Červotoč přehled

13.09.2024

Já nevím. Asi jsem nebyla správně naladěná.

19.08.2024

„Feministický hororový román, který kritizuje společenský řád a ve Španělsku se stal senzací.“
Tohle uvedení stačilo, abych si Červotoče toužila přečíst. A i když mi přišlo, že rozsahem (128 stran) je to spíš novela než román feminismu a jako horor to nejspíš u fanoušků žánru samo o sobě neobstojí, musím hned na začátek říct, že mně se to líbilo!
Starý dům obývají dvě ženy, kterých se sousedé z nějakého důvodu bojí, postupně vypravují události dávné i nedávné, jejichž stíny se usazují ve zdech. Kniha se profiluje jako feministická, nicméně více než o postavení žen, byť i s tím je tu pracováno, se kriticky vyjadřuje k třídnímu systému žitému ve Španělsku.
Obě nepojmenované vypravěčky vám každá střídavě vyprávějí jen to, co chtějí, abyste věděli, a vynechávají, co se nehodí. Postupně si tak budujete představu o tom, jak si tam vlastně jedna vedle druhé žijí, a zjišťujete, že tyhle dvě – babička a vnučka – cítí zášť nejen vůči lidem, kteří si k nim do domu mezi rašeliništi občas chodí pro pomoc, ale nakonec i jedna k druhé. A pak ti ostatní, co domem procházejí, aniž by jim v tom jedna či druhá mohly zabránit…
Autorka knihy, Layla Martínez, se nejprve vyprofilovala jako básnířka a esejistka, Červotoč je její první próza. Já vám ji s radostí doporučuji, pokud tedy stojíte o trochu té husí kůže. Jen vás varuji, že se vám možná vrátí typicky dětský strach z toho, co je možná pod postelí a co se může skrývat v temnotě šatní skříně, o zdech ani nemluvím!
A to považte, že Layla Martínez vycházela při psaní tohoto příběhu z vlastní rodinné historie a inspirovala se domem své vlastní babička.