavrhne. Ja som ten prvý prípad, i keď to rozhodne nebola láska na prvý pohľad :-). Môj vzťah k nemu sa postupne vyvíjal a priznávam, že momentálne sa mení na niečo ako "posadnutosť". Norské drevo je veľmi zvláštna kniha, ktorá človeka pohltí ani nie tak možno prvoplánovo dejom, ako svojou nevšednou atmosférou, niečím svojským, typicky murakamiovským...A to je zrejme i podstata jej popularity. Na môj vkus miestami až extrémne intímna záležitosť, ale to je skátka Murakami...
Norské dřevo se od všech Murakamiho knih odlišuje. Především asi tím, že všechny prvky jsou reálné a nejsou zde taková překvapení, jako v dalších jeho knihách. Z toho, co doposud Murakami napsal, mi Norské dřevo přijde nejslabším článkem - tím ovšem nechci říci, že nestojí za přečtení.:)
Kniha, která ve mně zanechala stopu a nutkání přemýšlet o činech jednotlivých postav a smyslu příběhu. Nejlepší kniha, co jsem kdy četla, to určitě není, ale patří k těm, co mě moc zaujaly - myšlenkou, příběhem i stylem.
Moje první a taky nejoblíbenější knížka od Murakamiho. Krystalicky čistý příběh o lásce, smrti a jedné zvláštní písničce od Beatles.
Dodatek: nedívejte se na film, pokud si předtím nepřečtete knížku. Moc toho nepochopíte a utečou vám některé skvělé detaily, scény a rozuzlení některých částí příběhu.
Zatiaľ moja NAJ od Murakamiho, autor píše veľmi svojským štýlom a hneď ho spoznáte, nechýbajú literárne a hudobné odkazy, autor inšpiruje nielen svojou tvorbou, ale odporúča aj iných velikánov literárneho sveta, jeho príbehy sú nevšedné a postavy jedinečné :-)
První kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Koupila jsem si ji na doporučení přítelkyně a nelitovala jsem ani na chvilku. Jen po dočtení mi bylo trochu těžko.
Zpočátku hodně těžké na čtení, ale nakonec jsem rozhodně nelitoval. Hodně jiná kniha, oproti tomu, co jsem zatím od Murakamiho četl. Příběh je vystavěn na vzpomínkách, především na hledání identity člověka. Nevím, na kolik se Murakami inspiroval svou vlastní zkušeností. Mám pocit, že do každého románu předává něco ze sebe. Jediné, co mi nesedělo, je ten úvod v letadle. Dle mého příliš těžkopadný. Ale bože, kdybych takhle těžkopádně dokázal psát :)
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura romantika vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Na tuhle knizku jsem se tesila, ale pocit jsem z ni mela strasne stisneny... Na rozdil od Kafky na pobrezi, kde prevazuji pozitivni postavy a kde to na mne dychlo detstvim, tajemstvim, touhou poznavat, mne tahle knizka vadila pasivnosti, se kterou prijimaji akteri osud. Jedina ziva osoba, se kterou jsem se dokazala ztotoznit byla Midori.. Pred Norskym drevem jsem cetla jeste Na jih od hranic, na zapad od slunce, ale to byla jeste vetsi depkarna nez Norske drevo. A zavrsila jsem to Sputnikem, kde jsem se prvni pulku knizky radovala z pozitivni Fialky, ale druhou pulku zase tusila zradu. takze podtrzeno secteno - asi nejsem ten spravny ctenar pro Murakamiho knihy, az na Kafku rikam nic moc a stale se opakujici motivy a stale tapajici postavy, ktere snad ani nechteji zkusit to v zivote podruhe, kdyz to jednou nevyslo.