K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1235
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Hodně zajímavý příběh, nepřišlo mi tam nic neuvěřitelného, knížka mě hodně bavila. Petra Soukupová dokázala fakt hezky charakterizovat postavy a popsat jejich myšlenkové pochody.
Na knížce mi vadil styl psaní jako na korespondenčním lístku a především vynechávání sloves. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala skousnout tak, aby mi to nekazilo čtení. Například: "Adéle znovu mizerně." "Navečer na víno s Erikou. Už dávno si není co říct. Erika ve škole, tohle štěstí já tátovi nedopřála, myslí si Bára a poslouchá kecy o úplně cizích lidech a cizích problémech .... .".
Knihy od Petry Soukupové mám ráda, jen trochu víc se mi líbila knížka Nejlepší pro všechny. Nicméně i tato se četla dobře, opět zvláštní styl vyprávění, takový popisný, s minimem přímé řeči. Povahy jednotlivých postav jsou dobře popsány a jejich neschopnost spolu dobře komunikovat vlastně odpovídá životu....
Styl mi vyhovoval, stručné, jasné :-) někdy mi slovesa chyběla, ale četlo se to dobře. Příběh mě moc neoslovil. Pořád hodnotila, jak která postava je přitažlivá pro druhé pohlaví. A je to jedna nevěra za druhou.
Čistá depka. Jen si nemůžu pomoct, ale jako bych to už četla nebo viděla - možná svého času v Manželských etudách?
Knihy jdoucí do hloubky postav většinou mají jedno společné - sofistikované postavy nebo minimálně sofistikované vyjadřování o nich. Mnohdy mě ale napadalo, jak by vypadala kniha o postavách obyčejných, o nás, o lidech, kteří žijí normálně, standardně, nepřemýšlí každý den nad smyslem života, ale tak nějak jej pojímají v celé jeho jednoduchosti a neměnnosti, nehrajou si na nic. Petra Soukupová mi tyhle otázky zodpovídá. S grácií a pompou toho, že i jednoduchý styl psaní, jednoduché úvahy postav, každodenní starosti a pohledy do jejich "obyčejných" duší, nám může dát neotřelý a hluboký vhled do života lidí, kteří nejsou neznámí nadlidi, ke kterým se sotva přiblížíme, ale jsou to lidé, jsme to my, jsou to naši rodiče a naši prarodiče. A proto je to magické a boží!
Oddechovka na jedno odpoledne. Zvláštní styl autorky mi nevadí, líbí se mi detailně propracovaná psychologie postav. Sympatické relaxační čtení, i když v podstatě dost smutné.
Napsáno zajímavým stylem, ale bohužel příběh mě neoslovil. Jinak čtení tak na jedno odpoledne, nebo do vlaku.
Soukupová opět nezklamala. Dokáže všechny postavy vykreslit tak, že to až vypadá, že prostě stalkovala nějakou rodinu, jak jsou reálné. A líbil se mi konec, kde se dozvíte, co se s hlavními hrdiny stalo po letech. Akorát jsem knihu zas přelouskala za 3 dny...
První kniha od autorky, která mi byla doporučena pro zajímavý styl psaní. Je to opravdu jiný styl - jasný, stručný, přesto výstižný, bez rozsáhlých popisů. Kniha se mi četla dobře. Autorka jednoduše " hodila" na papír život obyčejných lidí. I tak to v životě chodí.Určitě sáhnu po další její knize.
Autorka evidentně má své publikum, ale já do něj nezapadám.Toto je druhá kniha od autorky a ani ta předchozí (Nejlepší pro všechny) se mi nelíbila.
Příběh je rodinná sága v kostce, za mne vyprávění, které mohlo být vysypané na náhodného spolucestujícího na trase Kolín-Praha. Téměř žádná přímá řeč, nesympatičtí hrdinové, neustálé omílání pocitů všech a všude (přitom jsem z toho pocit citovosti naprosto nezískala). Jako by to psal počítač - monotónně, bez emocí, pouze faktografické údaje - narodili se, vyrůstali, potkali se, vzali se, zahnuli si, zestárli, umřeli.
Škoda času, který jsem knize věnovala. Připadalo mi to trochu jako literární “Výměna manželek”, na kterou se dívají davy lidí a já nechápu proč.
Neskousla jsem autorčin styl. Nejdřív jsem si myslela, že je to taková legrace nebo "umělecký" úvod zvolený pro představení postav a pak už bude kniha pokračovat "normálně". Bohužel je to psáno stejně od začátku do konce.
---
Včera dočetla, všichni nesympatičtí, pak umřeli, nic se nestalo. Já žiju, lituju ztraceného času, o čem že to vlastně bylo, nevím.
Silnou stránkou Petry Soukupové je její dokonalá znalost postav a příčin jejich chování. Zná každou jejich myšlenku, každý pocit, který prožívají a velmi věrohodně a plasticky to dokáže předat svým čtenářům. U jejích knížek mám pokaždé pocit, že se dívám klíčovou dírkou do nejintimnějších zákoutí života jednotlivých hrdinů. A v tom mě nezklamala ani její prvotina.
osvěžující, jiné svou stručností, ale přesto velmi výstižné, jiné svým přehledem o budoucnosti postav
Od začátku až do konce, jsem měla pocit, že čtu nějakou reportáž. Asi je to autorčin styl psaní, který mi nijak zvlášť nevadil. Takové lehké čtení, sonda do života několika lidí.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha K moři je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 800x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 268x |
| Chystám se číst | 278x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 4x |
Prostě boží :) Velmi se mi líbil styl,kterým je kniha psaná. Finále naprosto famózní-jak žila a dopadla každá osoba z příběhu. Určitě stojí za přečtení!