tmancal
přečtené 201
Záhada čínského zlata
2016,
Robert van Gulik
Detektivky jsem začal číst asi před patnácti lety; chtěl jsem v nich najít nějaké příklady vyšetřovacích postupů, které by dovolily přirovnat detektivní práci k té vědecké. Ač jsem si detektivky užíval, explicitně formulovaných zásad, které by se takto daly použít, jsem našel poskrovnu. A když už jsem nějaké našel, byly spíš nepoužitelné. Po tolika letech jsem teď konečně narazil na krásnou formulaci vědecko-detektivních zásad v poslední kapitole této knihy: “Náš velký státník a proslulý soudce, guvernér Jou Šou-ťien, radí ve svých Pokynech okresním náčelníkům, že detektiv nesmí nikdy tvrdohlavě lpět na jedné teorii, ale v průběhu vyšetřování ji má neustále prověřovat a vždy a znovu ji porovnávat s fakty. Jestliže narazí na nový fakt, který do teorie nezapadá, nesmí přizpůsobit tento fakt teorii, ale musí buď přizpůsobit teorii faktu, nebo se s ní vůbec rozloučit.” Odhlédnu-li od toho, že není vždy jasné, co je teorie a co je fakt, je to jedna z nejpěknějších formulací zásad vědecké/detektivní práce, se kterou jsem se v knihách setkal. Shodou okolností vyšla Popperova kniha Logic of Scientific Discovery, kde je tato zásada formulována, ve stejném roce jako tato van Gulikova kniha (1959). Gulik mohl samozřejmě opisovat z německého vydání z roku 1934, ale pokud je Jou Šou-ťienova kniha starší než soudce Ti (cca 630-700 n.l.), pak zase jednou předběhli Číňané Evropu o nějaké to půl druhé tisíciletí :-)... celý text
