Weiler
přečtené 140
Noční hlídka
2003,
Terry Pratchett
Noční hlídka je drsný návrat ke kořenům - do dob, kdy v hlídce ještě nesloužili Navážka, Karotka a vlastně ani Noby, jejichž často i pouhá přítomnost vyvolává úsměv na tváři. Tohle je pro Elánia hledání sebe samého v době, kdy se ideály nedají pohřbívat, jelikož se žádné ani nenarodily. Tohle je stará hlídka bez valného smyslu pro humor, ale ze začátku hlavně beze cti. A potřebuje Elánia z budoucnosti, tu přirozenou vůdčí autoritu, která je nakonec schopná vytáhnout kus charakteru z každého. Krom Karcera. Ten je naopak nejzlověstnějším padouchem Zeměplošské série od dob Trémona. Méně humorné ladění dává prostor pro vážnější psaní a ta změna, byť pro mě celkem nepatrná, jelikož Pratchetta čtu od plně směšných počátků až po zadumanější díla, rozhodně není ke škodě. Jako obvykle vás kniha vtáhne do děje hned od začátku a na konci to trochu uspěchá, ale stále dokáže příjemně překvapit.... celý text
Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
2003,
Terry Pratchett
Někde jsem se dočetl, že je Mauric Pratchettův pokus o dětskou literaturu, ale teda těžko říct, kterej kluk nebo holka by tohle mohli číst a neztratit se na prvních stránkách. V záplavě krys jsem měl zpočátku Ďábelský Guláš, ale jde hlavně o ty myšlenky a povahu zmíněné postavy. I Mauric je správnej prototyp antihrdiny a přišlo mi celkem těžký si ho neoblíbit, Zlomyslena byl nádherně střelenej prvek. Mauricova knížka je mezi Pratchetty takovou spíše jednohubkou, nicméně rozhodně nemůže uškodit mezi všemi těmi výtečnými hlavními chody.... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Přečteno v originále i v českém překladu: Samozřejmě mě k přečtení knihy donutil na její motivy natočený film. Chuck sám se o něm zmínil jako o lepší verzi jeho Klubu Rváčů, ale já bych to až tak definitivně neviděl. Obě díla jsou skvělá, každé má cosi do sebe a v knize je toho šokujícího možná trochu víc. To dokazuje už jen rebelský Palahniukův přístup k napsání knihy, která by šokovala ještě víc, než jeho tehdy nepřijatá prvotina. Styl, jakým autor píše, je unikátní a nezaměnitelný a je to takový stravitelný proud vědomí. Poselství knihy navíc jakoby mluvilo z duše své generaci a tak není divu, že se kolem Tylera Durdena utvoří tak početná armáda. Jak kniha, tak film pro mě zůstanou důležitými díly konce tisíciletí.... celý text
Hold Katalánsku
1991,
George Orwell (p)
Neumím Orwellovi dát jinak, než pět hvězdiček? Hold Katalánsku je prostě deník o Španělské občanské válce. Zní to nudně? I mně by znělo, ovšem George Orwell píše stylem dost čtivým i na to, aby se z nudného deníku stal jakýsi sociální komentář plný poctivého spisovatelského řemesla. Autor rozhodně není objektivní, ale to se po něm ani nežádá a když se pak sám za svou neobjektivnost omlouvá, pak nejde, než ho prostě brát. Orwellův styl psaní mi sedí tak moc, že se s lehkostí přenáším přes některé jeho názory, které mi naopak nesedí snad vůbec. Pokud (tak jako já) o občanské válce ve Španělsku nevíte vůbec nic, není špatný nápad se o ní něco málo dozvědět právě v této knize.... celý text
Trpaslíci
2005,
Markus Heitz
Autor má mé sympatie za to, že si do své knihy jako protagonisty vybral právě trpaslíky. Tam ale mé sympatie asi končí. Trpaslíci začínají s postavou vytrženou ze svého rodného prostředí, pak mu ovšem dopis změní život a on se vydává za svým pravým posláním. Takhle na začátku to zní a vlastně je dost lákavé, ale po chvíli člověka zaskočí zbytečné odbočky ve zdlouhavém Tungdilově putování. Postavy nejsou moc uvěřitelné a spoustu z nich člověk pozná, aby hned záhy pochcípaly jak mouchy. Občas je ta smrt až hororově nechutná a její šokující popis hodně zvláštně kontrastuje s celkovou naivitou díla. Ano, neváhám Trpaslíky označit za knihu naivní, neboť si vypráví svůj malý příběh podle nejlepších osnov učebnice psaní fantasy, ale moc kreativity a vlastní mytologie v ní nenajdeme. Velké trpasličí klany jsou očíslované od jedné do pěti, země antagonistů se jmenuje prostě Mrtvá, hlavní protivník vypadá jako elf, ale není to elf a tak má místo e na začátku a, další bolestivě nenápadité spoilery následují. A celou knihu provází deterministické fráze typu "vychován mezi lidmi, ale duší trpaslík" a "ve svém nitru pociťoval nenávist k šikmouchým, i když předtím žádného nepotkal" a to se mi prostě příčí. Vlastně mně kniha ani tolik nevadila, dočetl jsem jí a v pohodě, ale do dalšího dílu už se asi nepustím. Zkrátka a dobře mě neštve obsah knihy, ale fakt, že se i takhle jednoduše dá napsat fantasy bestseller.... celý text
Ostrov pokladů (komiks)
2007,
Fiona MacDonald
To, co snad většina fanoušků Ostrova pokladů považuje za největší klady díla, jsem paradoxně viděl jako strašné zápory. Ta přímočarost děje nad nějakým hlubším pozastavením se pro lepší vykreslení postav, nahlédnutí do jejich motivů a určitého vybroušení jednotlivých charakterů - nevím, chyběla mi tam nějaká myšlenka za celým tím dílem, místo toho se mi dostala jen zběsilá honička z místa na místo bez hlubšího poselství nebo dokonce pointy. O spisovatelských kvalitách Roberta Louise Stevensona nechci a rozhodně nehodlám po přečtení první knihy pochybovat, zvláště po tak nezvyklém stylu vypravování, to mu zase musím nechat, ale asi už mi i v tomhle věku chybí to mladické nadšení pro akci a dobrodrůžo. Pokud je Jekyll a Hyde dílem "vyzrálejším", rád se do něj ještě někdy v budoucnu pustím, nicméně tenhle příběh o pirátech mi přišel docela průměrný.... celý text
Zloděj času
2002,
Terry Pratchett
Hodnocení je relativní k ostatním Zeměplochám, jinak bych dal jako nepříčetný fanda pět. Ale jednak jsem četl Zloděje času hned po Pravdě a jednak mě znervózňovalo, jak s časem nakládají mniši. A Smrťe bylo na můj vkus málo. Naopak Válka pod pantoflem byl velice geniální moment a seznamování Auditorů s lidským tělem táhlo obsah hrozně nahoru. Takže pro mě měla kniha výrazně stoupavou tendenci.... celý text
Mladík v odboji
2000,
C. D. Payne
Byla to jedna z nejpodivnějších knih, které jsem kdy četl. A to mi přišla naprosto dokonale ujetá, i když jsem v té době byl v nejvrcholnější části puberty. Kdybych měl někomu knihu doporučit, pak nevím, jestli odrostlým lidem, kteří jsou ochotni v literatuře skousnout všelicos, nebo dětem v těsném předpubertálním věku. Rozhodně by to nebylo teenagerům, což je trochu paradox. Nicméně kniha je čtivá a rychle uteče, nemá, kde nudit. Je to šílenost, ale snad proto si získá čtenáře.... celý text
Labyrint zla
2007,
James Luceno
Labyrint zla bylo mé první setkání s románem z prostředí Star Wars a vlastně docela ušlo. Byť nemám s čím porovnávat, neznám ani mnoho jiné sci-fi literatury, nicméně pokud jste fanouškem Universa jako já, není důvod se knize vyhýbat. K výtkám - místy je to hloupě statické a skoro odhalení lorda ze Sithu mi přišlo jako zbytečná snaha o zdramatizování děje.... celý text
Nohy z jílu
1999,
Terry Pratchett
Jak zabít patricije? Nikdy bych si nemyslel, že je to možné. Ale tenhle dokonale detektivní Pratchett je něco víc, než jen další Zeměplocha. Je to o tom, že nejste nijak stvořeni, jde o to, čím se rozhodnete být.... celý text