K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1235
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
"Co se stane v časovém horizontu s mládím, krásou a se vztahy, kde se nekomunikuje? Kde je úzkost, strach nebo krása, pýcha a úspěch? Pomíjivost lidského mládí a bilancování úspěšnosti života"…
Dost heslovitě - což je pro autorku typické - v útlé knížce sepsané osudy jedné dost rozvětvené rodiny, kde je snad pojítkem jen Petr, jeho postupné dvě manželky, jejich sourozenci a rodiče, Petrovy čtyři dcery. Osudy se odehrávají a točí, jako když mele kafemlejnek, ale celé to vyznívá velice smutně a nenaplněně. Sice je napsáno "prožívala své nejšťastnější období", ale není vůbec naznačeno či řečeno díky čemu nebo komu. Taková sága bez psychologie, i když rozlety a pády zaznamenány jsou. Zaznamenáno není ono niterné prožívání každého z nich. Vzhledem k tomu, že Soukupová píše vždy o "rodině", působí to na mě, jako by chtěla zaznamenat krizi moderní rodiny, kdy chybí někdo skutečně zajímavý, na koho se generace vzpomíná, kdy rodinné záležitosti jsou alfou i omegou života, kdy si rodiny dávají mnohem víc než "chalupu jako dědictví" nebo "zájezd k moři". Ti rodinní příslušníci spolu sice navenek komunikují, ale nikdy si nic podstatného neřeknou, každý jako by neustále něco hledal, na něco čekal, ale nikdy nic nenajdou, nikdy se nedočkají. Žijí tak nějak naprázdno, nanečisto. Jestli je můj dojem správný, pak styl psaní tomu odpovídá - holý, nevybíravý, nepřikrášlovaný, velice obyčejný ... přitom donutí i čtenáře také neustávat ve čtení, protože v něm také budí očekávání něčeho zajímavého, zásadního, podstatného ..., ale nic takového se nedostaví. Paralela s Woolfovou mi nějak uniká a netuším proč. Tam byl maják, kam jela celá rodina na výlet ... tam se prožívalo víceméně jen uvnitř a bylo to bohaté. Rodina byla mnohem soudržnější a lidé byli velice chápaví. Fakt netuším. K moři ... jako do života ... všichni něco čekají, ale nestane se vůbec nic .... a tak monotónně až do smrti.
Zajímavější knihu jsem už dlouho nečetla. Styl psaní se mi hrozně líbil, stručnej, strohej a dost depresivní. Nemám co jiného dodat.
Tento styl psaní mě moc baví. Je to velmi čtivá kniha, v mnohém jistě i pravdivá. V celku ale vyznívá až trochu moc depresivně, ani jedna z mnoha postav neměla hezký život, což se mi zdá nereálné. Myslím, že charakteristika odpovídá typické české rodině, ale alespoň jedna z postav mohla být optimistou a být šťastná i přes své životní útrapy. Vždyť i takoví lidé existují. Každopádně je to zatím má první kniha od autorky, takže nevím jestli je to její povahou a náhledem na svět nebo je taková jen tato kniha. Ať tak či tak, už teď se těším na její další díla.
https://procjehavranjakopsacistul.wordpress.com/
Hodně zvláštní koncept knihy, který mě nutil číst dále. Ale převládá ve mně spíše deprese, pohodové čtení to rozhodně není.
Knihu jsem si záměrně koupila, abych si přečetla tolik opěvovanou autorku, i s oceněním Magnesia litera. Musím ale říct, že jsem byla zklamaná. Styl, kterým je kniha napsaná se mi poněkud nezamlouval, i když připouštím, že jsem takto sepsané dílko ještě nečetla, ale to je jen malinkatý problém. Co mi nesedělo je pachuť, která ve mně po přečtení knihy zůstala. Jako když si promítnete 1 lidský život v 1 hodině,brrrr, jako když padáte z výšky a neotevře se Vám padák. Většina z těch popsaných lidských životů je vykreslena negativně, černě, spíše se špatnými lidskými vlastnostmi, s neschopností vzájemné tolerance, bez jakékoliv radosti ze života. Dle mého soudu je to pesimistické dílo, bez špetky pozitivního postoje k životu, s žádným odkazem k zamyšlení, snad jen to, že všichni jednou zemřeme. Kvůli tomu ale nemusím číst knihy. Co mě překvapuje, je autorčin věk. Jak asi doposud sama žila??
Zarazilo mě, jak přesně dokáže autorka psat něco, co podle svých slov neprožila. Velmi dobrá kniha. Přečtená jedním dechem.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha K moři je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 800x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 268x |
| Chystám se číst | 278x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 4x |
Příliš pesimismu, smutku a zvláštního nepříjemného pocitu soustředěného na stránkách téhle knihy. Stále mám po několika dnech rozporuplné názory na tuhle knihu. Popisování vaření a zprávě o adopci na stejné úrovni mi asi bude ležet v žaludku ještě hodně dlouho..
Na druhou stranu právě tohle dělá knihu jinou, zajímavou a poutavou.