SteveP1 přečtené 219

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Je to už pár desítek let, co jsem ji čítával. Jedním slovem NÁÁÁDHERA !!!

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Tak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, ale čekalo mě dost velké zklamání. Opravdu nechápu, čím si získala takovou popularitu a oblibu, protože na ní rozhodně nic senzačního a výjimečného nevidím. Zanechala ve mně akorát dojem povrchnosti, nepravděpodobnosti, vykalkulovanosti a kýčovitosti a tak tohle vyprávění Zusakovi jaksi nevěřím. Mám pocit, že výběr tématu – holocaust, válka a chudák osamocená bezbranná malá dívka v ní – byl ze strany autora hodně účelový a prvoplánový, s cílem za každou cenu napsat předojímavý, srdceryvný příběh a hlavně bestseller pro široký okruh čtenářů, takový „holocaust pro celou rodinu“, který půjde spolehlivě na dračku. I název knihy samotný mi trochu zavání kalkulem, protože nevystihuje a nepojmenovává to hlavní, co se v knize odehrává, zato je ale komerčně přitažlivý, zajímavý a svým způsobem podbízivý. A že by se autor potřeboval osobně „vypsat“ z válečných hrůz předpokládat sotva můžeme, protože válku sám na vlastní kůži neprožil a slyšel o ní pouze z doslechu a vyprávění. A to je, podle mě, z jeho často naivního psaní prostě znát a cítit. Ale zpět ke knize. Hned v jejím úvodu vám prostřednictvím vypravěčky příběhu – Smrti – Zusak pěkně natvrdo naservíruje, jak to celé dopadne, což nejednoho čtenáře jistě „potěší“, zvlášť když ho čeká ještě skoro 500 stran. Co mě „potěšilo“ vzápětí bylo, že příběh, který je vcelku všední, nenápaditý a dějově prázdný, je a bude neustále prokládán většinou hloupými, otravnými a hlavně pro čtenáře úplně zbytečnými poznámkami vypravěče, které samotný děj příběhu nikam neposouvají a ani ho nijak neobohacují, jen ho narušují a často i vyzrazují, co se bude o pár stránek dál, nebo v budoucnu vůbec, dít.Takhle na mě vypravěč působí jen jako jakási vlezlá karikatura moudrosti a výstřednosti. Takže nám sdělí např. i osud jednoho ze zlodějíčků chlapce Arthura Berga, což celkem nikoho nezajímá, protože je to postava v příběhu zcela nepodstatná a ocitá se asi na třech stranách knihy, ale na druhou stranu nám vypravěč už třeba nesdělí, co se stalo s rodiči Liesel, hlavní postavy románu.Je také nepřirozené a podivné, že Liesel se vůbec nezajímá o to, co a proč se kolem ní děje a nikoho se na to ani neptá. Styl autora se mi moc nelíbí. Vyprávění se odvíjí většinou v krátkých větách, je plytké, nenápadité a sentimentální, se spoustou patosu (hlavně v závěru), a řekl bych, že mu chybí i autenticita a věrohodnost. Postavy jsou neživé a ploché, nerozvinuté a většinou i nezajímavé, slovní zásoba chudá, což však autorovi paradoxně nebrání v tom, aby v přehnané míře (snad na každé druhé straně) užíval metafor a různých přirovnání. Přitom užívaná symbolika je namnoze těžkopádná a křečovitá, užité výrazy jsou často podivné, nezvyklé a neobratné, nebo do doby se nehodící…Za celým psaním je tak cítit úporná a křečovitá snaha autora psát působivě, líbivě a originálně. Pokud bych měl tohle dílko porovnat s knihami některých autorů, kteří tuto dobu sami zažili a tématu války a holocaustu se ve svých dílech věnovali – namátkou např. E.M.Remarque,W.Styron, J.Škvorecký - tak Zlodějka bohužel v tomto srovnání neobstojí ani náhodou. Kniha sice není úplně špatná, ale Markus Zusak dle mého názoru na nějaké extra kvalitní, hodnověrné a výjimečné zpracování tak náročného tématu prostě "nemá". PS: Filmové zpracování se mi celkem líbilo, a to hlavně díky excelentním hereckým výkonům tria Nélisse, Rush, Watson. A 13letá malá slečna Sophie Nélisse, která svoji roli malé zlodějky zvládá naprosto skvěle a s přehledem, je prostě kouzelná….... celý text

Slavné příběhy anglických dějin 2009, Robert Lacey

Perfektní.

Doppler 2007, Erlend Loe

Dům duchů 2002, Isabel Allende

Tak tohle bylo NĚCO, pro mě mimořádná kniha. Román zachycuje život tří generací rodiny Truebů a příběh je to opravdu fascinující a strhující. Je to hutné čtení a najdete v něm vše - špínu, pot, tvrdou práci, násilí, mučení, korupci i smrt, a najdete v něm i lásku, přátelství, vděčnost, odpuštění a porozumění. Styl autorky je velmi podmanivý, její jazyk je precizní, bohatý a výstižný, píše velmi sugestivně a přesvědčivě. Přitom je její dramatické vyprávění mnohdy stejně vzrušující jako kouzelné a lyrické. Charaktery a psychologie postav jsou velmi dobře vykresleny, jsou to postavy zajímavé a složité, postupně se vyvíjející a zrající, a svou podstatou opravdu živé a skutečné. Náročnějším čtenářům vřele doporučuji. PS: Filmové zpracování knihy je také moc dobré, a i když je příběh místy mírně pozměněný, určitě vás nezklame. Herecké výkony M.Streep, J.Ironse, A Banderase a W.Ryder jsou excelentní.... celý text

Mráz 2015, Bernard Minier

POZOR, OBSAHUJE SPOILERY ! Na tuto knihu jsem již komentář psal, nicméně když vidím, jak přibývá nadšených a veskrze pozitivních komentářů, nedá mi to, abych znovu nezareagoval. Lidi, proboha, to vám vážně nevadí, že tento příběh je plný, opravdu plný nesmyslů, že by se ve skutečnosti nestal ani náhodou a že z vás pan Minier dělá úplné blbce? Tak jen namátkou: Už zabití koně majitelem nemá žádnou logiku, protože tohoto muže by si s vraždami vůbec nikdo nespojoval, a už vůbec ne po tolika letech od sebevražd dívek. Proč byl kůň vytažený na lanovce? Kůň mohl být stejně tak dobře zabit ve stáji majitele, nebo ne? Jaký to mělo smysl a jak by to technicky vrah provedl, vždyť kůň váží přes 500 kg ! A proč byl kůň zohavený na těle a měl vyřezané plachty kůže? Když už pominu, že nápad se zabitím koně si autor nepochybně "vypůjčil" z Kmotra, tak průměrně inteligentní čtenář přirozeně očekával, že to vše musí mít nějaký důvod a smysl a bude tedy jistě později vysvětleno. A ono NIC ! Takže je to napsáno jen a jen na efekt, aby to bylo šokující a brutální. A když už jsme u lanovky - její zaměstnanci při práci ve výšce 2000 metrů trpí jakousi horskou nemocí, ve výšce, kde chodí v Tatrách turisté a slovenští důchodci na procházky! Následuje lidská mrtvola zavěšená složitě pod mostem kdesi kilometry nad městem v horách a ještě s vysvětlujícím popisem, proč měla oběť smyčku kolem krku právě takhle a ne jinak - proboha, kdo by se s tím tak páral? A hlavně by vrah na takové divadlo potřeboval rotu vojáků, aby to takhle dokázal provést a naaranžovat. Nebo tam měl jeřáb? Tragédií je i postava vyšetřovatele Servaze. Tento zkušený kriminalista, je na policistu nezvykle přecitlivělý a bojí se tolika věcí, že je až s podivem, že může dělat tuhle náročnou práci. Neumí pořádně střílet, pistole mu padá z ruky, bojí se výšek, má strach z auta co jede za ním, bojí se vlastního stínu, neustále se "otřásá hrůzou", případně mu "přeběhl po zádech mráz", "cítil jak se potí", "začal polykat" nebo má dokonce "závrať".Umí ale zatelefonovat z vybitého mobilu. Jeho služební kolegyně je pro změnu naopak odvážná a hotová catwoman, tak jezdí v noci v mrazu, sněhu a náledí na silné motorce jako závodník. Bravo, to je také asi běžná praxe mezi francouzskými policistkami ! Hlavní ženská postava, inteligentní, mladá psycholožka Diana, přijíždějící na stáž do ústavu plného nebezpečných zločinců, je zase od první chvíle neuvěřitelně vnímavá a zvědavá a tak místo své odborné práce v ústavu se věnuje spíše vlastnímu detektivnímu pátrání, protože okamžitě pozná, že je zde něco v nepořádku. No a aby to neměla tak složité, tak je přirozeně vždy ve správný čas na správném místě. A ten ústav, to je dílo. Je totiž plný extrémně nebezpečných zločinců, svezených z celého světa – tak toto je úplná kravina. Takový ústav nikdy nikde neexistoval, ani neexistuje ústav podobného typu, a ani by ostatně nemohl. Nesehnali byste totiž pro něj personál. Práce v takovém prostředí a vypjaté atmosféře, s extrémně nebezpečnými lidmi, je velmi psychicky náročná a personál se v "podobných" zařízeních musí točit a mění se, protože to nikdo dlouhodobě nevydrží dělat. A že by tam někdo ze zaměstnanců dokonce ještě přespával, to je úplný nesmysl. Ten ústav je hrozný a děsivý, plný krvelačných a ďábelských nestvůr, chladnokrevných vrahů a vyšinutých jedinců, šílenců, sesbíraných všude možně, mezi které by se bál vstoupit i Terminátor s Rambem, jsou tam spousty dveří na dveřích, mříží na mřížích..Tak hrozní a nebezpeční jsou ti vrahové! Klepeme se skoro strachy i my, čtenáři. A přitom se nám tam v noci producíruje Diana a vůbec kdo chce po chodbách jako v dívčím internátu nebo v nějakém penzionu. Že by bylo možné případně uplatit v takovém výjimečném zařízení dozorce, aby něco neviděl, když už by tam snad tedy v noci i byl, to je úplně mimo realitu, pohádka. Navíc v podobných zařízeních je vše pod přísným kamerovým systémem a ten je mnohonásobně jištěný, zabezpečený a objekt je tak nepřetržitě sledovaný, záznamy kontrolované i nezávislými experty "zvenku". Přesto se nakonec dozvíme, že členka personálu, zdravotní sestra s jedním ze zločinců, s tím možná nejhorším, nejnebezpečnějším a najzáludnějším kula pikle, spolupracovali spolu na zločinu a byli to málem kamarádi. Vždyť to je přece úplně nemyslitelné! A když už jsme u vraha Hirtmana, tak vražda milenců el. proudem ve Švýcarsku, ještě s použitím jakési sexuální hračky, je úúplná do nebe volající blbost, to Minier opravdu už zkoušel, co vydržíme. Co znamená odbíhání vyšetřovatele k případu vraždy jakéhosi bezdomovce? Vždyť to tam nehraje žádnou roli, nemá to žádnou spojitost a souvislost s linií příběhu a z tohoto pohledu je to jen zbytečná "vata" v už tak roztahaném příběhu. A konečně vrah, bohatý podnikatel a světoběžník má poměr s jakousi bezvýznamnou sestrou v šíleném ústavu kdesi na vystrkově..To je úsměvné, protože takový člověk se ve svém postavení a při svých finančních možnostech jistě pohybuje v úplně jiné společnosti a mezi jinačími kráskami a dámami. Konec příběhu je tak překombinovaný a nepravděpodobný, že vypadá jako vystřižený z Bondovky nebo Fantomase, to už se člověk musí opravdu smát, protože je to slátanina všech akčních filmů co kdy pan Minier viděl a thrillerů co kdy četl, takže tam snad chybí už jen přistání mimozemšťanů. Celé mi to autorovo snažení připomíná pohádku O pejskovi a kočičce, jak pekli ten pověstný dort a dali do něj úplně všechno, co měli po ruce, aby byl co nejlepší. A když ten dort upekli a snědli, bolelo je z toho pak ukrutně bříško. A mohl bych pokračovat, čím více nad tímto příběhem přemýšlím, tím pitomější mi připadá. Každopádně pán Minier vydělal na takové slátanině miliony a ještě k tomu, povzbuzen pozitivní reakcí čtenářů, píše dál a dál. Dojí krávu, dokud dává mléko, proč ne, chytrý chlapík. Jen je varující, že mu takové nesmysly čtenáři baští a u čtení moc nepřemýšlí. Inu, jak říkal Jan Werich: "To je blbý, to se bude líbit !"... celý text

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye 2012, Rachel Joyce

Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha se snaží úporně a za každou cenu tvářit jako něco, co není. Rádoby předojímavý příběh velké lásky, tolerance, soucitu, lidskosti, upřímnosti, skromnosti, prostoty a nevím čeho ještě na mě působí jaksi nevěrohodně, podbízivě, pózovitě a kýčovitě. Na můj vkus je příběh také příliš sentimentální a sladkobolný, a hlavně je celá ta slavná pouť tak zdlouhavá, úmorná a nekonečná, až jsem měl obavu, že to snad ani nedočtu. Že by se něco takového mohlo odehrát ve skutečnosti, je naprosto nereálné. Upřímný tak pro mě zůstává snad jen název knihy, protože je to pouť opravdu silně a velmi nepravděpodobná. Výstižný komentář : mimamo_cz.... celý text

Kmotr 2003, Mario Puzo

Geniální....

Čas přílivu / Tragédie o třech jednáních 1989, Agatha Christie

Agatha je prostě jistota, neuvěřitelný talent a geniální mozek. Tohle poutavé a napínavé vyprávění je radost číst. Paráda.

Tajemství karet 2003, Jostein Gaarder

Kouzelná a půvabná kniha. Obrovský zážitek číst něco tak milého v dnešní době....

Královna Margot 2007, Alexandre Dumas, st.

Moje první setkání s Dumasem. Zajímavý a poutavý příběh, který vám dobrodružnou formou odkryje leccos ze zákulisí jednoho smutného období francouzských dějin a u kterého se nudit nebudete .K tomu je to výborně napsáno, atmosféra věrná a sugestivní, moc se mi to líbilo. Kniha vlastně předčila mé očekávání a tak se už chystám na Paní z Monsoreau.... celý text

Císařovna 2014, Elizabeth Chadwick

Přestože historické romány jsem donedávna nijak nevyhledával a ke knize se dostal vlastně náhodou, po letmém přečtení několika úvodních odstavců 1.kapitoly mi bylo jasné, že tahle autorka umí velmi dobře a poutavě psát a že si knihu přečtu. A bylo to skutečně velmi dobré a zajímavé, moc se mi to líbilo. Nějak začínám dobrým historickým knihám, byť s ženskými hrdinkami, přicházet na chuť.. Silné 4 hvězdy.... celý text

Kolos z Maroussi 2011, Henry Miller

S ohledem na komentář dole naopak musím říci, že s názory H.M. (včetně těch kritických o Americe, jejích společenských a sociálních poměrech a Američanech jako takových vůbec) v podstatě souhlasím. Miller sympaticky, věcně a pravdivě odkrývá naturel američanů a jejich pokřivený žebříček hodnot a nebojí se věci nazývat pravými jmény, což je třeba ocenit (kritika konzumního způsobu života, prázdnoty vlastního života, snobství, touhy po přepychu a bohatství, nedostatku skromnosti, pokory a sociálního cítění, apod.).V časovém předstihu tak uvádí na pravou míru to, co dneska snad každému průměrně inteligentnímu člověku u nás i jinde už musí být jasné a co mnoha slepým obdivovatelům Ameriky (rozumějme USA) snad konečně postupně dochází, a sice, že Amerika opravdu nemá proč být pro okolní svět v čemkoliv vzorem a její obyvatelé už vůbec ne. Toto vše ale Miller zmiňuje v knize pouze několika řádky a nikoli samoúčelně, ale v kontextu příběhu spíš nahodile, většinou při tzv. srážce s "blbcem", kdy je k tomu vlastně okolnostmi - zejména totální neznalostí věcí, naivitou a hloupostí jiných - jednoduše vyprovokován. Není to tedy to podstatné a stěžejní, čím na sebe kniha upozorňuje, je to totiž kniha především o Řecku, této krásné zemi s překrásnou přírodou,o jeho prostých a skromných obyvatelích, kteří si život, jeho radosti i strasti umějí užít, jak to jde, i když bohatstvím zrovna nepřekypují, je to příběh o řeckém putování a poznávání této krásné země a jejích ostrovů, vykládaný poutavým a bohatým jazykem, navíc doplněný spoustou rozmanitých názorů, vzpomínek, úvah a vlastních kritik autora, takže je to čtení příjemné a obohacující, namnoze až půvabné. Milovníkům Řecka tenhle nevšední a osobitý cestopis mohu jen a jen doporučit.... celý text

Líbej mě ještě, cizinče! 1998, Daphne du Maurier

Ke knihám autorky nemám už co dodat, vše podstatné jsem napsal v komentářích k jejím knihám jinde a tohle je opět dokonalé, takže čtení je nádherný zážitek. Všechny povídky jsou skvělé, a z mého pohledu obzvlášť výjimečné se mi jeví "Monte Verita" a "Líbej mě,cizinče" to jsou opravdové skvosty. Se slovy obdivu Louise Aragona k autorce souhlasím. Výjimečný talent.... celý text

Lekce z lásky 2008, Alain De Botton

Hospoda Jamajka 1970, Daphne du Maurier

Tak tohle je určitě jedna z nejtemnějších knih autorky, skutečně drsná romantika, pirátská romance s gotickým nádechem a jistou mírou strašidelnosti, napsaná nezaměnitelným stylem autorky, obdařené nevšedním, výjimečným talentem. Hlavní postava románu, sympatická a statečná dívka Mary Yellan je opět skvělá hrdinka, takže vám přiroste hned k srdci a nudit se s ní nebudete, tajemná a stísněná atmosféra příběhu se dá - ostatně jako i v jiných knihách autorky - místy krájet, jak je hustá a napjatá... Co mě trochu zarazilo, je překlad knihy. Nevím, zda se mi to zdá, nebo zda to byl záměr a ne že by byl špatný, ale zdá se mi přece jen jaksi strohý, místy kostrbatý až hrubý a "nevypsaný". Po náhodném náhledu do originálu knihy, i když s odstupem času po přečtení české verze, jsem měl pocit, že zde je vše v pořádku, a že se mi to snad čte i jaksi líp a plynuleji, prostě klasická Daphne du M. a tak kdo ví, zda si ji ještě nedám v originále repete. A na závěr musím doporučit i filmové zpracování Jamaica Inn z roku 2014, které se sice nedrží zcela věrně původního příběhu a leccos je pozměněno, ovšem film stojí za to vidět už kvůli jeho skvělé, ponuré atmosféře a výborně vybraným hercům do hlavních rolí.V roli prosté, spravedlivé a nebojácné Mary uvidíte přirozeně krásnou Jessicu Brown Findlay, která mi svým excelentním výkonem naprosto vyrazila dech a beze zbytku mě dostala, takže jsem jen nevěřícně zíral..Mary jsem si totiž přesně tak představoval....... celý text

Obětní beránek 1971, Daphne du Maurier

Daphne du Maurier tentokrát balancuje na samé hraně věrohodnosti a pravděpodobnosti, nicméně se nám opět představuje ve své vrcholné formě... Velmi neobvyklý příběh a zábavné čtení, určitě doporučuji, nudit se nebudete. Koho zajímá víc, viz můj příspěvek v "Diskuzi" ,kam byl můj původní a rozsáhlejší komentář adminem přesunut....... celý text

Mrtvá a živá 2007, Daphne du Maurier

Je to tajemné, je to romantické, je to dramatické, vcelku napínavé, je to mírně depresivní - a hlavně je to mistrovsky a krásně napsané, takže pro mně byla radost něco takového číst. Od autorky jsem četl již několik skvělých knih a tuhle jsem kapánek odkládal s obavou, jestli mě “chytí” jako ty ostatní, protože téma knihy je přece jen spíš “ženské” a “dívčí”. Jak se ukázalo, obavy byly naprosto zbytečné, protože kniha mě po několika stranách naprosto pohltila a nedalo se od ní odtrhnout. Schopnost autorky vybudovat strhující až hypnoticky sugestivní atmosféru, postupně gradovat napětí, dokonale popsat prostředí, přírodu, naprosto věrně vykreslit charaktery a psychologii jednotlivých postav, jejich pocity,nálady, myšlení, způsob uvažování atd. je opravdu nevídaná a fascinující. Jsou to postavy skutečné a živé, z masa a kostí, a jazyk du Maurier je bohatý a krásný. Vše působí naprosto opravdově, plasticky,hmatatelně a uvěřitelně, člověk má občas pocit, že je sám součástí dění a jeho neviditelným pozorovatelem, a že postavy samotné má na dosah ruky. Děj románu nebudu prozrazovat, jen bych zmínil malou zajímavost, a sice tu, že se v knize vlastně vůbec nedovídáme jméno hlavní postavy, která příběh vypráví. Víme jen, jaká je - obyčejná mladá dívka, skromná, nezkušená, citlivá, křehká a zranitelná, s čistou a krásnou duší, toužící po lásce, a proto i tak trochu naivní. Všemi ostatními je vnímána jen jakási “ne-Rebeka”. Absence identity, jména hlavní hrdinky má tak zřejmě symbolizovat a podtrhovat její nízké sebevědomí a pocit vlastní nedůležitosti, což je - dle mého názoru - ze strany autorky svým způsobem geniální tah. Knihy Daphne du Maurier mi vždycky připomenou, co je to skutečná a kvalitní literatura, co je to výjimečný talent a nadání. A je dobré si to připomínat, protože při čtení dnešních plytkých trháků a rádobybestselerů (a to i těch často podbízivě orazítkovaných zlatou pečetí “SVĚTOVÝ BESTSELLER”), které mě z neznámých důvodů lámou rekordy v prodejnosti, na to totiž kolikrát zapomínáme…. .... celý text

Dánská dívka 2011, David Ebershoff

Ještě doplním svůj komentář dole - film je moc moc dobrý, plný emocí a má náááádhernou kameru ! A jak jsem předpokládal, splnilo se i mé očekávání, které jsem vkládal do Alicie Vikander v roli manželky Grety - její výkon je naprosto fascinující a tato dívka je nesmírně talentovaná herečka. Takže není se co divit, že si před pár dny za svou roli odnesla Oskara. A kdo film viděl mi dá nejspíš za pravdu, že plným právem !!!... celý text

Devět měst 2004, Thornton Wilder