K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1236
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Další česká spisovatelka, která mě baví:-) Moje druhá kniha PS a opět nezklamala! Dávám 5*.
Velmi pěkně se kniha čte, má spád. Ač první Soukupové kniha, nečtu ji jako první, proto z ní nejsem oslněná tolik, jako, kdybych její styl teprve objevila. Nicméně moc pěkné čtivo.
Bojím se, že život je takový, jako v knížkách Petry Soukupové. :-) Opět čtenářova smutná spokojenost.
Tato kniha se velice dobře čte. Děj díky osobitému stylu autorky skutečně rychle "odsýpá". Líbí se mi i ukončení příběhu všech zmíněných postav.
Ked som zacala citat K mori, tak som si povedala WTF, co je toto za sloh na urovni ZŠ? No postupne sa mi riadky tejto knihy dostali pod kozu, to ako je napisana je zjavny zamer. Najlepsie na nej je to nevypovedane, skryte v tych jednoduchych, holych vetach. Neschopnost komunikovat medzi najblizsimi sa vznasa vo vzduchu ako bolestny vykricnik a neraz mate chut postavami zatriast. Paralely medzi touto knihou a obycajnym zivotom si snad najde kazdy, kto ho nema dokonaly a nenosi ruzove okuliare. Tesim sa na dalsie knihy od autorky. Za mna 4.5 *
Ty vzpomínky na doby (naštěstí) již dávno minulé, ty reminiscence. :) A netradiční pojetí, takže ačkoli za mě spíš bez děje, hodnotím vše ostatní kladně, ba i doporučuji.
Velmi povedená prvotina, ráda v četbě střídám žánry, takže po akční dobrodružné nebo sci-fi si ráda přečtu knihu z české současnosti . Soukupová mezilidské vztahy umí.
Třetí setkání s touto autorkou a stále je to dobré, i když Zmizet u mě jasně vítězí. Každopádně už zde jsou vidět jisté styčné body, které se pak objevují v Soukupové pozdějších titulech - rivalita mezi sourozenci, komplikované rodinné vztahy, nesebevědomí jedinci, nadváha apod. K moři je napsáno poměrně úsporně, postavy jsou vykresleny skvěle a není to veselé čtení, příběh jako takový je velmi smutný. Závěr, kdy se přehoupneme v ději takřka o 20 let, je zrychlený, ale bavil mne a svým stylem mi dost připomněl Hartlův Malý pražský erotikon (i když vzhledem k roku vydání se spíše inspiroval Hartl Soukupovou :-)
Na prvotinu samozřejmě výborné. Jediné co bych vytkl, je nezkrocená imaginace ve třetí části Zbytky životů.
Styl psaní autorky je sice úsporný, ale úderný (pravděpodobně ovlivněný seriálovou tvorbou). Knížka je to pěkná a dobře čitelná právě u moře, kdy má člověk pozornost rozptýlenou nějakým tím vínem. Tato žánrově nadprůměrná "člověčinka" může být cennou alternativou pro ty, které už nebaví (tolik nebaví) Viewegh.
Knížku jsme si půjčili, já ji zodpovědně dočetla, manžel se k tomu nepřinutil a v polovině ji nechal, vlastně byl asi spíš zvědavý na to, proč tak prskám, což po pár stránkách zjistil. Je to půl roku, co jsem jí četla a dneska ani nevím, o čem byla, nezanechala vůbec žádnou stopu, jen si pamatuju, že přečíst ji bylo únavné, jazykově na velmi nízké úrovni (možná to byl nějaký umělecký záměr?), dění mezi postavami už stokrát jinde viděné nebo přečtené. Jsem ráda, že nám doma nezabírá místo.
Behem cteni jsem mela sto chuti vtrhnout do deje a zacit jecet: budte uz zticha, nany pitomy! Tak uveritelny dej, myslenky, pocity... Tesim se na kazdou dalsi knihu P. Soukupove.
Dcery. Každá žena byla či stále je dcerou. Je to jedna ze sociálních rolí, jíž je třeba prožít a vyrovnat se s ní, se vztahem k matce, otci, světu či ostatním sestrám. O tom je román K moři. Myslím, že každá z nás v něm se v určitém životním věku najde a pozná.
Tahle knížka mně přinesla nečekaně silný čtenářský zážitek. Aniž bych to předem plánoval, tak jsem ji přečetl na jeden zátah. Protože jsem byl tak vtažen do děje, že jsem prostě nemohl jinak.
Líbil se mi styl, kterým byla novela psána. Jednoduchá řeč, střídání vypravěčů, soustředění se na konkrétní situace, zvláštní kombinace detailů a zatajených informací (víme co holky rády jí a jaké poslouchají kapely, ale neznáme jejich příjmení a třeba u dospělých postav víme velmi málo o jejich zaměstnání) - to vše (a jistě mnoho dalšího) navozovalo atmosféru autenticity, kdy jsem se začal o postavy bát, jako by byly z masa a kostí. Velmi zvláštní, ale velmi působivé.
Soukupová svoje postavy nešetří, vykresluje je jako chybující, životem raněné, trápící se lidi. A i tím jim dodává ten punc věrohodnosti. Ale i mezi touhle skupinou nedokonalých (často dost protivných) příbuzných si čtenář může najít oblíbence (nebo spíš oblíbenkyně, mužských postav zde moc není). Pro mě to byla Jíťa a z vedlejších postav taky Klára.
Pokud jde o mě, mohla kniha skončit po návratu od moře (ta mořská část byla podle mě zdaleka nejlepší) - tím dovyprávěním osudů mě autorka připravila o možnost si nad hrdinkami fantazírovat a spekulovat, jak to s nimi asi bylo dál. Ale ani od téhle části jsem nebyl schopen se odtrhnout a dočítal jsem ji dlouho po půlnoci - takže ji dost těžko mohu nějak moc kritizovat.
Měl jsem "K moři" ve čtečce už delší dobu a vždy se našlo nějaké jiné dílo, které dostalo přednost. To se dalším knihám Petry Soukupové nestane a už teď se těším na další setkání.
Nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Ze začátku mi chvilku tvrvalo, než jsem si zvykla na krátké věty, které popisují, co kdo cítí, dělá, myslí si. Uvědomila jsem si, jak zdánlivě nepodstatné maličkosti mohou ovlivnit rodinné vazby, rozhodnutí jedince může ovlivnit celé generace, přestože se zdá, že o nic tak zásadního nešlo. A hlavně to, jak autorka vystihla dokonale koloběh života, narození, dětství, mládí, střední věk, stáří i smrt. A také drobné bolístky, které si v sobě neseme celý život vytvářející negativní rodinné emoce s pamětí slona.
Text je napsaný jednoduše, žádná dlouhá souvětí, kudrlinky, výrazné emoce. Ale mezi řádky se skrývá obrovská hloubka až přechází mráz po zádech. Lidský život v podstatě složený z banalit. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla a budu o ní dlouho přemýšlet. 5/5
Knihu jsem si přečetla a ..... a nic. Stále se mi vnucovala představa, že autorka svou knihu posílala do vydavatelství formou jednotlivých sms zpráv, kde nějaká dobrá duše tyto zprávy přepisovala na papír a pak, kdy už žádná sms nepřišla, tak knihu vydali J. Strohost, neosobnost, bez jakýchkoliv emocí, projevů nálad a stavů mysli.... Možná mi kniha nesedla právě proto, že děsně neradu píšu smsky a když už něco napsat musím, tak je to podobné, jako v této knížce. Možná nevím, jak dostat emoce a své rozpoložení do zprávy, aby ten, komu je zpráva určena, si jen o nich nepřečetl, ale při čtení je cítil a vnímal . Proto také tato kniha byla pro mě pouze popisem rodinných vztahů. A popis, jako slohový styl, mě nikdy moc nebral. Samozřejmě, že knihu doporučuji k přečtení, když čtu tady ty nadšené komentáře níže, říkám si, že kniha je asi dobrá, jen čtenář (to jako já) je nějaký divný...
Skvělá psychologická sonda do života členů jedné rodiny. Dost originálně napsáno.
Pro mě to byla netradičně napsaná kniha - autorka skáče z hlavy jedné postavy do druhé a čtenář se dozvídá, jak daný děj vnímá ta která postava. Když se to vezme kolem a kolem, tak se v celé knize nic moc vlastně nestalo, ale přesto tam je děj, má to spád a čtenář má obavy co se v následujících stránkách stane. Taky se mi líbil závěr, kde byly stručně popsány osudy všech postav. Je to už mé třetí setkání s autorkou a určitě si přečtu další (zatím nejvíce se mi líbila její povídka v knize Praha NOIR)
Velmi čtivé (jako ostatně vše od autorky), člověk se nemůže odtrhnout a velmi - řekněme - mrazivé. Avšak o jednu hvězdičku méně za to přespříliš rychlé shrnutí dalších životních osudů hrdinů.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
V mnohém připomínající Pod sněhem, ale pro mě osobně mnohem smutnější až depresivnější, silnější a hlubší. Nezapomenutelný čtenářský zážitek. Petra Soukupová začíná být moji srdeční záležitostí. Jsem rozhodnutý si přečíst všechny její literární počiny.