Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13499
3487
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Je to moje prvni cteni z teto nestastne doby. Docela me to zasahlo a jsem rad, ze to nemusim zazit ja.
Je to krásně a čtivě napsaná kniha o kusu naší historie - době okolo 2. světové války. Navíc zatímco po dočtení spousty i dobrých knih je prostě zavřete a zapomenete, z Hany ve vás něco zůstane.
Bez zavahani jedna z nejlepsich knih, jake jsem kdy cetla. Mistrne vystaveny pribeh, uzasny styl psani. Nevyhledavam knihy o valce a holokaustu, protoze velmi casto pusobi sablonovite (a navic posledni dobou je to i hojne publikovana tematika), ale autorka dokazala podat udalosti aniz by clovek mel pocit "uz stokrat precteneho". Moc pekne, byt misty smutne - jako zivot sam..
Kniha se mi moc líbila. I když toto slovo zrovna moc nesedí. Autorka velmi přirozeně a přesvědčivě dokáže vykreslit atmosféru lidských vztahů i atmosféru doby.
Při čtení tak těžkých osudů, životních zvratů a trápení jsem byla vděčná, že mám co jíst, je mi teplo a za relativní jistoty kolem sebe.
Na začátku jsem váhala, zda se do knížky pustit. O 2. světové válce jsem přečetla mnoho knih a nečetly se mi lehce. Ale jsem ráda, že jsem knihu dočetla.
Doporučila bych Hanu jako povinnou četbu k maturitě. Když nám ve škole říkali, že Židé nesměli mezi ostatní a později museli žít v Terezíně, nedovedla jsem si moc představit, jaká hrůza to musela být. Když se člověk dovídá stejná fakta, ale na pozadí osudů konkrétní rodiny, vnímá to úplně jinak.
Při čtení knihy jsem po celý čas nevěděla jaký názor si na ní mám vytvořit. Teď jsem ji dočetla a nemám slov. Vždy se bojím, že velmi chválené knihy mě zklamou, protože vždy mám trošku větší očekávání. Paní Mornštajnové se podle mě povedlo ale něco skvělého. Není to jen kniha plná krutosti holocaustu, ale právě života. Zaujalo mě proplítání generacemi a velmi citlivý styl vyprávění. Ovšem co mě nejvíce zaujalo byla Hanina homole. Každý ji bez pochyby má. Každá je originální, jinak silná, citlivá. Ale jedno mají homole stejné a to, že když se vyčerpá, rozbije už nikdy ten člověk nebude stejný... Příběh mě velice zaujal a určitě ho budu doporučovat. Protože jak už bylo zmíněno, Hana není vyprávění jen o krutosti Holocaustu, ale i krutosti života, které je mnohdy velice silné a nepředvídatelné, jako si právě vzít věneček na oslavě a nečekat nic zásadního...
Knížka není napsaná chronologicky a o to je zajímavější a nenechá vás ji odložit, dokud ji nedočtete.
Téma holokaustu se celou dobu táhne jako \"smrad\", aby vás na konci úplně převálcovalo a rozložilo na atomy ve své syrovosti a krutosti.
Vnitřní svět hlavních hrdinek je vylíčen do detailu, takže na konci se loučíte s kamarádkama.
Knížku doporučuji pro ty, co mají rádi pitvání vnitřního světa a také židovství.
Já se k ní určitě zase vrátím...
Do knihy jsem se pustila především proto, že jsem o ní hodně slyšela a četla. Přiznám se, že moc nečtu knihy českých spisovatelů...no ale jsem ráda, že jsem udělala změnu a knihu jsem si přečetla. Nějak moc jsem se nikde nepídila, o čem kniha vlastně je, takže jsem byla opravdu překvapená! A super...od poloviny jsem se nemohla odtrhnout...
Na Hanu jsem narazila vlastně náhodou a teď si připadám jako literární analfabet, protože jsem o ní nikdy neslyšela. Nicméně jsem ráda, že jsem ji mohla číst, šlo to samo a ačkoli knihy o holocaustu už vůbec nevyhledávám (mám dojem, že vše už bylo napsáno), tahle byla trochu jiná. Nerozpitvává hrůzy koncentráku, ale spíš ukazuje, jaké šrámy na těle a duši mladé holky mohly nechat a jak nikdo nechtěl věřit tomu, že válka opravdu přijde. No a pak ukazuje taky to, co zažije nejedno mladé děvče - kluka, který naslibuje hory doly (ono mu ve své naivitě uvěří) a pak nemá ani odvahu říct jí, že už ji nemá rád. Až na to, že v tomto případě to mělo zcela fatální důsledky jak pro Hanu, tak její rodinu.
"Chci si to přečíst znovu", tak to byl můj pocit po dočtení..nic víc není potřeba psát.
Nikdy se mi nechtělo číst knihy o válce a koncentráku, do četní knihy s věnečkem na obalu se mi také nechtělo, nicméně ihned po pár prvních stránkách jsem byla vtažena do děje a nemohla přestat, opravdu jsem ji četla jedním dechem a žasla. Pohled na příběh z několika stran, ostatně tak, jak Mornštajnová píše i své ostatní knihy, se mi moc líbí a dává příběhu úplně jiný rozměr. Za tuto knihu tleskám a dávám plný počet. Měla by být v povinné četbě v 9.třídě.
Tohle je snad poprvé, co se mi podařilo si přečíst knihu tak dobře a tolikrát hodnocenou. Bála jsem se, protože se mi často stává, že jsem zklamaná. Hana však nezklamala.
Líbil se mi příběh z pohledu nevinných očí dítěte, které nerozumí předsudkům. Líbil se mi pohled z očí mladé ženy, která se nevyzná v tom, co znamená "mít známost", kterou nemiluje - ta slova jí k sobě nesedí. Žloutkové věnečky, chléb v šuplíku, rozmačkaná rajčata.. Příběh Hany mne dostal nejvíce, možná proto se po ní kniha jmenuje. Člověk, na kterého se díváte, jako by neexistoval, byl průhledný, protože nevypadá dobře - nevypadá zdravě ani psychicky, ani fyzicky. Přesně proto se na lidi nemáme dívat shora, pokud je neznáme. Protože my nevíme, co zažili.. Proč jsou takoví, jací jsou. Příběh o sebeobětování, poslušnosti i vzpírání se požadavkům rodičů. Příběh o lásce, zradě a zklamání, které boří zdi naivity v postavách. Příběh o tom, že když už musíte na klopě nosit znamení podřadnosti, musíte ho přišít jak nejlépe umíte.
Při čtení knihy jsem se málem rozbrečela, ale trochu mě zklamalo, že jsem to vydržela, že mě kniha nezlomila.
Nedala bych celých pět, kdyby to bylo možné, spíš 4,5. Určitě doporučuji.
Kniha je rozdělena do tří částí. První vypráví Mira o svém životě, druhou pak o svých předcích a třetí, ke které celá kniha tak nějak směřuje, vypráví záhadná teta Hana. Všechny tři části se čtou velmi dobře, postavy a hlavně vypravěčky vám přirostou k srdci. Autorka se nad ničím dlouho nepozastavuje a děj plyne v celkem rychlém tempu. A snad právě proto, navzdory tématu knihy, nejsem tím nijak extra emočně zasažená. Hany mi je líto, ale úplně jsem to s ní nedokázala prožívat. Měla jsem pocit, že sedím v rychlíku a sleduju Hanin příběh a než stihnu v sobě zpracovat jednu skutečnost, už se na mě valí další. První část s Mirou byla perfektní.
Mornštajnová mě překvapila, ale malé mínusy kniha přeci jen má... 4,5*
Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát lepší 4* nebo horších 5*. Rozhodla jsem se pro 5*, protože kniha je to dobrá. Nicméně jsem očekávala mnohem víc. Což není chyba knihy. Čte se to výborně, neuvěřitelně rychle, dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla během dvou dnů. Nápad s věnečky se mi moc líbil. První část knihy, se mi tolik nelíbila, nesedlo mi, že děj vypráví dítě. Zbytek knihy, kde už je to o Haně se mi líbil více. Nicméně uznávám, že to vše hezky zapadne do toho, co jsme se dozvěděli v první části. Trochu mě mrzí, že postavy nebyli napsány více do hloubky. Na druhou stranu to je jistě důvod, proč se kniha četla, tak rychle. Pro mě osobně je to problém, protože ve mně kniha nevyvolala žádné emoce.
Dobře vymyšlený příběh, víc jsem tam nenašla. Z Aleny Morštajnové asi moje oblíbená spisovatelka nebude. Ani tahle knížka mě nepřesvědčila, mám raději jiný styl psaní.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
HanaKniha Hana je v
| Právě čtených | 218x |
| Přečtených | 19 326x |
| Čtenářské výzvě | 5 650x |
| Doporučených | 2 255x |
| Knihotéce | 2 601x |
| Chystám se číst | 2 754x |
| Chci si koupit | 943x |
| dalších seznamech | 90x |
Úžasná kniha, i když tak smutná. Ale je nádherně a nenásilně napsaná. Byla to hrozná doba. Určitě si od paní Mornštajnové zase ráda něco přečtu.