Veru.nka
přečtené 293
Oněgin byl Rusák
2006,
Irena Dousková
Když jsem knihu začínala číst, vůbec jsem nevěděla, co od ní mám vlastně čekat. Hrdý Budžes jsem nečetla a období socialismu není zrovna mým šálkem čaje - takže jsem sama sebe překvapila, když jsem se rozhodla dát knize šanci. Zprvu jsem se nudila. Minimálně polovinu knihy jsem se snažila pochopit, o čem má příběh vlastně být, snažila jsem se v tom hledat i něco hlubšího než popis každodennosti dospívající studentky gymnázia v období socialismu. Druhá polovina knihy byla o dost zajímavější, už se v ní objevovaly věci, nad kterými se člověk musel trochu zamyslet a snažit se je pochopit a měla i větší spád. Myslím, že správný dojem z knihy jsem měla až po jejím úplném dočtení. Zůstal ve mně pocit zbytečnosti, marnosti a rozpolcenosti. Jak moc bezmocně se musel cítit dospívající člověk v období socialismu, když věděl, že většina jeho ideálů je nejen nesplnitelná, ale i proti režimu a tudíž může jakkoliv negativně ovlivnit jeho budoucnost? Jak moc bylo těžké pochopit hranici mezi vtipem (či běžnou revoltou, které se dospívající účastní v jakékoliv době proti čemukoliv) a protistátním jednáním? Jak se musel cítit kterýkoli člověk, který se nechtěl podílet na systému, v kterém žil, ale věděl, že nemůže nic změnit a zároveň nemůže ani utéct? Dobu socialismu jsem nezažila, ale touto myšlenkou - tímhle pocitem (který ve mě ještě tak nějak zůstal) byla prosycena celá kniha. V přímém kontrastu pak hned vedle stály běžné starosti dospívající dívky - jako první lásky a intimnosti, běžné starosti při studiu a podobně. Nesedl mi způsob psaní - nejsem fanouškem nespisovně psaných knih a méně si je pak užívám. Rozumím, že zde byla nespisovná čeština využita záměrně - k dodání autentičnosti projevu mladé dívky. Osobně to ale moc nemusím. Také si myslím, že žít v té době, spoustu narážek lépe pochopím. Pár věcí jsem si musela dohledávat na internetu (převážně některá jména mi nebyla známá). Celkově hodnotím tak nějak průměrně. Nebyla to nejhorší ani nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Ale jako náhled do dospívání v období minulého režimu to nebylo špatné.... celý text
Saturnin se vrací
2017,
Miroslav Macek
Ach jo. Když kniha vyšla, zařekla jsem se, že jí nebudu číst. Jakožto velký milovník Saturnina (ale i Jeevese) jsem se nechtěla nechat zklamat. Jenže čím jsem starší, tím jsem víc a víc naivní a bohužel jsem se rozhodla dát Saturninovi pana Macka šanci. Do čtení jsem se pustila vcelku bez předsudků, spíš jen se zvědavostí. Musím říct, že po jazykové stránce mě kniha celkem mile překvapila. Líbily se mi i ilustrace. Ráda bych napsala něco málo k ději, ale on tam prakticky vzato žádný nebyl. Po celou dobu se tam nedělo skoro nic. Saturnin (kterého bych považovala za ústřední postavu knihy) se v ní skoro nevyskytoval - nebo alespoň do "děje" nijak zvlášť nezasahoval. Saturnin (pana Macka) ztratil veškeré kouzlo, které dělalo Saturnina (pana Jirotky) Saturninem. Zbyla jenom jakási vedlejší postava sluhy, který sice všechno znal, ale vypravěč se ho raději nikdy nezeptal odkud... Čím déle jsem četla, tím větší pocit trapnosti se mě zmocňoval. U původního Saturnina se velkou část knihy směju, u této jsem se zasmála asi dvakrát. Co hůř, některé "historky" v knize patří mezi dávno provařené vtipy, což jen umocní dojem "lacinosti". V popředí "děje" se vyskytuje hlavně teta Kateřina, její manžel a Milouš. V těsném závěsu je pár (méně či více) vtipných historek vyprávěných někým z postav, věčná chvála na slečnu Barboru a opakování toho, co se stalo v původní knize. Dočkáte se i pár "vtípků", které mohl i nemusel udělat Saturnin (za předpokladu, že se ze Saturnina stal žák základní školy se sklony ke kanadským žertíkům). Takže jaký mám celkový pocit z knihy? Nejsem naštvaná, rozladěná ani znechucená. Jsem z ní jen smutná. Nic víc.... celý text
