Bible
neznámý - neuveden
Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text
Přidat komentář
Podařilo se mi získat (jako studijní materiál a investici) svatou bibli z roku cca 1850. Přes velice zastaralý sloh i pojmy rozumím obsahu, švabach je s trochou snahy taky čitelný, ale ta náplň, to je ten pravý masakr, s moderním vydáním bible se to nedá ani v nejmenším srovnávat, 170 let stará bible je teprve ten pravý metal! Poměrně detailně popisované masakry žen, mužů i nemluvňat, střeva sem, hlavy tam, do toho poněkud vyšší level incestu i zoofilie, exkrementy, mučení, popravy, svatá genocida a to jsem to jen zběžně pročetl.
Skutečně jsem čekal, že tak stará bible z prudérní a upjaté doby bude stejně prudérní a upjatá, skutečnost mě nepřestává udivovat. Není bez zajímavosti, že čím starší bibli vezmeme do ruky, tím větší je podobnost s koránem. Tohle že četly naše praprababičky? Pak se není čemu divit, že měli z boha smrtelnou hrůzu a pro nedostatek jiného čtiva i informací všeobecně se z bible stala životní náplň. Že to někdo bral vážně tehdy, je pochopitelné, ale že to někdo ještě pořád bere vážně i dnes..
Rok a půl jsem četla všechny knihy, ne postupně, ale v abecedním pořadí. Pro mě je tato kniha obrovským vyznáním lásky Boha k lidem, i když toho navyváděli až až, On je nikdy neopustil, nikdy se k nim neotočil zády, nikdy je nepřestal milovat. Miloval je dokonce tak, že obětoval vlastního Syna. S velkou vděčností jsem objevovala, jak je Boží slovo živé, jak je aktuální i dnes, jak dokáže měnit srdce a životy. A tohle bych přála všem čtenářům, aby dokázali vidět víc, než historické kruté popisy, ale objevovali to, co je skryto v pozadí. Protože o tom to celé je, Bůh lidi neopouští, to my se k němu obracíme zády.
Ač ateista, rád občas otevřu Bibli s věnováním babičky a přečtu si nějakou pasáž.
Znalost Otčenáše, Desatera, Listu apoštola Pavla Korintským, Písně písní, ale i podobenství by mělo patřit k všeobecnému přehledu.
Napsat o Bibli, že je blbost, je znak pózerství.
"Blaze člověku, jenž našel moudrost,
člověku, jenž došel rozumnosti.
Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra,
její výnos je nad ryzí zlato." (Př 3-4, 14-15)
Přečteno celé. Naprostá ztráta času, pohádky pro malé děti.
Náboženství zapříčinilo víc smrti a destrukce než nacismus a komunismus dohromady.
Nechápu že ve 21.století není náboženství terčem drsného výsměchu.
Pokud máte rádi tento typ příběhů, přečtěte si Červenou karkulku.
Je to lepší než tento odpad. Blbost.
Ať už věřite, či ne, musíte říct, že to výborně a věruhodně popisuje biblické příběhy. Starý i Nový zákon jsou výborně sepsané i zpracované a tzv. Kniha knih - Bible opravdu stojí za řádné přečtění a pokud ji neoceníte, tak buď nejste milovníci klasik, nebo z pouhé nenávisti. Ovšem Bible je opravdu Kniha knih, ať už si kdokoliv kecá co chce. Asi nejklasičtější kniha, kterou jsme kdy četli :-)
Ať už si kdokoli myslí cokoli, jedno je naprosto jasné- Bible je knihou vyjímečnou, nad všechny jiné knihy. Její nejstarší části jsou starší než Odyssea, její dopad je takový, že v dosavadních dějinách změnila život miliardám lidí k lepšímu a přivedla je k většímu poznání. Tím že byla vytištěna ve více než 5 miliardách kusech a přeložena do více než 330 jazyků, obsáhla v podstatě každý kout. Přinejmenším její existence vešla ve všeobecnou známost. Je to jedna z nejdůvěryhodnějších knih na světě. Jak pozoruhodné, že vzešla z národa ovládajícího jeden z těch nejmenších států na světě- Izrael.
Zatímco se světské knihy snaží vměstnat zlomek moudrosti do miliard knih, Bible její většinu obsáhla v knize jediné.
Kdo nevěří, ať zkusí podle ní žít. Bude li to činit s nezlomnou důvěrou v Boha, nemůže být zklamán.
Dávat hvězdičky Bibli a stavět se tím do role někoho, kdo ji hodnotí, je mi proti mysli. Ale nedat je, když obyčejným knížkám je dávám, je mi proti mysli také. Tak jsem je tedy dala...
Myslím, že všechno, co se mi líbí v Bibli, v ostatních knížkách a v životě vůbec, by se dalo charakterizovat tak, jak to napsal Václav Renč v básni Paralely: "... tak, v zrnu lásky, dáváš sebe, ty, Bože, mně, vdechuje všechny barvy nebe sem, do země..." Je na nás, jak dalece se tomu všemu otevřeme. A nejde tu o schopnosti, ale o prostý souhlas, že se otevřít chceme. To všechno ostatní se odvíjí od něj.
Mají pravdu všichni. Jedni říkají, že bible je fantasmagirický bluf sloužící jen k ovládání lidí, někdo tvrdí, že Bible je pouze soubor povídání k víře, ta neovládá, církev ano. Ti další hodnotí po stránce objektivně-literární, což je úsměvné a možná trochu praštěné (počet postav, hloubka dialogů - asi recese), ale dobrá. A ti poslední blahořečí dokonalému dílu plného moudra, berličce, která dává smysl jejich životu, proč ne. Záleží jen na úhlu pohledu. Všichni mají pravdu a všichni svým způsobem lžou. Protože vykládají knihu na základě svého subjektivního pohledu na svět. Teprve spojili-bychom jejich názorové teze a nalezli průnik (téměř nemožné) nalezli bychom, pravou hodnotu a podstatu Bible.
Na okraj, já sama věřím, že něco nad námi je. Jen netužím, zda je to Bůh, Alláh, mimozemšťani, magická síla, nebo špagetová příšera... Každému, co jeho jest.
Co mě ale vždy zaráží, je doslovnost výkladu Bible. (Ať už jste pro a žasnete nad zázraky, nebo proti a požadujete zařazení díla do žánru sci-fi.) Jonáš přežil v břiše velryby, Ježíš chodil po vodě a měnil vodu ve víno... A mohla bych pokračovat. Ok, jenže... Pokud bychom ji tedy chtěli brát vážně, musíme si uvědomit, že tehdy nikdo netušil, co je - například - zrakový klam, nebo fyzikální jevy. A každý autor může i trochu přehánět. Fabulace je stará jako lidstvo samo. Nebo něco špatně pochopil, měl nepřesný zdroj informací... Co nám z toho vychází? Že být Bible psaná v dnešní době (a někým jiným), možná by to byl trochu jiný příběh... Nehledě na to, že lidstvo se názorově vyvíjí. Stejně jako dítě, co se učí chodit a mluvit. Co když je například homosexualita, onanie brána v církvi/Bibli za špatnou věc jen proto, že to tak vnímali tehdejší autoři? Co když v dnešní době by v Bibli byla schvalována? Copak vy víte, co si skutečně myslí Bůh a co autor? Můžu věřit v Boha, ale ne ve stoprocentní pravdomluvnost a doslovnost textu Bible.
S ohledem na to všechno, na možné druhy výkladu a jejich relativní správnost, průměruji vlastní hodnocení na 3 hvězdičky (od 40 do 60 %).
Nemyslím, že jde pokojně žít bez přečtení alespoň evangelií. Jedna, na první pohled obyčejná pasáž, v sobě skrývá nekonečný zdroj moudra. A co teprve celá kniha..
Starý Zákon je takové to staré dobré domácí masakrování, kdy se s tím G ještě moc nepatlal a prostě pobil, co se dalo. Řekněme klasika.
Nový Zákon, hm... Čtyři chlápci s odstupem 30 - 50 let po skonu jejich kámoše vyprávějí, jak super ten kámoš byl, přičemž se neshodnou ve víc jak jedné až dvou věcech, které ten bájo chlápek udělal. Navíc ty jejich vachrlatý vzpomínky vydají až za další tři století.
Něco tu smrdí a ryby to nejsou.
Myslím,že nejde hodnotit Písmo svaté. Je tu a tak to je. A je na každém jak k němu přistupuje. Pro každého znamená tato kniha něco jiného...
Není to moc čtivé... Hodně postav a nesouvislý děj. Chybí zařazení do sekce sci-fi, fantasy, pohádky. Za mě palec dolu - znova bych to nečetl.
Nejrozporuplnější kniha, jakou jsem kdy četla - tedy nedala jsem ji celou. Nový zákon ano, ale starý ne. Na jednu stranu ji hodnotím jako soubor tendenčně laděných ideologických manipulací, plných oslavy segregace a nelidské krutosti. Na druhou stranu je to zdroj hlubokých myšlenek, před nimiž nelze utéci …
Se schematickou křesťanskou doktrínou, že je bible inspirována božím duchem a tudíž pravdivá slovo od slova, rozhodně nesouhlasím. Jednak proto, že si jednotlivé texty neustále protiřečí, a hlavně proto, že charakter těchto textů a je až zatraceně lidský a poplatný době vzniku a tehdy vládnoucím establishmentům.
Rok a půl jsem četla všechny knihy, ne postupně, ale v abecedním pořadí. Pro mě je tato kniha obrovským vyznáním lásky Boha k lidem, i když toho navyváděli až až, On je nikdy neopustil, nikdy se k nim neotočil zády, nikdy je nepřestal milovat. Miloval je dokonce tak, že obětoval vlastního Syna. S velkou vděčností jsem objevovala, jak je Boží slovo živé, jak je aktuální i dnes, jak dokáže měnit srdce a životy. A tohle bych přála všem čtenářům, aby dokázali vidět víc, než historické kruté popisy, ale objevovali to, co je skryto v pozadí. Protože o tom to celé je, Bůh lidi neopouští, to my se k němu obracíme zády.
Přečetl jsem jen Pentateuch, evangelia, Joba a sem tam něco z dalších knih, což je žalostně málo, protože Bible je souhrn 73 různých svazků. "Kvalita" je kolísavá. Nejvíc mě zaujaly mytologické a dějepisné knihy, mudroslovné a prorocké tolik ne. Myslel jsem si, že nejzajímavější bude pozorovat, jak se měnil vztah lidí k Bohu. Ale mnohem víc fascinují je sledovat vývoj vztahu Boha k člověku. Od vyhnání z Ráje, skrz několikero smluv lidstvo postupně získalo morální autonomii. Bůh přiznal svým stvořením právo na tvorbu zákonů a kodifikaci morálky. Nikde jinde jsem neviděl tak krystalicky čistě vyjádřený princip svobodné vůle a odpovědnosti za svůj osud. Bible se dá číst několika různými způsoby. Pro nevěřícího člověka je asi nejschůdnější vnímat text z antropologického a historického hlediska. Pro takové případy doporučuji sáhnout po Jeruzalémské Bibli. Její poznámkový aparát vysvětluje a přibližuje myšlenky, které by mi jinak určitě unikly. Některé příběhy teď vnímám úplně jinak a nadčasově, naopak u jiných jsem si plně uvědomil propast věků. Velké zklamání je nedostatek mytologie. Mimo Genezi je toho o fungování světa napsáno jen velmi málo. Těšil jsem se na vyprávění o pádu Lucifera, hledal jsem příběhy o poměrech v nebi a chtěl jsem si přečíst něco o peklu. Bible mi ale nabídla jen roztroušené náznaky. Dokonce i známé příběhy jako stavba Babylónské věže nebo potopa světa mají do epického vyprávění velmi daleko. Často jde jen o krátké kapitoly, doslova pár veršů bez podrobností. Pro ty co touží po obecném přehledu, doporučím některou z knih přepsaných biblických příběhů. Smysl událostí se v nich nezmění, ponaučení zůstává zachováno a jako bonus jsou mnohem stravitelnější a přístupnější. Bible rozhodně stojí za přečtení. Stovky let sloužila jako návod na vytvoření harmonické společnosti a jako excelentní etický kodex. I když v obou rolích zdánlivě funkčně zastarala, v určitých ohledech je stále aktuální. Většině problémů které člověka mohou potkat, už totiž někdo čelil a z jejich řešení se dá čerpat inspirace. Patnáct set let zkušeností lidstva by nemělo být jen tak ignorováno.
Knížka moc nedává smysl a nedá se téměř číst. Nejspíš si ji neznámý autor vydal na vlastní náklady, poněvadž pro každého nakladatele by šlo o jasnou finanční sebevraždu. Text trpí všemi nešvary neredigovaného rukopisu – kapitoly na sebe ne vždycky navazují, někdy se celé opakují jako by v jiném stylu, jindy je nahrazují pouhé statusy. Postavy jsou ploché a je jich přemnoho, chybí rozvinutější dialogy, myšlení, humor. Ano, tváří se to dost postmoderně, v podstatě to ale připomíná patriarchální starověkou fantasy. A začínat přesto od stvoření světa po jeho psychedelický konec, promiňte, ale to byla už za starých Řeků začátečnická chyba... Knížkou jsem se prokousávala dennodenně zhruba deset let, velmi jsem přitom zestárla, narostly mi vousy a přestal mě bavit sex s manželem. Milovníkům kvalitního čtiva rozhodně nedoporučuji!
Hvězdičkovat by mi přišlo směšné. Chtěl bych však podotknout, že některé texty jsou prostě krásné a v jistém smyslu "dokonalé" bez ohledu na víru čtenáře.
"přečteno" .. no, pořád je tam "pár" stránek, na které se nedostalo, ale na většinu jo .. ale kdo ví..
Bible - Boží slovo, ať již v různých vydáních (Slovo na cestu, Ekumenická bible, Jeruzalémská bible ) - ke mně promlouvá každý den a ze kterého chci stále čerpat.
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Kniha Bible je v
| Právě čtených | 337x |
| Přečtených | 1 403x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 227x |
| Knihotéce | 1 059x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 30x |
Kniha knih. Ne jedna kniha, ale několik desítek knih starých několik tisíc let na jednom místě. Židovská moudrost a křesťanská láska. Kořeny euroamerické civilizace a kultury. Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Třeba i protože zde najde odpověď na spoustu otázek dnešní doby. Jak jsou nám lidé Starého i Nového zákona podobní! A ty nádherné příběhy...