Červotoč přehled
Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Červotoč. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 34 komentářůSouvisející novinky - Červotoč (1)
Dvakrát do stejné řeky, Nové šance a další knižní novinky (4. týden)
21.01.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Červotoč v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 218x |
| ve Čtenářské výzvě | 34x |
| v Doporučených | 11x |
| v Mé knihovně | 76x |
| v Chystám se číst | 146x |
| v Chci si koupit | 43x |
| v dalších seznamech | 6x |

92 %
75 %
Červotoč
Co podle mého názoru konstituuje moderní horor? Předně to je usazenost v našem světě a čase, která se samozřejmě neprojevuje jen kulisami, ale i tématy a motivy, jež reflektuje. Je aktuální, pro svůj primární hororový příběh nebo pro vedlejší dokreslení využívá současné problémy a skutečnosti vzniklé teď či v minulosti, dosud však nerozřešené a stále akutní. Zároveň očekávám (u toho nejlepšího moderního hororu) jistou míru experimentálnosti co do prózy, snahy provázat styl jazyka s vyprávěním, narušit očekávání, postmoderní hravostí přinést něco nového, co nebude chutnat jako po páté ohřátý a naředěný guláš podle receptu prarodičů, kdy už ale kýžené ingredience chutnají jinak než za jejich časů.
V rámci hororu mám pocit, že u nás mnoho literatury, co by odpovídala mému popisu, nevzniká. Nezbývá než pět chvalozpěvy na překlady, jež se k nám dostávají. Červotoč od Layly Martínez a Paseky ve výborném překladu Blanky Stárkové naplňuje to, po čem toužím, zahlcujícími doušky. Tematizuje genderovou nerovnost, historický útlak žen v patriarchátu a nevraživost, jíž tento stav plodí na všech stranách. Detailně hovoří o třídním boji, o nepřátelství vyvěrajícím z nespravedlivě nastavených materiálních podmínek, o perpetuaci nenávisti, které se chudí ani bohatí nechtějí či nemohou vzdát. Mluví o generačním traumatu, o toxických vztazích v rodině, o koloběhu nenávisti. Nic nového, mohli bychom říct, ale přesto pořád zoufale aktuálního. Je geniální a smutné, jak se kniha retrospektivně vrací o generace nazpět, aby ukázala, že se toho za poslední desetiletí v lecčem moc nezměnilo.
To vše zabalené v osobitém stylu nespisovné promluvy bez diakritiky, přívalu nefiltrovaných myšlenek, které dodávají autenticitu, ale nepostrádají chmurnou poetiku, zejména v popisech domu, který je zde bezmála třetí zásadní postavou (vedle babičky a vnučky). V jeho stinných, přízraky mrtvých přesycených koutech a červotočem prolezlých skříních se skrývá poetika takřka schulzovského charakteru - což je pro mě nejlepší možná srovnání, jaké mohu udělit.
Osobité, svěží, úderné, potřebné. Tohle vyprávění je všechno, co si lze od skvělého moderního hororu přát.