Stammel
přečtené 754
Bílá nemoc
1948,
Karel Čapek
"Ono u čtení Bílé nemoci je nejsmutnější to, v co Karel Čapek doufal a jak to doopravdy dopadlo." Já bych si asi nemyslel, že v to Čapek doufal, na to byl příliš prozíravý a inteligentní (stačí se mrknout na bezvýchodnou Válku s mloky...). Řekl bych, že utopie pro něj nebyla únikem, ale zbraní, kterou používal v boji proti zlu, demagogii apod. Vždyť přeci jádrem Bílé nemoci a dalších Čapkových dramat není ani ten sentiment, ani ten patos (obojí jsou jen pomocné síly), ale ta pronikavá a unikátně bystrá kritika, ke které vše směřuje. Snaha demaskovat vše pokřivené je zde čitelná na každé stránce: Čapek se naváží do natvrdlosti vědecké mašinérie (viz Galénovi kolegové), do průhledné iracionality autoritářských vojáckých vůdců, i do nebezpečí, které v sobě nese zaslepený dav, ze kterého pointa Bílé nemoci dělá zlo ze všech nejhorší. Čapek byl mimochodem hodně inspirovaný Ortegovou Vzpourou davů. Vše navíc prostupuje celá plejáda mistrovsky trefných karikatur různých lidských typů a vlastností. Myslet si o Čapkovi, že je naivní, je dost naivní (Weile, no tak!). Myslím, že málokomu to pálilo a i dnes pálí tak precizně a s takovou prozíravostí jako jemu.... celý text
Předčítač
2009,
Bernhard Schlink
Silný a zajímavý příběh, v němž Schlink udržel originalitu na uzdě tak dobře, že mu i při velké bujnosti neuhla z cesty přirozenosti. Prazvláštní vztah mezi hrdiny krásně a bohatě otevírá témata spojená s mezilidskými vztahy, odpovědností za druhé lidi, i nakládáním s minulostí. Cenná literatura, řekl bych.... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Z této knihy nemám asi žádné originální dojmy. Byl jsem její výpovědí o osudu drogově závislé mládeže zasažen jako většina ostatních. Oceňuji především to, že se zdaleka nezaměřuje jen na popis hnusu. Ukazuje tragédii hlavní "hrdinky" v souvislostech jejího vzniku. to se týká především kulis všeobjímající šedi městského sídliště, v němž mladému člověku nikdo a nic nedokáže nabídnou nějakou hezkou, pozitivní životní náplň. Ono ani tolik nemrazí to, na jaké dno se ti mladí dostanou, a že z něj takřka není úniku, ale že se tam dostanou ze zoufalství. Kvůli tomu, že na ně svět (tj. náš slavný civilizovaný, kultivovaný a všelijak vyspělý svět rozumných a takzvaně svobodných jedinců) jaksi zapomněl. Redaktorská práce na takovém díle může být docela nenápadná, poněvadž jeho příběh píše život, nikoli spisovatelův mozek. Ale podat ten příběh tak, aby z něj nic nebylo ztraceno, ba naopak aby jeho důležité momenty vyvstaly a promluvily s maximální silou, to je obdivuhodné umění.... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Na Máji je asi důležité si uvědomit, že není ani tak moc o lásce jako o smrti. Že to tedy není romantické cukrátko, ale tíživé existenciální vyznání. Báseň jsem několikrát četl, slyšel v různých rozhlasových variantách a nahlížel do jejích interpretací (hlavně u Jana Patočky, který tu depresivitu ještě podtrhne). Zažil jsem s ní tedy už ledacos a většinou to stálo za to. Přesto si nemyslím, že bych jí byl již schopen plně porozumět. Máj se totiž asi nečte pro zábavu, ale vede se s ním celoživotní dialog.... celý text
