Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13530
13530
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv jsem se tomu snažil zabránit, mé očekávání bylo velké. Kniha je vychvalována do nebes, drží první místo zde na Databázi, vévodí všemožným žebříčkům prodeje. Přitom jsem si u jejího čtení nemohl ubránit pocitu, že se jedná "jen" o slušný nadprůměr, ke kterému se díky popularitě dostalo mnoho čtenářů se zkušenostmi s průměrem až podprůměrem. Následně byli nadšení z toho, že si konečně přečetli i kvalitní literaturu natolik, že z knihy v ohlasech udělali mistrovské dílo.
Nechci tady knížku nijak shazovat. Byla zajímavá, dobře se četla. Ale byla zoufale předvídatelná a nenápaditá. Již v prvních kapitolách jsme se dozvěděli, kdo příběh přežije, a v jakém stavu. A na cestě postav do stavu a místa představeném na začátku nebylo, přiznejme si, zbla nic překvapivého. Cesta židovské rodiny od zabavení majetku přes Terezín až po Osvětim byla jako z učebnice. Kdo má základní znalosti historie a nebude šokovaný faktem, že nějaký koncentrační tábor v Osvětimi existoval, se z této knížky bohužel na zadek neposadí.
Nějak nemám slov, kterými bych vypověděla, jak hodně na mě kniha zapůsobila... Začala jsem číst a nepřestala jsem, dokud jsem nebyla na poslední stránce... vlastně ano, hlavně v třetí části jsem občas číst přestávala, ale jen kvůli tomu, abych dokázala vstřebat hrůzu toho, co jsem právě přečetla, abych se mohla nadechnout, potlačit slzy, co se mi draly do očí a pokračovat... Velmi silný příběh...
Hany jsem se bála, protože je to současný megahit a měla jsem obavy, že se mi třeba nebude líbit. Nicméně jsem se zařadila k většině a kniha mě nadchla. Hned na začátku bylo pro mne novinkou, když jsem se dozvěděla o tyfové epidemii v padesátých letech. To jsem absolutně netušila! Dokonce se mi i líbil propletenec vztahů obyvatel městečka. Původně jsem si myslela, že příběh bude většinou o koncentračním táboře, který tam sice byl také, ale autorka to tak krásně propojila...
A ten konec, kdy se to spojí s oním vaječným věnečkem, kterým příběh začíná a je i na obálce...
Jako spousta další jsem knihu četla víceméně ze zvědavosti, protože na ni blahořečili lidé tady a také na Facebooku a dalších skupinách věnovaných knihám. Pořád jsem si říkala, že každému se líbí něco jiného a tak číst nebudu. Nakonec jsem se k tomu dokopala, protože jsem nechápala, jak z knihy mohl vzniknout takový boom.
Už chápu. Příběh je natolik silný a protkaný bolestí Hany, že mi nezbylo nic jiného než jej prožívat s ní. I když jsem na knihu neměla tolik času, musela ji sem tam odložit, nakonec jsem to zvládla za dlouhé tři dny. Už úplně chápu názory ostatních, byl to silný příběh vyprávějící kus naší historie a já smekám před Hanou, která i když pošramocená na těle i na duchu, dokázala svůj životní úděl přežít.
Kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne. Musela jsem si, po dočtení, nalít panáka slivovice a tak tady ve tmě sedím a piji toho panáka a utírám si slzy... Jak píšou jiní čtenáři: asi nic, co bychom už nevěděli z jiných zdrojů, ale ta síla projevu, lehkost sdělení a stavba příběhu.. to je prostě něco unikátního! Překrásná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Pak by byl svět možná trochu lepší místo. Před paní autorkou smekám. Co mě naprosto rozsekalo je ta nekompromisní, strohá údernost ve větách poslední části knihy, které popisují návrat Hany domů a její utrpení v Terezíně a Osvětimi... Stručná, jasná fakta o tom, jaká příkoří se na ní děly, věty letí před očima tak, že člověk nemá ani čas plakat, přesto se mu slzy kutálí po tvářích a pláče mu celá duše. Přičemž jsem jasně cítila, že tyto popisné scény nejsou prvoplánové a nemají nás vydírat. Myšlenka, která Hanu napadne v Meziříčí na nádraží:" Může jí být dvacet šest, ta by šla doleva." ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho.
Tak už to chápu. Už vím o čem všichni mluví. Tahle kniha to je zlato české literatury. Měli by ji dávat jako povinnou četbu. Některé knihy z povinné četby čtivé nejsou, ale tohle čtivým je i když je to i moc smutný. Je opravdu obdivuhodný co někdo dokáže přežít. Moje poslední kniha do výzvy.
je to silny a smutny pribeh, bravurne napsany. Na konci jsem to oplakala. Vsem moc doporucuji a davam to nejvyssi hodnoceni, ktere dat lze.
Hanu jsem přečetla už před nějakou dobou, ale když si na ni vzpomenu, stále ve mě vyvolává stejně silný pocit. Málokdy na mě kniha takhle zapůsobí. Všem doporučuju přečíst.
Hezká, nicméně extrémně přeceňovaná kniha. Nic nového pod sluncem, žádný úžasný styl zpracování. Jsou knihy, které by si tak vysoké hodnocení, jako má Hana, zasloužily mnohem více.
Tato kniha nevypráví o ničem, co by již mnohokrát v jiných knihách vyprávěno nebylo, nepopisuje nic, co bych už neznala - a přesto mě zasáhla tak, jako žádná dlouho ne. Na Hanu nemůžu přestat myslet, na ty její krajíce chleba. Kniha o odvaze na straně jedné a zbabělosti na straně druhé, o lásce a odpuštění, o naději i zoufalství. A hlavně o tom, jak jedno špatné rozhodnutí změní osud mnoha lidí. Kéž by ten dopis do knížky neschovávala...
První dvě části knihy se odehrávají poklidněji, třetí část však měla spád. Autorka to měla promyšlené, postupně se odkrýval celý příběh a důležité momenty, nešlo přestat číst. Stačilo, aby se věci udály trochu jinak a životy hrdinů by nedopadly tak tragicky.
Knížka mě dostala a zanechala ve mě stopu, hodně jsem nad osudy postav přemýšlela.. přesto se neubráním pocitu, že trošku přeceňovaná je :)
Tohle by si asi opravdu měl přečíst každý, aby pochopil, jak strašně snadno se některé z dnešního pohledu hrůzné věci mohly tak snadno stát. Děsivé je, jak o životech a osudech rozhodují absolutní maličkosti, banality a náhody (v Haně je takových věcí více).
To, jak se to špatné, nešťastné a překvapivé v knize neustále stupňuje (proto i to nechronologické vyprávění), je samozřejmě kalkul, aby na čtenáře kniha působila čím dál tíživěji, ale na výsledném "zážitku" a poselství to nic neubírá.
Přiznávám, že hlavním důvodem, proč jsem po knize sáhla, byla skutečnost, že vévodí oblíbenosti zde na Databáziknih. Obecně čtu většinou zahraniční autory, upřednostňuji knihy s happy endem a úplně nejraději mám detektivky. Nicméně, je-li kniha výborná, tak mi nevadí, že je trochu smutná, že ji napsala česká autorka, či že v ní nehoním vraha. A protože jsem ji četla ve vlaku, tak mi ale vůbec nevadilo, že jsem uronila pár slz v kupé. Protože ta kniha je opravdu, opravdu, ale opravdu skvělá !
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Velice smutná, ale krásná kniha... Ukazuje, jak důležité pro pochopení světa je dívat se nejen do budoucnosti, ale hlavně do minulosti.