Po úžasné knize No a já jsem na Vigan zase "náhodou" narazila v knihovně.
Někdy zdlouhavé popisování stále stejných skutečností. Ohrané fráze. Nejlépe asi číst na pokračování. Mathilda je mi nesympatická už jen tím jménem.
Konec mne vyloženě zklamal. Cítím prázdnotu. Jako by umřelo to celé napětí, kdy jsem se prokousávala monotónnímy pocity, písmenko po písmenku, jen abych se přiřítila ke konci, kde se osudy dvou tak podobných lidí jen minou. Co víc říct. Městská anonymita. Tep. Takový, který nikdy nezaniká. Semele.... celý text