vnimat_Krasu
přečtené 349
Dům hedvábí
2012,
Anthony Horowitz
Není to tam. Ale skoro jo. Anthony Horowitz píše výborně a v soutěži o nejlepšího falzifikátora raného Doylova slohu, bych mu v mžiku uštědřil jednotku. Jenomže tam, kde Doyle prokazoval nadhled a svými pointami bavil, se Horowitz vrhá do uměle šroubovaných skandálů a rozuzlení jak z filmů se Seagalem. Za pointu postavenou na anglické slovní hříčce ho navíc překladatelé všech zemí musí nesnášet. Když už brutálního postdoylovského pohrobka, hrábněte radši po Závěti Sherlocka Holmese od Garcii. Ten je totiž kompaktnější, uvěřitelnější a hlavně baví.... celý text
Vodní andělé
2015,
Mons Kallentoft
Malin Forsová je karikaturou poldy. Chlastá, zanedbává kvůli práci partnera a to by v tom byl čert, aby neměla i problémy s dcerou. Mons Kallentoft je zase karikaturou dobrého autora detektivek. Originality má zhruba stejně jako vlasů, rád zabere pětistránku hloubavým povídáním, jak moc má manželka jedné nepodstatné postavy zařízlé spoďáry, a když dojde na odhalení vraha, vycucá si z prstu osobu, kterou nám předchozích tři sta padesát stránek tajil. Ze severu k nám zkrátka proudí kriminálek až moc. A tahle je jedna z těch užvaněných, rutinních a nechytrých. Takže bacha na ní.... celý text
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Josef Formánek napsal blog. Pěkně osobní, atmosférickej, plnej autentických zážitků a situací. A já se bohužel od začátku absolutně topil v postavách a kromě samotného autora nerozeznal jednoho od druhého. Což mrzí. A tak spíše než knížku mi Úsměvy připomněly solidní přílohu solidního časopisu. A odpudily mě od páteční kalby. Ach jo.... celý text
Místnost
2015,
Jonas Karlsson
Lákavý zevnějšek, křupavý námět a stostránkový pád na držku. Roztáhlá, dějově nevýrazná povídka, předlouho lákající na výrazný závěr, který nepřijde. Knížka naoko.... celý text
Temné šílenství
2014,
Wulf Dorn
Dorn má takzvaný nasírací mustr. Tři čtvrtě knížky buduje lehce brakové, ba slušným tempem řezané napětí, aby na konci všechno zabil překombinovanou zápletkou. Přesto je jeho neseverský styl sympaticky osvěžující (nikdo tu nechlastá, představte si to), čtivost je stoprocentní a zábava vcelku taky. Jen vás to celé na konci tak trochu... ehm, nasere. Škoda.... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Strike je fajn. A Rowlingová taky, protože se jí, stejně jako v Potterovi, daří kontinuálně budovat postavy. Volání kukačky byla poněkud váhavá detektivka bez tváře. Hedvábník už má ale ksicht ušitý z pačvorku a vyhýbá se otravným dramatickým kličkám, vrství důkazy a dobře pracuje se závěrečnou gradací. A já jsem mile překvapen. Takhle přímočarých, originálních a lehce psaných detektivek, těch je třeba. O dvě úrovně výš než Strikovský debut! Palce nahoru!... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Viktoriánskej Londýn, pach poševního sekretu, starý hadry, tuny mejkapu, obyčejná romance a tak MODERNÍ literatura. Kouzlo Kvítku se vlastně nedá pořádně vysvětlit. Jde v podstatě o cajdák, tu sprostý, tu něžný, bez zásadních zvratů a překvapení. Faber je ovšem klávesnicový génius a zemitější konkurenci pro Jane Austen sepsal tak, že skoro až cítíte všechnu tu levanduli, mýdlo, exkrementy na podrážce a levné parfémy. Kvítek zkrátka strhne. Kapitoly dávkuje jako špičkový televizní seriál, sem tam decentně pomrkává na čtenáře a v závěru mu uštědří mlaskavý políček. A vy budete chtít číst dál. A to je pro paní Knížku vůbec ta nejlepší možná vizitka.... celý text
Ten, který zabil draka
2014,
Leif G. W. Persson
Leif GW Persson je unikát. Píše suchým jazykem, a nevyhýbá se čistokrevným popisovým kapitolám, co až nebezpečně připomínají policejní šanony. A přitom si do svého nebeletristického pojetí jen tak napere hrdinu, co je rasista, hajzl, žere, chlastá, a charakterově se blíží tomu nejhoršímu z dr. House. Detektiv Bäckström tuhle knížku prostě neuvěřitelně táhne, a je dost možná nejzajímavější postavou severské krimi vůbec. A já díky němu, i vtipné zajímavé pointě, odpouštím autorovi jeho místy až chorobnou grafomanii. Drak je prostě lepší, vtipnější a chytřejší, než bych si kdy odvážil pomyslet. Překvápko jako prase!... celý text
Bohové Gothamu
2014,
Lyndsay Faye
Bohové Gothamu nejsou banální detektivka. Naopak. Faye má sloh košatý jako vzrostlý olivovník, a o ponurosti by mohla přednášet na vysoké. V čem však propadá jsou emoce. Její román totiž neděsí, nedojme, nenaštve ani nepohltí. Jen si čtyři stran tak zvolna plyne ve své slohově vybroušené formě, negraduje, prostě jen domluví. I tak to ale stačí k tomu, aby Faye zadupala většinu svých severských kolegyň do země jako nic. Jen bych prosil příště trochu zábavněji. Dík.... celý text
Šachové figurky
2014,
Peter May
Závěrečná epizoda trilogie Lewis je tak trochu podraz. Dvě boží knížky poznáváte Finův život na ostrově, víte o něm první poslední a atmosféru byste mohli strouhat jako sýr. Jenomže autor jen tak mimoděk představí další řadu důležitých postav z Finova mládí a vy tomu všemu náhle přestanete věřit. Tedy částečně. May je pořád frajer, který dojme, bohatě a přitom stručně píše a umí pracovat s tenzí. A Šachové figurky slupnete jako nic. Přesto je trojka nejslabším dílem série. A zároveň, navzdory všemu, jeden z nejlepších románů tohoto roku.... celý text
Podivné město
2014,
Ransom Riggs
Ubohý já. Po Sirotčinci jsem nabyl silného podezření, že má Ransom Riggs talent. Jenomže Podivné město je fantasy knížka bez fantazie a přináší jen matematickou řadu motivů, nezajímavých a účelových. Zdejšímu světu chybí hloubka, charakter a hlavně hranice. Stát se v něm totiž může cokoliv a nelze tak při čtení předvídat závěry, či se snad o hrdiny bát. A leč mi byla řada nápadů skutečně sympatických, nemohl jsem se zbavit jistého negativního pocitu. Pocitu, že Riggs psal, aniž by tušil proč. Jednička byla "jen" tajemná pohádka, dvojka by chtěla být fantasy s promakaným vnitřním světem. A na to Ransom Riggs prostě nemá. Odkládám a smutním.... celý text
