K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1235
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
První kniha od Petry Soukupové, kterou jsem četla a za mě v topu. Hodně parády na málo stránkách. Vlastně celkem drsnej a hodně upřímnej příběh. Ke konci na mě příběhy působily až depresivně. Hodně mi vyhovoval styl, kterým je kniha napsaná - žádné (za mě) zbytečně rozvité popisování krajinek, ale opravdu jen to podstatné. Určitě knihu doporučuju k přečtení. Za mě 5 z 5.
Moje druhá kniha od paní Soukupové po pro mne příliš nepřesvědčivé knize "Pod sněhem"... a překvapení se nekonalo. :/ Styl psaní mně absolutně nesedí - to množství čárek, které oddělují každou jednotlivou myšlenku tak, že věta nakonec má přes tři řádky, to mé čtenářské srdce prostě ubíjí. Kolikrát jsem se nachytala, jak čtu některé dlouhé věty pořád dokola a říkám si, proboha, co to je za slovosled. Za mě prostě definitivní ne a paní Soukupové už asi šanci nedám. Dvě hvězdičky uděluji za sympatické (a bohužel vnitřně velmi nešťastné) postavy Jitky a Adélky.
#nedocteno
Opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem odložila knihu. Mrzi me to, moc jsem se na ni těšila, ale zvládla jsem dojit jen asi do čtvrtky knihy, protože styl psani me vubec nedokázal vtahnout do deje, skoda
Petra Soukupová mě baví. Po Nejlepší pro všechny jsem sáhla i po K moři a zase jsem se nechala ráda a ochotně vtáhnout do jejího úžasného stylu psaní na pomezí vyprávění a vnitřního monologu (ač je kniha psána ve třetí osobě). Nejvíc za mě fungovaly situace, které byly vyprávěny z pohledu dvou nebo více postav - jak si často nerozumíme, neumíme si věci sdělit. V tom je hlavní téma knihy shodné s Nejlepší pro všechny. Skvělé, rozhodně doporučuji.
prozatím moje první literární setkání s paní Soukupovou, respektive její tvorbou. Bohužel mě tento příběh a styl napsání nepřesvědčili. Do budoucna možná zkusím dát šanci jiné..
Strašně zvláštní styl psaní, který se zakousne hluboko pod kůži. Obzvlášť tomu, kdo si (alespoň občas) připadal v dětství jako ten míň milovaný ze sourozenců, ukřivděný, nevnímaný... (obzvlášť v tvrdě konkurenčním sesterském boji). A zatímco nic netušící rodiče vidí poklidnou prázdninovou idylku, do dětských duší se bolestivě zarývají drobná dramata, některá z nich se ale nikdy nezahojí a nepřebolí. Soukupová šetří slovy, o to pečlivěji je volí a dává jim až drásající význam.
Vlastne se mi to libilo. Styl je hodne osobity, ale kniha se mi cetla dobre, postavy me zajimaly a popisy obycejnych zivotu a vsednich veci mi byly hodne blizke.
Tak tohle bylo geniální, a navíc, pokud vezmu v potaz, že se jedná o autorčinu prvotinu napsanou ve velmi mladém věku, opravdu smekám. Naprosto strohé a minimalistické (velmi osvěžující a neotřelá forma vyprávění), přesto příběh zaujme a hlavně zasáhne. Opravdu doporučuji zkusit!
Kniha na mě působila zvláštním dojmem už tím, jak stroze je napsaná. Autorka umí výborně vystihnout charaktery postav a to bylo přesně ono, co se mi vlastně zalíbilo. Tolik zvláštní a přesto tak dobré.
Pozvolným začátkem příběhu jedné zdánlivě obyčejné rodiny, se postupem času stává děj, kde každá z postav je ta hlavní. Dá se říct, že je to odpočinkové letní čtení, ale zdání klame. Dá se v tom najít velká myšlenka. Nejvíce se mi líbila závěrečná část, kde se dočteme, jak všichni skončí....
Subjektivně bych po přečtení jiných Petřiných knih hodnotila třemi hvězdami, ale že je to debut, hvězdu přihazuji. Autorka je mistryní ve vykreslování charakterů a vztahů mezi nimi. Líbí se mi ten kontrast strohého stylu a hutné výpovědi, který je pro ni tak typický. Chápu, že její sloh nesedne každému, tahle dáma má ale co sdělit. Byť se její próza zdá bez naděje, mezi řádky naopak můžete vyčíst, že vlastnosti, které dnešní společnost vyzdvihuje, ještě nejsou vším, a že naopak outsider může dopadnout docela dobře. Oceňuji opravdovost a smekám před Petřiným pozorovacím talentem, tohle napsat v pětadvaceti?!
Kniha zachycuje téměř celý život dvou generací a dětství třetí generace ve dvou rodinách a je to většinou přehlídka lidských slabostí a selhání.
Děj u moře byl krátký a nudný, ale pouze tam byly dobře vykreslené charaktery hlavních postav. Číst další část příběhu bylo jako sledovat zrychlený film. Román má příliš málo stran na tak rozsáhlé období a velký počet postav, takže je to celé zkratkovitě popsané.
Zvláštní je i literární styl. Místy je to psáno úsečně, místy jakoby někdo plácal na papír myšlenky tak, jak se mu právě honí hlavou bez nějaké stylistické úpravy. Jména osob jsou velmi často nahrazována osobními zájmeny a slovesy se tu v některých větách šetří. Tento literární styl je jistě záměr, ale mně se nelíbí. Toto není napsáno hezkým jazykem a právě to výrazně snižuje moje hodnocení.
Zpočátku mi dost vadil ten přítomný čas a strohý popisný styl událostí. Zvažovala jsem, jestli v tom chci vůbec pokračovat. Ale příběh mě zajímal. Jak si na to mozek zvykl, zjistila jsem, že i přes nesympatický styl se jedná o poutavou výpověď. Přečetla jsem rychle, bavilo mě to. Ale jednu hvězdu za styl přesto sundávám.
Uff. Depresivní. Hodně. Ale to u Petry Soukupové nemůže překvapit. Strohé stylem, hutné obsahově. Epické drama, rozehrané minimalistickými prostředky. Na prvotinu velmi dobré.
Jen pořád přemýšlím, opravdu jsme na tom takhle špatně? Osamocené bytosti v moři sociálních vztahů?
Touha po lásce, uznání, sounáležitosti... V podání Soukupové ale touha nenaplněná... Štestí a naděje? Tu tady nehledejte. Možná jen náznakem, kapka v moři...
Moje už čtvrtá kniha od PS. A ačkoliv mám nejraději tzv. mistry slova, kteří dokážou napsat sáhodlouhé pasáže třebas o obyčejné klice u dveří, autorčin zvláštní strohý a úsečný styl si mě hned získal, protože i tímto způsobem dokáže do hloubky rozebrat psychologii jednotlivých postav. A z některých těch krátkých vět člověka přímo mrazí, protože v jejich podtextu je obsaženo tak mnoho. Těším se na autorčinu další knížku. :-)
Zajímavá kniha, styl krátkých a ne příliš rozvinutých vět mi vlastně nevadil. Bylo opravdu zajímavé sledovat, co si každá z postav myslí, ty různé představy. Prostě kniha k moři :-)
Moje prvni kniha od autorky. Trvalo mi, nez jsem si zvykla na ten styl psani, ale pak uz to slo hltave az do konce :)
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha K moři je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 800x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 279x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 4x |
Za mě opravdu skvělá kniha. Neotřelý způsob psaní, styl, postavy, všechno mě bavilo.