zimmicz
přečtené 114
No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality?
2019,
Bob Kartous (p)
Téma vzdělání a vzdělávání vnímám jako vysoce aktuální, s přicházející automatizací a robotizací lidské práce by mohlo právě vzdělání být tím, co oddělí úspěšnou část společnosti od té méně úspěšné. Podobně bych na dvě části bohužel rozdělil i Kartousovu knihu. Zatímco část první - tedy celá kniha - na mě působí jako nespoutaný mejdan hrdého majitele posledního vydání slovníku cizích slov, který má navíc trochu problém udržet na uzdě počet slov v souvětích o délce odstavců, část druhá - tedy dovětek Tomáše Sedláčka - ve mně vyvolala úvahy o tom, jak dobrá kniha to mohla být, kdyby Kartousovy myšlenky psal Sedláček. Navíc se domnívám, že jazyková úroveň je zvolena naprosto nevhodně, neb se podle všeho nejedná o vědeckou stať, ale spíše o dílo z oddělení populárně naučné literatury. K tomuto přesvědčení mě vede i autorův sklon vyvozovat závěry z osobní zkušenosti (mluvil jsem s jedním studentem, moje babička na československém pohraničí, otec na třídních schůzkách, ...). Přesto mě několik myšlenek (ztracená role generace 50+, dozvuky přístupu ke vzdělání minulého režimu, budoucnost v podobě Vonnegutova Mechanického piana) zaujalo. Celkově však odcházím po přečtení knihy vyčerpán a zklamán, a to i kvůli tomu, že Kartousův mluvený projev mě dost navnadil.... celý text
Clayův most
2019,
Markus Zusak
Zusakovo mnohovrstevnaté vyprávění, vyťukané na staré remingtonce Matthewovýma rukama, svižně střídá časové roviny, začíná ve své polovině, sleduje spletité osudy všech členů početné rodiny - o Achillovi nemluvě -, a přesto je, navzdory všem krátkým, na první pohled snad bezvýznamným odbočkám, kompaktní. Jako pětice Dunbarovic kluků. https://www.necokecteni.cz/markus-zusak/clayuv-most... celý text
Atlasova vzpoura
2014,
Ayn Rand (p)
Fenomenální více než 1000stránkový epos o životě ve světě, v němž rozum prohrál. Jaké to je, když vám na cestě za cílem někdo neustále háže klacky pod nohy, jsa neochvějně přesvědčen, že tak činí pro vaše dobro? Kniha vyšla v 50. letech, přitom na mě i dnes působila tak nesmírně naléhavě. Marný boj s větrnými mlýny ve světě, kde nikoho nezajímají argumenty, čísla, peníze, ale jen potřebnost. Naprosto fascinující jsou pasáže vysvětlující podstatu soudního systému a Galtův rozhlasový projev, v němž se poprvé (a naposledy) pokusí otevřít oči všem, kteří zapomněli, jako té je myslet a řídit svůj vlastní život. "Pane Reardene," řekl Francisco vážným, klidným hlasem, "kdybyste viděl Atlase, obra, který nese na ramenou svět, kdybyste viděl, že stojí shrbený, po hrudi mu teče krev, klesají pod ním kolena, chvějí se mu ruce, a přesto se z posledních sil drží na nohou, ale čím víc se namáhá, tím víc ho svět drtí k zemi - co byste mu řekl?" "Já... nevím. Co by mohl dělat? Co byste mu řekl vy?" "Aby to břímě shodil."... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Arťom jako hlavní hrdina si mě za celou dobu nedokázal získat. Tu do jisté míry lhostejnost k jeho osudu, kterou jsem si uchoval po celou dobu, považuju za největší problém knihy - nedokázala mě k hrdinům přitáhnout (i když uznávám, že postava Mělnika mě zaujala). Druhým problémem je pak až příliš velký počet epizodních postav, na které se autor často odvolává, aniž bych si já jako čtenář pamatoval, čím že to k celému příběhu přispěli.Naopak za velmi povedené považuju vykreslení bytostí/věcí/zvuků, kterých se lidé v Metru bojí. Jejich abstraktní popis jim přidává na strašidelnosti.... celý text
Noční klub. Díl první
2002,
Jiří Kulhánek
Dávám 4*, i když by si to možná zasloužilo spíš tři. Navnadil mě slibný začátek, ten tajemný Noční klub vypadal opravdu zajímavě, o to zajímavěji to s nimi dopadlo, ale zbytek Tobiášovy cesty kolem světa už dost ztrácí tempo. Na druhou stranu to autor zachraňuje vtipem, chvílemi jsem si nemohl nevzpomenout na hlášky Nicka Twispa. Má to spád, akorát v druhé půlce takový hodně přitažený za vlasy. Ale druhý díl si taky přečtu. Dodatek: Když o tom - jako člověk, který opravdu nemá rád fantasy - přemýšlím, je to vlastně dost dobrá knížka :-)... celý text
Obraz Doriana Graye
1999,
Oscar Wilde
Je zvláštní, jak střídavou kvalitu tahle kniha vykazuje. Pasáže, v nichž vystupuje pouze Dorian a jeho obraz, jsou dechberoucí, naopak ty, v nichž se Wilde snaží staticky líčit Dorianovu povahu (viz sáhodlouhá část o roztodivných starožitnostech a vzácnostech) jsou k smrti nudné. Závěr vynikající, přesto tam pro mě něco skřípe.... celý text