sgjoli přečtené 1480

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 1 2023, Rjósuke Tomoe

Hon za sériovým vrahem, který si nebere servítky a nic mu není svaté, asi není úplnou novinkou v literatuře. Přesto se tu autorovi této série podařilo zobrazit tak, aby se člověk vysloveně nudil. Od samého začátku se "jde na věc", autor se s tím fakt nemaže. Způsob, jakým oběti umírají, je fakt hnus. Zároveň tu autor rozehrává i psychologickou hru zaměřenou na hlavního vyšetřovatele. To asi taky není úplně originální motiv. Ale myslím, že ta grafická stránka tomu napomáhá dodat silnější emocionální rozměr, protože to má člověk přímo před očima - v syrové podobě. Za sebe musím říct, že mne to bavilo. Vtáhlo mne to hned do děje a pořád jsem měla chuť pokračovat, abych zjistila, co se teda děje a kdo za tím stojí. Do druhého dílu jsem se pustila vlastně takřka hned po dočtení tohoto úvodního dílu.... celý text

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 2 2023, Rjósuke Tomoe

Psychohra pokračuje. Když už náš hlavní vyšetřovatel tuší motiv, může se zaměřit o to víc na hledání vraha. A to i když jede na vlastní pěst. Vyšetřovatele-samotáře, co jede po vlastní ose, jsme už také mohli vidět mnohokrát už dříve, ale výhodou mangy je, že ta grafická stránka vás vyvaruje nudnějších pasáží a vy se tak v tom ději posouváte rychle kupředu. Není tu prostor pro nudné výplňové pasáže, které by děj zdržovaly. Aspoň teda ne v případě Muzea. Je to velmi svižné, nutí vás to číst dál a fandit hlavnímu hrdinovi, aby dokázal ochránit své nejbližší okolí. I když druhý díl bývá někdy v trilogii dílem výplňovým, tady to podle mne úplně neplatilo. Dějově o bylo zajímavé, někam se to posunulo a já se u toho nenudila.... celý text

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 3 2024, Rjósuke Tomoe

Velmi solidní zakončení téhle trilogie. Líbilo se mi, že se autorovi podařilo příběh skutečně uzavřít bez nějakého zbytečného otevřeného konce, kterým by si připravil zadní vrátka pro případné pokračování. Je tu vysvětlené to, co bylo potřeba vysvětlit. Dočkáme se nějakého rozuzlení, hlavní hrdina si tu taky zažije své. Bavilo mne, jak se autorovi podařilo celou sérii udržet určité tempo, které si nastavil už v prvním díle. Pořád to mělo svůj švih, nikde hluchá místa, pořád jsem byla v pozoru a měla jsem furt chuť pokračovat dál, dokud se nedostanu na konec. Nehodnotím tedy plným počtem - řadu těch motivů, které tento příběh obsahuje, jsem viděla už jinde, takže v tomto ohledu mne to asi nemělo moc čím ohromit. To nic ale nemění na tom, že to byla docela jízda, která uměla zabavit.... celý text

Totální válka 1. část 2017, Robert Kirkman

Rickova parta se chystá vybojovat si své místo na zemi. Vytváří to určité napětí - čtenář fandí hlavním hrdinům, zároveň počítá s Neganem jako nelítostným soupeřem, od kterého může přijít mnoho zákeřností a mnoho zlého. Ta plíživá atmosféra z toho, jak to nakonec dopadne, se tu ukazuje velmi dobře. A že to bude řežba, to je naprosto jasné. Už dlouho si říkám, jak jsem fascinovaná tím, že si autor dokáže pořád udržet čtenářovu pozornost. Při tom množství dílů by bylo naopak snadné sklouznout do nějaké zacyklené fáze, kdy se pořád točíte v tom samém a nic vás nemůže překvapit. Ale Kirkman dokáže přijít s něčím, co vás tak nějak vytrhne z toho zaběhnutého děje, a vy tak nemáte pocit, že stojíte na místě a čtete to samé. Tohle jsem si užila a jsem ráda, že jsem měla hned po ruce druhý díl.... celý text

Totální válka 2. část 2017, Robert Kirkman

Asi dosud ten největší boj o přežití snad máme za sebou. Že se to neobešlo bez obětí, je bohužel běžná realita tohoto Kirkmanova světa, ale s tím čtenář už tak nějak počítá. A i když je mi líto odchodu některých postav, stejně se mi líbí, jak jde autor vlastně na dřeň a je syrový - ten svět prostě je nelítostný a nevybírá si. A je dobře, že to autor tak zobrazuje, protože to působí o to realističtěji a autentičtěji. Byla to zase jízda, bojůvky se vším všudy, jak to člověk očekává. Akční, svižné. Možná sice v některých bodech očekávatelné, ale nevadí. Já si tenhle díl taktéž užila a uvidíme, co přinese pokračování.... celý text

Dobrodružství Sherlocka Holmese 1997, Arthur Conan Doyle

Knihu jsem četla kdysi před lety, měla jsem půjčeno z knihovny. Bylo na čase si jednotlivé povídky opět připomenout, protože jsem si moc nepamatovala, které přesně povídky tu jsou. Pustila jsem si audioknihu v podání Václava Knopa a bavilo mne to velmi. Byť hodnotím "jen" 4 hvězdami, protože některé povídky mi neučarovaly na 100 %, i tak jsem si poslech velmi užila. Asi nejvíc mne bavilo Pět pomerančových jadérek, Strakatý pás, Skandál v Čechách, Dům U měděných buků. Napínavé příběhy, některé z nich docela dost i tajemné. U "měděných buků" jsem sice zápletku uhodla sama, ale nevadilo mi to, bavilo mne to. No a Irene Adlerová ve Skandálu je prostě ikonická, ač teda postava českého krále je ve Skandálu vysloveně úsměvná. Sherlock je láska a provází mne více či méně intenzivně už od dětství. Příběhy s ním jsou něco, k čemu se čas od času vždycky ráda vracím.... celý text

Slavná Nemesis 2002, Ladislav Klíma

Z této povídkové sbírky jsem poslouchala ústřední povídku Slavná Nemesis coby audioknihu, ostatní povídky zatím neznám, takže se můj komentář bude vztahovat jen k tomu jednomu textu. A moje nadšení je velké. Trochu jsem se bála toho, jestli textu budu v první řadě vůbec rozumět. Bůh ví proč už léta vnímám Ladislava Klímu jako složitého autora. A to i přesto, že jsem od něj dosud četla jen jednu knihu (Utrpení knížete Sternenhocha), která se mi moc líbila. No nakonec jsem se bála zbytečně, protože i povídku Slavná Nemesis jsem si velmi užila. Bavilo mne, jak se to skvěle pohybovalo na hranici mezi realitou a snem, na hranici mezi šílenstvím a jasnou myslí. A je na čtenáři, aby si ujasnil, kde je ta pravda a jestli se hlavní hrdina zmítá na hranici šílenství, či nikoliv. Ta hranice je tu velmi tenká a čtenář do poslední chvíle neví, čemu věřit. Ty Klímovy vize tu jsou neuvěřitelně silné a přesvědčivé. A navíc ta hra s jazykem, kterou tu autor předvádí, je neuvěřitelná. Pokud máte silné jazykové cítění, je ta hra se slovy, ta květnatost jazyka něčím, co tu oceníte. Ta psychologická hra, co se odehrává okolo našeho hrdiny a taky v jeho hlavě, jsou přitom popsané dost syrově. Při tom blouznění, kdy si není člověk ničím jist, si člověk připadá jako na horské dráze. Jako by se sám čtenář propadal do nějakého psychedelického snu, který ne a ne skončit. Trošku mi to připomínalo právě již zmíněného Sternenhocha, kdy jsem měla po dočtení podobný pocit psychického kolotoče, který ne a ne zastavit. Za mne skvělé, bavilo mne to velmi a za sebe mohu určitě doporučit. Minimálně ta povídka Slavná Nemesis je úžasná. A určitě se časem budu chtít dostat i ke zbytku sbírky.... celý text

Blízko 2024, Kevin Panetta

Na komiks Blízko jsem narazila vlastě náhodou. Nicméně i když hodnotím průměrně, jsem ráda, že se mi příběh dostal do rukou. Bavila mne ta grafická stránka. Kresbou je to možná trochu jednodušší, ale to vůbec nevadí. Nestrhávalo to tolik pozornost a nechávalo to vyniknout tomu příběhu. Je pravda, že ten příběh je možná trošku jednodušší, ale já to beru tak, že to je hlavně cíleno na mladší publikum, než jsem já - já jsem přec jen už trochu náročnější. Líbilo se mi, jak se tu autoři snaží zobrazit to, co se děje spoustě mladým lidem po dokončení (střední) školy. Že neví, co vlastně chtějí - neví, co se sebou - snaží se hledat sami sebe. A to není snadné. Zná to spousta z nás. Některé pasáže možná mohly být trochu víc do hloubky, líbilo by se mi vidět příběh i z druhé strany - z pohledu Hectora, jehož příběh zas tolik detailně nepoznáváme. V tomto ohledu mi to přišlo spíše jednostranné. Ale tak co se dá dělat... Nakonec tedy 3 hvězdy. Nebylo to špatné. Jedná se pode mne hlavně o odpočinkový příběh, u kterého člověk vypne. Je to milé, sladké (pekárna a spousta dobrot) a člověka to na jeden večer zabaví, takže proč ne...... celý text

Gannibal 1 2023, Masaaki Ninomija

Gannibal je vcelku atmosferický příběh odehrávající se na malém městě, kde každý zná každého. To je podle mne v tomto příběhu velmi dobrá volba, protože to umožnilo autorovi vytvořit určité napětí mezi postavami. Hlavní hrdina tuší, že v komunitě lidí není něco v pořádku, ale pátrání po zdroji tohoto napětí a těch pochyb není snadné. Myslím, že i čtenář má občas trochu potíže určit, kdo je klaďas a kdo je ten "škodič", protože postavy se ne vždy chovají úplně jednoznačně. Aspoň tak jsem to vnímala. Líbilo se mi, že tu je i určité tajemství obestírající to, proč náš hlavní hrdina nahradil svého předchůdce. Příběh sám o sobě v tomto díle není zas tak akční nebo plný zvratů, ale to neznamená, že je špatný - naopak. Autor tu navozuje určitý plíživý strach a nervozitu z toho, co se možná v budoucnu může ještě stát. A tím umí čtenáře pohltit, aby se sérií pokračoval. Minimálně na mne tohle fungovalo. Příběh se možná rozjíždí trochu pomaleji, ale nevadí - počet dílů naznačuje, že se mají čtenáři na co těšit. Za sebe musím říct, že tohle mne zaujalo a určitě chci v sérii pokračovat.... celý text

Gannibal 2 2024, Masaaki Ninomija

Ve druhém díle se nám začínají rýsovat první jasnější obrysy. Člověk se tu dozvídá konečně nějaké informace, které doplňují celou tu mozaiku toho, co se v dané obci děje. Trochu zabrousíme k předchůdci našeho hlavní hrdiny. A také do minulosti našeho hlavního hrdiny. Atmosféra příběhu je stále taková neutěšená, napjatá, postavy mezi sebou také drží určitý odstup a napětí. Jako ta atmosféra tu je zobrazena velmi dobře - dokázala mne udržet ve střehu a držet moji pozornost. Pochybovat o všem, co vidím, a o všem, co postavy říkají. Kde je ta pravda a co místní obyvatelé skrývají? Za sebe určitě doporučuju. Zatím se v hodnocení držím ba 4 hvězdách - pořád podvědomě doufám, že to v nějakém pozdějším díle autor ještě rozbalí na maximum a nás bude čekat fakt pekelná jízda. Aspoň v tom doufám, protože tenhle příběh na to má podle mne potenciál.... celý text

Zlo pod sluncem 2009, Agatha Christie

Další příběh s Poirotem, který jsem viděla zfilmovaný, ale kde jsem si takřka nepamatovala, o co tam vlastně jde. Díky audioknize jsem si to mohla zase připomenout. Poirot se očividně nenudí ani na dovolené - jako by ten zločin snad přitahoval či co. Podobně jako u "Vražd podle abecedy" tu Poirot využívá postav a jejich ochoty spolupracovat, vyšetřovat. To mi přišlo jako docela zábavný prvek. Líbilo se mi také exotické prostředí Lamanšského průlivu - ostrov, slunné počasí. Přesto hodnotím průměrně. Zápletka mi osobně tolik nesedla, jako to je u jiných děl Agathy Christie, a některé postavy mi docela dost lezly na nervy. Obdivuji Poirota a jeho trpělivost s různými lidskými povahami. Nakonec 3 hvězdy z 5.... celý text

Červotoč 2024, Layla Martínez

Na knihu mne nalákala vcelku zajímavá anotace. Ale nakonec jsem po dočtení odkládala s trochu smíšenými pocity. Kniha nabízí velmi hutnou atmosféru jednoho domu, kde ženy odnášejí různá příkoří. Temná tajemství, temné stíny a osud, z jehož spárů jako by se nedalo vymanit. Knize hodně pomohlo, že je počtem stran malá - autorka tu záměrně operuje na malém prostoru, díky čemuž se vyhnula zbytečně hluchým místům. Naopak je děj nahuštěný, kompaktní a umí pohltit. Čtenář tak nějak tuší, že za našimi dvěma hrdinkami stojí něco temného a že se k tomu člověk pomalu přibližuje. To vytváří určité napětí. Důvod, proč hodnotím průměrně, je jednak to, že jsem tu pointu nakonec uhodla docela brzo. A taky mi nepomohlo to, že jsem neměla možnost číst příběh v kuse. Musela jsem si to z nedostatku času dávkovat po menších kusech, takže jsem tu napjatou atmosféru vnímala dost roztříštěně. A tudíž to na mne tak nemohlo zapůsobit. Každopádně počin je to zajímavý a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.... celý text

Pláňata 2023, Petra Dvořáková

S knihami Petry Dvořákové jsem měla dosud dobré zkušenosti - po Vránách a Zahradě je pro mne autorka zárukou silného čtenářského zážitku. Byť mne Pláňata nezasáhla tolik, jako výše zmíněné dvě knihy, i tak to bylo velmi intenzivní čtení. Kniha na čtenáře může zapůsobit hlavně tím, jak moc dobře popisuje rodinné vztahy v jedné obyčejné české rodině - některé aspekty jakoby se v určité míře daly najít v řadě skutečných rodin. Napjaté vztahy, najetá rutina, která ubíjí, ale kterou nikdo nemění. Postavy jsou zaseklé v životním cyklu, který všechny ničí, ale nikdo jako by neměl dost sil z toho cyklu vystoupit a něco změnit. Všichni tak setrvávají v neutěšených poměrech, ze kterých je čtenáři jako nestrannému divákovi prostě těžko. Postavy nejsou černobílé. U všech jsem dokázala najít důvody, proč se chovají, jak se chovají, takže jsem je částečně chápala. A přesto si každá postava v sobě nese určitou vinu, proč se rodina ocitla v takových poměrech. Asi mne nejvíc rozčilovali rodiče, de ty toxické vzorce byly neuvěřitelně silné a mne dost dráždily. Nakonec 4 hvězdy. Vrány a Zahrada mne zasáhly více, ale i tak tohle byla docela síla. Pokud máte tvorbu Petry Dvořákové rádi, tohle se vám nejspíš bude líbit taky.... celý text

Návod k použití železnice 2023, Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš je pro mne již taková stálice v tom, co ráda čtu. Pustila jsem se samozřejmě i do jeho nové knihy, byť to v tomto případě není klasický román, ale biograficky laděné vyprávění o životě na železnici a se železnicí v srdci a v duši. V této knize spolu s autorem nasedáme do vlaku, procestujeme s ním značnou část Evropy a cestou se dozvíme leccos zajímavého. Hodně času strávíme v jídelním voze nad dobrotami, které zde cestující může ochutnat. Z okna pozorujeme krásy krajiny, která se s jednotlivými státy a regiony proměňuje. Navštívíme četná nádraží, prozkoumáme jejich zákoutí a v řadě z nich oceníme dobovou architekturu, abychom se pak v nádražkách nechali pozvat na pivo či kávu. Cesta vlakem nás tu vrací i do historie, kdy tu autor připomíná různé dějinné události, které jsou se železnicí nějak spjaté. Vzpomíná se tu i na řadu uměleckých děl, hlavně literárních, do nichž více či méně zasáhl železniční ruch. Především tu ale autor vypráví příběhy lidí. Skutečných lidí. O životě a tom, že někdy cesta může znamenat daleko víc než samotný cíl. A že vůbec nevadí, když se do cíle nedostanete hned, protože i pomalá cesta - cesta vašeho života - vás může přivést do krásných, netušených životních stanic. Přiznávám, že jsem se občas ztratila v technických popisech, které se železničním životem neodmyslitelně patří. Proto nedávám v hodnocení plný počet. Ale 4 hvězdy jsou určitě na místě, protože jinak to prostě bylo opět strašně krásný čtení.... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

Po prvním díle série, který mne vlastně bavil, jsem věděla, že budu chtít s Harrym Holem ještě pokračovat. A tak jsem se pustila do Švábů. Byť je Harry Skandinávec, tak i v druhém díle se při vyšetřování ocitá mimo svoji domovinu - tentokrát zavítá do exotického Thajska, aby pomohl s případem. A mne tenhle aspekt dost bavil. Myslím, že ta lokalita tomu příběhu dává docela šmrnc a nabízí trochu něco nového, co čtenář detektivek/thrillerů moc nepotká. Aspoň pro mne to prostředí dělá hodně a díky tomu je to pro mne i nějak víc zapamatovatelnější. Pomáhá mi to minimálně tuhle sérii odlišit od řady jiných sérií, které se v tomhle žánru rojí jak o život. Harry tu zase předvádí vyšetřovatelskou akrobacii - všímá si detailů a vzorců, co ostatní přehlédnou. A díky tomu je tak dobrý. Přesto pro svoji povahu a alkoholickou historii nemá u svého domovského policejního oddělení nemá takovou náklonnost. A ty lidi mu to fakt dávají se*rat. Je to takový skoro až vyvrhel toho policejního společenství, chce se mi říct. A přesto mně jako čtenáře něčím uchvacuje. Doma bych ho mít asi nechtěla, ale jako postava mne prostě baví. Zápletka případu je opět pěkně zamotaná. Přiznám se, že tentokrát jsem občas měla problém se orientovat v tom, co se děje, a držet myšlenku. Ale to může být dané tím, že jsem poslouchala příběh jak audio a možná jsem jen nedávala na 100 % pozor. Jinak si n audioknižní podobu nestěžuji. Knihu namluvil Hynek Čermák, jehož přednes sám o sobě byl příjemný na poslech. Nakonec dávám 3 hvězdy a jo, v téhle sérii ještě pár dílu zkusím a uvidíme, jak a kam se to vyvine.... celý text

Herečka: Múza první republiky 2022, Jana Poncarová

Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné. Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa. Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře. Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo. A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy. Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince. Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé. Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.... celý text

Ostrov panenek 2023, Jeremy Bates

Od Jeremyho Batese jsem četla již dvě knihy, které byly docela fajn, a tak mne zajímalo, s čím dalším přijde - takže když vyšel Ostrov panenek, chtěla jsem si ho určitě přečíst. Nakonec se z toho vyklubalo průměrné čtivo. Pokud máte od autora už něco přečteného (Les sebevrahů, Paříž: Katakomby), tak už zhruba tušíte, co můžete očekávat. Autor totiž používá docela podobné schéma. Spolu s postavami se ocitáte na místě, které je opředeno nějakou temnou historií, a na to autor naváže s nějakým smyšleným příběhem, který se opírá o ty legendy či události, které jsou s tím místem nějak spjaté. A stejně tak tomu bylo i tady. O Ostrově panenek, nacházejícího se nedaleko mexického města Xochimilko, jsem slyšela už dřív. Myslím, že se autorovi celkem slušně podařilo navodit tu tajemnou, divnou a poněkud pokřivenou atmosféru, kterou jsem z těch povídaček kolem Ostrova panenek vždycky cítila. A to jsem ocenila. Zápletka, s níž autor přišel, byla zajímavá, bavilo mne to a chtěla jsem vědět, co se teda děje a kdo za co může. Děj je tu rozštěpen do dvou linií (minulost a přítomnost), které spolu ale nějak souvisí, jak už čtenáře napadne hned na začátku. Přiznám se, že ta linie z minulosti mne bavila víc - přišla mi napínavější, temnější a přinesla mi víc takového toho pocitu mrazení, jaké člověk u hororů očekává. Dějová linka z přítomnosti, ta hlavní, byla zpočátku hodně pomalá, nezáživná a moc ukecaná - osobně bych ji radši viděla proškrtanou a tím pádem nahuštěnější. Celkově to hodnotím průměrně - 3 hvězdy z 5. Nebylo to vysloveně špatné, ale pár výhrad mám, no...... celý text

Vraždy podle abecedy 2009, Agatha Christie

Tuhle knihu jsem kdysi viděla zfilmovanou s Davidem Suchetem, ale už jsem si přesně nepamatovala rozuzlení, kdo je teda ten pachatel. A tak bylo na čase si to zopáknout. I když jsem si základní koncept tohoto příběhu pamatovala, i tak bylo celkem napínavé sledovat Poirotovu cestu k řešení celého případu. Bavilo mne Poirotovo zapojení určitých účastníků do pátrání za účelem posunout se ve vyšetřování. Příběh je to svižný, zápletka zajímavá, bavila mne zároveň určitá naivita kapitána Hastingse, kterou tu jako vždy usměrňuje Poirot se svými logickými závěry a laskavými, až otcovskými poznámkami. Nakonec 4 hvězdy, tohle mne bavilo.... celý text

Znamení rožmberské růže 2007, Vlastimil Vondruška

Po delší době jsem měla chuť na další díl ze série s Oldřichem z Chlumu. A jo, zas mne to bavilo. Oldřich se tu opět ocitá na dvoře českého krále, kde musí rozklíčovat pletichaření v okolí panovníka, k čemuž se dostává zdánlivě náhodou. A nastávají mu občas perné chvíle. Opět jsem si moc užila, jak logicky ke všemu Oldřich přistupuje a nepoddává se unáhleným soudům. Zároveň se mi moc líbilo, že prostor je zde věnován i Oldřichově manželce Ludmile, která - jak se ukazuje - není vlastně taková upejpavka, jak se mohlo zdát z dřívějších dílů. Má docela kuráž, a i když je možná trošinku v některých věcech naivní či neznalá, nebojí se vzít věci do vlastních rukou, když na to přijde. Zápletka je celkově docela zašmodrchaná, ale vysvětlení mi celkem sedělo, dávalo mi to hlavu a patu a nemám, nač bych si nějak výrazně stěžovala. Opět - historické pozadí příběhu neumím ohodnotit, do jaké míry to je hodnověrné nebo kolik si toho autor přibarvil k obrazu svému. Ale mně osobně to nijak žíly netrhá. Není to žádná velká literatura, co by vás položila na lopatky. Ale jako oddechové čtení nebo příběh k poslechu je to moc fajn.... celý text

Vražda v ambitu 2010, Vlastimil Vondruška

Vyposlechnuto jako audiokniha. A co teda jsem zjistila, tak tištěná kniha obsahuje údajně tři příběhy, zatímco ta audiokniha, kterou jsem poslouchala, pokrývá jen jeden z těch tří příběhů. No asi si tuhle knihu budu muset půjčit ještě tištěnou z knihovny, abych se seznámila i s tím zbytkem, nebo teda nevím... Každopádně k té audioknize. Audiokniha se věnuje příběhu mladého Oldřicha, který jako dospívající tráví čas v klášteře, kde se věnuje studiu a kde se stane svědkem vraždy v ambitu (odtud název), kterou se pak snaží vyšetřit. Byť je tento díl řazen jako šestý v sérii, obsahově patří chronologicky spíše na začátek, protože nás přivádí na začátek Oldřichovy vyšetřovací kariéry. Jako retrospektiva mi to přijde určitě dobrý nápad, aby se čtenář seznámil s Oldřichovými začátky. Ale musím říct, že mi to přišlo trošku slabší v porovnání s těmi předchozími díly. Uznávám, že Oldřich jako postava je velmi chytrý člověk. Ale přišlo mi dost neuvěřitelné, aby Oldřich jako mladý chlapec bez žádných předchozích zkušeností uměl pátrat s takovou jistotou, jako by už to byl zkušený vyšetřovatel. Tohle mi úplně nesedlo. Je jasné, že se tu člověk nesetká s Divišem ani Otou - byť je mám ráda a chyběli mi, chápu zcela jejich absenci a že místo toho Oldřich spoléhá na jiné "pomocníky". Ale to mi taky přišlo trochu podivné, aby měl hnedka během pár dní v oku, komu lze nebo nelze věřit a na koho lze zatlačit. Nakonec 2 hvězdy. Je tu pro mne několik "ale", které mi úplně nesedly. Ale v sérii budu určitě pokračovat.... celý text