Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13573
13573
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Skvělý příběh, silný konec, který vlije slzy do očí. Za mě jedna z nejlepších knih o druhé světové válce, co jsem četl, klidně bych se přimlouval i za filmovou adaptaci.
Kniha válečná je i není. Každopádně je příběh vystavěn velmi zajímavě a dokáže vtáhnout.
Přečetla jsem už více knih s tématikou židů ve 2. světové válce a i kdybych jich přečetla tisíce, nepochopím , co se to vůbec odehrávalo a jak se to vůbec mohlo dít. V knize Hana je zprvu popisován příběh malé holčičky a následně celé její rodiny, kdy se příběh stáčí na tetu Hanu. Možná bych vzhledem k titulu, dala příběhu tety Hany daleko větší prostor.
Tak jsem si vždycky myslela, že válečná tématika není nic pro mě, ale asi jsem se zmýlila.. Tohle bylo opravdu velmi dobré! Veškeré události opravdu popsané tak, že se čtenář cítí být v kůži osoby, která daný příběh vypráví. Smutné, krásné, celý děj perfektně pospojovaný, já nemůžu nic jiného, než souhlasit, že tahle kniha, je opravdu špičkou..
Knizky s valecnou tematikou mam rada. Nechapu proc?! Akorat z nich mam stisneny pocity a pres slzy nevidim na pismenka.
Dalo by se rict dalsi takova knizka...a prece jina. Uz uz jsem ji chtela mit prectenou a mit to za sebou, ale jakobych nechtela cist dal, a dozvidat se ty hruzy. Ty hruzy, ktere jsou zalozany na skutecnych udalostech.
Dobre napsany.
Jo....a Jaroslav je haj*l! ;)
"Hana" je především zatraceně dobře napsaná kniha.
Super sloh. Čte se sama, nenudí a místy dost silně dojímá. Po celé čtení jsem si musel obsesivně připomínat, že kluci přece nepláčou.
Do díla nás uvádí celkem banální zápletka, která ovšem velmi záhy ustoupí z cesty pohnutým lidským osudům. Volně poskládané útržky ze života hlavních protagonistek se pak slévají v něco, co by se dalo označit za "mýdlovou operu z prostředí holokaustu". Děj je opravdu poměrně předvídatelný, ale to bych vzhledem k žánru a historickým souvislostem neviděl jako problém.
Jako dílo popisující holokaust knížka přirozeně podává svědectví o krutosti režimů a lidí, kteří něco takového dopustili, a pocitech těch, co stáli stranou. Její cena ale leží jinde. Alespoň pro mě. V krátkých úvahách syrově a nekompromisně odhaluje motivy lidského jednání a zpětnou racionalizaci hloupých či sobeckých rozhodnutí. To v kontrastu s hrůzami holokaustu vyznívá obzvlášť silně. Zároveň ale stejně pevně drží linku naděje, kterou představuje rodina a soudržnost.
Moc kvituju happy end. Nechápu, co proti tomu kdo má.
Moc pěkně napsané, můžu jen chválit, kniha se velice dobře četla. Nějak nechápu předchozí negativní komentáře:
1. prý román pro ženy - tak hlavní hrdinka je žena a že by v románu všichni muži byli vykresleni jako slaboši a sobci, si nemyslím, nejmíň dvě velice kladné mužské postavy tam najdete :-)
2. prý v knize není vidět láska mezi rodiči a dětmi - tak asi jsem teda četla jinou knihu, ale já jí tam vidím spoustu a autorka přece nemusí popisovat neustálé pusinkování a ujišťování o lásce tak, jak tomu bývá v amerických filmech.
3. prý konec je happyend - tak šťastný konec si fakt představuju úplně jinak.....možná kdyby hlavní hrdinka spáchala sebevraždu, tak by to vyhovovalo líp.
4. prý předvídatelný děj - ano, my, kteří máme hodně načteno z válečné literatury, tak samozřejmě známe a víme, ale pro mladší ročníky to nemusí zas být až tak samozřejmé a určitě dobře, když je třeba tato knížka přitáhne.
Ještě dodám - je to beletrie, ne dokument, tak se v tom lidi zase tak nešťourejte :-)
dávám 5*,moc se mi knížka líbila, je neuvěřitelné,co člověk přežije nevím,co víc napsat,jen to,že ji doporučuji přečíst
Myslím že opravdu povedená kniha, a neni co vic k ni dodat. Rozhodně doporučuji přečíst!
V celku poutavý příběh o osudech rodiny židů a jejich těžkém životě.Prolínání časových rovin kde vše vyplouvá na povrch postupně.Z počátku jsem z hojné propagace moc nečekal a chvíli to i tak vypadalo, ke konci však kniha příjemně překvapila.
Knihu jsem kupovala dle titulní obálky bez jakýchkoliv předchozích informací o knížce. Udělala na mě ohromný dojem , přečteno jedním dechem. Velice emotivní kniha.
Tak tohle jsem číst nechtěla. Židovská otázka není můj cup of tea a tuhle knížku jsem si zvolila pod naivní představou že splním čtenářskou výzvu ,,kniha o jídle". Jídla se kniha dotýká jen okrajově. Kniha je smutná, ale celkem čtivá. Můj hlavní problém byl v tom, že už nechci číst nic o tom, co se dělo za hrůzy v koncentračním táboře. Už jsem slyšela dost ve škole, byla jsem se v Terezíně i Osvětimi kouknout a bylo to opravdu příšerné a odporné. Kniha se bohužel začala stáčet směrem, který se mi nelíbil. Koncentrační tábor a co se tam dělo je nevyčerpatelnou studnicí příběhů a lidského utrpení. Existují lidé, kteří si o tom dokola a dokola čtou, koukají na dokumenty a nimrají se v tom. Je to moje chyba, že jsem se nekoukla o čem kniha je, ale já mám knihu pro pobavení a ne abych nad ní smutnila.
Celý příběh je dobře vystavěný a finální příběh Hany má něco do sebe.
Hutná a přitom jemná, silná a přitom křehká. Postupné rozplétání příběhu ze tří pohledů je výborná volba - přesně ze života, protože nikdo nikdy dokonale nezná "pravdu" a pohled těch druhých. Každý známe jen tu svou stranu a ostatní si jen domýšlíme. Na tuhle knihu nikdy nezapomenu a nejen proto, že stojí v domácí knihovně.
Dlouho jsem přemýšlela , jak ohodnotit tuto knihu . Říkala jsem si, ne nedám 5* , je to prostě další kniha o hrůzách holocaustu a už bych opravdu měla číst něco jiného . Já přece vím , samozřejmě jen z knih a filmů o všech těch hrůzách , měli by tyto knihy číst spíš ti , kteří zpochybňují , že je homo sapiens schopný něčeho tak zvráceného ,ale nakonec jsem to nejvyšší ohodnocení dala .Spíš proto, že se autorka nevěnovala jen těm nejhorším rokům ,ale že ukázala , že přežít koncentrační tábor vůbec nemusí být výhra .
Možná spíš naopak .
Nevím jak dalece byli tito lidé schopni vrátit se do normálního života a hledat ty docela obyčejné radosti , které jsou pro každého tak potřebné .
Takže i když kniha nijak nevybočuje , čte se dobře a příběh je to opravdu silný a stojí za přečtení .
Hana mne velmi oslovila a zasáhla.Kdykoli v budoucnosti budu mít pocit, že mám nějaký problém nebo starost, vzpomenu si na tuto knihu a připomenu si, jak se mám vlastně krásně!
Přijde mi geniální, jak autorka ukáže to, co jakožto teenagerka nedokážu pochopit a pak, na konci přijde osvícení. Každou kapitolou z pohledu Miry jsem byla čím dál víc zaražená, že v Hanině psychickém stavu nedošlo k sebemenšímu zlepšení a štvalo mě to. Během zbytku knihy, kdy začnete chápat její příběh jsem už jen smutnila a musela číst dál a dál, ačkoli jsem již znala konec. Neplakala jsem u ní, momenty v knize popsané nezaútočily na mé srdce tak, že bych se z toho sesypala, ale často mě zamrazilo a douho po přečtení jsem na Hanu vzpomínala.
Nechápu.Nechápu popularitu knihy.
Na toto téma jsem přečetla již desítky knih
A Hanu bych zařadila spíše k průměru.Takový román pro ženy.Nic ve zlém.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Hana
Tak tato krásná kniha mě zasáhla. Autorka postupně odkrývá důvod, proč je Hana ve svých třicetipěti letech předčasně zestárlá a chová se podivínsky. Mnohokrát jsem měla chuť Hanu obejmout a slíbit jí, že čas rány zahojí a bude líp. Ale bylo mí jasné, že útrapy, které zažila, byly tak velké, že zanechaly nezahojitelné rány na její duši. A navíc si čtenář uvědomuje, že k mnohému nemuselo dojít, nebýt jednoho nesprávného a sobeckého rozhodnutí...