Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13530
13530
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Tohle je snad poprvé, co se mi podařilo si přečíst knihu tak dobře a tolikrát hodnocenou. Bála jsem se, protože se mi často stává, že jsem zklamaná. Hana však nezklamala.
Líbil se mi příběh z pohledu nevinných očí dítěte, které nerozumí předsudkům. Líbil se mi pohled z očí mladé ženy, která se nevyzná v tom, co znamená "mít známost", kterou nemiluje - ta slova jí k sobě nesedí. Žloutkové věnečky, chléb v šuplíku, rozmačkaná rajčata.. Příběh Hany mne dostal nejvíce, možná proto se po ní kniha jmenuje. Člověk, na kterého se díváte, jako by neexistoval, byl průhledný, protože nevypadá dobře - nevypadá zdravě ani psychicky, ani fyzicky. Přesně proto se na lidi nemáme dívat shora, pokud je neznáme. Protože my nevíme, co zažili.. Proč jsou takoví, jací jsou. Příběh o sebeobětování, poslušnosti i vzpírání se požadavkům rodičů. Příběh o lásce, zradě a zklamání, které boří zdi naivity v postavách. Příběh o tom, že když už musíte na klopě nosit znamení podřadnosti, musíte ho přišít jak nejlépe umíte.
Při čtení knihy jsem se málem rozbrečela, ale trochu mě zklamalo, že jsem to vydržela, že mě kniha nezlomila.
Nedala bych celých pět, kdyby to bylo možné, spíš 4,5. Určitě doporučuji.
Kniha je rozdělena do tří částí. První vypráví Mira o svém životě, druhou pak o svých předcích a třetí, ke které celá kniha tak nějak směřuje, vypráví záhadná teta Hana. Všechny tři části se čtou velmi dobře, postavy a hlavně vypravěčky vám přirostou k srdci. Autorka se nad ničím dlouho nepozastavuje a děj plyne v celkem rychlém tempu. A snad právě proto, navzdory tématu knihy, nejsem tím nijak extra emočně zasažená. Hany mi je líto, ale úplně jsem to s ní nedokázala prožívat. Měla jsem pocit, že sedím v rychlíku a sleduju Hanin příběh a než stihnu v sobě zpracovat jednu skutečnost, už se na mě valí další. První část s Mirou byla perfektní.
Mornštajnová mě překvapila, ale malé mínusy kniha přeci jen má... 4,5*
Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát lepší 4* nebo horších 5*. Rozhodla jsem se pro 5*, protože kniha je to dobrá. Nicméně jsem očekávala mnohem víc. Což není chyba knihy. Čte se to výborně, neuvěřitelně rychle, dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla během dvou dnů. Nápad s věnečky se mi moc líbil. První část knihy, se mi tolik nelíbila, nesedlo mi, že děj vypráví dítě. Zbytek knihy, kde už je to o Haně se mi líbil více. Nicméně uznávám, že to vše hezky zapadne do toho, co jsme se dozvěděli v první části. Trochu mě mrzí, že postavy nebyli napsány více do hloubky. Na druhou stranu to je jistě důvod, proč se kniha četla, tak rychle. Pro mě osobně je to problém, protože ve mně kniha nevyvolala žádné emoce.
Dobře vymyšlený příběh, víc jsem tam nenašla. Z Aleny Morštajnové asi moje oblíbená spisovatelka nebude. Ani tahle knížka mě nepřesvědčila, mám raději jiný styl psaní.
Původně se mi do čtení moc nechtělo. Knihu jsem koupil ve výprodeji eknih, protože měla opravdu velice dobré hodnocení, jen jsem se malinko obával toho, aby to nebylo takové to ženské čtení. Komentáře od mužů tady pod knihou je velice těžké i jen dohledat, což mě malinko znervózňovalo. Bál jsem toho, že to bude nějaký emoční románek s předvídatelnými situacemi, nerealistickým chováním postav ovládaných pouze pudy a jednoduchými emocemi, které budou, s prominutím, lehce slabomyslné. Na tenhle druh knihy mi ale nesedělo hodnocení a tak jsem jí zkusil.. a jsem vážně rád, že jsem nedal na původní obavy, protože kniha je to vážně výborná a z tohoto druhu literatury je to jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četl.
Není to žádný zjednodušený černo bíly příběh s jasně danými rolemi a charaktery postav. Není to žádná pohádka o tom, jak se má dát jen na své emoce a pak bude všechno do konce života už jen krásné a sluníčkové. Naopak, je to velice příjemně napsaná a chytlavá kniha, ukazující člověka se všemi jeho problémy, komplexy a egoismy. S jeho slabými i silnými stránkami, s následky za jeho činy a dopady na jeho okolí. Zbabělost ohledně učinění rozhodnutí, zaslepenost a naivita růžových brýlí, omezenost vlastní žárlivostí, to všechno krásně popsané a ukazující následky tohoto chování, které přece "zase tak moc ublížit nemůže". Když jsem se krátce před tím, než jsem začal knihu číst, bavil s jednou známou a ta mi řekla, že u téhle knihy platí, že čím více lidí by si jí přečetlo, tím líp, tak musím potvrdit, že pod tenhle názor bych se i já po jejím přečtení podepsal a doporučit jí můžu opravdu všem. Méně než 5 hvězd dát určitě nemůžu.
Skvělá knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem. Smutné osudy lidí, kteří se po hrůzách koncentračních táborů nedokázali vrátit do reality všedních dnů a dělat, jako kdyby se nic nestalo. Silný příběh.
Perfektní a čtivá knížka. Přečteno během dvou večerů. Už chápu, proč má tahle kniha tak vysoké hodnocení. Příběh rozdělený do tří částí. První, kterou vypráví Mira jsem si zamilovala úplně, prostředek nám mnoho věcí vysvětlí a pak vyprávění tety Hany a pochopení všeho, co bylo v knize do té chvíle.. vlastně i samotné obálky. Knihu jsem si zamilovala. Doporučuji.
Paní Mornštajnová je velmi kvalitní spisovatelka, dle mého úsudku je jedna z nejlepších v současné době. Neuvěřitelně propracovaný příběh. Doporučuji. Velice čtivá knížka na někoho může působit smutně až depresivně.
Po knize jsem sáhla, jelikož se o ní pořád dozvídám a to není ani letošní novinka. Tak jsem si řekla, že odhalím, co skrývá a nalezla jsem velmi propracovaný generační román, jenž neustále šokoval svými zvraty a nechyběly mu ani chvíle napětí. Podivínství Hany, jež se zdálo být na začátku bráno jako prosté bláznoství, se postupně odkrylo a odhalilo celý příběh hlavní postavy, od zrazenoé lásky až po hrůzy války, které museli čelit. Líbilo se mi, jak byl román rozdělen, byl velmi čtivý a místy byl velmi znepokojující.
Velmi silný příběh, který ve mě zanechal nesmazatelnou stopu! Autorka skutečně velmi dobře čtivou formou popisuje hrůzné osudy lidí z válečných let. Hodně se mi líbí rozdělení do třech hlavních kapitol a popis příběhu s posuny v čase vpřed i zpět a z úhlu pohledu více osob. Kniha ukazuje i to, že co může působit jako podivínské chování pro společnost, pod tíhou zážitků a emocí proživšího vysvětluje a ospravedlňuje toto jeho chování.
Po dlouhé době jsem se rozhodla pro román, protože jsem byla překvapená z vysokého hodnocení a musím přiznat, že to je HODNĚ silný příběh!
Tragédie na začátku, tragédie v průběhu, tragédie,.. pro Míru a její tetu Hanu, dvě vypravěčky. Jednu, v době, kdy byla "dítětem", její neznalost, málo strachu, možná naivita jsou čepelí, kterou nechtěně spustí. Zdá se, že její osud zprvu nadějný se halí do černé a nese s sebou smrt. Ztrátou, poznamenána na celý život. V očích druhé vypravěčky, je jen tou podivnou tetou Hanou, co je skryté za jejím šíleným vzezřením, se dozví až mnohem později. Mrazí mě, vždy když si uvědomím, že tyto příběhy byly, staly se, a bylo tomu nedávno. Extrémní situace se dějí stále, je možné, že se někdy ta smyčka rozmotá a neštěstí zapříčiněna tolika chybami, tolika hloupostmi co jsou schopni lidé udělat skončí?
S potěšením jsem zjistila, že lidé hromadně oceňují opravdu jedinečnou práci. Ze všech bestsellerů a úspěšných knih jsem měla vždy smíšené pocity, protože zájem a poprask okolo byl ohromný a v důsedku mě kniha zklamala. Hana je naprostým opakem. I u ní jsem dlouho odolávala tlaku veřejnosti, ale tématika mě nakonec dostala. Byla to živá zkušenost plná emocí, které přetrvávají i týden po přečtení. Nenásilné vplétání těžkých témat do nevědomosti lidkých myšlenek. Moc se těším na divadelní zpracování, na to, že to poselství doletí k více lidem. Není to o oživování historie a vytahování hrůz, snad či o dávání viny a ukazování prstem na netvora. Je to následcích, ale hlavně o tom, jak to změnilo lidství a o tom, co si už navždy poneseme s sebou.
Na jeden nádech a ještě nemůžu vydechnout.... úžasné a dokonalé, další slova jsou zbytečná ...
Jo, ted uz chapu obal knihy...Dobre napsane. Jednou za cas je treba takovych pribehu. Ihned si clovek uvedomi, jak se ma v dnesni dobe dobre.
Tato kniha mne velmi zasáhla. Řadí se mezi první knihu s tématem židovství, jakou jsem přečetla. Poutavý příběh, který nenechá čtenáře chladného a neustále ho nutí nad tím vším přemýšlet. Člověk si uvědomí plno věcí a opravdu jsem vděčná za dobu, ve které žijeme. Autorka vše popsala natolik autenticky, že jsem si někdy až moc živě představovala hrůzy, které se v koncentračních táborech děly.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Nikdy se mi nechtělo číst knihy o válce a koncentráku, do četní knihy s věnečkem na obalu se mi také nechtělo, nicméně ihned po pár prvních stránkách jsem byla vtažena do děje a nemohla přestat, opravdu jsem ji četla jedním dechem a žasla. Pohled na příběh z několika stran, ostatně tak, jak Mornštajnová píše i své ostatní knihy, se mi moc líbí a dává příběhu úplně jiný rozměr. Za tuto knihu tleskám a dávám plný počet. Měla by být v povinné četbě v 9.třídě.