K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1237
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky. A asi se na seznam mých oblíbených autorů nedostane. Vadil mi styl psaní, kniha mě vůbec nedokázala vtáhnout do děje a v podstatě jsem ji dočetla jenom proto, abych to měla za sebou.
U první části jsem si říkal dobrý, zajímavý, tak přeci jenom – dostala za to tu cenu… toho Ortena. Bylo to sice před deseti lety, ale dobrá kniha nestárne. Naopak, leckdy zraje. Jako archivní víno, plesnivé sýry, dobrá whisky… Takže první půlka knihy – i přes jakýsi mlhavý pocit nehybnosti a prázdnoty – mě bavila.
Ale pak se jelo k moři. A já vydržel u moře jen několik desítek stánek. Protože pak už to prostě bylo absolutně nudný. Možná že je to psáno zajímavou formou, která – jak píšou v anotaci – odkazuje k Virginii Woolfové. Možná. Já se k Woolfové zatím ještě nedostal, přestože jsem trávil nějaký čas v místech, kde údajně knihu K majáku napsala, a říkal si, že si jí musím hned po návratu přečíst. Noju, uběhlo pár let a já se zatím dostal „jen“ k Petře Soukupové, možná ve špatný čas a na špatném místě...
Knihy Petry Soukupové prostě můžu. Jednoduchý styl, žádné zbytečné řeči kolem a přesto dovede skvělě vylíčit emoce hlavních postav. Příběh je navíc velmi realistický, happy end je vždy pouze dočasný a staré křivdy nejsou nikdy úplně vyhlazeny, jako ve skutečném životě.
Skvělá kniha! Kniha o životě, o vztazích, o různorodosti myšlení a nedorozuměních vznikajících kvůli chybám mezilidské komunikace, kdy nikdy nevíme, jak přesně ostatní co myslí, jak se cítí a co je vede k jejich činům. S tím se potýkame na každodenní bázi všichni. Náhled do více hlav takto zvenčí přiměje k uvědomění, kolik problémů a našich tajných strastí by se vyřešilo, kdyby lidé prostě říkali, co opravdu chtějí a cítí.
Krasná, čtivě napsaná kniha. Za mě vskutku povedená česká vztahová beletrie. :)
Moc se mi líbily také sem tam umístěné "vhledy" do budoucna, třeba popírající to, co si osoba právě myslí, plánuje.
Tady půjdu asi proti proudu... Snažila jsem se "dát autorce šanci" několikrát, ale prostě to nejde. Neříkám, že příběh je špatný, ale absolutně mi nesedí její styl psaní.
Oddychová kniha, co se rychle a dobře čte o smutných osudech lidí, které spojuje rodinné pouto, ale to je tak asi vše.
Já jsem si svou první knížku od Petry Soukupové nechávala stran komentáře trochu "uležet". Byla jsem na ni hodně zvědavá, hodnocení jsou vzácně shodná. (Navíc s gustem znovuobjevuju svět českých spisovatelek, přečetla jsem si vposledku Annu Bolavou a Viktorii Hanišovou a byla jsem nadšená. Tolik jen pro ilustraci, že nečekám nutně selanku).
No, nevedlo se mi... Obdivuhodná invence a zručnost, s jakou je knížka napsaná, zaručuje čtivost, to určitě. Mně vadily dějové zkratky, stane se - nestane, už nikdy - už vždycky.., a vlastně celý závěr. Asi proto, že mě vlastně vůbec nezajímala strohá popisnost toho, co se s kým stalo, a to proto, že z mého pohledu se nestalo vůbec nic. Nikdo se nikam neposunul, nikdo se o nic nepokusil, všichni zůstali ve svých šuplících. A tak i ta poslední naděje pro aktéry, kterou skýtá otevřený konec, přišla vniveč :-).
Raději čtu knížky s míň komplexním popisem marnosti...
Ale o autorku jako je Petra Soukupová by měl čtenář určitě zabojovat. Zaujalo mě Pod sněhem, tak se těším...
Myslel jsem si, že tahle kniha bude pitomost a přiznávám, neměl jsem pravdu. Proč jsem si to myslel? Ten název a hlavně obálka vůbec nesedí k tomu, o čem kniha je - a přitom je to vážně dobrý text. Jen je místy škoda, že občas až příliš fragmentální a zkratkovitý. Na jednu stranu se mi líbí, jak autorka postihuje všechny vedlejší linie a jde za ně, na nějakých dvou stech stranách vylíčí celé životy poměrně velkého počtu postav, jenže některé osudy jsou líčeny zbytečně detailně (ano, detailně a přesto zkratkovitě). Naštěstí, těm nevěnuje až tolik prostoru. A o čem to je? Podle anotace je kniha podobná románu K majáku od Woolfové, a je to částečně pravda. Obě knihy mají tři části, které by bylo možné shrnout jako představení postav, zdánlivě všední příběh a rozpad. Podrobností je v drobných detailech o něco více, avšak přesto jsou ty knihy hodně jiné, samotným příběhem. U Soukupové sledujeme rodinu (ale v mnohem širším slova smyslu, včetně přátel, milenců, atd.), která se nám ale tak nějak rozdělí na dvě, neboť otec dvou dcer se rozvede, ožení znovu a má další dvě dcery. A tahle pětice shodou okolností jede neplánovaně na společnou dovolenou k moři. A tam se stane mnohé, co později ovlivní budoucnost každého z nich, ačkoli nikdo si to neuvědomuje, oni prožívají zkrátka jen poměrně nudnou a nevydařenou dovolenou. Vševědoucí vypravěč ale za všedností nachází mnohé. K moři je hlubší vhled do otázky "příčina a následek" a oceňuji, že většinou se autorce podařilo najít míru, kdy je ještě únosné představovat další spojitosti a další následky (ačkoli těch by mohlo být zmíněno nepatrně méně, jak jsem už naznačoval). Výsledek samozřejmě vede právě ke stručnosti a zkratkovistosti děje, hlavně v první a třetí části. Ale ono to až tolik nevadí, je to povedená kniha a nakonec jsem rád, že se ke mně dostala...
Bavilo mě to. Jedná se v podstatě o popis života několika lidí vzájemně propojených rodinnými pouty. Jsou to lidé blízcí a přitom tak neskutečně vzdálení. V podstatě jedna rodina, ale přitom každý bojuje pouze za to svoje. Bravurně napsáno. Vyhovuje mi styl autorčina psaní. Je to syrové a bez příkras. Na české poměry rozhodně výtečné.
Naprostá banalita a ještě k tomu příšerně napsaná. Je to jak pracovní verze nějakýho většího románu, kde si potřebovala rozepsat pro formu jednotlivý charaktery a pak to někdo omylem vydal. Ble, pro mě jen ztráta času.
Příběh o osudu blízkých členů jedné rodiny, ale jsou si vlastně tak vzdálení, že ani za řadu let nemohou k sobě najít cestu. Kniha je psaná trochu odlišným stylem, ale pro svůj zajímavý příběh stojí za přečtení.
První knížka od této autorky. Četla se hezky, trošku jiný styl vyprávění, než jsem zvyklá. Za mě mohla být knížka obsáhlejší. Začátek a konec vzala spisovatelka opravdu hopem. Ale už mám doma z knihovny půjčenou knihu Zmizet, tak jsem zvědavá.
Moje první knížka od Petry Soukupové, která mě hned okamžitě zaujala svým vypravěčským stylem (který nesedí asi úplně každému). S odstupem času trochu slabší než knížky, co následují, ale pořád kvalitní začátek skvělé spisovatelské dráhy.
Super. Jednoduché, ale velmi lidské, je v tom spousta pravd. Bavilo mě sledovat osudy členů "jedné" rodiny, vývoj dcer od dětství do dospělosti, pocity a myšlenky všech, to jak "dědíme" nejen vzhled, ale i povahy. Na rodinnou dovolenou k moři, ideální čtení :D
Moje první knížka od Petry Soukupové...Jeden manžel,dvě manželky,jedna bývalá,jedna současná.Pět dcer,čtyři vlastní jedna adoptovaná..Jedna společná dovolená u moře..
Moc jsem nevěděla,co od toho čekat,i když byl příběh psaný strohýma větama a kniha měla málo stran,tak zachytila všechno,co má správná knížka mít..A to celý život všech zůčastněných,jejich starosti i radosti,osudy a křivdy od rodičů,které je pronásledují celý život..
Moc povedená knížka,doporučuji a už se těším až se pustím do Zmizelé..
Styl žáka základní školy, zkratkovité, někdy vševědoucí, trošku černobílé. Za mě nic moc.
Obdivuji jak dokáže autorka vystihnout prožívání jednotlivých členů rodiny (v tomto případě jde tedy hlavně o ženské příslušnice). Zdánlivě banální situace pro jednoho, doslova mučivá pro druhého... Při čtení jsem se neubránila reflexi a promítání svých vlastních rodinných zážitků a zdánlivě malicherných situací, které pro mne i mé blízké často tak malicherné asi nebyly. Odcizení a nepochopení, zdálo by se, jsou esence rodinných vztahů. Asi tomu tak často je. Ale co člověku nakonec zbyde? Zkousnout to a vydat se společně k moři... I když každý ve své bublině.
A mně se styl psaní líbil od první věty, hned jsem si říkala, konečně něco trochu jiného. Nespletla jsem se. Chtěla bych víc stránek!
Líbí se mi osudy lidí z reálného života, žádná pohádka, v životě se zkrátka stávají věci dobré i špatné.
Nejsou zde nudné stránky a děj zběsile plyne.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
První kniha Soukupové, prostě objev. Skvělé zobrazení vyprázdněnosti současných rodinných vztahů.