vnimat_Krasu
přečtené 358
Ultimátní fuck-off všem, co chtějí detektivku o deseti vraždách a alkoholického detektiva k tomu. Skála je pomalá, teskná a spíš než ve střevech umrlého Angela Macritchieho se hrabe v dětství hlavního hrdiny. Peter May mistrně prolíná několik variací minulosti se současným vyšetřováním, nechá hrdiny potkávat se po letech a pro zápletku využívá jedinečného prostředí skotských vřesovišť. Netáhne děj složitými kličkami, ale vleče za sebou jednu z nejmrazivějších atmosfér, kterou si v kriminální kategorii vašeho knihkupectví můžete koupit. Za perfektní propojení příběhu o přátelství a láskách dospívajících s uvěřitelnou kriminální linkou pět pocitových hvězdiček!... celý text
Mrazivé ticho
2013,
Wulf Dorn
Extrémně čtivá forma, zabitá dějovou výstavbou jak z příručky pro rekreační spisovatele. Dokud Dorn nechává hlavního hrdinu pátrat v minulosti a vzpomínat na krušné dětství, podobá se čtení mysteriózní extázi. S přibývajícími stránkami však začíná autor šmodrchat zápletku řadou zbytečných úmrtí, které v "překvapivém" závěru zkrátka nedokáže důstojně obhájit. Původní tajemství o zmizelém bratrovi ustupuje méně zajímavé linii, a překombinované finále kolem vás provane, aniž byste si ho všimli. Což mrzí. Zdejší komentáře o čtení jedním dechem se totiž rozhodně zakládají na pravdě.... celý text
Noční cirkus
2012,
Erin Morgenstern
Morgenstern má jazyk vybroušený do hladka. Z jejích popisů unikátního černobílého cirkusu jsem byl na větvi i napoixté a vůně skořice, vanilky a horké čokolády jsem se téměř mohl dotknout. Autorka však jakoby byla překvapená, že jí to tak krásně jde, a výtečnou písemnou formu rozmazala do nesmírně vlekoucího se děje. Namísto kouzelnické romantiky (na kterou jsem se vážně těšil) je Noční cirkus dílem spíše košatě popisným. Místo kýženého souboje kouzelníků navíc Morgenstern neustále posunuje základní pravidla a jemnou sympatickou magii postupně přemění ve zbytečnou a nepoetickou megalomanii. Je to škoda. Spisovatelský talent je tu totiž hmatatelný a o to více mrzí, že je utopený v potůčku s balastem.... celý text
Fahrenheitova dvojčata
2008,
Michel Faber
Porce jazykově rozmanitých, dějově často velmi otevřených povídek. Faber vodí své čtenáře za nos. Pečlivě buduje atmosféru a slibuje vševysvětlující pointu. Tu však občas zaměňuje za velmi úsměvné, nečekané závěry, díky nimž Fahrenheitova dvojčata velmi připomínají tvorbu Roalda Dahla. Exemplárními příklady jsou pak výtečné povídky Zkoumání kokosů a Tabitha Warren, svým námětem a vtipem do výšek sahající. Kvalitativně vyrovnanější sbírka než Někdy prostě prší.... celý text
Autor není dokonalý, ani jedinečný, jak vyplývá z okolních reakcí. Má ovšem smysl pro řízné zápletky a jeho forma je zatraceně čtivá. Holeovky jsou zkrátka sázkami na jistotu. Navzdory tloušťce zmizí z vašeho nočního stolku za pár večerů, ač se vám z jejich dějů nevryje do pamětí vlastně nic zásadního. Sněhulák zahlcuje jmény, několika nepodstatnými vedlejšími liniemi, avšak Nesbø strukturuje kapitoly jako scénáristé těch nejlepších televizních seriálů. Pětisetstránkové vyprávění zkrátka nelze přestat číst. A ač mi je autorova sériová výroba o něco vzdálenější, než třeba pro radost psaní Lovci hlav, pro jeho stigma současné špičky žánru mám rozhodně pochopení.... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Jak tomu u hororových fantasy bývá, nejvíce nás děsí to, o čem víme prd. Dokud tedy Jacob jen pátrá a hledá odpovědi, Riggsova kniha je neobyčejně silná a vtahující. Když je ovšem nutné přistoupit na kompletní fantasy svět autora a v podstatě jen čekat na závěrečné finále, tempo i dobrodružství na tom silně tratí. Navzdory tomu je nutné ocenit Riggsův novátorský přístup, nevyhraněnost co se týká čtenářské cílové skupiny, a famózní fotografický doprovod, díky němuž na Ptáka a ostatní jen tak nezapomenete.... celý text
Spasitelem se Nesbø konečně zbavil nálepek typu "ukecaný Chase" nebo "akčnější Larsen" a vytvořil si svůj vlastní žánr. Chladného thrilleru, který se nebojí často střídat lokace a postavy, a občas vás překvapí ďábelsky vtipnou kompozicí textu (viz slohově hravý začátek v Oslu). Coby spisovatel se rozhodně zlepšuje a tříbí napětí. Nemůžu se však stále zbavit dojmu, že je Nesbø za každou cenu posedlý šokézní pointou, která pak vedle vcelku realisticky vedeného příběhu působí nemístně. Harry poprvé relativně sympatický, Beáta tradičně nemastná a neslaná.... celý text
Nejsem sériový vrah
2012,
Dan Wells
Kriminálka s nádechem sci-fi a patnáctiletým hrdinou v hlavní roli, co tak nějak od pohledu páchne po Stmívání a jemu podobných. Wellsova kniha naštěstí klame tělem. Svojí kombinací pubescenta s hororem připomíná Kinga, psychopatickými duševními proslovy zase fenomén Dextera Morgana. A bohužel stín těchto inspirací nedokáže autor knihy překročit a zaujmout něčím ryze osvěžujícím. Přesto báječně svižné a nenáročné čtení a jsem upřímně zvědavý, jakým směrem se Wells vydá v rámci druhého dílu.... celý text
Číňan
2009,
Henning Mankell
Mankell je viditelně vzdělaný muž a stejně jako většina jeho severských souputníků rád sám sebe poslouchá. Nepovažuji za šťastné, když historii socialismu v Číně a projevy otce Maa sáhodlouze vkládá do mozku hlavní hrdinky, a čtenáře, prahnoucího po tempu a rozklíčování zajímavé zápletky, vybízí k jejich přeskočení. Z příběhu čínských bratrů v devatenáctém století jsem si rozhodně udělal obrázek o tamějších poměrech spíše, než když švédská soudkyně rozsáhle přemítá nad vetchými komunistickými traktáty. Samotná thrillerová kostra je přitom znamenitá. Autor se nedrží jen jednoho motivu, střídá prostředí i hrdiny. Bohužel podat zábavně hodinu dějepisu je umění, a tempo Číňana je obzvláště v třetí části téměř nerozpoznatelné. Na rozdíl však od Keplera, Pettersena a jiných detektivních "objevů" severu, však kniha neuráží intelekt a společně s Nesbem se Mankell řadí do škatulky těch méně brakových autorů.... celý text
Léčba ostrou břitvou
2012,
Daniel Polansky
Miliony chyb, kterými Daniel Polansky zmrazil svoji čtivost. Léčba ostrou břitvou je knihou skutečně na pár večerů a mnozí mistři řemesla by se od autora mohli učit, kterak zaujmout čtenáře, aby si před spaním přečetl ještě jednu kapitolu. Jenomže příběh, jakkoliv je zajímavý a napínavý, zoufale postrádá výrazného vypravěče. Vpravdě jsem si nebyl ani po stech stranách jistý, zda je Dolní město spíše středověkým Dublinem, současností anebo vesmírem roku 2500. Nepouštět se do pitoreskních složitostí, napsal by Polansky velice slušnou kriminálku, kvalitnější, než většina populárních severských splašků. Pokud někdo s jeho talentem bude pracovat, věřím, že jednou napíše skvělý bestseller. Proporce na to má.... celý text
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
2009,
Cormac McCarthy
Pro milovníky filosofických úvah a větvených ideí je Krvavý poledník talířem s dobrotami. Já jsem ale mezi naditými odstavci vyzobával drsný příběh ze západu a vzpomínal na trefnost Cesty nebo Téhle země. Nenechte se tedy zmást lákavými anotacemi - tohle vskutku není ten sympaticky přímočarý McCarthy.... celý text
Země mlhy
1994,
Arthur Conan Doyle
Doyle není víno a jeho pozdější práce jsou spíše zkyslé nežli vyzrálé. Jeho lehkost a umění se nadnést, jež známe z jeho detektivek, bohužel před skonem vystřídaly nudné báchorky o spiritismu a posmrtném životě. Země mlhy zaráží tím, jak je brána vážně, a zatímco Doyle se jejím napsáním uklidňoval před sklonkem života, mě ponechalo toto jeho dílo chladným.... celý text
Pod kůží
2002,
Michel Faber
Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.... celý text
Krvavá hostina
1998,
Svatopluk Doseděl
Doseděl je skutečně jeden z mála českých autorů, s nimiž sympatizuji, a jeho texty se dají v rybníčku tuzemského balastu brát naprosto vážně. V jeho prvních povídkách, shrnutých v souboru Krvavá hostina, je ovšem znatelná ještě spousta chybiček, kvůli nimž není dílo dostatečně kompaktní a lehké. Vskutku nevšední povídky - především trojice Bumerang, Světlo zasvěcených a Srdcový spodek - střídají příběhy podle příliš černobílého mustru. Ty i přes nespornou kvalitu Dosedělova slohu nedokáží čtenáře strhnout, ať už kvůli povědomému ději nebo absenci pointy. Hvězdičky dolů za Countdown a povídky s Hazardem - coby ochutnávka rané tvorby autora to ale přesto stojí za to.... celý text
Můj strýček Oswald
2002,
Roald Dahl
Jeden zatraceně vtipný důvod, proč by si nazí muži měli dávat pozor při vypouštění vany.
