„Hrubín byl jako poetik dětské duše nepřekonatelný... Je neuvěřitelné, jak dokázal porozumět vnímání a chápání dítěte a přesně vystihnout, čím jej zaujme. Jeho verše se zdají být zdánlivě jednoduché až triviální, ale ohromují svou pravidelností, rytmem, lehkostí... přičemž v nich lze nalézt i stopy nenápadné edukace. Žádná složitá souvětí: slovesa zredukovaná do podoby citoslovcí a k tomu nijak komplikované obrazy reality běžného života, s níž se každé dítě běžně setkává... Verše určené pro přednes a snadné zapamatování. Přitom žádné slovo není zbytečné, každé má v básni své místo... Nevím, jestli ho jako básníka dětské poezie dokážeme ještě dnes náležitě ocenit, každopádně patří mezi mistry. A věřím, že by byl rád, že jeho odkaz žije dál: svou stopu nechává v dalších a dalších generacích dítek, neboť rodiče, kteří s jeho verši vyrůstali, se k nim s potomky rádi vracejí :-) Málokdo ví, že se na poezii pro děti upínal v době největší tvůrčí krize, způsobené společenskou deziluzí 50. let. V té době zoufale hledal sám sebe a opřel se o jediný záchranný bod, který se mu nabízel: rodina a dcera... otevřel se mu tak svět dětské křehkosti a nevinnosti, který mu nabízí jistotu a hledaný řád... a kdo ví, možná do tohoto světa utíkal i před svými běsy. Nepochybně byl i zajímavou osobností, v jeho povaze se snoubila křehkost s obrovskou sílou, za což ovšem také draze platil - kvůli svému zásadnímu střetu s režimem (v roce 1956 vystoupil na Svazu spisovatelů velmi odvážně na obranu vězněného Jana Zahradníčka) pravděpodobně utrpěl trauma, které stálo i za jeho alkoholismem... O to více si jeho veršů vážím: vidím za nimi člověka. A básníka, který jen chtěl čtenáři sloužit co nejlépe...“... celý text
— Snoopi